|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303466 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Zesláblý ::
| Krátká próza, nejspíš jakoby fragment něčeho většího. Inspirace (ale nikoli snaha o ucelenou nápodobu...!) Nevolností Jeana Paula Sartra, což je román psaný formou deníku. |
| |
|
|
Po stěnách se proháněla spřežení všech možných i nemožných, pohanských a kacířských, stejně jako křesťanských duchů. Na kopích měli nabodány suché lebky a kroužili mezi zelenými odrazy. Velké zelené louže se rozlévaly a vrhaly se ode zdi a zase k ní. Za oknem projížděla nadzemka. Kapičky vody oprašovaly špinavé okenní rámy. "Máte příliš bujnou fantazii," pronesl doktor a díval se na mě rozhněvanýma očima "a v tom je celý problém. Žádná nemoc, žádné nadpřirozentství. Jen váš prázdný pokoj a nepokojná hlava, to je to..." Zaujatě jsem pozoroval modrou armádu točící se v bludném kruhu po jeho buřince. Doktorovy brýle se leskly a dostal jsem pocit, že znehybněl. Obrátil jsem tedy svou pozornost k hodinám na stěně a pozoroval vteřinovou ručičku. "Dobrá, popravdě na váš názor nejsem vůbec zvědavý. Jste vyléčen. Můžete konat, co jen si zamanete. Čekají vás na pracovním úřadě, již jsem je informoval. Tím končím. Peníze si beru z vaší peněženky na stole," a oblékajíce si kabát, otevírajíce dveře, otočil se na mě: "Vyspěte se pořádně. Nashledanou." sklenky se zatřásly se zapraskáním dveří. Kroky se rozléhaly domem, slábly, až se vytratily v hloubce. Snad nezapomene zavřít venkovní dveře. Snad nic neukradne. Takhle pozdě by ho těžko někdo slyšel, anebo ho zastavil. Jsem tedy zdravý. To jsou dobré zprávy, Amálie bude mít radost. Zajdu za ní do obchodu a řeknu jí to, bude mít radost, možná nakonec budu moct pracovat u nich. Doufám, že nebude chtít vyprávět. Nic jsem nečetl, cítím jsem se na to příliš slabý. Ani nevím, co jsem naposledy četl. Natahuji se k nočnímu stolku, šmátrám po hřbetu nějaké postarší knihy. Jean Paul Sartre, Nevolnost. Zná to Amálie? Autora zná, to je bezpochyby. Ona je strašně vzdělaná. Ale ne všechno četla, někdy si jen vymýšlí, a ona si umí nádherně vymýšlet. Vždycky to doplní nějakou francouzskou větou, myslí si, že nerozumím, ostatně jako pokaždé, ale chyba lávky, s přibývajícími lety rozumím líp a líp. Úplně všemu.
Žádná nemoc. Jen nepokojná hlava. Mé oči sklouzávají ze stropu přes stěny na stůl, z něj přeskakují na umyvadlo, na okno a zpátky na stůl. Měl bych se posadit. Posadím se a opřu o stěnu. Na stole leží otevřená peněženka, váza s květinou (ta paní domácí je tak hodná, že se mi stará o květiny), fotografie v rámečku. Vypadá to navýsost senilně. Kdy bych si byl pomyslel, že budu žít v takovémto pokoji. Chtěl jsem žít v malém rodinném domě. Vstávat z manželského lože na snídani a pak jít pracovat na zahradu. Vyzvednout poštu a nadávat na poměry. Mít starost o děti a volat jim, kde jsou. Hádat se z manželkou, zda mají být růže v kuchyni, anebo v obýváku. Půjdu za Amálií. Podívat se, jak se jí vede a tak. Jistě bude ráda, že mě zase vidí na nohou. Musím se hodit do pořádku a hýřit zdravým optimismem. Amálie to sice prokoukne, ale ocení snahu. Vstanu a začnu tím, že se pořádně umyju. Vstávám a hledám cestu do koupelny. Rozsvěčím světlo a blížím se k zrcadlu. Dvě unavené tváře rezignují vzájemně. A vzájemně se pokoušejí ohnout líce z mramoru do tvaru, jenž dal by se považovat za úsměv. To, že jsou dvě, jim však tento úkol nijak neulehčuje. Nakonec smáčím kámen ve vodě. Z šedi se lesknou dvě velké bílé oči. Odvracím se od zrcadla a putuji do sprchy. Zelené a modré mýdlo bez chuti či zápachu. Nakonec usoudím, že jsem hotov. Kůže vypadá jako prázdné malířské plátno, věky zapomenuté a zčásti potrhané. Přemýšlím, jakou barvou bych ho pomaloval. Taková barva neexistuje. Vracím se k zrcadlu. Hlava trochu ztratila svůj tvar. To už jsem já. V předsíni si beru kabát, klobouk a hůl a pomalým, vycházkovým tempem se vydávám nahoru po ulici. Je sedm hodin a v krámech otvírají.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
