obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Třpyt a smrt ::

 redaktor čuk publikováno: 20.07.2008, 12:17  
Téma rychlovky TŘPYT byl zpracován formou výseku z minidetektivky, příliš světelných efektů je dáno názvem rychlovky, kde chci téma použít co nejvíc.
 

„Není všechno zlato, co se třpytí,“ odplivl si otevřeným okénkem soukromý detektiv Don Holt, když jeho otřískanou fordku předjížděl honosný kadilak.
Tvrzení v tuto chvíli nepatřičné, neboť panovala noc a měsíc se zrovna schoval za mraky. Jen reflektory vykrajovaly z tmy kužele světla.
Ještě že má vedle sebe na sedadle silnou baterku.

„Tohle poldy jistě nenapadlo,“ uchechtnul se Holt, když po čtvrthodině jízdy zabočil na kamenitou cestu a zaparkoval vůz. „Megakrádež spáchanou v obchodním domě vyšetřovat na odlehlém smetišti! Já teda pochybuju, že by kradený zboží nechávali v původním balení. Alespoň jednu krabici bych ale mohl najít a na ní třeba pár otisků nebo nit z látky.“
Don Holt byl mužem neobvyklého myšlení a ještě neobvyklejších činů.

Skládku umístili na pokraji lesíka, dosti daleko od posledního světla zatoulaného domku. Uprostřed pusté krajiny a přece plné divných zvuků. Z prostoru mezi stromy se valily přízračné šedé postavy z mlhy, pod jejichž maskami prosvítala zestárlá zeleň nepropustného křoví.

Holt opatrně našlapoval a stínil si světlo baterky dlaní.
Člověk nikdy neví, kde kdo číhá!
Byl rád, když mohl baterku zhasnout, neboť jako na povel vyšel zlatě stříbřitý disk měsíce zpoza mraků a osvítil hromady nejrůznějšího haraburdí. V poryvech větru vlály staré papíry v tanečcích opuštěnosti a postupného rozkladu. Horkost v místech, kde někdo nasypal vrstvu mouru, z níž vyčuhovaly jako pokroucené obličeje staré hadry, ta zvěst výbuchu plamene, naznačovala skrz Holtovy tenké podrážky, že se připravuje hlubinné samovznícení. Plazivé pramínky tmavého kouře už tu a tam prorážely na povrch.
Porůznu se povalovaly krabice, značně už sešlé dešti i horkým sluncem této jižní části Kalifornie.
Od střepů rozbitých lahví se odrážely paprsky a vrhaly pohledy podobné hřbitovním lampičkám, náhradním to očím zemřelých. Rozsvěcujícím se a zhasínajícím v rytmu, v jakém přes měsíc přebíhaly mraky.

Holt se rozhlížel a přitom se snažil uhýbat očima zábleskům tu a tam tryskajícím ze země. Jako z rozbitých lesklých pouťových cetek. Ne, spíš to vypadá jako by někdo roztříštil veliké zrcadlo a pocukroval jeho střípky kopečky skládky. A měnil na nebeském reflektoru filtry střídavě od bledě žluté až k mrtvolné modři.

Z levé strany Holt zachytil jakýsi šelest. Zase přelud! Nikdo ho přece nesledoval, pokud nepřijel z boční strany lesíka po polní cestě.
Ušklíbl se nad hrou své fantazie a tak trochu básnicky si řekl: noc umí čarovat se zvuky a stíny.
Koutkem oka zachytil celistvější odraz světla. Šel blíž a spatřil třpytící se čepel zbrusu nového řeznického nože. Rozhlédl se. Jako rudý motýl poletoval poblíž chuchvalec papíru. Za ním se ztrácely a znovu objevovaly obrysy velké krabice, ukryté za torzem něčeho, co bývalo starým jízdním kolem. Jeho obruč se točila v prudkém závanu větru. Jakmile se pohyb zastavoval, mohl Holt cosi zahlédnout skrz paprsky kola. Protřel si oči a popošel blíž.
Měsíc se rozzářil, jako by na něm někdo rozsvítil tisíce luceren. Nebo snad nějaká lesklá plocha nasměrovala jeho svit směrem k otvoru krabice.

Holt obešel rám kola a popošel blíž. Z otvoru krabice na něho pohlíželo vytřeštěné oko mrtvé ženské hlavy, oko s černou duhovkou, oko, v němž se třpytila slza.

