» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2140858

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303465 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Arandil Harfeník - 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Arandil Harfeník

taira	publikováno: 18.07.2008, 18:52

První z částí, v níž se patrně příliš plýtvá třemi tečkami. Lituji, ale zde se mi je nedařilo nahradit něčím inteligentnějším.


	1. Tři struny tvoří srdce harfeníka. Tři melodie proplétají jeho duši. Smích. Pláč. Kolébání. Arandil přivřel oči a nastavil tvář jarnímu vánku. Tiše, tichounce se dlouží stíny nad Faerií. A jeho srdce by nejradši zpívalo. Beltaine... jak dlouho čekal na ten okamžik? Kolikrát si představoval, jak projde mezi hosty na slavnosti jejího otce, s jakou opatrností se vyhne postávajícím okolo ohňů a zamíří do zahrady oplocené lískovými keři. Bude čekat u studánky, tak jako pokaždé, když spolu hovořili. Černé vlasy zčásti spadající do čela, oči jako nebe pár vteřin po rozednění... Tři roky putoval zemí, aby měl, co jí dát. Tři roky, než si jej našla píseň Zeleného harfeníka, než ji přijala neobratnost jeho rukou, než nástroj pochopil správný tón. Tři roky hledal vlastní srdce, aby jí ho mohl vložit do dlaní. Zaplatil méně než čekal. "Chci po tobě jediné, syne Danu. Tvá cesta je jak klíče a okovy na miskách vah, tvé oči jsou slepé a ruka nese meč - a nemám jak zabránit tvé touze vzlétnout. Slib mi, že vždy budeš ctít život, smrt a lásku. V té podobě, v níž za tebou přijdou sami. Ne v té, kterou bys jim chtěl dát." Když si vzpomínal na mistrova slova, cítil v zátylku lehké mrazení. Musel se mu však smát. Život, smrt, láska...? Vše se spojilo do jediné podoby, do jediné tváře, do jediné jistoty. Miluje ji. A teď, teď se stane jeho ženou. Za zády zapraskalo roští, mnohem slaběji, než kdyby člověk zlomil větvičku. Arandil se pomalu otočil. Z lesa ho ovanul chlad. Za ním vytušil vyzáblého starce v černém plášti, u jehož nohou seděli tři prašiví psi, jimž lačnost koukala z očí. "NIKDY NEBUDE TVÁ," zasyčel muž v zákmitu nenávisti. "NIKDY JÍ NEZAHRAJEŠ SVATEBNÍ PÍSEŇ, BLÁZNE!" Bard podvědomě sáhl po dýce u pasu. "Kdo jsi? Kdo jsi, že takhle mluvíš?" Odpovědí byl řežavý smích. "Jsem ten, kdo zahrál tři písně svého srdce a zbyla mu prázdnota. Jsem ten, kterého zradili a odsoudili k živoření ve světě bez milosti. Jsem ten, v jehož jdeš stopách. Jsem Corvetheen, první z harfeníků a mám právo na tvou úctu." "Ne, když o ní tak mluvíš. Ani nevíš, kdo je!" "Je to žena a nedala ti slovo. Ptal ses jí, jestli chce spočinout v tvé náruči? Ptal ses jí, zda ti chce rodit syny?" "Zaslepil tě vlastní příběh!" vykřikl to do přicházející noci a přízrak pokrčil rameny. "To je možné, mladý muži. Pak tě však musím varovat. Před něčím, co bys měl jako bard vědět, co bys měl cítit až do morku kostí, až do samotné podstaty svého bytí. Protože příběhy se opakují." "Dokud nejsou zlomeny jejich kruhy. Vím. Ale má láska..." "...není stejná? Je jedinečná, nepřekonatelná, věčná? Plamen, co spaluje srdce, duši i mysl? Ano. Není stejná. Je totiž totožná!" Psům se zježila srst a zavrčeli. Arandil jen pokrčil rameny. "Říkej si, co chceš - můj osud je s Erian spjatý. Nikdo je neoddělí, tak jako nejde oddělit noční nebe od hvězd a moře od vln!" Na to stařec už nic neřekl. Pouze vytáhl píšťalu a začal hrát píseň beze slov. Divokou, neuspořádanou melodii, která se vrážela až do srdce a nutila jej zacpat si uši. Utíkal, seč mu síly stačily, a až za notnou chvíli si uvědomil, že se vlastně mýlil. Corvetheenova píseň mluvila. Její tóny se spojovaly do nesnesitelného "osud neznamená milovat".


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Annún	22.12.2008, 19:04:20

Pěkné. :-))

m2m	25.08.2008, 20:35:32

...a kráčel bych mezi ohni Beltainu a sledoval ta černá nebesa svírající nade mnou své otěže. A naslouchal zvuku písní roztančených vesničanů a cítil jejich srdce. A viděl, jak dávají bohům své veškeré jsoucno. A v předvečer Beltainu, Belenova ohně, bych kráčel a sledoval besídky milenců, kteří dovádějí ve vodě a sledoval je, jak se líbají pod rozkvetlými stromy. A ve večer Beltainu bych sledoval ohně, jak očišťují mou mysl a jen já bych viděl, jak odchází cosi starého a nemocného a nastupuje mládí a krása. A zpíval bych o tom. No není tahle keltská "mytologie" nádherná? A celé tohle krásno se mi v Tvém textu prolíná. I když bych měl výtky, podměty i čárky byly řečeny, i ta popisnost, přesto, protože jsem kdysi dávno fascinován Kelty četl právě o nich, si na pozadí představuji ty ohně a roztančené vesničany. A potm ožralé válečníky, jak přeskakují s mladými oheň. Ach, je mi krásně...

Leontius	22.08.2008, 10:12:29

Vypadá to zajímavě. Sice z oné mytologie chytám jen útržky, ale jsme schopen ji v oneém příběhu "identifikovat". Zatím se mi zdá, že to bude příběh hodně zajímavý :-). Já sám jsem se v textu neztrácel, jen bych možná trošku více rozepisoval. I když ony mystické pasáže by to možná nepotřebovaly. Hlavně však je, že se mi to líbilo...

Aenica	21.07.2008, 10:37:15

Tři tečky se zlepšily, už k nim nemám žádné výhrady, ale zato mi vadí některé jiné věci. Hlavně se to týká až přílišné "snovosti", o kterou ses v tomto díle pokusila. Podařilo se ti mě natolik zmást, že jsem chvílemi vůbec netušila, kdo mluví. Také ybch uvítala alespoň o fousíček větší popisnost, alespoň v hrubých obrysech. Takto mi totiž připadá, jako bys čtenáři předložila jen námět a samotný příběh vznikal až v něm. Alespoň hrubé obrysy! Stále je však i onen "námět" pro mě natiolik přitažlivý, že s hodnocením neváhám :)

Šíma	18.07.2008, 19:03:09

Je to drama! Osudu a lásky... Uvidím, počkám si na další část! ;-) P.S. Tři tečky? Jsou přeci také trochu tajemné, něco, co mělo být vyřčeno, vyřčeno nebylo... :-DDD

Ekyelka	18.07.2008, 18:52:11

Zdravím. Pozor na vynechávání podmětu - chvílemi ti totiž chybí v nevhodnou chvíli. Na to stařec už nic neřekl. Pouze vytáhl píšťalu a začal hrát píseň beze slov. Divokou, neuspořádanou melodii, která se vrážela až do srdce a nutila jej zacpat si uši. Utíkal, seč mu síly stačily, a až za notnou chvíli si uvědomil, že se vlastně mýlil. Utíkal kdo? Čtenář se dovtípí, že utekl Arandil, ale v textu to musí být vysloveno. Tato chybka se opakuje několikrát, chce to věnovat větší pozornost korekturám. Stejně tak občas uteče čárka, občas je chybný, nečeský slovosled. Nic tragického, časem by se však tyhle chyby měly redukovat. Příběh je stále stejně tajemný, okouzlující. Vzhledem ke krátkosti a nástinu děje zatím nelze více říci.