» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2140868

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303465 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Pod hladinu - třetí část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Klíč

Ekyelka	publikováno: 07.09.2008, 20:14

Já vím, jsou to kratičké části a stále setrváváme u první kapitoly (zajímalo by mě, kolik jsem asi právě ztratila čtenářů?), ovšem berte to tak, že přísun nového textu je prozatím celkem plynulý. :)


	Zdály se mu nějaké sny, ale naštěstí žádné noční můry. Těch se vždy obával nejvíc, protože při pocitu ohrožení jeho prokleté tělo nejednou zareagovalo vyvoláním bolestivé proměny. Pokud byl někdo náhodou v tu chvíli v jeho blízkosti, hrozila mu smrt. Tentokrát se však probíral postupně, jen se vzpomínkou na několik zmatených a nejasných obrazů, což mohly být jedině sny. Musely být, protože kde by se na primitivní Atlantidě vzal národ obojživelných lidí, ovládajících vyspělou techniku? Vybral si tuhle bohy i civilizací zapomenutou planetu právě pro její rozlehlý a neprobádaný oceán, ve kterém se mohl pohodlně ukrýt. Jenže když otevřel oči, pohled do Nelexialovy nehybné tváře ho rychle vrátil do přítomnosti. Takže žádný sen, právě naopak. „Doktorko Winu, je vzhůru,“ promluvil voják krátce do komlinku na zápěstí, aniž z Daniela spustil oči. Ten se jen bezmocně ušklíbl, ještě znehybněný přetrvávajícími účinky nifthalaminu, a pohledem chvíli bloudil po své nové cele, do které ho během spánku přestěhovali. I tady panovalo modravé šero, tolik příjemné pro jeho přecitlivělé oči. Světelný kruh na podlaze zmizel, nahrazený bazénkem s mořskou vodou. V nohách Danielova lůžka stál jeho dobře známý přepravní box, všechny knihy byly pečlivě narovnané v prosklené knihovně naproti. Na světle šedých stěnách dokonce visely zvětšené a zarámované snímky Kcháilíiny rodiny, na stole naproti lůžka čekal zavřený jeho deník. Někdo se velmi snažil, aby mu z toho mála osobních věcí vytvořil iluzi domova, ale Daniel v tom viděl jasný vzkaz: hned tak se odtud nedostane. Očima doputoval zpět k Nelexialovi. Voják měl tvář pokrytou spirálami a souběžnými linkami indigového tetování, úplně bílé kudrnaté vlasy mu poutala tenká kovová čelenka. Daniel na jeho tmavomodré uniformě marně hledal hodnostní výložky nebo jakékoliv jiné insignie, podle kterých by poznal, kde se to ocitl a kdo ho vězní. Podivné. Tiché zaklepání ohlásilo lékařčin příchod. Daniel přimhouřil oči, aby mu ostré světlo z chodby znovu neporadilo sítnici. S překvapením však zjistil, že i za dveřmi jeho cely panuje stejné přítmí. Tolik ohledů na jednoho vězně? Někomu jinému by se možná vrátila naděje na svobodu, ovšem Danielovi stačil jediný pohled do lékařčiny tváře, aby mu nálada klesla do bažiny naprostého zoufalství. S každým přečteným údajem na lékařském panelu na stěně za lůžkem se doktorka mračila stále více. To mohlo znamenat pouze jediné: jeho tělo si zase dělalo, co chtělo. „Celou noc spal klidně, ale asi před hodinou mu pomalu začala stoupat teplota. Je to vážné?“ ustoupil Nelexial k nohám lůžka, aby lékařce uvolnil místo. „Zatím ne, ale stejně musíme počkat,“ zavrtěla ihned rázně hlavou. „Dokud nenajdu spolehlivý způsob, jak u něj zablokovat proměnu i tu regenerační smršť zároveň, operace nepřichází v úvahu.“ „To se nebude generálu Kateryanovi líbit. Už takhle má problémy udržet naše krytí.“ „Kašlu na generála! Copak to nechápeš? Máme tady potenciální smrtonosnou bestii, které stačí k probuzení takhle maličko,“ naznačila prsty ani ne centimetrovou mezeru, „a já nemám nejmenší tušení, čím se proces proměny spouští. Všechny plány můžeme hodin rybám, Nelexiale, dokud nebudu mít Dan‘jelovy lékařské záznamy kompletní!“ „Na tom se už pracuje. Dva dny, ne víc.“ „Aspoň jedna dobrá zpráva,“ povzdechla si lékařka, než se obrátila přímo na Daniela. Měla sice mnohem silnější přízvuk, když náhle přešla do galakta, přesto jí rozuměl: „Několik dní ještě budete omámený účinky léků, Dan‘jeli, takže byste neměl vstávat z postele bez něčí pomoci. Závratě zmizí až za pár týdnů, stejně tak světloplachost. Je mi líto, ale neměla jsem jinou možnost. Byl jste v kritickém stavu a já musela použít velmi silné podpůrné léky. Sice vám zachránily život, ale zároveň dočasně narušily váš specifický metabolismus. Vhodná dieta a dostatek odpočinku by to měly spravit, pokud tedy nedojde ke komplikacím.“ Nebo pokud ho nevykuchají jako rybu při operaci, na kterou oba tak pospíchají. Daniel se na lékařku bezmocně zašklebil: „Pokusím se víc nekomplikovat.“ „Další vtipálek!“ povzdechla si doktorka Winu teatrálně už zase v rodném jazyce, který teprve teď Daniel vnímal jako odlišný. Nakolik to s ním bylo skutečně zlé, jestli si i při plném vědomí spletl zpěvavou atlantštinu s úsečným galaktem? Sklouzl pohledem po své honosné cele, pak zase zvedl oči ke stojící postavě vedle lůžka. Pořádně se však vyděsil, když místo bělovlasého Nelexiala spatřil jeho bratra Etholiana s dlouhou černou hřívou. Doktorka Winu rovnou zmizela bez sebemenšího varování. Co se to děje?! „Jsem skutečně Etholian,“ všiml si voják jeho zmatku a položil mu dlaň na hruď, aby se Daniel nezvedl. „Prospal jste skoro šestatřicet hodin. Mezitím jsme se s bratrem už třikrát vystřídali. Všechno je v pořádku, Dan‘jeli, nezešílel jste. Věřte mi, nemáte se čeho bát.“ „Řekl vlk jehňátku,“ ušklíbl se Daniel, ale podvolil se vytrvalému tlaku na hrudi a zabořil hlavu zpátky do polštářů. Voják na něj krátce vycenil v úsměvu zuby, zároveň zvedl levé zápěstí s komlinkem ke rtům: „Doktorko, měla jste pravdu. Právě se probral. Je sice trochu dezorientovaný, ale jinak klidný.“ „Jsem na cestě, Etholiane. Zatím proveď standardní vyšetření a porovnej výsledky s tím, co včera přinesl Nelexialův tým.“ „Stalo se. Ještě pořád lehce zvýšená teplota a extrémní světloplachost, jinak jsou ostatní hodnoty celkem v normě. Tedy v jeho normě,“ zamrkal na Daniela. „Nechceš se přeškolit na ošetřovatelku, bratříčku? Šlo by ti to moc dobře,“ ozval se z komlinku nečekaně Nelexial. „Ať Dan‘jel zavře oči, jdu dovnitř.“ „Tolik péče o jednoho vězně?“ chystal se Daniel předvést jeden ze svých nejlepších úšklebků. Jeho slova zadusila Etholianova blůza, když ho voják nečekaně zaštítil svým tělem. „Zajímavé. Ke mně ses takhle netulil ani při té zpackané výpravě na ledovec,“ dolehl k němu Nelexialův pobavený hlas. Dveře se konečně zavřely a Etholian se zase narovnal. „Za to může moje osobní kouzlo,“ přimhouřil Daniel oči a nenápadně povolil prsty, kterými křečovitě svíral lem přikrývky. Jestli se mu co nejdřív nevrátí sebeovládání, bude mít brzy potíže s každým rychlejším pohybem kolem sebe. „U chcíplý makrely!“ vytřeštil na něj v tu chvíli Nelexial oči a málem pustil na zem velký box. „On fakt mluví!“ Teprve teď si Daniel uvědomil svou chybu. V duchu si vynadal do pitomců. Jestli předtím mohl aspoň předstírat, že nerozumí, a nenápadně tak něco o svých věznitelích zjistit, kvůli své hlouposti o tuhle drobnou výhodu právě přišel. I naprostý ignorant by rozeznal atlantštinu od galakta. Jenom on byl takový hlupák, že mu tahle malá drobnost zase unikla. „Doktorko, není z toho našeho experimentu zrovna nadšený,“ poznamenal Etholian do komlinku. „Radši si pospěšte.“ „Utrhnu vám oběma hlavy, jestli se mu zase přitíží! Žádné další vtípky, nebo až do penze čistíte odpadní šachty!“ rozloučila se doktorka rázně a slabý svit miniaturního displeje komlinku pohasl. „Slyšel jsem, že ve starých šachtách žijí fakt divné věci,“ poznamenal Nelexial po několika vteřinách ticha. Hned však v sebeobraně zvedl ruce, když se na něj bratr zamračil: „Dobře, dobře! Žádné vtípky! Jasně.“ „Mohli byste s tou komedií konečně přestat?!“ rozhodl se Daniel, že teď už nemá co ztratit. „Od samého začátku víte, co jsem zač. Napadli jste Kcháilíu, abyste mě dostali do vody. Doktorka Winu přesně věděla, které léky mi ublíží nejméně, a jak nejspíš předejít proměně. Víte co? Kašlu vám na to divadlo se starostlivou péčí!“ ušklíbl se. „Kdo mě chce vykuchat tentokrát? Evianoka ne, ten by se mi už posmíval z druhé strany izolační komory. Komu sloužíte? Královně Nirikale? Měl jsem jí zakroutit krkem, když jsem měl příležitost! Nebo jste z Chrámu? Poslal vás některý z Vědoucích, kterému se podařilo uniknout z plamenů? Odpovězte!“ Blíženci zareagovali naráz, jako jediná bytost. Nelexial ohromným skokem překonal celou délku postele a přiklekl Daniela, až se oba zabořili hluboko do matrace. Etholian zároveň hmátl po injektoru a bleskově v něm vyměnil ampule. Daniel ani nestačil pomyslet na proměnu; z pravé paže se mu už do celého těla rozléval ochromující chlad.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Annún	16.09.2008, 8:12:40

Odpověď na příspěvek od uživatele: Annún* ze dne 15.09.2008, 23:00:43* Já věřím, že se tito poved. :-))

Annún	15.09.2008, 23:00:43

Parádička, krátké, ale hezké a napínavé. Už se těším na další pokračování. za jedna.


ze dne 15.09.2008, 23:13:13
Ekyelka: Pokračování se pokusím dodat co nejdříve. Čtvrtý díl se téměř hotový, pátý se právě píše (čtvrtý a pátý díl první kapitoly). Ano, je to rozsáhlý text. Je to text určený k postupnému propracování se do knižní podoby. Netvrdím, že je o závratné dílo, spíš o oddychovku s trochu nezvyklými detaily a lehce mokrým prostředím. Takový je plán - prozatím však budu ráda, pokud se mi podaří aspoň tuto kapitolu dokončit.

taira	08.09.2008, 10:59:56

jops. už aby tady byl další díl. A jestli je to pořád první kapitola, těší mě, že někdo píše delší opusy než já. :-) I proto nebudu psát žádné poznámky, a budu se jen a pouze těšit - děj se přece teprve klube. :-)

Ada	08.09.2008, 10:43:39

Ano, u příběhů na pokračování je trochu nevděčné, že není až tak velká zpětná vazba...ale věrní čtenáři zůstávají (ačkoliv čtenářky jsou trochu věrnější Danielovi, než Tobě :-) jen drobný překlep..."neporaDilo sítnici" a "hodiN rybám" Taky jsem zvědavá, jak to s ním bude dál, ona to asi není pohádka, že by byla jistota, že vše skončí dobře, že?