|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303465 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: U vahadla ::
OH |
publikováno: 19.07.2008, 15:14
|
O relaxu v poušti.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Strčil si ruce do kapes a pohlédl k obzoru. Zdánlivě nekonečná rovina pouště byla porušena jen tu a tam pomalými pohyby vahadel ropných vrtů. Vzduch se tetelil horkem, otřel si cípem trička zpocené čelo.
Ohlédl se k boudě, o jejíž stěnu z vlnitého plechu opřel svoji motorku.
Prdlajs že dojedu až na konec, třetí kladivo a finito... A k pětce je to ještě dobrejch dvě stě.
Protože musel počkat, až motor vychladne, nerozhodně postával ve stínu boudy. Pak se rozhodl jít blíže k vrtu. Areál čerpadla byl obehnán vysokým plotem, nahoře ostnaté dráty. Transformátor s nápisy 6000 voltů a výstrahou smrti ani ne deset metrů od místa, kde stál.
Jako by tu, kurva, někdo chtěl něco krást, jako by tu bylo co... No i když Fany by tu určitě něco dokázal štípnout, ten...
Usmál se při vzpomínce na svého kamaráda.
Zapíchnu to tady, dneska ten krám už radši...
Odpolední vedro pomalu ustávalo a on věděl, že za dvě hodiny se tu bude třást zimou v naprosté tmě.
Podíval se zpět na plechové stěny boudy a napadlo ho podívat se dovnitř. Pak ale přišel blíž k jejím železným dveřím a zjistil, že jsou zamčené a že vypadají bytelně. Pohled na ně mu připomněl rozpálenou plotnu.
Hmm, to by to chtělo... No taky co by tam mohlo bejt, že jo... Nějakej starej sud od nafty, rezavý roury a pár krámů.
Boudu obešel a všiml si ventilačního okna těsně pod střechou. Z batohu si vyndal klíč k motorce, postavil se na špičky a vší silou jím uhodil do okraje ventilace. Celá stěna zaduněla, ale hustě mřížkované okénko vypadalo neporušeně. S klíčem v ruce stanul v prachu u stěny boudy, pozoroval šrouby okénka.
Tak na to chčiju, to bych tady do toho moh mlátit taky do rána...
Klíč odhodil k batohu a zadíval se na poušť.
Móře prachu a kamení, jinak nic, chu chů... Až kam oko dohlídne nic...nic...
Krátce se zasmál a klekl si k motorce. Chvilku zkoumal přehřátý motor, nakonec z batohu vytáhl plastovou lahev s vodou a v novinovém papíru zabalené obložené chleby. Pomalu jedl a jako vždy fascinovaně pozoroval okolní poušť. Vahadlo vrtu, které se neúnavně pohybovalo nahoru a dolů, vydávalo pískavý zvuk a on se pokoušel představit si tu nesmírnou hloubku, ze které se ropa čerpá.
Vzpomněl si na narážky svých kamarádů včera v hospodě.
...seš fakt magor, co tam jako hledáš, vždyť tam nic není!
Uchechtl se, zbytek chleba zabalil zpět do papíru na ráno a zapálil si cigaretu.
A za hodinu tma jak v prdeli, to není tma jako ve městě, nebo někde na hajzlu. Taková tma je jen v poušti, jinak nikde jinde...
U stěny boudy si rozložil deku a připravil zimního kulicha a svetr na noc. Ještě než se docela setmělo, ubalil si marihuanovou cigaretu a položil si ji vedle sebe na písek. Když se setmělo a ochladilo, tak si ji zapálil a pomalu vykouřil.
A pozejtří zas do tý zasraný fabriky, a pak zas, a pak zas, a pak...
Nebe nad pouští nerušené světly města bylo hustě poseté hvězdami a jemu se před usnutím zdálo, že stačí natáhnout ruku a mohl by si jednu utrhnout.
Jakmile usnul, zdál se mu sen, ve kterém šel podivně oblečen po jakési chodbě. Stěny měly šedivou barvu a po podlaze se klikatily čáry různých barev. Některé byly přerušované a on věděl, že musí jít po té žluté.
Několikrát se před ním samy otevřely dveře a on do nich vždy bez váhaní vstoupil. Žlutý pruh ho dovedl do široké místnosti s přístrojovými deskami a nástěnnými obrazovkami. Na nich viděl geometrické obrazce a na pozadí nějaká čísla a planety s hvězdami. U stolů s přístroji seděli lidé a věnovali se ovládání počítačů.
Zůstal stát uprostřed místnosti - právě v tom okamžiku si uvědomil, že mu hrozí nebezpečí, že tu nesmí být. Přesunul se proto ke zdi, aby to vypadalo, že tu čeká na autobus do továrny, ale jeden z mužů od počítače se obrátil, zpozoroval ho a cosi podivnou řečí vykřikl.
Potom ho něčí ruce surově uchopily a smýkly jím o zem.
Ráno se probudil a zjistil, že v lahvi s vodou chrastí ledový škraloup.
Dojedl zbytek chleba a šel se podívat na motorku.
Nasadil batoh na záda a nastartoval motorku, hlavou mu ještě letěly útržky snu.
To nebyli lidi, to byli nějaký ufoni, nebo co... Něco jako Klingoni ze Star treku.
Poslední pohled věnoval vahadlu, jež se pohybovalo stále stejnou melancholickou rychlostí a vyrazil pouští k obzoru, za kterým bylo město.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 33 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 41 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|