» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2140869

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303465 komentářů :: on-line: 11 ::

:: 1.část ::

Elizabeth	publikováno: 23.07.2008, 13:49

Máte pocit, že vás někdo pozoruje? Možná to není jen pocit.


	Cítím tě. Cítím tě vedle sebe. Nevidím tě. Ale vím, že tady jsi. Kdo jsi? Jsi můj Anděl? Staráš se o mě? Hlídáš mě? Nevím. Občas, když sedím sama v pokoji, mám pocit, že nejsem sama. Je to mu opravdu tak? Nenamlouvám si, že stačí jenom natáhnout ruku a dotknu se tě? A tak to udělám a necítím …..nic. Vlastně ano, cítím bolest. Bolest nad tím, že tohle všechno je jen sen. Pouhý výplod mojí fantazie. Tak proč? Proč mám někdy pocit jako by se někdo dotýkal mojí ruky, cítím dech na své tváři. Je to pak pořád jenom sen. Nebo už skutečnost? ,,Ty jsi ho odmítla?!“ tvářila se zděšeně. Ano rozumím ti, vím co si myslíš. Pomyslela jsem si . ,,Ano.“ zašeptala jsem potichu. Co jsem měla říct? Že je to kvůli tobě. Kvůli snu, který se nikdy nestane skutečností? ,, Máš k tom u alespoň nějaký dobrý důvod?“ mračila se . ,,Samozřejmě, že mám.“ povzdechla jsem si. Ale neřeknu ti ho. Stejně by jsi nic nepochopila. ,,A?“ tázavě nadzvedla obočí. Jen jsem pokrčila rameny. ,,Jsem tvá nejlepší kamarádka! Není to snad dobrý důvod pro to aby ses mi svěřila?!“ Není, ani tohle nestačí. ,,Promiň.“ řekla jsem potichu. ,,Tak dobře.“ Vstala a změřila si mě zklamaným pohledem. V té chvíli jsem věděla, že ji ztrácím. Člověka, který pro mě vždycky znamenal nejvíc. ,,Nemáme si co říct.“ Posbírala z podlahy svoje věci a odešla. Po chvíli jsem zaslechla i bouchnutí domovních dveří. A tak jsem zůstala sama. Sama ve svém pokoji. Bylo ticho, ničivé ticho. ,,Jsi tu?“ zašeptala jsem. Sedím u okna a dívám se na tebe. Mám pocit, že jsem tě znal ještě dříve než mi tě svěřili. Častokrát jsem se přistihl jak přemýšlím nad tím, jestli jsi nebyla v minulosti andělem. Jsi tak krásná. Andělé, kteří splní ůlohu ochraňovat svého svěřence dostanou šanci žít na zemi. Možná si jedním z nich. Vždycky tě pozoruji. Když čteš, češeš si vlasy nebo jen zamyšleně koukáš do neznáma. Občas mám pocit, že mě snad i vidíš. Díváš se mým směrem tak soustředěně a zaujatě, jako by jsi zkoumala mé rysy, ale po chvíli se zase otočíš a už si mě nevšímáš. Mám chuť tě obejmout, když ležíš stočená na posteli a pláčeš. Mám chuť tě políbit, když spíš a sladce se usmíváš. Parkrát jsemse tě dotkl. Vždycky ses otřásla jako by jsi opravdu něco cítila. Nemám možnost si stebou promluvit, nemám možnost se tě dotknout, aniž by sis nemyslela,že to byl závan větru. Nikdy jsem nevěřil, že se anděl může zamilovat. Může. Ale nikdo mě nevaroval, že to tolik bolí. Kdybych měl možnost s tebou mluvit nebo mi dovolili ukázat se ti. Ale to nemůžu pravidla mluví jasně. A tak jsem čekal, jestli mi nedáš záminku. Nějakou skulinu v pravidlech, kterou bych mohl proklouznout. A ty jsi mi ji dala. Promluvila jsi na na mě. ,, Jsi tu?“ zeptala jsem se znovu, podstatně silnějším hlasem. ,, Potřebuji to vědět prosím. Potřebuju vědět, že je to pravda, že si tě jen nepředtavuji.“ Vstala jsem ze země a došla k místu kde jsem tě cítila. A ty se objevil. A já věděla, že to tentokrát není sen. Nejdříve to byla jenom matná světelná záře, která pochvíli zesílila na proud světla, který mě donutil přivřít oči. A pak jsi tam byl ty. Tak krásný jak jsem si představovala měl si dlouhé vlasy, zbarvené od světle hnědé přes bloňdatou až do zlaté. Na sobě si měl otrhané džíny a obyčejné bílo triko, nebylo to zrovna to pravé andělské oblečení. Ale mě na tobě upoutaly oči bylo stříbřitě šedé a dívaly se na mě. Pár minut jsem se na tebe jenom dívala. Pak jsem se teprve odvážila promluvit. ,, Jsi…jsi anděl?“ zeptala jsem se a měla obrovskou chuť tě obejmout, ujistit se, že jsi skutečný.. ,, Ano.“ řekl si a usmál se. Potom si mě objal a zabořil tvář do mých vlasů, cítila jsem jak vdechuješ jejich vůni. Nemohla jsem si pomoci. Nechtěla jsem aby tahle chvíli skončila, po chvíli ses odtáhl aby sis mě prohlédl. Začal ses dotýkat mého obličeje. Zkoumal si každou jeho část, jako by si ani ty něvěřil, že je to všechno skutečné. ,, Čekal jsem dlouho, tak dlouho, že si to ani neumíš představit.“ Šeptal si mi do ucha a haldil mě při tom po vlasech. Posadila jsem se na zem a zhluboka dýchala, bylo toho na mě moc. Posadil ses na podlahu vedle mě. V mém pokoji si působil nepatřičně. ,, Už jsem nedoufal,že to dokážeš.“ Usmíval ses,, já se ti ukázat nesmím, pouze pokud mě o to sama vyslověně nepožádáš.“ ,, Jsi tady.. jsi tady už dlouho?“zeptala jsem se ,,Od tvého narození tě pozourji, byl jsem ti přidělen.“ Přes tvář ti přeběhl výraz smutku jako by sis něco uvědomil. Stiskla jsem ti ruku. Zvedl si hlavu a stisk mi opětoval. ,,Tohle všechno se nemělo vůbec stát, jen málo pozemských bytostí odkáže věřit tak silně aby svého strážce přivolali. Ale ty jsi to dokázala." V očích si měl nevyslovenou otázku. Jak? ,,Vždycky jsem věděla,že existuješ."


celkové hodnocení autora: 86.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lotty	02.01.2010, 23:24:36

Ano. Město andělů, téměř. Andělé jsou fascinujícím tématem pro nové nadějné příběhy. Ale i tenhle příběh má své ALE. Jen zběžně: - přímé věty mají jakési divné odsazení, - všimla jsem si nevyrovnanosti popisů situace a přímé řeči. Někdy by nebylo za škodu odsadit to zbytečné co se k přímé řeči přímo nevztahuje. Tam toho máš totiž hodně, až to čtenáře místy trochu mate.

Jackie Decker	27.07.2008, 10:03:40

Překlepy tam jsou, ale kdo je v povídce nemá? :-) Město andělů jsem neviděla, tak nemohu soudit podobnost jako Rockwood, možná m,á pravdu, ale já to nevím. Mě osobně se líbí ta samotná myšlenka. Příběh je otevřený, možná až moc dívčí, na druhou stranu má obrovský potenciál, který záleží jen na autorcejako ho využije a já osobně doufám že dobře. Má to velkou emoční hodnotu, která je pro mě osobně velmi důležitá. Nesmí sice úplně zastínit příběh, ale zde se to nestalo. Vystřídání pohledů mezi andělem a hlavní hrdinkou, bych já osobně oddělila *** ale je to jen na autorce. Mě to v první chvíli zmátlo, naštěstí ne až tak moc. Tak trochu nevím zda je to popis současně probíhajících událostí či jsou to vzpomínky, které si ti dva sdělují mězi s sebou, ale to ostatně také ukáže až čas. Některé věty bych trochu poupravila občas se ti tam opakují slova (to nic mě se to stává taky :-) ). jinak se mi tvé dílko vcelku líbilo, ale na jedničku to asi není. Ne na úplnou a tak raději známku nedám žádnou, nechtěla bych ti křivdit.

Rockwood	23.07.2008, 18:30:51

Ahoj. Autorka promine, ale tohle snad ani hodnotit nebudu. Když sem to četl, tak jsem myslel na film "Město andělů". Nevím, možná se mi to jen zdá, ale přišlo mi to v jistých chvílích docela podobné. No a pak se to zvrtnulo v takový typický dívčí příběhy. Neříkám, dobré to celkem je.

Adrastea	23.07.2008, 13:49:38

Už podle nadpisu se dá tušit, že příběh nemáš ještě tak úplně domyšlený. A zbývající text to jen potvrzuje, například spoustou překlepů. Příště se svému příběhu více věnuj, nespěchej. A hlavně si ho před odesláním k publikaci nezapomeň pečlivě zkontrolovat. Ty chybky tady jsou naprosto zbytečné... Co se týče tématu, zatím se zdá otřepané, ale netroufám si soudit příběh po první kapitole. Necháme se tedy překvapit dalšími díly. :)