|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303463 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Zapisovatel polního kvítí ::
Nikdo nechce hledat sám, ať už hledá cokoli.
Název jako pocta kopretinám...
Výroční povídka k dvaceti měsícům- tím bych chtěla poděkovat všem, co to se mnou vydrželi...
(doufám, že ještě chvilku vydrží...) |
| |
|
|
Lehl si do trávy, oči zvedl k nebesům a zaposlouchal se. Kolem něj mezi vlnkami teplého vzduchu kroužily berušky, kobylky přes něj skákaly střemhlavá salta a ptáci ho při své cestě za dobrodružstvím vnímali jen jako člověka v trávě. A tím i byl. Člověk v trávě.
Stále zíral na nebesa, na ty honící se mraky, které čím dál častěji překrývaly slunce a slibovaly, že co nevidět si promnou oči a nechají na zem dopadnout pár kapek vláhy. Měl s nimi své plány. Představoval si, že všechna oblaka světa nachytá do sklenice, které jeho babička říkala zavařovačka a strkala do ní všechno od okurek po jahody, tu potom zašroubuje a už nikdy nebude pršet. Žádný déšť ani bouřky.
Byl tak zaměstnán svými myšlenkami, že si ani nevšiml dívky s dlouhými černými vlasy, jež si povídaly s vánkem a proplétaly se v jeho hrách. Pomalu se k němu blížila. I ona měla určité představy o sobě a mracích. Toužila se dotknout jedné z těch nadýchaných oveček, co se den co den proháněly před jejíma očima, občas v rytmu její pískané melodie, jindy podle toho, jak se jim zachtělo. Chtěla alespoň jednu najít.
Málem o něj zakopla. Prudce se posadil a přitom setřásl mravence, který se mu snažil po tkaničce vyšplhat na botu. Zvědavě si ho prohlížela, a pak se bez zeptání posadila vedle něj. Nic nenamítal.
,,Hledám ovečku.“
Poprvé si ji vydržel prohlížet déle než pár prchavých vteřin.
,,Ovečku?“ zopakoval pro jistotu.
,,Ovečku,“ přitakala a pousmála se.
V tom úsměvu bylo všechno. Bolest, radost i stesk. Prostoupil jím a zamrazil ho až v konečcích prstů.
,,Podívej,“ vztyčil prst k obloze, ,,vypadá jako kopretina.“
,,Myslíš? Podle mě nemá ani pořádný tvar.“
,,Mraky mají tvar. Všechny.“
Pokrčila rameny a pramen vlasů se jí svezl o kousek blíž k očím.
,,Já hledám ovečku.“
,,A proč?“
Vzduch kolem se už skoro nedal dýchat. Vánek se schoval pod kameny a přenechal místo větru. Ten teď procuchával kštice všeho, co mu přišlo do cesty. V dálce již oblohu křižovaly blesky, klikaté, rychlé a zářící.
,,Bude pršet,“ vyhnula se odpovědi.
Všiml si, že si ho stále po očku prohlíží. Rukou bezděčně šátral kolem sebe, až nahmatal květinu. Byla to kopretina. Pomalu ji utrhl a položil na kolena své společnici.
,,Pojď,“ řekl, ,,půjdeme a třeba najdeme tu Tvoji ovečku.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 19 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 109 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 95 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