Don Holt už neuviděl záblesk nože za svými zády, ani trajektorii letu opsaného jeho čepelí, roztínající zhoustlou tmu. Upadl do temnoty a poslední jeho myšlenka byla: vzkaz „hledej na skládce!“ mu neposlal jeho přítel. A nezodpovězená zůstala otázka: „s kým jsem mluvil o tom klíči?“

Měsíc se skryl za mraky a ve tmě se rozplynula postava s dvěma noži v ruce. Nebylo nikoho, kdo by rozeznal čerstvou krev, odkapávající z jedné čepele.
Když měsíc znovu vyšel, skládka se třpytila stejně jako předtím. Skoro stejně, ve spektru barevných odstínů oslepujících a zastrašujících lidský zrak. Měsíční paprsky si pohrávaly s plavými vlasy na Holtově hlavě ležící na okraji zrezivělého plechu, mrtvými vlasy obtloustlého těla, které dostávaly sinavý odstín.
Světelní poslové z neznámé výše se šklebili ve zřítelnici oka bledé tváře ženy marně vyhlížející z krabice. Již nikdy neotevře karmínově nalíčené rty, za kterými se skrývá klíč.

Pak celou scenérii přikryla plachta a byla zatížena nahrnutými troskami automobilového vraku. Při pohledu shora na pableskující plochu by byl v mihotavých přísvitech vrhaných tisíci diamantových plošek patrný černý flíček, na kterém cosi, jako by sochy divného tvaru, drželo svou stráž. Jako na obraze impresionistického malíře, zamalovaného ve svém středu čtverečkem lesklé průsvitné tuše .

Minuty běžely, stíny přelétaly bez zájmu o cokoliv. Závany větru se připomněly po chvíli bezvětří a začaly rachotit v kovových troskách. Možná, že chtěly cosi říci při své cestě, napohled odnikud nikam.
A stále totéž. Světlo - stín. Záře- tma. Šelest- ticho.
Po deseti minutách nastartoval za lesíkem černý kadilak a v jeho zpětných zrcátcích se zableskla lhostejná měsíční zář, třpyt bez srdce a vše zapomínající.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 47 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pelion 21.07.2008, 9:28:50 Odpovědět 
   Kolik se toho dá vytěžit z obyčejné skládky. Zajímavé – minipříběh a přesto mám pocit, jako bych tam někde byl. Skrčen v ústraní, neschopen pohybu, mlčky pozorujíc děj. Hru světel a stínů.
Je to kus umění, takhle "vcucnout" nevinného čtenáře do mikroděje :-) Snad neurazím jedničkou.
 ze dne 21.07.2008, 10:40:30  
   čuk: Mým největším potěšením je, když se čtenář vcítí do atmosféry i děje. Díky moc.
 Rockwood 20.07.2008, 20:05:41 Odpovědět 
   Zajímavý příběh. Hodně se mi teda líbily ty popisy. Pěkně sis s tím vyhrál. Mě nezbývá, než dát za jedna :-)
 ze dne 21.07.2008, 7:59:26  
   čuk: Díky moc. Psalo se mi to dobře. Jakási pokroucená ozvěna Chandlera, kterého jsem právě dočítal.
 lucinda 20.07.2008, 14:05:22 Odpovědět 
   Taky mně při čtení napadlo, že světlo v mnoha podobách kontrastuje s tmou, se samotným dějem, že není jenom jeho pozadím, což neubralo na čtivosti, naopak. ;)
Kdo ví, kolik takových mrtvol leží někde ...
 ze dne 20.07.2008, 17:13:00  
   čuk: Dobře jsi vystihla. Světlo je ve společnosti s lidským elementem.
 amazonit 20.07.2008, 12:38:40 Odpovědět 
   trochu kontrastní - taková měsíční poetičnost, skládka, smrt..., jenže proč mi to připomíná realitu
má to v sobě napínavost i akci, moc dobře se to čte
 ze dne 20.07.2008, 17:11:53  
   čuk: Děkuju moc. V zadání bylo, že má být tajemné a trochu budit hrůzu.
 Šíma 20.07.2008, 12:32:27 Odpovědět 
   Četl jsem už na rychlovce... Líbilo! ;-) Opatrnosti patrně není nikdy nazbyt a našeho hrdinu přeci jenom někdo sledoval... Nebo to byla past? Třeba si byl detektiv až příliš jistý sám sebou, "umazal se" od případu a zapomněl na ostražitost a choval se jako amatér... Nebo za všechno může ta měsíční noc s odleskem hvězd? Jak poetické rande se smrtí uprostřed skládky! ;-)
 ze dne 20.07.2008, 17:11:09  
   čuk: Děkuji za přečtení. Jistě že to byla past. Kadilak ho předjel, kdosi ho na skládku vylákal. Protože věděl něco o klíčí a prořekl se.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Normal
Katsushiro
Martínek
Govrid
Třpyt
Raba
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr