obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Záhada v oddělení cereálních lupínků ::

 redaktor čuk publikováno: 29.07.2008, 21:18  
Trochu upravená stejnojmenná rychlovka by měla být kromě svérázného humoru i satirou. A snad nějakou záhadu i tajemství ( nejen v onom oddělení) lze v textu objevit.
 

„Je to lahodný, zdravý a výživný pokrm,“ řekla maminka rezolutním hlasem.
Na stole stály dva talíře, za stolem seděly dvě děti, šestiletá Maruška a sedmiletý Petřík.
Lahodným pokrmem byla míněna nevábně vypadající směs cereálních lupínků, ovesných vloček, mléka a kdovíčeho ještě vitamínového nebo nutričně hodnotného. Směs špinavě světlehnědé barvy. Vůně zapařených otrub.
Děti odvracely od talíře tváře, výraz odporu vystřídal žalostný výraz: maminečko, máme nechutenství, bolesti bříška a střevní potíže. Petřík dokonce vyloudil malý nesmělý pšouk, Marušce se podařilo zblednout.

Maminka poznala, že další nátlak by vedl k pláči, obratnému vyplivování obsahu lžiček, až k třísnění košilek i ubrusu, ne-li pokrmu samotného.
Proto po taktice biče zvolila taktiku medu. Nasadila si unavený výraz, přeladila hlas do laskavých tónin, povzdechla si, a začala konejšivě vyprávět.
„Kdybyste, Maruško a Petříčku, věděly, co jsem dneska zažila v našem supermarketu. Tlačím vozík k oddělení cereálních lupínků a v tom se zarazím. Co to vidím! Jeden sáček má mírně natržený růžek a z něho vypadl malý lupínek a zakutálel se pod regál. Najednou byl sám, uprostřed dokonale čistých dlaždiček. Pofoukal si naražené kolínko a začal usedavě plakat a naříkat. ,Já ubohý siroteček osamělý, co teď se mnou bude! Přijde paní uklízečka, zamete mě do smetí, nepoznám blaho pobytu v dětském bříšku. A moje sestry a bratři mě teď oplakávají, hořekují, že se vydají na nádherný výlet beze mne´. Smutné, děti, viďte.“

Maminka zdárně předvedla naříkání malého lupínku.
Pak pokračovala v tajemném tónu:
„ Co to vidím!? Překvapena pozoruji, jak uličkou mezi regály ladně kráčí paní v běloskvoucím plášti, přátelsky se usmívá na všechny strany, překypujíc ochotou pomoci. Spatřila zakutálený lupínek a bolestně si povzdechla. Pak vzala kleštičky od pečiva, jimi jemně uchopila lupínek a opatrně ho zabalila do bělostného ubrousku.
Byla jsem zvědavá, co bude dál a tak jsem paní prodavačku sledovala a nakukovala jsem za závěs. Jaký to obraz se mi zjevuje! Paní prodavačka pečlivě lupínek omyla vodou značky Dobrá voda a dala ho sušit pod mírný vánek ventilátoru. Suchý a čistý lupínek vrátila do sáčku. To bylo objímání. Lupínek-tuláček byl rád, že je zase mezi svými, a ostatní lupínci pak byli nadšeni, že jsou zase kompletní vcelku, o hmotnosti udané na jejich obalu.
Paní prodavačka vypadala tak plačtivě, tak podobná smutné princezně! ‚Lupínečky, moje lupínečky, jak já vás teď prodám. Váš sáček má natržený růžek, a takový přece nemohu dát zpátky do regálu. A přelepit trhlinku lepící páskou by bylo tak nehygienické.‘ Nemám pravdu, děti?“

Maminka si utřela imaginární slzičku a pokračovala ve vyprávění třesoucím se hlasem:
„Dodala jsem si odvahy a vstoupila. Oslovila jsem tu hodnou paní. Nesmutněte, naše milá paní prodavačko. Já od vás ten sáček koupím.
Paní prodavačka se rozzářila, ale pak zvážněla a zašeptala něco jako: neporušíme tím normy Evropské unie?
Ujistila jsem ji, že nikoliv.
A tak jsem sáček s lupínky dostala, a ještě se slevou. Po cestě domů jsem slyšela, jak se lupínky v sáčku radovaly: konečně budeme se svými strávníky, pomazlíme se s jejich jazýčkem, pohovíme si v jejich pokojíčku a budeme spinkat v jejich bříšku. No a teď jsou tady a čekají na vaši lásku. Viďte děti.“

Maminka dovyprávěla a úlisně se na Marušku a Petříka podívala. Maruška a Petřík se zase podívali na sebe a kývli hlavou. Z pohledů se dalo číst kromě nádechu sotva znatelného pohrdání: za tenhle výkon holt tu bleblekaši sníme.
Jak řekli, tak udělali. Snědli.
Maminka byla pyšná na své přesvědčovací umění a dodala:
„Ještě v hrnci dost té výborné kašičky zbylo, dáme to tatínkovi, ať si taky pošmákne.“
Když se jí nedostalo žádostivých dětských škemrání o přídavek, naplnila vrchovatě zbytkem kaše talíř a vydala se do chodby k manželově pracovně. Na půl cesty se zastavila a změnila směr chůze ke dveřím na WC.

Neslyšela, co si děti povídaly:
Maruška: „Safraporte, naše máma měla vlčí mlhu. Ta ženská nemohla bejt prodavačka, to byla určitě víla.“
Petřík: „Haraší ti? Cožpak by víla šla dělat do supermarkáče? Víly jsou hodný, tam v tom, víš, zaměstnají jen zlý a vošklivý. A taky čarodějnice.“
Maruška: „Máma si z nás dělala prču. Anebo z babičky. Babi bejvala prodavčou. Babi se chlubívá, kolik času prolelkýrovala v těch těsnejch uličkách mezi matriálem, do kolika zákazníků vrazila, kolik lida zbuzírovala.“
Petřík: „Holt to jsou ty, jo, gény! Jestlipak nějaký zdědíme po naší drsný babče? Představ si, málem jsem se to, poslintal, když mamina povídala, že naše bříška jsou pokojíčky. Pamatuju si, jak děda jednou řekl: vaše bříška jsou bránou do senkrubny.“
Maruška: „Co je to senkrubna?“
Petřík: „Taková ta, to skladiště na hovňouse, co se pak vyprazdňuje hovnocucem.“
Maruška: „Aha. Ty bláho! Máti se teď nafukuje jako nabouchaná bělice, že jsme její stórku zbaštili.“
Petřík: „Dopřej mamině krapet radosti. Je trhlá, ale milá. Dovede si to, jako. Vymejšlet. Co bys chtěla od spisovatelky, že jo? A nás teď považuje za blbouše, že jsme jí všechno schlamstli i s navijákem. To je fakt.“
Maruška: „Příště bude muset přidat páru.“
Petřík. „Hele! A víš, že je lepší dělat, že je člověk blbej? Lidi vod něj nic nechtěj, a když jo, tak se musejí, že jo, víc namáhat. A uhádneš, co teď uděláme?“
Maruška: „Ne.“
Petřík: „Když po městě hovnocucy nejezdí?“
Maruška: „Nevím.“
Petřík: „ Aby se příště podobný pimprlátkový divčo neopakovalo, půjdeme pořádně nakrmit žabáka.“
Maruška: „Myslíš jako vyblinkat se do hajzlíku?“
Petřík: „Jasan. Není nad tu, prevenci. A taky si uděláme v našem tom...“
Maruška: „Pokojíčku.“
Petřík: „Jo, bříšku, to, místo, na nanukovej dort, co je schovanej v mrazáku.

Co děti řekly, udělaly. Děti byly nejen svérázné, ale i inteligentní a přející.
A proto se lupínky zase sešly pohromadě, v sifonu záchodové mísy.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 34 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 69 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 19.03.2010, 10:13:14 Odpovědět 
   Děkuji všem za přečtení a komenty : Já už ani nevím, co je to "položit kabel", možná, že jsem myslel" zvracet", ale už si to nepamatuju.
 justýna 18.03.2010, 22:44:16 Odpovědět 
   To bylo moc hezký!!!!!!
 Gilbert Cunninghamm 18.03.2010, 22:10:49 Odpovědět 
   Okouzlující příběh plný morálního ponaučení, zvláště také obohacující slovní zásobu - z hlediska potravních obecných jmen se mi líbila bleblekaše. Myslím, že je to velmi užitečný a ne zcela otřelý výraz pro dostatečně nechutnou věc. :) Děkujeme, ale nyní - vzhůru do sifonu - povozit se na tobogánu :)
 kalinka 01.08.2008, 15:36:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 31.07.2008, 19:55:37

   spíš víkend. pondělí nejedu do štatlu. mam volno jedinej den. si mě vyzvedni v háku:o)
 endless 01.08.2008, 4:10:15 Odpovědět 
   ... budu se k tomu muset jednou odhodlat - ještě jsem tam nebyla.
 marenka 31.07.2008, 21:39:37 Odpovědět 
   To by měli tisknout na zadní stranu cornflakes a kdo by jim pak odolal?
Neodolatelně "chutný" příběh :-)
P.S.: Co je "položit kabel"?
 endless 31.07.2008, 19:55:37 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: kalinka ze dne 31.07.2008, 17:13:58

   No nic nic
No nic nic

a ttaque
(p.s. nedáme piffko? o víkendu? nebo v pondělí?)
 kalinka 31.07.2008, 17:23:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 31.07.2008, 16:37:37

   No co co:O)
 kalinka 31.07.2008, 17:13:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 31.07.2008, 16:37:37

   No co co:O)
 endless 31.07.2008, 16:37:37 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: kalinka ze dne 31.07.2008, 15:21:28

   Ale fuj ,-)
 ze dne 31.07.2008, 20:52:32  
   čuk: lepe je: hodit šavli
Endless: když přijedeš do Plzně: klíďo!
 kalinka 31.07.2008, 15:21:28 Odpovědět 
   Dlouho neslyšené výrazy: matrijál a spol. potěšily. Nakrmit žabáka jsem neznala:o) Ještě že nepokládaly kabel:o)))
 ze dne 31.07.2008, 20:49:01  
   čuk: Díky za přečtení. Rád obohatím čtenáře novými poznatky a výrazy
 AnetkaAne 30.07.2008, 23:05:43 Odpovědět 
   Moc pěkné, dobře jsem se bavila. Jen mě trochu vyděsilo co si asi tak říká můj vnouček nad lupínky o kterých mi říká že jsou výborné a má je rád. Tak nevím jestli se pak také nesejdou v naší záchodové míse. :-))) Jen vyprávět mu u toho zatím nemusím, jí je dobrovolně sám. :-) Jinak moc zdravím ! Čuketka Bety
 ze dne 31.07.2008, 8:07:34  
   čuk: Ahoj Čuketko Bety. Díky za přečtení a pochvalu. V žádné pohádce pro děti přece nesmí být pravda o supermarketech- to by nikdo nemohl nic jíst. Pro vnoučata je třeba pohádku upravit a vynechat domáckou scénu. Můj text byl parodií na prodavačky, obrazem takové, která neexistuje. Co nejí vnoučata, abych pro tebe o tom napsal pozitivní pohádku? Dík a měj se. Čuk
 lucinda 30.07.2008, 19:05:43 Odpovědět 
   Milá rodinka, máma, která si myslí, že ví jak na své děti a děti - "poslušné a naslouchající"- ji v tom jaksepatří utvrzují.
Nejvíc mě dostalo, jakými oklikami se všechny lupínky sešly v záchodové míse. ;))
 ze dne 30.07.2008, 21:24:09  
   čuk: Díky.Tohle je pointa, na kterou jsem hrdý. Lupínky se sešly navzdory lidskému snažení.
 Kaileen 30.07.2008, 18:12:08 Odpovědět 
   Nemá chybu, jen ta předposlední věta mi tam moc nepasuje.
 ze dne 30.07.2008, 21:21:30  
   čuk: Máš asi pravdu. Ale já jsem chtěl říci, že byli spíš inteligentně ujetý, neboť nebyly dost realistické
 Te Bi 30.07.2008, 16:34:40 Odpovědět 
   Zezačátku jsem si pomyslela, že na ten výstup maminky, jakkoli vyčerpávající, bychom s bráchou nezabrali. Na konci, že bychom si to, co Maruška a Petřík nelajzli. - Takže spousta zvratů v pohledu na věc. :)
Moc příjemnej, suverénní text. Dokonce mě hodil na malou vlnku vzpomínání.
 ze dne 30.07.2008, 21:20:15  
   čuk: Já rád píšu v nadsázce. Taková vzorná prodavačka přece neexistuje.
 Danuše 29.07.2008, 22:47:05 Odpovědět 
   Pobavilo, rozesmálo, je to prima čtení :-)
 ze dne 30.07.2008, 9:07:43  
   čuk: Pro prima čtenářku prima čtení. Kéž by se dál dařilo
 Abi 29.07.2008, 22:26:08 Odpovědět 
   Toto dílko mi evokovalo vzpomínku na knihu:Jak si lidé hrají"...podle ní je veškeré chování podle určité hry /hra na alkoholika apod./...tady taky hráli hru a obě strany věděly, co má ta druhá ve scénáři a jak dokázali, je normální si hrát, když se ta hra líbí aktérům...a jistě byly spokojené i ty lupínky... milá pohádka k nedělní snídani
 ze dne 30.07.2008, 9:06:51  
   čuk: Knihu neznám, tady se dalo leccos předvídat, ale hodně toho byla satira postiženým třebě ne zrovna příjemná
 First Girl 29.07.2008, 22:18:45 Odpovědět 
   Hezke! :) Ty to umis! Pobavilo!
 ze dne 30.07.2008, 9:04:53  
   čuk: Velké díky, těší mě, že jako důchdce se ještě můžu smát.
 Šíma 29.07.2008, 21:36:24 Odpovědět 
   P.S. Dialogy jsou vynikající, čuku! :-D Pobavilo a stálo to za to si přečíst tuto povídečku ještě jednou... Mamča i dětičky jsou "super"! ;-) Pozdravuji Tvé múzy!
 ze dne 29.07.2008, 21:48:25  
   čuk: Děkuji ti Šímo. Jistě jsi poznal, že oproti rychlovce jsem dost piloval. Rád si od tebe něco přečtu, ale děsím se dlouhých textů. Múzy už mě navštěvují velice zřídka.
 Šíma 29.07.2008, 21:28:51 Odpovědět 
   Četl jsem už na "rychlovce" a líííbilo! ;-) Souhlasím také s komentáři níže! ;-)
 endless 29.07.2008, 21:23:59 Odpovědět 
   Tak jsem se zas od srdce zasmála.
Možná bych jen vyškrtla předposlední větu.
 ze dne 29.07.2008, 21:46:51  
   čuk: Velmi rád tě vidím smějící. Předposlední věta:trochu jsem se bál, že děti budou brány jako nerealistické rekvizity, tak jsem je charakterizoval.
 Kev 29.07.2008, 21:18:21 Odpovědět 
   Tady se dá říct snad jen jedno: kvalita za rozumnou cenu, a to nejen ona cereální pochutina..
 ze dne 29.07.2008, 21:45:25  
   čuk: Děkuji za publikování i za to, že se líbilo
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zjevení
NightStalker
Bolesti
M. Daněk
I černé strupy
Bohdan Vorejs
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr