obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915452 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39671 příspěvků, 5755 autorů a 391150 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pod hladinu - druhá část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Klíč
 redaktor Ekyelka publikováno: 20.08.2008, 23:50  
V předešlém díle se humanoid Daniel a delfínka Kcháilía střetli hned se dvěma nepřáteli - a skončilo to zle především pro Daniela. Nuže, je čas pokračovat.
Speciální upozornění pro Arvineje: nezapomeň, že Daniel byl téměř mrtvý - tak mu dopřej pár dní v posteli! ;)
 

Další tři dny prožil na rozhraní vědomí a snu. Plul oceánem blankytných přikrývek, obklopen strašlivými démony s pomalovanými maskami starodávných válečníků místo tváří. Kcháilía mu proplouvala nad hlavou v zásnubním tanci s umírajícím arlifthem, pronásledovaná mořskými vílami. Starobylá melodie a tichý hlas stříbrné flétny hladily zmatenou duši a mírnily bolest v rozbitém těle. Slova v neznámém jazyce, znějícím jako ševelení vánku nad mořskou hladinou, pevný stisk pout, když mu křeče lámaly sotva srostlé kosti. Svůdné vábení štíhlé dívky se sněhobílou kůží, tolik chladnou na dotek, a s tváří Danát Ničitelky. Oheň proudící žilami a znovu bolest.
Konečně měl dost síly se probrat. Bleskově proplul všemi vrstvami nevědomí a v jediném okamžiku si uvědomil sebe i okolí. Příjemně vyhřátou náruč přikrývek kolem nahého těla. Tupou ozvěnu bolesti v namožených svalech. Vůni studené mořské vody a kovovou pachuť na měkkém patře. Dech, tlukot srdce. Mírné sevření obvazů na levém stehně a obou předloktích. Ticho.
Pomalu otevřel oči. Světle šedé stěny i strop, slabá namodralá záře, vycházející z dvoumetrového kruhu ve středu podlahy. Prázdná místnost bez jediného náznaku, kde se to ocitl.
Opatrně se v tmavomodrých přikrývkách posadil. Celé tělo ho ještě bolelo a na hrudi objevil několik obrovských černých modřin. Musel mít plno žeber přeražených, jestli si tělo zatím nedokázalo s podlitinami poradit; obvykle neměly modřiny ani čas se vytvořit, jak rychle u něj probíhala regenerace. Obvykle.
Vzpomněl si na drtivé sevření umírajícího arliftha a zvedl se mu žaludek. Musel se zbláznit. Zešílet! Kcháilía přeci byla i přes svá zranění schopna kdykoliv uplavat do bezpečí! Jen si s arlifthem hrála, jak to dělávala na Edenii, Ganymedu nebo Zole 5.
Se zavřenýma očima několikrát nasucho polkl, dokud se mu trochu neulevilo. Přesto se necítil dobře; podle kovové pachuti v ústech a rozostřeného vidění poznal, že mu proti bolesti dali soriu. Musí zmizet dřív, než z horeček a metabolického šoku zkolabuje úplně.
Na protivně nejistých nohou nejprve obešel postel, kolem beder omotanou přikrývku, pak se mu přeci jen podařilo dopotácet se až ke dveřím. Méně pohmožděným levým ramenem se opřel o chladný kov, vzápětí ke dveřím přitiskl i rozpálené tělo. Těch šest metrů ho stálo skoro všechny síly, ale musel se z téhle pasti dostat. Jestli se o něm dozví královna Nirikala nebo dokonce Lodher Evianoka, je ztracený!
Náhle se dveře bez varování odsunuly do strany. Vykřikl bolestí, když se mu příliš jasné světlo chodbových lamp zabodlo do přecitlivělých očí. Dezorientovaný, slepý a ochromený se stěží dokázal v pádu stočit na bok, další vlna bolesti ho málem zbavila vědomí. V hlavě mu hlasitě hučelo, zvedal se mu žaludek a celé tělo měl jako v ohni, jak se nemohl pořádně nadechnout.
Stěží vnímal, co se kolem děje. Teprve narychlo zavázané oči a dávka nifthalaminu, která se mu rozlila tělem jako ledový příboj, ho částečně vrátila do přítomnosti. Bolest ustoupila aspoň natolik, že cítil doteky štíhlých dlaní, jak mu přejíždějí po nohou, pažích, bocích. Krátce zalapal po dechu, když pátrající prsty narazily na naštípnuté žebro, vzápětí ho bolest z dalšího, tentokrát už zlomeného žebra donutila vykřiknout. Proč ho nifhtalamin zbavuje jenom možnosti pohybu a ne také vědomí jako ostatní?!
Konečně se mu týraným tělem rozlila hřejivá vlna morfia. Bohové vědí, kde na něj tady přišli, ale byl jim za ně vděčný. I za majitelku těch rukou, které mu podpíraly hlavu, zatímco ho dva jiné páry silných paží opatrně přenášely na lůžko. Sklouzl do vyhřáté pavučiny polovědomí a poddal se uklidňujícím účinkům morfia.
Skrz měkkou vatu, obklopující myšlenky i vůli, vnímal opatrné dotyky na rozpálené kůži. Chlad obkladů, vzdálené hlasy. V jednu chvíli ho na levém spánku zastudil kovový povrch cerebrálního snímače. Páteří mu projel záchvěv krátké, ale o to intenzivnější bolesti, když úchytné panožky sondy prorazily spánkovou kost. Místo obvyklé nevolnosti se však ponořil zpět do vln chemické otupělosti a bez zájmu naslouchal rozhovoru svých pečovatelů, aniž si uvědomoval, že by ten jazyk neměl znát.
„Má sakra tuhý kořínek!“ ušklíbl se Etholian uznale, až se mu tetované ornamenty kolem nosu a rtů děsivě proměnily. „Sotva sebou škubnul.“
„Kuš!“ zamračila se na něj doktorka Winu káravě. „Rychle přestaňte s těmi grimasami, oba!“ stáhla Dan‘jelovi opatrně svůj šátek z očí. Malátně na ni zamžoural, pohled prázdný jako malé dítě, ale nezdálo se, že by měl poškozený zrak. Pro jistotu mu do očí nakapala uklidňující balzám, než se na čekající vojáky znovu zamračila:
„Nechápu, jak si ještě teď můžete libovat v těch barbarských rituálech. Kdyby nebyl Dan‘jel v bezvědomí a napůl utopený, určitě byste ho ještě v přechodové komoře donutili sníst arlifthova játra,“ vyladila na mediguardu na svém předloktí vysílací frekvenci spánkové sondy a nasadila do injektoru další ampuli s morfiem.
„Pijeme krev, má lepší chuť,“ opravil ji z druhé strany lůžka Nelexial. „Trochu jsem mu jí schoval na později. Muži z přepadového komanda se už nemohou dočkat oslavy. Konec konců se stal manželem Ostrovanky a to si zaslouží pořádnou hostinu!“
„Ještě chvíli budete muset počkat,“ zavrtěla lékařka napůl nevěřícně hlavou. „Měl polovinu kostí rozdrcených, prasklou lebku a málem se utopil. Rány se mu možná hojí zatraceně rychle, ale nepustím ho z dohledu, dokud nebudeme doma. Možná ani pak ne. Nezapomeňte, kdo také čeká na jeho příjezd.“
„Takže je tou šťastnou skutečně ona? Slyšel jsem pár povídaček o zlatých orchidejích, ale nevěřil jsem tomu,“ hvízdl Nelexial potichu a usmál se, když na něj omámený Dan‘jel stočil pohled. „Tomu říkám štěstí!“
„Kolik času máme pro vymyšlení nového jména pro naše Ledové srdce?“ přidal se i Etholian.
„Vy jste nepoučitelní!“ zasmála se doktorka Winu pobaveně. „I já jako naprostý vojenský laik chápu, jako cenu má Dan‘jel pro každého generála nebo vládce. Takže brzděte, nikomu se jméno měnit nebude.“
„Možná byste po příjezdu domů měla prohlédnout i ji. Není přeci normální, aby se tak uzavírala!“ nadechl se Etholian, ale doktorka ho rázně přerušila:
„Do jejího života nám nic není! Obětovala záchraně Atlantidy všechno, tak snad má právo konečně žít, jak sama chce!“
Etholian na znamení omluvy krátce sklonil hlavu, zatímco se jeho bratr usadil na okraj Dan‘jelova lůžka:
„Myslíte, že nás vnímá? S takovou dávkou morfia a nifthalaminu by sice měl tvrdě spát, ale je docela čilý.“
„Nevím. Na všechny léky reaguje jinak než obyčejný člověk. Nifthalamin ho pouze znehybnil, místo aby ho uspal, a morfium zase utlumilo bolest. Nejsem si však jista, nakolik mu to zranění hlavy poškodilo mozek,“ pokrčila lékařka rameny. „Zkus se ho přeptat, na co si pamatuje, ale opatrně. Měl by zůstat v co největším klidu, dokud aspoň trochu nezesílí.“
Nelexial si odkašlal a rychle pohlédl na bratra, než se odvážil prověřit své znalosti galakta:
„Dan’jeli, napadl vás arlifth, vzpomínáte si?“
„Já jeho.“
„Ztrátou paměti tedy rozhodně netrpí,“ zašklebil se Etholian pobaveně, zatímco doktorka střídavě sledovala Daniela a mediguard. Jen se o něco víc zamračila. Daniel předpokládal, že se snaží vyznat v protichůdných informacích z jeho spánkové sondy. I on měl zpočátku co dělat, aby těm podivným údajům mimo všechny parametry lidského těla rozuměl – a to musel sám se sebou žít!
„Co chcete?“ obrátil Daniel pozornost zpět na Nelexiala. Původně na něj chtěl nepřátelsky zavrčet, jenže nifthalamin i tu kratičkou větu zkreslil do trochu hlasitějšího výdechu. Z velké části se už zbavil otupělosti, ale to bylo všechno – stěží dokázal zvednout ruce z přikrývky.
„Vás,“ přiznal voják s potetovanou tváří bez obalu. „Vaše schopnosti, vědomosti a nadání.“
Aspoň byl upřímný.
Daniel ho chtěl na místě poslat ke všem čertům, jenže se zmohl sotva na poloviční zachrčení. Zatracený nifthalamin! Nespokojeně plácl rukou do matrace, čímž si vysloužil další pobavený úšklebek obou bratrů. Co bylo horší, také novou dávku čistého morfia, kterou mu doktorka Winu vpíchla injektorem přímo do krční tepny.
„Musí si odpočinout,“ prohlásila nekompromisně. Daniela napadlo, jestli by dokázal i s nifthalaminem v krvi vědomě vyvolat proměnu, vzápětí se mu rozmazal zrak a opustilo ho vědomí.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Abi 26.08.2008, 14:06:48 Odpovědět 
   Ahoj, nemohly bychom se za drobnou úplatu my dvě jako domluvit, kdy budeš publikovat, protože mně pak řvou děti, babička a zvířena hlady! Dík.
Těším na další část!
 Šíma 21.08.2008, 14:11:18 Odpovědět 
   Líbilo. Pokračování bude doufám brzy... ??? Otázek přibylo a odpovědi nejsou k mání. Text je napínavý a čtivý, co víc si můžu přát? Ano, další díl, pěkně prosím a smutně koukám!!! ;-)
 Annún 21.08.2008, 8:56:09 Odpovědět 
   Je to moc pěkné, zajímavé a napínavé, už se těším na další díl. Za jedna.
 taira 21.08.2008, 8:37:20 Odpovědět 
   kdysi jsem četla jednu povídku, která se odehrávala na planetě, kde ve vzájemném přátelství žijí lidé a národ podobný delfínům - zprvu jsem myslela, že tvoje povídka bude z podobného prostředí.
Teď se to drasticky odklonilo a před čtenářem se otevírají neprozkoumané vody :-).
Po jazykové a slohové stránce je to požitek, narušený pouze "Konečně se mu týraným tělem rozlila hřejivá vlna morfia. ... Sklouzl do vyhřáté pavučiny polovědomí a poddal se uklidňujícím účinkům morfia.". Ty dvě věty mezi tím mi nepřišly dostatečně "odstiňující", aby zabránily pocitu opakování. Ale tohle je rýpnutí pro rýpnutí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Náhody
Radim Trázník
Čarověník III. ...
Maruška
Posel smrti V: ...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Písmena. Slova. Věty.
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr