» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2140855

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303463 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Mechanické hodiny ::

Ludmil Elis Quo	publikováno: 18.07.2008, 11:16

Krátká povídka inspirovaná F. Kafkou a jedním mým neklidným snem.


	Královna a Král vedli tuto Hru již velmi dlouho. V nezapamatovatelné prázdnotě jakési sklepní místnosti pobývali se svými dětmi a se starými, mechanickými hodinami, jež byly značně pitoreskně protaženy do neuvěřitelné výšky, jejich zlaté struny se natahovaly odshora až dolů. Královna seděla uprostřed tmy na židli a byla vypravěčem tohoto nekonečného příběhu. Byla to hra, kterou vedly jejich děti už odedávna. Děti ji hrály s velkým zápalem, přestože, anebo právě proto, že pro ně hra byla zcela náhodnou, bez jakýchkoliv řídících pravidel. Jakýkoli její dílčí výsledek byl dětmi neovlivnitelný. Hra samozřejmě nikdy nekončila, byla samotnou náplní života. Právě proto by se zdálo, že by snad děti měly znát pravidla té hry, své možnosti, jak ji ovlivnit ku svému prospěchu. Ale nic takového bohužel neznaly, Hra byla pro ně stále pouhým řetězcem neurčitých sázek a ještě neurčitějších výher či proher. Kdo však Hru znal, byla Královna, a samozřejmě Král. Pro ty byla celá hra naprosto jasná, znali dokonce přesně její budoucí i minulý průběh. Divili se nad postupy dětí, ale bez jediného slova jejich rozhodnutí přijímali, ačkoliv do dalekých důsledků viděli špatnost těchto rozhodnutí. Královna opravdu chtěla Hru vyzradit. Ale nemohla. Ona sama přeci hru nehrála. Samotná Hra tedy žádná pravidla neměla a ona jí je nikdy nemohla dát. Hru přece hrály děti - a ty jí hrály náhodně. Pokud pro někoho měla pravidla, tak jedině pro Královnu a Krále - ovšem, tato pravidla se ke hře dětí vůbec nevztahovala. Kdyby snad Královna dětem vysvětlila principy Hry, to by děti začaly hrát hru zcela jinou, tentokrát už bez kontroly a nadhledu Krále a Královny. Ti by svoji Hru zcela ztratili. Nemohla vyzradit pravidla někomu, kdo ji hraje. Královna a Král věděli, že Hru lze buďto znát, anebo hrát - nikdy obojí.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	19.07.2008, 22:08:57

A ještě dodávám: možná, že by prospělo trochu zplastičtit hru, třeba aby se vynořily záblesky průběhu nebo výsledků, v konkretní podobě, třeba i absurdní. Ano, bylo by dobře víc rozpracovat. Co je jasné pro tebe, pro jiné může být zmatené. PS: Omlouvám se, nějak se mi to odkliklo do publikování, takže jsem nemohl opravit překlepy.

čuk	19.07.2008, 22:05:27

Téma i zpracování se mi zdá zajímavé. Připomíná mi trochu Čekání na Godota ( tedy spíše absurdní literaturu) Text je spíš filozofie než příběh. Já tam vidím dva základní přístupy: hrát hru a znát pravidlněkdy říkáš principy- a to je rozdíl). Tedy: děti hrají hru a neznají pravdidla a nemohou ovlivnit výsledek. Král a Královna nehrají hru, ale znají pravidla a výsledky. Navíc nemohou pravdila sdělit ( a tedy hru dětí ovlivnit). je tady základní rozpor mezi slepou aktivitou a vidoucí neaktivitou. Je zbourán most komunikativnosti mezi těmito dvěma fenomény. Tvůj výklad je dosti zmatený. CHtělo by to asi si víc ujasnit a "přerovnat"

