obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915692 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Ztracená - Nový soused ::

 autor Trenz publikováno: 24.07.2008, 23:35  
 

Kapitola šestá
Nový soused

Danielle chtěla být vděčná. Nějak se odměnit a zároveň zapomenout, že se chtěla zabít. Jako by si konečně začala uvědomovat, co to vlastně chtěla udělat. Pomalu jí docházelo, že opravdu potřebuje pomoct, ale k psychiatrovi ani k psychologovi nechtěla. Byli tak strašně neosobní. Byla si téměř jistá, že jediný člověk, který jí může pomoct je Chris. On jediný měl stejný názor na tyhle typy doktorů. Vanessa jí ukázala, kde co mají a potom vyrazila s Rachel na nákup. Kolem poledne Chris vešel do kuchyně a zůstal překvapeně stát, když viděl, jak se Danielle u plotny otáčí.
„Předpokládal jsem, že umíte vařit, ale netušil jsem, že se ujmete i mé kuchyně.“
„Rachel a Vanessa odjely na nákup a já se vám chci nějak odvděčit tak uvařím alespoň ten oběd.“
Chris přikývl a pak řekl: „Za tu hádku se omlouvám. Neměla jste ji slyšet.“
„To je v pořádku. Nemusíte se mi přizpůsobovat, pane Beckette...“
„Chrisi. Říkejte mi Chrisi.“
„Dobře. Já jsem Danielle. Nemusíte si mi přizpůsobovat, Chrisi. Já se přizpůsobím vám.“
Chris na ni chvíli hleděl a pak se otočil, když se Danielle zeptala: „Smím vědět, o co šlo?“
„Jen rodinná hádka.“
„Vy nechcete o ničem mluvit.“
„Je to můj život.“
„To samé bych mohla říct já. Chtěla jsem se zabít a vy jste mě zachránil navzdory tomu, že to je můj život.“
Chris se usmál.
„Jsi dobrá.“
Danielle se zarazila. Ne proto, že přešel na tykání, ale proto, že ji pochválil. To se jí stávalo málokdy a byla z toho celá rozpačitá.
„Pořád ji milujete?“
Zavrtěl hlavou.
„Nejspíš ji nikdy nebudu nenávidět, jako ona nenávidí mě, ale ani ji už nikdy nebudu milovat. To, co říká, co dělá... Víš. Nejde tu o mě, ale o Vanessu. Neuvědomuje si, jak moc jí ubližuje. Jak moc jí ubližujeme, když se takhle hádáme.“
„Máte Vanessu moc rád.“
„Je to moje dcera,“ řekl to tak samozřejmě, jako by mít dítě, znamenalo i milovat ho.
„Nepovedlo se mi otěhotnět,“ poznamenala tiše Danielle, oči zaryté do omáčky, kterou nepřestávala míchat, aby se jí nespálila.
„Ještě můžeš.“
„A s kým? Eric je mrtvý.“
„Teď to bude znít jako něco nepředstavitelné, ale přebolí to. Alespoň natolik, abys byla znovu schopná žít.“
Danielle neodpověděla, a tak chtěl Chris odejít, když se zeptala: “Proč vás vaše žena nenávidí?“
„Zabil jsem našeho syna,“ odvětil jí tiše a odešel. Danielle se za ním dívala a chtě nechtě přemýšlela, kdo z nich má horší bolest. Je ztráta manžela, který jí možná ani nemiloval horší, než ztráta milovaného dítěte?

„Tati, co kdyby se Danielle nastěhovala k nám do pokoje pro hosty?“ zeptala se Vanessa po obědě Chrise. Oči přítomných dam na něj upřely svůj pohled, ale Chrise to nechalo klidným.
„Jestli nebude proti, rád ji tu uvítám. Další žena v domě už nic nezmění.“
„Skvělý. Danielle. Pojď. Ukážu ti, kde máme sprchu a tak,“ čapla jí za ruku a táhla od stolu.
Danielle na Chrise omluvně pohlédla a nechala se Vanessou táhnout nahoru.
„To od tebe bylo velkorysé gesto, Chrisi,“ promluvila Rachel.
„Jak jsi řekla. Bude lepší, když bude pod dohledem.“
„Chytře jsi to vymyslel,“ pochválila ho. Věděla, že to teď potřebuje jako při každém střetu s Rebeccou. Jeho bejvalka se neštítila použít ani ty nejzákeřnější zbraně, aby mu ublížila a bohužel se jí to podařilo skoro vždycky. Sama se s ní setkala po té, co se jejich vztahy zhoršily. Nazvala ji lesbickou hlupačkou, která by se měla starat o sebe a najít si mužského, co jí ukáže, co to je opravdový sex. Kdyby tenkrát ta nána dost rychle neodešla, nejspíš by jí jednu vpálila a Chris by možná ani nic nenamítl. Ale pamatovala si, že bývala jiná. Že jí nevadilo, jaké byla Rachel orientace. Pamatovala si, jak spolu dokonce drbaly, jak potěšit ženu, kterou získat. Rebecca jí bývala hodně užitečná se svými radami. Vyprávěla jí, jak se setkala s Chrisem, jak jí vzal na ranč, kde naprosto propadla jeho kouzlu a zamilovala se do něj až po uši. Byla odhodlaná žít na ranči po zbytek svého života, ale smrt Damiana jí tolik změnila. Možná až příliš. Rachel zamrkala a vrátila se do přítomnosti. Všimla si, že Chris odešel, takže na ni zase zbude nádobí, ale což. Alespoň bylo o koně dobře postaráno. Napadlo jí, že by si sem na ranč měla taky pozvat nějakou přítelkyni. Třeba ji taky tak okouzlí.

Danielle seděla na posteli a poprvé od smrti Erica se usmívala, když pozorovala neustále štěbetající Vanessu. Byla to dívka plná života a elánu. Bylas to dívka, která si vychutnávala život plnými doušky a Danielle se přiznala, že jí to trochu závidí. Ona nikdy nebyla taková. Nikdy si neuměla takhle užívat. Pořád se někomu přizpůsobovala. Rodině, přátelům, manželovi. Málokdy měla svůj vlastní názor, a když už ano, nedokázala ho prosadit. Byla šedou myškou v pestrobarevném světě. Natolik se ponořila do svých myšlenek, že ani neslyšela Vanessu, která se jí na něco ptala. Zaregistrovala ji, až když s ní zatřásla.
„Hey. Vnímáš mě?“
„Promiň. Zamyslela jsem se. Na co ses ptala?“
„Ptala jsem se, jestli umíš jezdit na koni.“
„Abych se přiznala, tak jsem na něm seděla asi dvakrát nebo třikrát v životě.“
Vanessa se zamračila.
„No to tedy není nic moc.“
Pak se ale usmála.
„Nicméně to můžeme napravit a třeba hned.“
Opět jí popadla za ruku a táhla do stáje a Danielle se nechala unášet její energií.

„Vždycky je důležité sedlo. Sedlo musí být vhodné pro jezdce i pro koně. Musí být kvalitní, jinak hrozí odřeniny a bolest zad a nohou. Existuje několik druhů sedel. Je Anglické sedlo určené pro sportovní účely. Westernové sedlo je ideální pro rekreační jezdění a je potomkem sedel španělských a portugalských. Myslím, že portugalské pro tebe bude nejvhodnější,“ rozhodl Chris nakonec a došel pro něj dozadu do stáje.
„Osedlám ti klisnu. Je už starší a hodně zkušená s jízdou začátečníků.“
Vanessa se zatvářila kysele.
„Je to Andaluský kůň. Dříve to byli koně hodné šlechty a jejich šlechtěnost jim zůstala. Francouzi je nazývali trůnem králů. Klisny jsou využívány především na chov, hřebci dostávají pečlivý výcvik, ale dost přednášky. Přejděme k praxi. Vanesso,“ obrátil se na svou dceru, „Přiveď Sáru.“
„Jasně, tati,“ kývla Vanessa a odběhla. Za chvíli se vrátila a vedla sebou krásnou bílou klisnu.
„Je nádherná,“ zašeptala Danielle v úžasu.
„Jedna z nejkrásnějších, které tu máme,“ prohlásila Vanessa pyšně.
„Natáhni ruku, Danielle.“
Danielle jí natáhla a klisna sklonila svůj čumák k její otevřené dlani a zafrkala.
„Zřejmě tě bude mít ráda,“ oznámila jí Vanessa, která z toho měla ohromnou radost.
„Obvykle jízdě na koni předchází dlouhý výcvik, ale protože na koni nebudeš sedět poprvé a protože ti Sára věří, můžeš se projet už teď. Samozřejmě Vanessa pojede s tebou.“
„A vy s námi nepojedete?“ zeptala se trošku zklamaně Danielle. Bylo jí v Chrisově přítomnosti dobře. Moc nad tím nepřemýšlela, ale měla pocit, že v Chrisovi získala přítele, kterého tolik potřebovala.
„Ne. Mám tu ještě nějakou práci. Možná příště.“

„Táta si na tebe rychle zvykl,“ ozvala se Vanessa, když ujeli několik stovek metrů.
„Jak to myslíš?“
„Víš. Po rozvodu s mamkou k sobě pustil jen málokterou ženu a ty...“
„My spolu nic nemáme,“ vyhrkla Danielle dřív, než stačila Vanessa domluvit a to Vanessu rozesmálo.
„To by mě nikdy nenapadlo. Sice je máma od táty taky věkově dost vzdálená, ale ty nejsi jeho typ. Táta radši zrzky a to ty nejsi ani náhodou,“ smála se Vanessa a Danielle se musela usmívat. Tahle dívka byla na její poraněnou duši jako balzám. Nechtěla kazit tu atmosféru, ale měla potřebu vědět o Chrisovi a jeho rodině víc. Snad jí to pomáhalo zapomenout na její bolest.
„Jak umřel tvůj bráška?“
„Při autonehodě. Stalo se to před devíti lety v zimě. Mně byli čtyři roky a byla jsem v nemocnici po operaci slepého střeva. Mamka tam byla se mnou, a tak nás jeli táta a Damián navštívit. Silnice pokrytá ledem strašně klouzala, a i když jel táta pomalu, dostal smyk. Z toho by se ještě dostali, ale zastavilo je to uprostřed silnice a v tu chvíli do nich nabouralo auto, které podle policistů jelo překročenou rychlostí. Táta to odnesl jen několika škrábanci a pohmožděninami, ale Damián měl vnitřní krvácení. Táta se mu vážně snažil pomoct. Vím, že snažil, ale nešlo to. Neměl vybavení a než tam dorazila záchranka, umřel.“
„Nebyla to jeho vina,“ zašeptala Danielle.
„To řekni mamce. Neodpustila mu, že on přežil a Damián ne.“
„Přece tomu nemohl zabránit.“
Vanessa pokrčila rameny.
„Mělas někdy pocit, že se před něčím snažíš utéct a ono to stejně nejde?“
„Ten pocit mám už od smrti Erica,“ odpověděla jí Danielle smutně.
„To byl tvůj manžel?“
Přikývla.
„Tak něco podobného zkouší táta už dobrých devět let a nemyslím si, že by byl zrovna úspěšný. Abys rozuměla. Táta je doktor. Chirurg. V nemocnici byl nejlepší. Když byl mladší, nabídli mu místo primáře, ale to on nechtěl. Dělil práci doktora a práci na ranči, a kdyby byl primář, neměl by už tolik času na koně. I tak ale vydělával slušně, ale po smrti Damiana ho práce doktora nějak přestala bavit. Jednou, už je to asi šest let zpátky, mu na operačním stole málem umřel pacient. Byl to osmiletý chlapec s vnitřním krvácením, ale ne tolik jako měl Damián. Táta se ho snažil operovat, ale pořád měl před očima Damiána a ten kluk by zemřel, kdyby se ho neujal druhý doktor. V tu chvíli táta s doktořinou sekl. Věděl, že než aby ohrožoval pacienty, radši s tou prací skončí. Ostatně bylo mu šedesát čtyři, takže to prostě brali jako odchod do důchodu a nikdo se moc nepídil za podrobnostmi.“
„Nikdy ti nevadilo, že máš tak starého tátu?“
„Moc to neřeším. I když si lidé myslí, že jsme spíš děda a vnučka, nevadí mi to. Táta je fajn. Možná lepší než jiní tátové, kteří jsou mnohem mladší. Vždyť být mladý není vždycky výhra.“
Vanessa zastavila a Danielle také.
„Co se děje?“
Vanessa ukázala před sebe a Danielle spatřila dům, který působil opuštěně, ale přesto se uvnitř svítilo.
„Dál nemůžeme. Pojď. Vrátíme se.“
„Proč ne? Kdo tam žije?“
„Jmenuje se Rupert Marlowe a táta nechce, abych se s ním stýkala nebo abych se vůbec přiblížila na blíž než padesát metrů.“
„Proč? Je ten muž násilník nebo snad deviant?“
„Byl ve vězení.“
„Za co?“
„Prý zabil svou manželku.“
„Prý?“
„Táta tomu nevěří. Říká, že jde o něco jiného, ale detaily mi nesdělil. Podle něj jsem na to ještě moc mladá.“
Vanessa vzhlédla.
„Pojeď. Bude se stmívat.“
Vanessa obrátila koně a vracela se zpátky. Danielle na dům ještě chvíli hleděla, jako by doufala, že jeho majitel vyjde ven, ale nakonec to taky obrátila a společně s Vanessou se vrátila na ranč.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 53 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 24.07.2008, 23:35:00 Odpovědět 
   Tato kapitola přinesla závan rodinného prostředí, do kterého Chris Danielle přijal. Jak jsem předpokládal, pozitivní roli hraje Vanessa, je Danielle přítelkyní, vyjíždí s ní na koni, prostě pohoda. Možnost „románku“ Chrise a Danielle zůstává otevřená, ale kdyby se nic takového nestalo, příběh půjde dál svojí cestou a nebude to vadit. Místo toho se možná ještě ke slovu dostane Rupert Marlowe, protože jak s pouček pro spisovatele víme, každá postava zmíněná v příběhu by měla hrát nějakou roli.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Na ledě...
Vyccinka
Oběti
Biskup z Bath&Wells
Piková dáma (16...
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Proč je dobré číst knihy
Zuzka Brouk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr