| Věnováno Arimu - snad nikdy nebude tak zle, jako v našich básních. |
| |
|
|
Tančíc mezi střepy jantarových chrámů,
natahuješ bolavé ruce a
strháváš z nebe cáry hořkostí.
Pozor, pálí.
Vítr už rozfoukal hromádky křídel,
potrhal pavučiny snů.
S cejchem neznámých na bílé kůži,
ukládáš ke spánku nemrtvé,
kteří svorni tvém kouzlu,
vydechují poslední zradu.
A ty.
Odcházíš v oparech mlžných mostů.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
92.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
