» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2140866

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303465 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Pod hladinu - první část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Klíč

Ekyelka	publikováno: 03.08.2008, 15:51

Dlouho jsem přemýšlela, jestli je právě šťastné začít publikovat tento text - dopředu jsem si jista minimálně dvěma částmi celého příběhu, a byť vám chci předložit pouze jednu, nejspíš při mé lásce k písmenkům vydá na celou knihu. Proto prosím všechny čtenáře o trpělivost, pokud se vydávání jednotlivých kapitol poněkud zpomalí.
Dnes předkládám první část první kapitoly, další části budou snad brzy následovat.


	Meridien se pomalu vynořil z vln oceánu, ozdobený safírem maličkého Ila. Čerstvá bríza rozehnala těch několik mráčků do ztracena, takže na západním obzoru mohl pohodlně sledovat i jiskřící hvězdy, které soupeřily s jasem obou měsíců. Nepatrně se zhoupl na židli, nohy opřené o bort lodi, ruce založené za hlavou. Právě pro takové chvíle se vyplatilo žít, pro ty okamžiky naprostého míru a štěstí… „Hej, Básníku!“ Gejzír vody smáčel palubu, o zlomek vteřiny později se v elegantním výskoku vynořilo z vln vedle lodi štíhlé šedočerné tělo, nabité energií. „Noc je mladá a voda se chce milovat!“ křikla Kcháilía rozpustile. „Spíš je to Kcháilía, kdo touží po samečkovi!“ spustil nohy na palubu a opřel se o zábradlí pažemi, bradu na předloktí. „Jsou jich tu tisíce. Nebo jsi už stačila všechny vyděsit svou prostořekostí?“ „Také po tvém boku nevidím žádnou opálenou Ostrovanku, Básníku!“ nenechala se zahanbit, „a že se kolem tebe v přístavu motaly, když jsi kupoval tyhle necky! Dvě ti dokonce nechaly v podpalubí dáreček,“ ušklíbla se, jak to uměla jen ona. Zaklel v galaktu, aby svou společnici neurazil, a pospíšil si do kajuty na zádi. Kotvil v oblasti, které se vyhýbaly senzory všech satelitů na oběžné dráze, a lidský ani delfíní hlas není tak silný, aby dokázal někoho tam nahoře upozornit na svou přítomnost uprostřed nekonečného oceánu. Zatím měli oba své soukromí – pokud mu tedy Ostrovanky neukryly v podpalubí zdroj energie, to by byla jejich neviditelnost v tahu. Dva věnce křehkých orchidejových květů, navlečených na stéble trávy, položené uprostřed lůžka. Příslib a pozvání, dokud byly květiny čerstvé, teď už jen smutná připomínka možného, ale nikdy neuskutečněného. Otevřeným okýnkem vyhlédl ven, kde se v mírně zvlněné mořské hladině zrcadlily bílý a temně modrý měsíc. Atlanťanky měly ve zvyku vybírat si za dvojitého úplňku své manžely. Který muž si třikrát po sobě vybral věnec jedné ženy, dával se jí na celý život. Turisté byli na zvláštnosti domorodých tradic i na jejich závaznost mnohokrát upozorňováni, ale každý rok některý nepozorný Hvězdný zmizel beze stopy v modravých vodách. „Máš nezřízené potěšení z každé situace, kdy se ti podaří vyděsit mě. Styď se!“ vrátil se s věnci v ruce na palubu a bez míření je hodil Kcháilíi na čumák. Rozesmála se: „A kdo mi to na Utholu namluvil, že domorodci považují delfíní maso za vyhlášenou pochoutku?“ „To bylo za ten planý poplach na palubě Médeiany. Bohové, měl jsem schůzku s nejkrásnější Baliarkou pod sedmi slunci a ty ji překazíš jen kvůli malému rejnokovi, který byl vyděšený ještě víc než ty!“ potřásl hlavou, pak se mu na tváři objevil zasněný úsměv. Tirsa měla pro jeho mořskou kamarádku naštěstí pochopení. Přišla následující noc, zahalená jen do svých hedvábných vlasů, a opustila ho teprve na orbitě Utholu s drahocenným nefritovým náhrdelníkem na bělostné šíji. Původně byla rozhodnuta udělat pro získání starobylého šperku všechno, ale ke konci společné cesty s ním zůstávala jen pro vzájemné potěšení. „Básník je ještě pořád zamilovaný do té divošky s rohama!“ vypískla Kcháilía a pokropila ho sprškou slané vody, jen zahlédla na jeho tváři úsměv. „Jen abych tě neutopil!“ pohrozil delfínce žertem, než se vrátil na záď. Kcháilía si ho kvůli Tirse často dobírala, ale nemyslela to špatně. Sama prožila několik bouřlivých vztahů, které by se jí nikdy neodvážil připomenout. Věděla, co to znamená zamilovat se. Tiché zašelestění odvedlo jeho pozornost ke hromádce knih na skládacím stolku. Úplně nahoře ležela rozevřená Homérova Odyssea ve starořečtině, to její stránky šeptaly ve vánku. S úsměvem drahocenný svazek zavřel. Nejpozději do týdne, až se dostatečně unaví dováděním v oceánu, ho Kcháilía poprosí, aby pokračoval v předčítání. Milovala příběh statečného a chytrého ithackého krále ještě více než vyprávění o dobytí Tróje. Dokonce už uměla prvních pět zpěvů zpaměti. V překladu do karibského dialektu to obnášelo téměř dvojnásobek veršů, protože Kcháilía s oblibou používala starší, košatější výrazy, jejichž melodie se nákladovým prostorem vždycky tak nádherně nesla. Během dlouhých cest mezi hvězdami u ní trávil veškerý čas, kdyby se něco stalo, a delfínka ho na oplátku rozptylovala právě recitací Odyssey. Snad chtěla naznačit, jak moc se mu podobají, jenže na rozdíl od řeckého hrdiny na něho nečekala žádná Penelopa ani Ithaka. Spíš by si měl pořídit hudební kostku se záznamem Bludného Holanďana. Trpce se při té nečekané myšlence usmál, pak rázně zavřel Odysseu a natáhl se k zábradlí pro přepravní box. I ten nejkvalitnější papír rychle podléhal zkáze a na mnohem bezpečnějších místech, než byla paluba jeho nové jachty. Jen kvůli tomu si nechal už před osmi lety vyrobit speciální žáruvzdorný box. Stálo ho to většinu peněz, co tehdy dokázal sehnat, ale vyplatilo se to. O neuvěřitelných podmínkách, které dokonale prověřily pevnost slitiny i hermetické utěsnění boxu, vyprávěly jen mělké rýhy na jeho stěnách. Letmo zkontroloval uložené knihy, nahoru přihodil Homéra, přibouchl víko a utěsnil ho. Nebe bylo čisté a moře klidné, ale zvykl si nespoléhat na nic. Dokud nebude aspoň trochu znát místní klima, neodváží se knihy nechat nezabezpečené. Mezi sběrateli představovaly obrovské jmění, ale pro něj znamenaly cestu z opravdu bezvýchodné situace. Zatím musel za uplynulých deset let prodat jen jediný svazek, když uvázli na Ganymedu. Oba se nechali ukolébat iluzí neviditelnosti, kterou jim poskytovala přelidněná planeta, a potom museli uprchnout na poslední chvíli. Možná ještě dnes místní policajti řeší otázku, proč jindy mírumilovní delfíni zahnali lidožravého arliftha do zátoky, kde se koupal osamocený turista. Kcháilíini přátelé se postarali o Stopaře s elegancí sobě vlastní a on litoval jen toho, že nestačil na Lodhera Evianoku nastražit žádné další nepříjemné překvapení. O hodinu později ho probudilo Kcháilíino úzkostné volání o pomoc. Bez přemýšlení vyběhl na palubu s náustkem umělých žáber v zubech, cestou na příď si k zápěstí přivázal pouzdro s nožem a s ampulemi barviva. Jestli zase rozdráždila nějakého místního dravce, nebude tentokrát do zápasu zasahovat. Příliš často mu otloukala o hlavu, že má všechny zuby, tak ať si je vyzkouší! Nikde na hladině ji neviděl. Několikrát marně zavolal, než mu stélka žáber úplně přilnula ke sliznici, pak po hlavě skočil do vody. Rychle proplaval horními vrstvami, které byly ještě teď po půlnoci příjemně teplé, až do chladivého šera. Znovu zavolal na Kcháilíu, přitom horečnatě uvažoval, jestli se v atlanťanském oceánu vyskytují nějací opravdu nebezpeční predátoři. Najednou je spatřil. Pětice potápěčů se snažila vzteklou delfínku udržet v síti, ale při dalším škubnutí silikonová vlákna povolila. Kcháilía se narodila v laboratoři na Phoibosu VI a vyrůstala při téměř dvojnásobné gravitaci, přestože by nikdo v tom štíhlém těle nehledal smrtící sílu rozzuřeného arliftha. Život na útěku ji navíc naučil skrývat své schopnosti. Teď se hnala na nejbližšího potápěče, aby se v posledním momentě prosmekla těsně kolem něj a pořádně ho udeřila z boku ocasní ploutví. „Pryč!“ zavelel, než se najednou musel bránit hned dvěma protivníkům. Tmavovlasí muži měli oproti němu výhodu vlastních žáber, jak si během potyčky s jedním z nich stačil všimnout, a ve vodě se pohybovali s přirozeností vlastní spíš rybám. Také se už nemuseli obávat Kcháilíy, kterou jejich delfíni za hlasitého překřikování zatlačili kamsi do tmy. Bylo tedy jen otázkou vteřin, kdy na něj hodí síť, ale rozhodl se nečekat. Naznačil výpad nožem směrem k muži před sebou, v prstech rozdrtil ampuli naplněnou sépiovým barvivem a co nejrychleji zamířil ke dnu. Jestli bude mít štěstí, dostane se z obklíčení dřív, než se tmavý oblak rozptýlí. Náhle se voda zachvěla táhlým výkřikem. Prudce změnil směr k nejbližšímu útesu, kde se zády přitiskl k jeho drsné stěně a znehybněl. Kousek dál se jeden z pronásledovatelů vmáčkl do úzké jeskyně, odkud předtím jako blesk vyrazila navztekaná muránia, dalšího Atlanťana ukryl skobovitý převis. Někteří muži prostě jen klesli do hloubky na písečné dno, ale ve volném prostoru nezůstal nikdo. Arlifth si nevšímá nehybných skal a písku, jeho věčně hladový žaludek zajímají jen pohybující se ryby. Predátor proplul těsně kolem něj, stačilo jen natáhnout ruku a dotknout se jeho drsné kůže. Co ale dělá arlifth tady, na planetě se statusem D? Kdo mohl být tak šílený, aby riskoval zhroucení atlanťanského ekosystému, a vypustil do místního oceánu nebezpečného dravce, kterému se vyhýbali i delfíni a kosatky? Navíc bez ohledu na galaktické právo sami domorodci prosazovali tvrdé zákroky proti pašerákům zvířat a nelegálním těžařům. Dokonce nedávno málem zabili i tým příliš horlivých vědců, kteří se vzdálili z povolené oblasti! Arlifth několikrát zakroužil těsně nad dnem, až zvířil oblaka písku, ale žádný z mužů se nepohnul natolik rychle, aby si toho dravec stačil všimnout. Ve skutečnosti by se k nim ani nepřiblížil, jak se mohli vzápětí přesvědčit, když do vody skočilo dvacet těžařů s přenosnou vrtnou soupravou. Arlifth zneklidněl, dokonce se odvážil k jednomu plavci přiblížit na necelý metr, vzápětí se však jeho torpédovité tělo otřáslo prudkou křečí. Těžaři mu s největší pravděpodobností nechali voperovat kontrolní čip, aby dravec plašil zvířata, ale je nechával na pokoji. Jakmile vrtná souprava dorazila na dno, muži ukrytí v písku se vrhli na překvapené potápěče. Kcháilía, která už stačila obeplout celý útes a uniknout cizím delfínům, zaútočila s bojovým výkřikem na arliftha. Prudce se odrazil od útesu a co nejrychleji plaval do teplejších vrstev vody, kde se Kcháilía rvala s nenáviděným arlifthem. Nejprve se musel vynořit nad hladinu, ve vodě by se umělých žáber nikdy nezbavil. Arlifthovi se už podařilo Kcháilíu lehce poranit na ocasní ploutvi a pach krve ho rozdráždil ještě víc než rány, které mu zasazovala do citlivého břicha. Delfínka možná byla rychlá a neskutečně silná, jenže arliftha vypěstovali v laboratoři. Jen bohové věděli, čeho je schopen! Jakmile se zbavil žáber, rychle se ponořil nad bojující zvířata, nůž připravený v dlani. Nepřemýšlel o důsledcích, když ze všech sil zakřičel. Jenom doufal, že mu krátký styk hlasivek se stélkou umělých žáber hlas příliš nezměnil. Obával se zbytečně. Rozzuřený arlifth i v zápase s delfínkou rozpoznal, odkud zazněl hlas jeho úhlavního nepřítele – jiného arliftího samce. Dravec odhodil Kcháilíu jedinou strašnou ranou ocasu proti útesu, vzápětí vyrazil plnou rychlostí přímo proti němu. Zelené svalnaté tělo, zubatá tlama, vypouklé oči na koncích kladivovité hlavy. Sedm metrů vzteku, nenávisti a smrti se hnalo ode dna jako bůh pomsty rychleji, než dokázal odhadnout i v nejchmurnějších úvahách. Deset metrů, pět, tři. Pevněji stiskl perletí vykládanou rukojeť nože. Pokud se zmýlil a arlifthův čip v mozku rozlišuje pouze těžaře a jídlo, případně těžaře s určitým pachem a jídlo, je s ním konec. Chmurně si pomyslel, že teď má jedinečnou možnost osobně ověřit delfíní legendy o Nekonečném oceánu, pak byl arlifth u něj, tlamu doširoka rozevřenou jako had. Rozzuřený dravec byl příliš rychlý i na vlastní mikročip. Křeče zachvátily mohutné tělo teprve v okamžiku, kdy se mu arlifth už chtěl zakousnout do trupu. Obrovská síla ho vyhodila nad hladinu, zatímco se pod ním zmítaly zelené kličky, a příliš dezorientovaný dopadl zpátky přímo na šílícího dravce. Než se stačil vysvobodit ze smrtícího sevření stočeného těla, rána ploutví do hlavy ho omráčila.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 65		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Padrak	09.10.2008, 19:39:02

Ahoj Ekyelko! Neměl jsem to číst - o dovolené jsem napsal krátký příběh z moře a teď už ho sem nedám. Je to příliš velký rozdíl... Myslel jsem, že píšeš kouzelně jen o tanci, ale není to tak. Zveřejnil jsem jednu říkanku, abych byl "autor" a mohl známkovat - teda 1


ze dne 09.10.2008, 19:41:14
Ekyelka: Ahoj Padraku, neopovažuj se! Co bylo jednou napsáno, to se nechalo napsat z určitého důvodu - aby to bylo čteno. A kde jinde se kterýkoliv text dostane skutečné pozornosti, než tady? Takže prosím, prosím, vody není nikdy dost - a povídek z vodního prostředí taky ne!

zdenek369	18.08.2008, 2:28:50

Hezký den Nedávno jsi smetla moje """dílo""". Tak jsem se s dovolením podíval na Tvoji tvorbu. Mám na ní podobný názor-mnoho zbytečného textu a škrtej a škrtej. Jsem ale určitě kulturní odpadlít, neboť po přečtení Tvé tvorby mi došlo, že se vzájemně pochopit nemůžeme. Seknu s psaním a vrátím se k lopatě:-)


ze dne 18.08.2008, 8:37:21
Ekyelka: Nebo to uděláme ještě jinak: počkáme, co na tvůj text jiní čtenáři. Můj názor je pouze jeden - už se ti vyjádřili další? Trucování, uraženost a bolestínský postoj nejsou tím nejlepším, z čeho při psaní čerpat. PS: zkusím se řídit tvou radou. Nejspíš to asi půjde hodně těžko, ale zkusit se má všechno.

Adrastea	04.08.2008, 13:53:31

Úžasné, úžasné... Tvé povídky nečtu, ale prožívám, za což ti musím pogratulovat i poděkovat.

m2m	04.08.2008, 12:42:45

No, slečno, jsem zmaten. Ne, dělám si legraci. Jako bych tenhle textík nějak znal. A ten název, to je mi nějaké povědomé. Ono už vlastně není co měnit, co Ti vytýkat. Jsi pro mě skutečným mistrem pera, ať se jedná třeba o béčkový námět (nebo třeba taky ne), forma je prostě... Skvělá. Jenom, mám takovej dotázek. "Tohle není přece přímá řeč!" zakabonil se Chemik, "takhle se přímá řeč nedělá. Nebo jsem to aspoň nikdy v životě neviděl takhle napsaný," pokrčil rameny. (třináctej řádek odshora, pro upřesnění) Smajlík. Známka je tuším jasná. Další, další díly!!


ze dne 04.08.2008, 12:44:55
Ekyelka: No jo, já viděla. Zkusím čtenáře přístě nemást. Další díly budou, až vyšší síly povolí.

čuk	04.08.2008, 11:38:11

Vypadá to jako podmořský akčňák ve vykonstruovaném zvláštním moři. Docela se mi to líbilo, ale že bych se při tom duševně vzrušil to ne, a tyhlety bodance já potřebuji, abych zahnal narůstající apatii


ze dne 04.08.2008, 12:42:43
Ekyelka: Je mi líto, čuku, tohle není ten typ příběhů. Na ty už nemám sílu.

Annún	03.08.2008, 23:07:24

Hmm, hmm, velice zajíavé a poutavé, jsem zvědavá na příští díl. Za jedna.

Abi	03.08.2008, 21:27:44

Ahoj, to doufám, že budou! Protože jsi skončila stylem autorů seriálů /to, prosím, neber jako urážku/, kdy hlavní /nebo nejmíň jeden z hlavních hrdinů/ je omráčen a my jen můžeme doufat, že je dost hlavní, aby se z toho dostal...Teď zní otázka ovšem jak, že? Těším na pokračování!


ze dne 03.08.2008, 22:30:32
Ekyelka: Ahoj. Jak jsem psala Šímovi níže: je to jen ústupek kvůli čtivosti (a také abych stihla dokončit korektury dalších dílů). Mnoho zdejších čtenářů nerado delší texty, nemají tu trpělivost a vycvičené oči (o zádech nemluvě). :) Takže ano, v nejlepším přestat. Ostatně jde o odpočinkový text, tak proč ho nepojmout opravdu jako seriál.

Šíma	03.08.2008, 16:48:01

Jo, jo, ze začátku to vypadalo tak hezky romanticky, dalo by se říci, že takřka "něžně", viz přátelství našeho hrdiny s delfínem, který umí mluvit! Pardon, šlo o delfíní holku, že jo? Určitě museli spolu již zažít nějaké to dobrodružství! ;-) Ale to by nebyl dobrý příběh, kdyby se vše nezvrtlo... I když ani po druhém čtení jsem přesně nepochopil o koho šlo (těch pět potápěčů, kteří zaútočili na delfínici)! Byli jimi tedy oni těžaři, kteří chtěli nezákonně navrtat mořské dno a měli sebou to obrovské mořské "zelené hovado", které odrovnalo naši delfínici i s vlastníkem jachty? No toto? Dobré to bylo, než jsem se nadál, byl text na konci a děj "v tahu"! ;-) Ono v tahu je docela zajímavý výraz (viz utajení před satelity)... Vím, co znamená, ale možná bys mohla použít něco mnohem vhodnějšího, i když mě zrovna nic nenapadá! :-DDD Jednička! ;-)


ze dne 03.08.2008, 22:28:40
Ekyelka: Šlo o dvě nezávislé skupiny - obojživelní plavci a těžaři. Delší text bych ráda uveřejnila, ovšem to bych musela utnout ještě na méně příhodném místě. Prostě ústupek ve jménu čtenářské trpělivosti: myslíš, že by skutečně všichni četli tak dlouhé texty, byť ode mne? :)

Šíma	03.08.2008, 16:30:46

Kdy bude další díl? Já vím, nehoň mě, šímo! Tak dobře, hezké to bylo, takové exotické a nevšední (nejen na zdejší literární poměry)! No, moc často se tu něco podobného nevidí! Že kecám? Já vím... Jednička! Jdu na to ještě jednou, dneska je to už druhé "pořádné" scifko! ;-)