Šíma	18.07.2008, 19:15:59

Napsat povídku na motivy svého snu? Proč ne, jen kdyby to mělo hlavu a patu, protože sny většinou bývají postaveny na hlavu, jako výtvory našeho podvědomí (či bůh ví čeho)... ;-) Mechanické hodiny... No, hodiny přeci mechanické bývají, tedy většinou... Král a královna se svými dětmi pod tímto hodinovým strojem v temnotě hrají nějakou hru... Hm... Vše se točí kolem ní, ale pravidla jsou nejasná, stejně jako účel této hry! Snad je jen jediný, zaplnit prázdnotu samotného života, ale není snazší vyjít ven na světlo, než sedět v temnotě? Ono i v běžném životě si stále na něco hrajeme a nosíme nějakou tu masku... Snad by se takto dalo pojmout i samotné dílko, protože jinak se v tom jeden utopí a marně hledá smysl tohoto textu... Tik tak... Čas neustále utíká a proudí a my s ním, ať už chcete, nebo ne a kdo ví, jakou hru čas hraje s námi a našimi životy, či snad našimi osudy... Kafku moc nečtu, takže nemůžu soudit, do jaké míry se Ti podařilo pojmout jeho styl! ;-)

Nikopol	18.07.2008, 11:30:45

Celým textem neustále se omílající pravidla jakési hry, v pozadí dost nesmyslné postavičky Krále a Královny, což chápu jako rodiče a dalo by se to přetransformovat do jakékoliv současné rodiny, ale obávám se, že tím to všechno končí, neposouváš svůj příběh nikam dál, nerozvíjíš ho. A potvrzuji to, co ti psala Ekyelka, ty se sice snažíš analyzovat jednání postav, ale vůbec se ti to nedaří, protože naražíš hlavou do zdi, kterou sis sám postavil. Takže Kafkou to třeba inspirované je, ale ani trochu ho to nepřipomíná, obsahově a už vůbec ne technicky. Přitom k jeho napodobení stačí tak málo. Navíc jsi onu hru pochopil (a také jsi ji tak představil čtenáři ) jako život, což je snad ta nejohranější interpretace.


ze dne 18.07.2008, 12:04:32
Ludmil Elis Quo: No nerozvíjím. Vlastně vůbec nejde o příběh, jen o ten jeden obraz, o tu scénu. Omlouvám se tedy, že jsem připsal inspiraci Kafkovi. Stejně prózu psát neumím. Já jsem se nic analyzovat nesnažil, prostě jsem to tak nějak viděl v tom svém snu. Omlouvám se. A tu hru jsem opravdu pochopil jako život, nepřemýšlejíc nad tím.

Ekyelka	18.07.2008, 10:11:23

Zdravím. Ať text probírám zleva, zprava, do Kafkovy dokonalosti tomu chybí ještě jedna podstatná drobnost: dekódovatelnost. Možná jsem jenom slepý krtek, ale převedení Hry, postav Krále a Královny do života mi vázne. Snad kromě skutečného života, kdy se místo Krále, Královny a Hry dosadí tituly Otec, Matka a Život - ovšem i tohle přirovnání trochu kulhá pro vyjádření Královny coby vypravěčky Hry, usazené a nepohyblivé. Rodičovstvo totiž běžně své děti ovlivňuje (vstupuje do jejich her)... M2m k tomu napsal: Možná, že v tom kapek cítím, že onou hrou je něco, co hrajeme všichni, ale stejně jsem se v tom zamotal... Mně to přišlo moc suché na to, aby mi to něco dalo... (což byl pravděpodobně záměr) :-) Text pak má ještě jednu vadu na kráse - analytizující podtón, který však nejen, že nikam nevede, ale navíc ubírá na čtivosti. Jednotlivá slova do sebe zapadají oním suchým způsobem ne přímo učebnic, ale příliš složitých textů, které slouží k poučení, ne k pobavení a k přemýšlení. Jistě se najdou čtenáři, co se mnou nebudou souhlasit. Doufám v to. :)