|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303465 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Třpyt a smrt ::
 čuk |
publikováno: 20.07.2008, 12:17
|
| Téma rychlovky TŘPYT byl zpracován formou výseku z minidetektivky, příliš světelných efektů je dáno názvem rychlovky, kde chci téma použít co nejvíc. |
| |
|
|
„Není všechno zlato, co se třpytí,“ odplivl si otevřeným okénkem soukromý detektiv Don Holt, když jeho otřískanou fordku předjížděl honosný kadilak.
Tvrzení v tuto chvíli nepatřičné, neboť panovala noc a měsíc se zrovna schoval za mraky. Jen reflektory vykrajovaly z tmy kužele světla.
Ještě že má vedle sebe na sedadle silnou baterku.
„Tohle poldy jistě nenapadlo,“ uchechtnul se Holt, když po čtvrthodině jízdy zabočil na kamenitou cestu a zaparkoval vůz. „Megakrádež spáchanou v obchodním domě vyšetřovat na odlehlém smetišti! Já teda pochybuju, že by kradený zboží nechávali v původním balení. Alespoň jednu krabici bych ale mohl najít a na ní třeba pár otisků nebo nit z látky.“
Don Holt byl mužem neobvyklého myšlení a ještě neobvyklejších činů.
Skládku umístili na pokraji lesíka, dosti daleko od posledního světla zatoulaného domku. Uprostřed pusté krajiny a přece plné divných zvuků. Z prostoru mezi stromy se valily přízračné šedé postavy z mlhy, pod jejichž maskami prosvítala zestárlá zeleň nepropustného křoví.
Holt opatrně našlapoval a stínil si světlo baterky dlaní.
Člověk nikdy neví, kde kdo číhá!
Byl rád, když mohl baterku zhasnout, neboť jako na povel vyšel zlatě stříbřitý disk měsíce zpoza mraků a osvítil hromady nejrůznějšího haraburdí. V poryvech větru vlály staré papíry v tanečcích opuštěnosti a postupného rozkladu. Horkost v místech, kde někdo nasypal vrstvu mouru, z níž vyčuhovaly jako pokroucené obličeje staré hadry, ta zvěst výbuchu plamene, naznačovala skrz Holtovy tenké podrážky, že se připravuje hlubinné samovznícení. Plazivé pramínky tmavého kouře už tu a tam prorážely na povrch.
Porůznu se povalovaly krabice, značně už sešlé dešti i horkým sluncem této jižní části Kalifornie.
Od střepů rozbitých lahví se odrážely paprsky a vrhaly pohledy podobné hřbitovním lampičkám, náhradním to očím zemřelých. Rozsvěcujícím se a zhasínajícím v rytmu, v jakém přes měsíc přebíhaly mraky.
Holt se rozhlížel a přitom se snažil uhýbat očima zábleskům tu a tam tryskajícím ze země. Jako z rozbitých lesklých pouťových cetek. Ne, spíš to vypadá jako by někdo roztříštil veliké zrcadlo a pocukroval jeho střípky kopečky skládky. A měnil na nebeském reflektoru filtry střídavě od bledě žluté až k mrtvolné modři.
Z levé strany Holt zachytil jakýsi šelest. Zase přelud! Nikdo ho přece nesledoval, pokud nepřijel z boční strany lesíka po polní cestě.
Ušklíbl se nad hrou své fantazie a tak trochu básnicky si řekl: noc umí čarovat se zvuky a stíny.
Koutkem oka zachytil celistvější odraz světla. Šel blíž a spatřil třpytící se čepel zbrusu nového řeznického nože. Rozhlédl se. Jako rudý motýl poletoval poblíž chuchvalec papíru. Za ním se ztrácely a znovu objevovaly obrysy velké krabice, ukryté za torzem něčeho, co bývalo starým jízdním kolem. Jeho obruč se točila v prudkém závanu větru. Jakmile se pohyb zastavoval, mohl Holt cosi zahlédnout skrz paprsky kola. Protřel si oči a popošel blíž.
Měsíc se rozzářil, jako by na něm někdo rozsvítil tisíce luceren. Nebo snad nějaká lesklá plocha nasměrovala jeho svit směrem k otvoru krabice.
Holt obešel rám kola a popošel blíž. Z otvoru krabice na něho pohlíželo vytřeštěné oko mrtvé ženské hlavy, oko s černou duhovkou, oko, v němž se třpytila slza.
Don Holt už neuviděl záblesk nože za svými zády, ani trajektorii letu opsaného jeho čepelí, roztínající zhoustlou tmu. Upadl do temnoty a poslední jeho myšlenka byla: vzkaz „hledej na skládce!“ mu neposlal jeho přítel. A nezodpovězená zůstala otázka: „s kým jsem mluvil o tom klíči?“
Měsíc se skryl za mraky a ve tmě se rozplynula postava s dvěma noži v ruce. Nebylo nikoho, kdo by rozeznal čerstvou krev, odkapávající z jedné čepele.
Když měsíc znovu vyšel, skládka se třpytila stejně jako předtím. Skoro stejně, ve spektru barevných odstínů oslepujících a zastrašujících lidský zrak. Měsíční paprsky si pohrávaly s plavými vlasy na Holtově hlavě ležící na okraji zrezivělého plechu, mrtvými vlasy obtloustlého těla, které dostávaly sinavý odstín.
Světelní poslové z neznámé výše se šklebili ve zřítelnici oka bledé tváře ženy marně vyhlížející z krabice. Již nikdy neotevře karmínově nalíčené rty, za kterými se skrývá klíč.
Pak celou scenérii přikryla plachta a byla zatížena nahrnutými troskami automobilového vraku. Při pohledu shora na pableskující plochu by byl v mihotavých přísvitech vrhaných tisíci diamantových plošek patrný černý flíček, na kterém cosi, jako by sochy divného tvaru, drželo svou stráž. Jako na obraze impresionistického malíře, zamalovaného ve svém středu čtverečkem lesklé průsvitné tuše .
Minuty běžely, stíny přelétaly bez zájmu o cokoliv. Závany větru se připomněly po chvíli bezvětří a začaly rachotit v kovových troskách. Možná, že chtěly cosi říci při své cestě, napohled odnikud nikam.
A stále totéž. Světlo - stín. Záře- tma. Šelest- ticho.
Po deseti minutách nastartoval za lesíkem černý kadilak a v jeho zpětných zrcátcích se zableskla lhostejná měsíční zář, třpyt bez srdce a vše zapomínající.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 45 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
