» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2140874

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303466 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Domeček z karet... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Dům

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve

Šíma	publikováno: 31.07.2008, 1:04

Nápad byl prostý: jeden dům a jeden člověk, netuším, jak moc se mi tento střípek vydařil, ale snad vás zaujme! Motivem mi byla tapeta na ploše na počítači, na kterém jsem tento "příběh" psal...

P.S. Tak jej konečně můžu dát k publikaci a těšit se, jak si na mně smlsnete!


	Pomalu se blížil večer. Slunce se zvolna chýlilo k západu a jako naschvál ozářilo skrze potrhaná mračna domek na kopci, kam měl náš hrdina namířeno. Vítr lomcoval s vysokou neposekanou trávou. Její zelené stvoly tančily ve větru a jemu připadalo, že se ocitl uprostřed velkého zeleného moře. Vlna za vlnou ohýbaly travnaté vrcholy a šuměly v rozdováděném tanci. Procházel rychlým krokem po kamenité pěšině, kterou zde vyšlapali snad dávní obyvatelé domku na kopci. Kráčel do mírně se zvedajícího kopce a díval se, jak zapadající slunce ozařuje celou krajinu do mnoha barev. Připadal si jako v jiném světě, nebo ve vlastním snu, ze kterého se nemůže probudit a netuší, co všechno jej ještě čeká. Na nebi zbarveném do mnoha odstínů modři a červeně nebylo ani ptáčka. Celý tento obraz mu připomínal nějakou kýčovitou malbu malíře, který hledá sám sebe, ale ještě nenalezl svůj vlastní styl. Zpoza několik nízkých ovocných stromů na svahu kopce k němu prosvítal samotný dům. Byl také ponořen do ticha a barevné bouře před nastávající nocí. Večer byl ještě mladý a on myslel na to, že bude muset v tomto domku přespat. Když dorazil až k zápraží zastavil se a otočil svůj zrak dolů z kopce, aby pohlédl na nekonečný oceán zelené trávy. Stále se vlnila jednou tím a podruhé zase oním směrem. Šikmé sluneční paprsky dávaly celé scenérii až podezřelý ráz a jej napadlo, zda-li už nezemřel a neodešel na místo svého věčného odpočinku. Dům za jeho zády zavrzal v docela svěžím větru a uvolněná okenice vyťukávala do stěny u okna jakousi nesrozumitelnou hatmatilku. Nebylo zamčeno. Nikdo sem již takřka nechodil. Dům byl osamocený a zvolna chátral. Několik hliněných tašek spadlo ze střechy a rozbilo se na kamenech v trávě. Střepy! Než vstoupil dovnitř, díval se na střepy z vypálené hlíny a naslouchal tichému šepotu větru. „Jsi doma!“ říkal mu vzdušný proud. „Vítej!“ Muž se pousmál a vzal za kliku. Dveře se až podivně neslyšně otevřely. V domě vládlo šero, jak se slušelo k večerní atmosféře. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Zvuk větru byl rázem ten tam. Ocitl se v docela jiném světě. Kam jeho oko pohlédlo byla docela vysoká vrstva prachu. Pokrývala vše, nač pohlédl. Mělo by se tu uklidit! Pomyslel si. Neměl rád prach. Děsil jej. Připomnělo mu to jeho smrtelnost. Prach jsi a v prach se obrátíš! „Jsme tu tak sami!“ ozvalo se. Návštěvník marně hledal dotyčnou osobu, která tyto slova mohla pronést. V celém domě byl jen on a prošlá hradba času. Muž se zamračil, aby si vzápětí uvědomil, že se ocitl v kuchyni. Zaprášený stůl byl až na popraskaný talíř a špinavou vidličku s nožem prázdný. Na plotně ležel oprýskaný hrnek na kávu. Kredenc vypadala také jako vyrabovaná. Zdálo se, že v celém domě není nic k snědku. O vodě ani nemluvě... Zemřu tu snad vyčerpáním? Pomyslel si. Není tu nic, čím bych zahnal hlad a žízeň... Kdesi nad hlavou mu zavrzalo schodiště napůl sežrané červotočem. Koberec, který jej měl okrášlit již dávno nehýřil barvami a byl stejně fádní, jako vše kolem. Setmělo se a náš hrdina začal hledat nějakou svíci a zápalky. Pokud nechtěl zůstat v domě duchů potmě, měl by sebou hodit. V obývacím pokoji, který také poznamenal čas, ležely vedle krbu zápalky a napůl dohořená svíce. Vosk na ní měl až příliš abstraktní tvary a jemu se zdálo, že se tato svíčka stala nejspíše předlohou všech podobných svíček v kreslených seriálech od Walta Disneye. Chyběl tady už jen zlý duch, nebo čarodějnice, která se užírá svým stářím a ošklivostí. Zapálil svíci a vydal se do patra tichého domu. Koberec na schodech pod jeho nohama tlumil tiché vrzání dřeva a mihotající plamen vytvářel na stěnách schodiště abstraktní a snad i strašidelné tvary. V patře byla také tma a zaplňovaly jej jen dva, nebo tři malé pokoje s postelí, velkou skříní a malým stolkem s napůl shnilou židličkou. Jako by se jednotlivé pokojíky podobaly jeden druhému. Prošel celé patro a zadíval se na schůdky na půdu. Najednou dostal strach, že tam najde další vrstvu prachu, zbytků ze ztrouchnivělého dřeva, které odpadly z trámů samotné střechy a plno nepotřebných krámů a harampádí. Vítr se na malý okamžik utišil, aby se po západu slunce a objevení se prvních hvězd znovu naplno rozfoukal. Vyl v komíně jako meluzína a skřípal s trámky střechy, která držela na svém místě snad jen silou vůle. Na půdě opravdu nic nebylo. Jen prach, špína a plno zbytečných věcí. Sestoupil proto zpět a zavřel za sebou poklop, který otvíral světlík na půdu. Na hlavu mu spadlo mračno špíny a kousků kdo ví čeho. Připadal si tak ztracený a sám. Dům souhlasně zavrzal a on sestoupil zpět do kuchyně. Položil svíčku na stůl a sedl si na jedinou židli, která dole v přízemí zbyla. Dal si hlavu do dlaní a myslel na to, co provede s tímto domkem nesplněných přání. Měl by jej podpálit? Ať shoří v očistném ohni a s ním vše, co představoval? Měl by jej rozebrat a postavit nový? Z čeho, když široko daleko bylo jen několik zakrslých ovocných stromků v nekonečném moři trávy. Myslel na to, že nejspíše odejde a nechá tento domek napospas jeho osudu. Ale něco jej k němu přitahovalo, jako by i on sám byl jeho součástí. Opravdu jsem mrtvý? Zeptal se sám sebe. Nebo je to všechno jen sen? Svíčka dohořela a on zůstal potmě. Vydal se ke dveřím, aby se venku podíval na hvězdy. Kdesi za horizontem řádila bouře. Její odlesky ozařovaly černou klenbu večerního nebe. Nastávající noc byla ještě mladá. Muž si vzpomněl na svůj batoh, který postavil hned za dveřmi. Měl v něm něco málo k pití a jídlu, jako by věděl, že jej samotný dům nepohostí. Byl snad vetřelcem? Dům byl tichý a v ničem neprotestoval. Snad mu bylo jedno, kdo v něm přebývá. Bouře se zvolna přibližovala a vítr pomalu, ale jistě, sílil. Muž pohlédl na temná mračna ozařovaná záblesky světla a na hvězdy, které tyto mraky zvolna zahalovaly. Připadal si tak bezmocný a sám, jak by byl z něčeho vytržený, ale nemohl přijít na to, co se vlastně stalo. Vrátil se do domu a zavřel za sebou dveře. Zvuky bouře trochu zeslábly. Dům se jemně chvěl pod dotěrným větrem a rachotem hromů. Snad se také bál bouřek. Možná do něj i několikrát uhodilo, ale jako zázrakem neshořel. Muž si sedl za stůl a položil si batoh k nohám. Venku se snesl déšť a blesk za bleskem křižovali oblohu. Hromobití otřásalo špinavými okenními tabulkami a rozechvívalo vše ve svém dosahu. Při každém zahřmění jej zašimralo v břiše, jakoby poznal nějakou novou lásku. Nikdo tu však nebyl. Jen on, starý a zašlý dům a jedna malá večerní bouřka v podivném světě bez hranic. Celou dobu, co venku řádilo boží dopuštění, seděl u stolu na kolébající se židličce a myslel na to, kdy už ta protivná bouře odejde. Děsila jej a děsila i dům, ve kterém se ukryl před nečasem. Najednou se mu zdálo, že v jednotlivých záblescích spatřil čísi postavy. S každým zábleskem byly blíže a blíže. Byly stejně všední a nic neříkající, jako všechno kolem něj, ale i přesto mu byly něčím povědomé. Jako by je odněkud znal, ale nemohl si vzpomenout. Čas! Čas vše překryl závěsem zapomnění a trochu zamíchal kartami osudu, které byly již k nepotřebě. Jen se válely na stole života a poukazovaly na to, co již bylo prožito... „Vítáme tě doma!“ slyšel čísi hlasy. „Konečně jsi přišel mezi nás!“ Ale toto nebyl jeho pravý domov. Celý život přeci žil jinde a jen bůh sám věděl, jak se ocitl na pěšině v nekonečných pláních svěží trávy, která tančila nikdy nekončící tanec s větrem, který snad dul jen kvůli ní a ohýbal její stvoly, jak se mu zachtělo. Pěšina vedla odnikud nikam a on by snad na ní zůstal navěky, kdyby neviděl ten kopec s domem na vršku. Připadal mu tak známý, přestože zde nic nepoznával. Bylo to jako ve snu, ze kterého se jeden nemůže probudit. „Co chcete?“ zeptal se nejistě. „Čekali jsem na tebe!“ ozvalo se mezi zvukem hromů. „Opravdu? Na...“ „Ano, na tebe!“ řekl mu kdosi. „Jednou vše skončí...“ „Tohle je peklo?“ zděsil se. „Ne, chceš být v pekle?“ zamyslel se někdo jiný. „Ne, to ne!“ řekl, aniž by věděl komu. „Proč tu jsem? Tady?“ „Jaký byl tvůj život?“ „Možná... Já nevím... Nic si nepamatuji... Zemřel jsem?“ „Možná ano, možná ne!“ řekl zase někdo jiný. Dům stále skřípal pod doteky bouře, která se však pomalu vzdalovala. Blesků ubývalo a hrom již nezněl tak silně. Prach v domě přestal vířit a usadil se. Znovu vyšly hvězdy. Postavy zde však zůstaly stát okolo stolu a na něco čekaly. Muž se zamyslel a vyndal z batohu zapalovač. Škrtl poprvé... Nic se nestalo! Zatřepal s ním a škrtl podruhé! Znovu nic... Hodil jej na stůl a zamračil se. Zapalovač zanechal v prachu svou osobitou stopu, aby se zastavil uprostřed stolu. „Kde to jsem a co po mně chcete?“ zeptal se znovu. „Jsi v chrámu svého srdce a své duše!“ řekl mu kdosi. „Tohle je... Poslední soud?“ „Jsme snad soudci?“ ozval se tentýž hlas. „Tento dům je starý a zašlý a prázdný jako krajina kolem...“ „Byl snad i můj život prázdný a zbytečný? Proč si nic nepamatuju?“ zeptal se sám sebe. „Budu tu muset zůstat?“ „Můžeš, ale nemusíš...“ odpověděl jiný hlas. „Vítej doma a zůstaň tu tak dlouho, jak budeš chtít!“ „Ale ten dům... Je na spadnutí!“ zvolal. Kdesi spadla ze střechy další taška. Do některého z pokojů kapala voda a mísila se s prachem. Vítr profukoval komíny a vytvářel v pokojích slabé oblaka jako při prachové bouři. Muž celou noc seděl u stolu a díval se na postavy, které tiše stály kolem. Nechápal to. Vše bylo tak fádní a zbytečné, jako by šlo o nějaký béčkový film. Pak zaskřípaly znovu schody a jedna postava za druhou odcházely kamsi nahoru. „Za chvíli bude svítat!“ řekl mu hlas, který slyšel nejvíce. „Proč?“ nechápal. „Proč to všechno?“ „Proč?“ podivil se hlas. „Jsi tu jen hostem a každý host může odejít!“ „Hostem?“ zamračil se. „Hostem kde?“ „V domečku z karet!“ řekl mu hlas a rozplynul se. Venku zatím vyšlo slunce a ozářilo svými paprsky nekonečné zelené dálavy. Jediné stromy pod kopcem nesly podivně scvrknuté ovoce, které snad nebylo ani k jídlu. Pěšina k domu byla prázdná a nikde nebylo ani živáčka. Na obloze, ani v trávě neviděl živou bytost. Slunce ozářilo skrze špinavá okenní skla jednotlivé pokoje tohoto domu a pozdravilo jej. Muž vstal a zamyslel se, co bude dělat. Vůbec se nedivil, že není unavený a že se mu nechce spát. Dal se do práce, avšak prachu bylo v domě dost na dlouhé týdny uklízení. Čím více se jej snažil zbavit, tím více jej přibývalo. V domečku na kopečku se stolem a židlí uvnitř, kde nebylo živé duše, jen on sám, jediný obyvatel domku z karet, který byl na spadnutí a stál snad jen silou vůle... Kdo ví, odkud se vůbec vzal a jaký měla jeho existence důvod? Netušil, jak dlouho zde pobýval. Čas plynul na tomto místě svým vlastním tempem. Muž si zvykl sedávat pod převislou střechou na lavici, kterou také poznamenal zub času a sledoval neustále se vlnící trávu, až podezřelé blankytné nebe a jeho barevné přechody při východu a západu slunce. Hvězdy ani jejich seskupení na nebi nepoznával. Připadal si opravdu jako v jiném světě. Za celou dobu již k němu nikdo nepřišel, jen občas slýchával něčí tajemné hlasy. Celou dobu neměl hlad ani žízeň, jako by se i pro něj zastavil čas. Jeho tělo nic nepotřebovalo a jeho duši zaplnil docela zvláštní pocit, který se snad dal spojit jen s opravdovým smířením. Tráva dole pod kopcem byla stále stejně vysoká. Z domu neustále padaly uvolněné tašky a rozbíjely se dole na zemi. Kdykoli se však podíval na střechu, neviděl žádné známky poškození. Už dávno zanechal marné snahy po úklidu tohoto tajemného domku, který zde postával z docela neznámého důvodu a navzdory všem přírodním zákonům ještě nepadl na zem a neproměnil se v hromad trosek. Domeček z karet. Pochybná stavba, která drží pohromadě snad jen silou vůle. Ale proč to všechno? Jaký k tomu byl důvod, aby se ocitl právě tady? Ať pátral v paměti jak chtěl, vždy narazil na onu bílou a nic neříkající mlhu. „Jsi doma!“ ozval se vítr snad už po milionté. „Jsi doma...“ „Doma? A kde? A proč?“ ptal se jej, ale ten se jen výsměšně uchechtl. Domek byl také tichý a bez odpovědí. Nikde nenašel žádnou stopu po své minulosti. Nenašel nic, co by stálo za to. Nikdy nechodil spát. Postele v pokojích v patře zůstaly netknuté. Skříně prázdné a oprýskané. V krbu nikdy nehořel oheň, nebylo ani čím zatopit a také nebyl důvod. Venku bylo stále dost velké teplo na to, aby trpěl zimou. Připadal si sám, sám na celičkém světě. Jako ten dům, ale on nemluvil. Byl přeci jen stavbou z kamene a dřeva. Den co den se muž probouzel za stolem a vycházel ven. Stále viděl tentýž obraz. Stále marně pátral po příčinách svého stavu. Hlasy mlčely, jako by na něco čekaly. Snad toužily po rozhřešení, snad po něm toužil i on sám, ale nemohl si vzpomenout na žádný ze svých hříchů... „Domečku z karet, jakou mi věštíš budoucnost?“ ptal se den co den. Odpovědi se nedočkal a jednou, ani nevěděl proč, se sbalil a vydal znovu na onu pěšinu, která neměla konce. Kdo ví, kolik je zde kopečků se stejnými domečky. Kolik lidských osudu zapomenutých v šedi uplynulého času zde stojí v tomto moři neustále se vlnící trávy. Zdejší svět je nekonečně rozlehlý a nikdo neví, kde má své hranice. Muž sešel z kopce a naposledy se ohlédl za domem. Připadalo mu, že jej vidí poprvé. Že se nic z toho, co prožil, nestalo! Byl tak sám... Pomalým krokem zamířil vstříc čekajícímu pruhu hlíny a kamení, který se vinul jako nějaká strouha skrze do půl pasu vysokého moře trávy. Vítr mu čechral vlasy a šeptal do ucha, aby neodcházel. Možná se i on cítil osamělý... Muž došel až na konec své cesty, aniž by ušel krok. Moře trávy se zavlnilo a dům s karet se zřítil k zemi v mračnu prachu. Jednou na jeho místě vyroste možná jiný, lepší, ale to nemůžeme vědět, stejně tak, proč to všechno bylo. Cestička začala tu a tam zarůstat, ale stále byla ještě patrná. Stromy také ztrouchnivěly a jejich plody shnily. Listí jim popadalo na zem a ztratilo se mezi stvoly věčně zelené trávy. Nebe se obrátilo a hvězdy byly na okamžik jen černými tečkami v bílém světle. Konec se stal začátkem a začátek koncem. Čas znovu začal plynout... „Jste znovu doma!“ uslyšel. „Vítejte mezi námi!“ „Co se stalo?“ zeptal se tichým hlasem. „Zemřel jste...“ „Takže jsem mrtvý?“ „Ne, vstal jste z popela jako ten bájný pták! Dostal jste druhou šanci!“ „Kde jsem byl?“ „To nikdo neví...“ řekl mu čísi hlas. Zrak měl rozostřeny a neviděl nic, než bílé světlo. „Domeček z karet!“ „Domeček z karet?“ zeptal se kdosi. „Vy jste tam byl?“ „Ano, byl jsem tam, ale nic tam není!“ souhlasil. „Jak to že ne? Byla tam šeď a všednost vašeho života!“ uslyšel, než se propadl do spánku nevědomí. „Můžete si jej postavit znovu, podle toho, jak budete chtít... a začít nanovo!“ Vítr kdesi souhlasně zadul a zamířil k holému kopci. Možná nebude trvat dlouho a na jeho vrcholku bude stát nový dům. Možná bude lepší, možná ne, ale to konec konců nezáleželo na něm, on jen pročesával moře trávy a prohlížel si všechny ty nespočetné kopce s nespočítatelným množstvím druhů a velikostí staveb, které na nich stály. Žádný z nich nebyl stejný, ale všechny měly stejnou podstatu a přeci je onen vítr nezbořil... Domečky z karet našich životů, které si stavíme, aniž bychom o tom věděli!


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 18		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 63		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 178		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kondrakar	23.02.2009, 10:11:31

Takové zvláštní, i když svým způsobem zajímavé.


ze dne 23.02.2009, 12:25:08
Šíma: Díky, Kondrakare... Že jo? Ani ryba, ani rak... ;-)))

Svetla	07.09.2008, 19:56:10

Pro mě text ztrácí na zajímavosti svou rozvláčností, což je škoda. Někdy méně opravdu znamená více. Takže se nezlob, ale vidím to na dvojku.


ze dne 07.09.2008, 20:48:33
Šíma: Díííky za zastavení, komentík i známku! ;-)

LauraKošinová	01.09.2008, 15:18:00

Zvláštní, tajemná povídka. Stěžejní je v ní atmosféra, ta drží čtenáře v napětí. /Tedy mě alespoň držela:-)/ Je v ní ukryté tajemství, strach z neznáma, naděje i obavy. Nejvíc mě dostal ten popis obrácení nebe, hvězdy černé tečky na bíle zářícím nebi. Vůbec ten kousek děje jsem jakoby přestala číst a přes písmenka viděla ten děj, vtáhlo mě to do něho. Bála jsem se.:-) A celou dobu, až mě uklízení nebaví, jsem měla pocit vzít koště, hadr a vygruntovat to tam. Takovou tu depresi, bezmocnost, co v tom domě byla. Je mi jasné, že to byl domeček z karet, takže jakýkoliv výraznější energický zásah by způsobil kolaps, infarkt, ale stejně. Celkově ta povídka na mě působila jako sen, zdlouhavý, strašidelný, trochu nepříjemný, ze kterého se chci probudit a ono to nejde. A myslím to jako poklonu...Podařilo se Ti stvořit uvěřitelné neuvěřitelno...


ze dne 01.09.2008, 15:20:00
Šíma: Díky, jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)

Ada	30.08.2008, 0:32:44

Odpověď na příspěvek od uživatele: marenka* ze dne 30.08.2008, 0:06:27* Slovy Mičurina : Nezdar není neúspěch, neúspěch je strach z pokusu! Copak to, že jsi sem dal příspěvek, o kterém jsi byl přesvědčený, že je dobrý, je pýcha?! (ta by to byla, kdyby jsi to sem dával s očekáváním vítězství). Ovšem, co je to ve WS vítězství? nejvíc nominací? nemůže to být známka i něčeho jiného, než kvality? Snažil jsi se napsat příběh s myšlenkou, posláním, konal jsi tak s nejlepším vědomím i svědomím, a to je sakra vítězství! Mně je jedno, jak to dopadne, protože WS je život a konec bude jen konec! Dobrou noc


ze dne 30.08.2008, 11:04:45
Šíma: :-DDD Díky, milá Ado! Hezky vyjádřeno! ;-)

marenka	30.08.2008, 0:06:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: marenka* ze dne 29.08.2008, 23:58:33* Taky mi to tak trochu přijde a že i jinde je pole neorané :-)


ze dne 30.08.2008, 0:11:35
Šíma: Třeba jsem byl moc "pyšný" a pýcha předchází pád! Nechám se překvapit, jak to celé nakonec dopadne! Hezký večer přeji! Už mám své favority, ale neřeknu... Neřeknu o koho jde! Ještě je čas (asi deset dnů do konce WS-ka) a do té doby se na mně může ještě hodně lidí vyřádit a také se může ještě hodně autorů do soutěže i přihlásit! :-DDD

marenka	29.08.2008, 23:58:33

Já tady už určitě byla, chtěla jsem se podívat, zda jsem nechala stopu a ty komentáře mně vyrazily dech...takže se zmohu jen na - ač trochu delší, dobře se četlo... o opakujících se pasážích, slovech už byla řeč, nebudu opakovat komentáře pode mnou... (původně jsem chtěla přispět do WS také, ale nevěděla jsem, že je to tak náročné- tedy nemyslím něco napsat, ale pak to potom! :-)) Mám pocit, že na některých dílech (i autorech) nezůstala nit suchá :-( Tak šup, šup froté ručníky a do suchého!


ze dne 30.08.2008, 0:04:44
Šíma: Děkuji za zastavení a komentík! ;-) P.S. Nevím, možná je to jen pocit, ale asi jsem to schytal nejvíce! :-DDD

Ada	29.08.2008, 11:02:18

Ahoj, takže tady se mi to hodnotí nejhůř, neboť mám pro autora slabost, ale když všem, tak stejně :-) Čtení příběhu mi evokovalo pojídání smaženého hermelínu, když je čerstvě z pánve, člověk nedořízne úplně a táhne a táhne a než konečně tu bělavou nitku přetrhne, má plnou pusu slin a sousto přichází o několik sekund později, než mělo. Vím, jak je těžké vzdát se slova nebo dokonce celé věty či, nedej Jan Evangelista, ostavce, ale někdy to prostě musí být - pro dobro věci. - opakující se pasáže - při cestě do kopce mi nepřišlo, že má na zádech batoh a dost pochybuji, že se na poslední cestu chodí s batohem - bouřka je dost proměnlivá - časově i "co do velikosti" - dům z kamene a dřeva nebo karet? jak poznal, že je z karet, když ho sám degraduje na obyčejný, nemluvící dům z kamene a dřeva? jak poznal, že tam nikdo nechodil? - čísi hlas, kdosi....v předchozích přímých větách není objasněno, kdo to mluví, klidně to tak mohlo zůstat, ať si něco čtenář dokreslí sám - pointa se rozplynula v závěrečném vysvětlování - to bych taky nechal na čtenáři Styl vyjadřování se mi moc líbil. Myšlenka taky, zvlášť ta šance postavit nový dům, ačkoliv myslím, že u většiny lidí by byl identický, ale já bych si prosila příště méně omáčky... Děkuji. Hezký den


ze dne 29.08.2008, 13:59:58
Šíma: Díky, milá Ado, za obsáhlý a upřímný komentář! Ano, máš pravdu, když už, tak už, tak proč si brát nějaké servítky, když jde o dobrou věc a účel světí prostředky? ;-))) S odstupem času se mi zdá mé dílko poněkud nedovařené, přestože jsem jej poctivě vypotil a stojím si za ním, ačkoliv není dokonalé. Také mě napadlo, že kdybych ubral té "omáčky", vešel bych se do limitu 3-5 stran! Ten batoh mi v textu utekl a sám nevím, proč jsem ho tam nechal, dílko bylo chvíli "na uležení" a také jsem jej po sobě několikrát četl... Co se dá dělat! Ta bouřka je taková, jaké bouřky bývají a nikdo se v nich nevyzná! Z čeho je ten dům? Bůh ví? Já to nevím, možná z kamene, možná z cihel, možná ze dřeva a možná z karet... Třeba vůbec neexistuje! Ještě jednou díky za všechny postřehy (i kritiku) a také za návštěvu! Díla jsou od toho, aby se četli a aby čtenáři řekli, co si o nich myslí! A také jsem rád, že máš pro mne slabost, snad si to zasloužím! ;-)))

Nethar	26.08.2008, 20:59:32

Ahoj, tak jsem se právě dostal i k tvému příspěvku. Napíšu ti úvodem to samé, co ostatním: Jak jistě víš, účast v tomto workshopu je podmíněna skutečností, že každý z autorů podrobně okomentuje příspěvek ostatních. Kdo tak neučiní, nemůže se pokládat za právoplatného soutěžícího ;-) Důležitější než soutěž je ale právě něco se naučit z komentářů (i z komentování), takže se do toho rád pustím, snad ti to k něčemu bude. Připomínám, že nebudu hodnotit každou gramatickou chybu a překlep, protože bych se u některých účastníků upsal (oni u mě možná také). Taktéž upozorňuji, že jsem před sepsáním vlastního komentáře nečetl u tvé povídky hodnocení ostatních autorů, aby mě neovlivnila, takže se omlouvám, pokud se budu případně opakovat. Hodnocení píšu nadvakrát, nejprve rovnou tak, jak mě napadá během čtení, podruhé ho upravuji a zpřesňuji při dalších průchodech. Pokud by náhodou mé hodnocení bylo příliš přísné (budu hledat chyby, chválit nemusím, všechny účastníci mají super příspěvky, jak je tu zvykem), nezlob se proto na mě prosím, dělám to z lásky :-D, spíš mi to s chutí vrať u mojí povídky. Jdeme na to... Co se týče tvé povídky, nejprve jsem si spočítal znaky. Zadání bylo jasné, ty jsi ho nesplnil. Rozmezí mělo být 5400 až 9000 znaků, tvůj příspěvek čítá 15051 znaků. To není tolerovatelný omyl, to je podle mě hrubé nedodržení o více než 50% a tím bych mohl hodnocení skončit. Ale protože nejsem až tak přísný a protože jsi Šíma, projedu tvou povídku stejně tak, jako všechny ostatní. Ale připomínám, že bez splnění zadání je těžko možné účastnit se nějaké soutěže, to jsi mohl stejně tak psát na jiné téma, apod. Na začátku nám představíš hrdinu, který míří k domku na kopci. Nutno říci, že obrazy, které používáš jsou povedené a přiznejme si, že za tu dobu, co na saspi působíš, se tvé literární umění podstatnou měrou zlepšilo (narozdíl od mého, které už jenom upadá ;-)). Nejprve se mi zdá, že hrdina k domku míří s jasným cílem, poté to vypadá, že k přespání se rozhodne až když tam dojde. I když celkově mi věta „Večer byl ještě mladý a on myslel na to, že bude muset v tomto domku přespat.“ Tak úplně nesedí. Kdyby to začínalo „Už byl pozdní večer...“, tak to chápu, ale nyní je to trošku protichůdné. Vyprávění se zdá – i když ho samozřejmě říká autor – ukazováno z pohledu hlavního hrdiny. On vidí dům, zápraží, cítí větřík, slyší vrzat okenice... Dům byl osamocený a zvolna chátral. Ano, to bych chápal. Ale pak mi sem tak úplně (třeba je to jenom můj osobní dojem) nezapadla informace „Nikdo sem již takřka nechodil“. Odkud to víme? Vzápětí se ale dozvídáme, že dům je vlastně hrdiny – „vítej doma“, takže je to v pořádku, on to tu zná. Již poněkolikáte se v tuto chvíli v povídce objevuje motiv smrti. Jestliže má být dům jakýmsi synonem záhrobí – dozvíme se to dále, mělo by to být zcela odkryto a pořádně si s tím vyhrát, případně více skryto a schovat to jako překvapení. Nyní to vypadá jako zřejmé vyústění, ke kterému povídka spěje (to jsem zvědav, jak to dopadne ;-)). Pomalu se nám odkrývá strašidelná atmosféra domu, je možné, že příběh spěje k hororovému stylu. Popis je pěkný. Nejsem si jistý s tvarem „dohořená“ u svíce. „Zapálil svíci a vydal se do patra...“ zde je přídavné jméno tiché použito ve dvou větách po sobě. Přišel do kuchyně a sedl si na židli... prošel dům, všude ticho, tma, prach... už to trvá příliš dlouho, žádné děsivé strašení se neděje, žádné zajímavé filozofické závěry taktéž ne. Teď by to už chtělo honem nějaké oživení, než čtenář při zbytečně dlouho trvající prohlídce domu usne. Chce domek spálit? Šokující odhalení. Co se tu stalo? Co ho to popadlo. To vzbuzuje zvědavost, co se nakonec o domu dozvíme. Na druhou stranu i trochu strach, jestli se hrdina najednou nezbláznil ;-) Ale věřmě Šímovi, že to má promyšlené :-D Zase motiv smrti... snu... teď už je to příliš nápadné... proč ho stále napadá, že umřel? (to není dotaz na Šímu, že to blbě napsal, to je dotaz na povídku a zvědavost nad rozuzlením) Bouřka za horizontem je hezký nápad, to chválím. Naopak ještě mladou noc ne, už jsme měli mladý večer a prostě mě to nějak upoutalo, nevím, zbytečné opakování. Muž si vzpomněl na svůj batoh... eh... nějak jsem nepostřehl, přes všechny detailní popisy, že by si tam nějaký položil (deus ex machina). Obzvlášť, když si předtím stěžoval, že tam není nic k jídlu a k pití a že tam zemře vyčerpáním. Trochu blboun, když zapomněl na batoh narvanej tatrankama ;-) Další odstavec – nevím, mám-li se bouřky bát nebo ji ignorovat. Bouře se blíží... pak jde dovnitř a utichá (asi proto, že je v domě, ale já si oddechl, že je v bezpečí)... pak zase bouře lomcuje domem, otřásá okenicemi – tak přece, bouře, atmosféra napětí, strachu, to se mi líbí... jenže v další větě zase je tu jenom sám se svojí „malou“ bouřkou. Tak co teda? ;-) Blížící se postavy... čas... povedený odstavec. Aha, dále se dozvídáme, že ten dům přece jenom nebyl jeho, že ho znal i neznal... děkuji za toto osvětlení. Povídka zdá se graduje a spěje k rozuzlení. Napětí, postavy, bouřka odchází... muž se zamyslel a vyndal z batohu zapalovač – heh, čekal jsem, že vyndá housku a nasvačí se :-D no nic, pardon, nemístný vtip... Osobitá stopa zapalovače? Slabá oblaka, nikoliv slabé oblaka. Jedna postava za druhou odcházely... spíše odcházela, nevím jestli i tvoje verze může být... Hrdina se usídlí v domě, bydlí tam. Najednou to velmi rychle přeskočíme. No dobrá, není potřeba detailů. Naopak, předchozí vyprávění mohlo být podstatně zkráceno a vešel by ses tak do daného limitu. „Doma? A kde? A proč?“... tak už mu to teda řekněte, vždyť už se ptá dokola asi po padesátý a začíná to být nuda. Muž náhle odchází. Najednou změnil názor? Opouští dům. Co nyní přijde? Přichází závěr, rozuzlení, pointa. Každý si stavíme svůj domeček z karet. Ani o tom nevíme. Jednou možná spadne do prachu. Ten muž ho navštívil, pobyl si v něm, aniž by věděl proč, pak ho viděl spadnout. Zničilo mu to jeho naděje? Spadnul mu jeho domek z karet... nezdá se, že by ho to nějak ovlivnilo. Pointa se mi zdá trochu mělká vzhledem k předchozímu vyprávění, přiznám se, že mě nijak hluboce nezasáhla. Nevím, jak by to působilo v kratším formátu. Upřímně řečeno jsem zcela nepochopil přímý autorův záměr. Je znát velký kus cesty, který jsi jako autor urazil, použitvané obraty jsou pěkné a nějaké hloupé stylistické či gramatické výplody při čtení neruší. Děkuji za možnost něco takového hodnotit, i když to na mě trochu působí jako domeček z karet ;-), a hodně štěstí!


ze dne 26.08.2008, 22:04:08
Šíma: Díky, Nethare, za zastavení a kritiku! Máš pravdu, možná jsem příběh poněkud překombinoval (a natáhl), přiznávám, nechal jsem se trochu unést! Oplácet není co, ani šíma není dokonalý... He, he! ;-)))

Leontius	26.08.2008, 20:48:13

Takže... ke gramatice se už vracet nebudu, ta byla rozebrána kdesi níže a já sám sebe nepovažuju za toho nejpovolanějšího. Začínám se až divit, kolik autorů bralo ten "dům" jen obrazně. Nevadí, aspoň je k nalezení dost různorodých myšlenek. Akorát by zasloužily možná o něco důslednější rozbor. Několikasté prohlížení zaprášeného domu omrzí. Asi bych se ztotožnil s Ekyelkou. Pokud se jedná o normostrany... no sám jsem s tím měl potíže, pohoda. Ačkoliv ve workshopu by se to stávat nemělo... :-)


ze dne 26.08.2008, 22:07:20
Šíma: Ano, přepískl jsem to s délkou, měl jsem se podívat na počet znaků... Sypu si popel na hlavu, ale pomůže to? Jsem rád, že ses zastavil. Ono, když mé dílko rozebrali (do mrtě) ostatní, těžko lze v něm najít ještě něco nového! Dík a hezký večer přeji, WS-ku zdar! Asi dostanu "červenou kartu" za délku svého příspěvku... Kruciš, dobře mi tak! :-(

Tuax	18.08.2008, 14:29:26

Úvodem :) Po dočtení jsem se krapet zarazil, že jsme se tak trošku shodli v podobném tématu, s podobnou myšlenkou, jen každý trochu jinou formou. Tak doufám, že až se tu objeví můj domek, tak nebude považován za kopii Tvého, protože vznikl dříve než jsem toto vůbec přelouskal. A dle zadání tedy napíšu i svůj rozbor tvého dílka a je možné, že se tedy budu v něčem opakovat, nebo si dokonce protiřečit s někým pode mnou. Název Domeček z karet… Symbolika zcela jasná, navíc už ovlivňující čtenářovo očekávání, protože většina lidí si u domečku z karet představí podobné očekávání. V tomto směru mi, ale nepřijde, že by se ti očekávání čtenáře povedlo zcela naplnit. Buď jsi se seknul nadpisem a nebo popisem. Nezapadají tak zcela do sebe jako soukolí a skřípe to. Příběh Je to hodně, hodně popisné, více lyrické než epické, spíše statické než dynamické. Takové uspávavé, tajemné, nostalgické. Přesto to celkově působí rozpačitě, protože psaní v tomto stylu ti není asi tak úplně vlastní. ~ Nebylo zamčeno. Nikdo sem již takřka nechodil. Informace, která je dost silná. Pozorný čtenář si už v tomto okamžiku uvědomí, že se velice pravděpodobně přijde někdo další, když mu to takhle jasně podáš. Přitom si myslím, že snaha byla spíše o to, aby si čtenář představil opuštěný dům, kdesi v nicotě zapomění. Toto samo o sobě, už dává čtenáři doměnku, že jde jen o pouhé zdání a nedokonalé vnímání hlavního hrdiny. A hlavně je to myšlenka Tebe jako autora textu, ne jako nestranného vypravěče příběhu. Ten hlavní hrdina rozhodně neměl ani tušení, že tam občas někdo zajde. Z jeho dojmů je zcela zřejmé co si o tom místě myslí, že je to léta opuštěné, snad i bohem zapomenuté místo. ~ Kam jeho oko pohlédlo byla docela vysoká vrstva prachu. Pokrývala vše, nač pohlédl. Mělo by se tu uklidit! Pomyslel si. Neměl rád prach. Děsil jej. Tohle je dost zvláštní pokud někoho něco děsí, je to poměrně silná emoce. Jenže ty to napíšeš a pak necháš hrdinu v podstatě brodit se vrstvami prachu, bez jakékoliv známky strachu, vlastně s úplně naprostým klidem si projde domem, který představuje jeho noční můru. On ji tak nevnímá a spokojeně si ji celou prohlédne. Pokud mu po smrti na tomto mezipraží zůstaly vzpomínky jako děs z prachu, asi by se choval jinak. Navíc jen blázen přijde do cizího, dle všeho roky opuštěného domu a pomyslí si, že by se tam mělo uklidit. Ledaže by to nechtěl uklidit sám. ~ Zdálo se, že v celém domě není nic k snědku. O vodě ani nemluvě... Zpochybňuješ věc, která je zcela zřejmá už z předchozího líčení popisu. Těžko si představit, že by v nějakém takovém místě bylo místo kde by čekaly mísy plněné jídlem a číše s vínem. Ledaže bys nechystal příběh posunout více do fantazie, z reálně působícího prostředí. Tohle z pochybňování používáš v textu na více místech a je to jen takový střípek tvého stylu, ale jako vypravěč by sis měl být vědom reálií vyprávění a díky ním být si jistý. I tomuto hrdinovi by po vstupu do tohoto domu, do jeho kuchyně bylo zcela zřejmé, že zde není již žádné poživatelné jídlo ani pití. ~ Zemřu tu snad vyčerpáním? Pomyslel si. Není tu nic, čím bych zahnal hlad a žízeň... U tohoto jsem se trošku pousmál, s ohledem na poznámku výše a hlavně na to, když si pak vybalí vlastní zásoby z batohu. ~ Pokud nechtěl zůstat v domě duchů potmě, měl by sebou hodit. Tohle je vyloženě podsouvání informace čtenáři. Vůbec to v textu nepůsobí tak, že by na hlavního hrdinu působil dům jako dům duchů, krom toho že by se měl teoreticky bát prachu, tak tady se objevuje náznak, že se bojí i tmy. Ale z čeho vyvodil, že se jedná o dům duchů? ~ …předlohou všech podobných svíček v kreslených seriálech od Walta Disneye. Pokud použiješ do příběhu něco, co má opět takhle silnou symboliku jako produkci Walta Disneye, je třeba mít to vše do sebe zapadající. Zde je to jen takový výkřik do tmy, který čtenáře na chvíli probere z otupělosti, do kterého tento příběh uvádí. Snad každý kdo kdy viděl nějakou Disneyovku se zamyslí, jak tam vypadají svíčky. A ty si tím sám odvádíš čtenářovu pozornost od textu, který jsi mu předložil. Buď by to mělo do příběhu zapadat a čtenář to vezme jako fakt a čte plynule dál a nebo mu dáš nějaké doprovodné berličky, které mu usnadní představu. Rozhodně toto, což je silná rána pěstí do oka :) ~ mihotající plamen vytvářel na stěnách schodiště abstraktní a snad i strašidelné tvary. Zkus se snažit, vymanit ze zvyku používat ve větách slovo „SNAD“ používáš ho zde dosti často. Občas se to hodí, ale třeba i tato věta, by bez tohoto vsunutého slovka působila lépe a věrohodněji. Navíc je to tvoje slůvko, ve snaze znejistit, což jde pro plynutí textu trochu mimo chtěný účel. Další příklady se „Snad“ už nebudu uvádět, najdeš si je tam jistě sám. ~ Najednou dostal strach, že tam najde další vrstvu prachu… Hm, co jiného by v tomto domě mohl najít, když je ten dům úplně stejný od podlahy po střechu? Nepíšu o sklepu, protože ten jsi mu do vínku neposkytnul, tam by mohlo čekat taky hodně prachu. Na druhou stranu když zase najednou dostal strach, tak co v tom domě ještě pohledával? Chudák hrdina zmítán scénářem režiséra. ~ Na půdě opravdu nic nebylo. Jen prach, špína a plno zbytečných věcí. Přijde ti, že je to dobře poskládané? Buď jsi měl vynechat tu část, že tam nic nebylo a nebo tu druhou, kde popisuješ co tam je. Věta „Půda zela prázdnotou jako celý zbytek domu.“ By zněla mnohem lépe a ten prach a bordel by si už každý přimyslel automaticky, s hledem na předchozí popisy. ~ Dal si hlavu do dlaní a myslel na to, co provede s tímto domkem nesplněných přání. Tady opravdu nevím, kde hrdina vzal asociaci domku nesplněných přání, když chvíli před tím to byl v podstatě domek duchů. To jsou mi zvraty a mezi nimi žádná spojitost, krom nevýrazného hlavního hrdiny. Postavy, bytosti Vítr – ano svým způsobem je to iluzorní postava v příběhu, která zde má svou roli. Protože jsi mu vložil schopnost našeptávání hrdinovi, že se ocitnul doma. Celkem příjemné ztvárnění, přidávající na tajemnosti do pozadí, jenomže postupem v příběhu se to mění v monotónnost a bylo by lepší buď to již neopakovat a nebo přidat mu nějaký prvek navíc. Hlavní hrdina – působí v celém příběhu dost apaticky, je hodně otupělý, ani moc nedokáže přemýšlet, pohybuje se tak samoúčelně, nic neřeší, nic nekoná, buď od někud někam jde a dívá se kolem, nebo jen sedí a hodiny naslouchá. Když má možnost hovoru, je silně slaboduchý. Celkově tím zapadá do obrazu, který jsi ztvárnil, ale přijde mi, že to šlo udělat s větší hloubkou, tohle na mě působí hodně jednolitě. Působí až moc jako figurka, která nemá svou vůli a musí dělat přesně to co má ve scénáři a působí díky tomu ne zcela věrohodně. Cizinci – působí velmi chabě, ještě slaběji než ten vítr a kdyby se tam neobjevili, vůbec by příběhu nechyběly. Myšlenky, které byly vloženy do jejich slov a představ hlavního hrdiny, mohlo být vloženo do slov větru, do skřípání a vrzání domu a mělo by to stejný, ale podle uchopení, možná i lepší výsledek. Cizinci jsou takovým malým propadákem tohoto tvého příběhu, působí tajemně, ale taky příliš nicotně. Reálie Snaží se působit, jakoby z našeho světa a přitom do toho podsouváš náznaky, ale spíše autorovy, než hrdinovy, že tomu tak být nemusí. Působí to jako celek tajemně, jak jen může zapomenutý dům na kopci, zarostlém vzrostlou trávou a krsy bývalého sadu působit. Ale pořád mi přijde, že tomu něco chybí. Pointa Působí do ztracena, hlavně protože je neustále spojovaná s domečkem z karet, který působí jinačí symbolikou, než dům, který dokáže odolávat rozmarům nekonečného času a který je schopen znovu sám od sebe povstanout z prachu. Myšlenka je pěkná, leč podle mého názoru ne zrovna ideálně předložena. Celkově Příběh působí rozhodně zajímavě, čte se to dobře, je to bohaté na slovní obraty a s ohledem na styl, který ses snažil docílit to i působí do značné míry otupěle, ale zvládnout by se to dalo mnohem lépe. Lepší promyslet provázanost jednotlivých částí příběhu, všech jeho součástí, než je dle nejlepší volné vůle seskládat k sobě a doufat, že je to tak správně. Závěrem, když jsem si všiml, že mi ve wordu naskočila třetí stránka, tak jsem se začal brzdit a podrobnopis jsem raději zastavil, abych nakonec nebyl delší než dílko samotné. Doufám, že ti to co jsem uvedl k něčemu bude, třeba najdeš něco, co pro příště změnit a nebo nad tím mávneš rukou, protože si jsi jistý, že to tak mělo být. Nikdo není neomylný, ani já :) S přáním veselé mysli Lišák Tuax


ze dne 18.08.2008, 14:44:19
Šíma: Ahoj, Tuaxi! ;-) Dík za vyčerpávající komentík! Ano, mělo to tak být (do slova a do písmene), ale v mnohých případech máš také pravdu! S tím jídlem, vodou a batohem jsem to vážně "přepísk"... Snažil jsem se napsat o někom, kdo se objevil někde, kde to nezná (i zná zároveň) a je svým způsobem značně otupělý a dezorientovaný. Ten dům vlastně ani neexistuje (je čistě snový, možná se nachází v jiném světě, nebo jiné dimenzi). Tento styl mi není vlastní a není také mým šálkem kávy, ale snažil jsem se zase jednou trochu... Jak se to říká? No, prostě mě pokušela jedna múza! :-DDD Ale jinak si za tímto textem stojím (se všemi jeho nedokonalostmi) a jsem rád, žes pozorným čtenářem a hezky jsi mi napsal, kde všude mi to skřípe... Páni, kdyby to byl parní stroj, tak snad ani "nevyjede"! P.S. Těším se na Tvůj příspěvek! Hezký den přeji! ;-)

VanillaSky	14.08.2008, 19:39:09

Zaujímavé a tajomné. Ked som ho čítala snažila som si predstaviť tú tapetu, že ako asi ten domček vyzerá :). Ale dobrý nápad písať príbeh podla obrázka. Takže asi tolko lebo ja moc nie som na neaké dlhé komentáre :o). Jednoducho povedané Tvoje dielko sa mi páči :).


ze dne 14.08.2008, 20:35:47
Šíma: Dík za zastavení a komentík a jsem rád, že se líbí! ;-)

Angile	14.08.2008, 12:59:38

Dílo je zvláštní svým obsahem. Místy je tam na mne moc prachu. V zadání WS je, že se musí hodnotit díla ostatních, není tam však, zda slovně, či známkou, nebo obojím...proto se o toto opřu a hodnotit známkou nebudu, jen slovně...dílo je na pomezí a já bych se přikonil ke dvojce, 1,5 bych stejně dát nemohl...nedostatky vidím někde v opakování slov a v nedodržení všech kritérií...hodně štěstí v další tvorbě... A.


ze dne 14.08.2008, 16:22:08
Šíma: Díííky, Angile! ;-)

Ekyelka	12.08.2008, 20:55:06

Zdravím. Předem jsem varovala, že nejspíš půjdu proti proudu, ale nejsem tady na poplácávání po zádech. Nuže, začněmež. Součástí zadání workshopu bylo i omezení textu na pět normostran. Zde nebylo dodrženo; důvody už byly vysvětleny níže, tedy se nebudu více vyjadřovat. Pro příště bych pouze doporučila pečlivěji číst zadání a v případě nejasností se zeptat vhodné osoby. Ušetří to práci, čas i zklamání. Epická stránka textu silně zaostává za lyrickou. Šíře popisu přesahuje příběh, avšak k jeho škodě. Opakující se informace o vlnící se vysoké trávě, kopcích etc. unavují, odvádějí pozornost od drobných posunů v ději. Střídání pohledů, tj. popisování krajiny v jedné větě a následné líčení pohybu postavy v následující větě, je matoucí. Rámec odstavce zde nefunguje, vyprávění začne přeskakovat a tříští pozornost i jednolitost textu. Jedná se především o začátek textu. Děj textu, lze-li ho dějem nazvat, se omezuje na dialogy a očekávání jediné postavy. Principy povídky, tedy zápletka, vyvrcholení etc. však nefungují zcela; text se pohybuje spíše ve filozofické rovině. S přihlédnutím k tomuto bych volila silné zredukování textu, jeho obohacení o pocitovou vrstvu stran postavy, výraznější pointu. V této podobě však nejde o klasickou povídku, spíše o filozofickou úvahu formou příběhu.


ze dne 12.08.2008, 21:39:57
Šíma: A máš také pravdu, že dneska bych tu povídku možná také napsal lépe, nebo i ještě hůře! Čert ví! :-DDD


ze dne 12.08.2008, 21:18:20
Šíma: Díky za zastavení a komentík a rozebrání textu! ;-) No, onu délku textu jsem trochu přepískl, to je pravda... Moje chyba, ale pět stran jsem bral jako pět stran (ne normostran), možná jsem spoléhal na textový editor, čert ví! Stalo se! ;-) Hezký večer!

Vanessa Kuzníková	11.08.2008, 10:46:13

Nejsem filizof ani dostatečně vzdělaný člověk na hodnocení díla až do "morku kostí" já všechno čtu pocitově. Mě se to prostě líbilo. Trošku mi to připomínalo Jana Weisse Dům o tisíci patrech. To tajemno a ty hlasy a to zda se někam dostanu a nebo zemřu aniž se někam dostanu.


ze dne 11.08.2008, 12:28:52
Šíma: Jo, jo, "Dům o tisíci patrech" je hezké scifko, pokud to tak mohu nazvat! ;-)


ze dne 11.08.2008, 12:28:17
Šíma: Díky za návštěvu a komentík! Náhodou mám doma tuto knížku, kdysi jsem si ji koupil, bo Jana Weisse (jako autora) mám docela rád a právě tahle kniha mě zaujala svým docela zajímavým a trochu i absurdním pojetím (četl jsem ji nejednou)... :-DDD Ale zrovna toto dílko mě neinspirovalo, každopádně jsem rád, že se Ti má povídka alespoň trochu líbila! Hezký den! ;-)

Matylda Kratinová	10.08.2008, 23:45:24

Ahoj, přiznávám, že pokud jde o popisy, holduju spíš ironizující dekadenci než filozofické vzletnosti (či jak to pojmenovat) a proto na VŠEM hledám tu omšelinu, rozpad a tak (v tomhle jsem prostě klasický kanální typ). Takže to znamená, že do vkusu ses mi moc netrefil (i když můj vkus je vpravdě exotický, co si budeme povídat). Jinak motiv domu, který je zrcadlem lidského života je celkem fajn, určitě by se s ním dalo ještě pracovat!


ze dne 10.08.2008, 23:48:18
Šíma: Díky za zastavení, zamyšlení a vlastně i docela milý komentík! No, netuším, zda nejde z mé strany o takový malý "pokus" co do formy a stylu této povídky... Jak se tento text vydařil, nebo nevydařil, to osobně nemůžu posoudit. Ještě jednou díky a přeji hezký zbytek večera! ;-)

Alyssa	09.08.2008, 20:57:02

Teda, Šímo, tentokrát teda musím říct, že tohle se Ti moc nepovedlo. Já čtu ráda takové ty "náladovky", ale pokud chceš psát "bezdějovou" povídku založenou na popisech, taky ty popisy musí taky za něco stát! A tady ty šílený konstrukce typu "vosk měl na sobě abstraktní tvary" (ten vosk je měl na sobě oblečené nebo co??), a naprosto nevychytané opakování slov - "Dveře se až podivně neslyšně otevřely. V domě vládlo šero, jak se slušelo k večerní atmosféře. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře." - proč ne jenom "zavřel za sebou" - kdyby sis to po sobě jednou pořádně přečetl, tak bys to přeci nemohl takhle nechat? Navíc nemůžu si pomoct, ale to tvoje pocitové líčení využívá snad každý klišovitý obrat, co jich jenom je. Zapadající slunce, vítr, ohýbající se tráva, to už člověk četl milionkrát. Samozřejmě, kulisa je to pěkná, ale slovní spojení jsou zoufale neoriginální a nudná. Vezmi si třeba hned z úvodu: "Vítr lomcoval s vysokou neposekanou trávou. " Absolutně nepoetické a nezajímavé. Neznělo by zajímavě třeba "Vítr čechral dlouhá stébla neposekané trávy." nebo dokonce "Vítr se probíral dlouhými stébly trávy jako milenec vlasy své dívky." :o)) Takže u mě dneska za tři, a to ještě s odřenýma ušima. Promiň za tu tvrdou kritiku, nemyslím to zle, ale prostě se mi to fakt nelíbí. Jinak na popisy doporučuju přečíst si něco od TeBi, ta tyhle pocitovky píše úžasně.


ze dne 09.08.2008, 21:55:11
Šíma: Díky za návštěvu a komentík (i známku)! ;-) P.S. Četl jsem vícekrát, asi nejsem na "pocitovky", ale na druhé straně na tom nevidím nic zas tak hrozného... Každopádně díky za kritiku!

Jeňýk	08.08.2008, 17:09:13

Málokdy čtu na SASPI prózu, protože nemám na to čas a někdy ani tu trpělivost. Básničky jsou přeci jen kratší. Umíš navodit atmsféru příběhu a udržet ji. V lčení se objeví mnoho detailů, které vhodně děj dokreslují. Skutečně jsem se místy skoro bál. Jsou ale i místa, kde je to odbyté (zavřel poklop a na hlavu mu spadly spousty bůhví čeho - tady bych se snažil být konkrétnější a využil toho co spadlo k vystupňování napětí a k dokreslení atmosféry). taková místa jsou však ojedinělá. Na můj vkus je to příliš dlouhé (ale to souvisí s tím mým časem) a cestování hrdiny domem i pak z domu zdá se mi nadbytečně složité.Ale to vše je věc názoru a někdo jiný třeba právě tohle pochválí. Jedinou věc, kterou bych opravdu vytkl (až do teď to byly jenom tkové moje dojmy = kecy) je používání zájména "jej". Opravdu bych ho ve většině případů nahradil civilnějším "ho". V jednom případě se jedná i o gamatickou chybku (koberec, který jej měl okrášlit - schodiště rod střední - určitě se použije: který JE měl okrášlit. Dal bych jedna mínus, ale vzhledem k již řečeným převažujícím kladům zaokrouhluji na 1.Líbilo se mi to, přeji hodně zdaru do další tvorby a zdravím.


ze dne 08.08.2008, 17:15:49
Šíma: P.S. Ještě ohledně toho poklopu, takové pavučiny by bodly! Jo, jo...


ze dne 08.08.2008, 17:15:16
Šíma: Díky! Ano, nějaké ty "nedostatky" v textu určitě budou... Jsem rád, že se dílko líbilo a přeji Ti také hodně zdaru! ;-)

Rockwood	08.08.2008, 12:03:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 03.08.2008, 18:44:54* Ahoj. Jen bych chtěl reagovat k té délce. Pokud sem to dobře pochopil tak NS, není normální strana. Možná, že těch tvých 5 stran bylo 5 normálních stránek v OpenOffice??? No nic, nebudu spekulovat a jdu si to přečíst :D


ze dne 08.08.2008, 13:20:30
estel: Vzhledem k tomu, že OpenOficce dodržuje rozložení stránky při tisku (tedy při normálním náhledu), nemůžete po něm chtít zázraky. Jedna normostrana je určitý počet znaků (1800 včetně mezer). Kolik znaků se vám vejde na A4 (běžný formát OpenOfiicu, pokud jej neměníte) rozhoduje velikost použitého písma, velikost okrajů, ale i počet a délka odstavců. Psali byste-li například dialog, vešlo by se vám tam mnohem méně než souvislého textu. Proto ty normostrany - jde o způsob, jak se domluvit o délce, aniž byste měli text před sebou.


ze dne 08.08.2008, 12:07:36
Šíma: Ahoj, patrně ano! Ale jak se zdá, některé programy netuší, co je to jedna normostrana, tedy daný počet mezer a znaků na stránku! No toto? Hezký den! ;-)

Nancy Lottinger	05.08.2008, 22:44:31

Řekla bych, že většinu vytkla estel. Musím se přiznat, že jsem si nejprve četla její rozsáhlý komentář a pak až teprve dílko, ale některé její chyby jako chyby nebo nedostatky neberu. S čím ale doopravdy souhlasím je zbytečné opakování některých informací a hlavně to s tím hrdinou - všimla jsem si, že to není první dílko, kde se toto objevuje! Jiank ale nemám výtek :-)


ze dne 05.08.2008, 22:50:08
Šíma: Ahoj, dík za zastavení a komentík! Jsem rád, že se dílko líbilo (v rámci možností :-DDD). S tím objevováním jsem trošku "vedle"! ;-) Použijí své obligátní: e-e??? Hezký večer přeji! ;-)

Kavárník	04.08.2008, 8:15:19

Viz. předchozí reakce - OO, WP, MsW, Abby, jedno, jakej texťák používáš. Ale NS je pouze počet znaků - je to počet řádků x úhozů na řádků. Jedna strana napsaná v editoru, je obvykle mnohem víc, než 1NS. Chce se to tedy kouknout do "vlastností" a tam ti OO přesně vypíše počet znaků (a dokonce Ti i řekne, kolik z toho je mezer - někdy je to užitečný)... K dílu samotnýmu, na můj vkus je příliš popisné, hutné..., sem tam použitý neumělý obrat. Ale zdaleka mi nevadí tolik věcí, jako estel :-D! Při normální hodnocení by to byla jasná dvojka. Teď ji dám sice taky, ale vzhledem k hodnocení, co jsem už v tomhle WS dal je to někde mezi 2 a 3. Hua... estel, smekám před Tebou, bylo to vyčerpávající a v mnohém s Tebou souhlasím.


ze dne 04.08.2008, 10:49:37
Šíma: Zdar! Vlastnosti dokumentu, tam je počet stran, slov a úhozů a kdo ví co, že jo! ;-))) Máš pravdu! Díky za zastavení, komentík a také známku! Estel je dobrá a jede jako pila, také smekám! ;-)))

estel	03.08.2008, 18:44:54

Tak nevím, nevím, Šímo. Asi se rozepíšu víc než mí předchůdci. 1.) K zadání WS. Zadaný rozsah byl 3 -5 NS. Ty jsi jej celkem hrubě překročil na nějakých 8 NS. Umění držet se zadání je hodně důležité a to hlavně mimo okruh amatérského serveru. Grafik novin mi kdysi řekl, že podle dodržení rozsahu se pozná profesionalita. A to jsem se netrefovala do tak širokého rozpětí, ale psala jsem přesně na počet znaků. 2.) K formě. Dnešní doba je doba spěchu a rychlosti. Úvod se proměnil v daleko svižnější situaci, popisy takřka zmizely a svět ovládla lehká novela. Oproti tomu Tvůj příspěvek je mamutím popisem, v němž se stále dokola točí ty samé informace (kolikrát tam jen bylo, že tráva je neposekaná). Epická stránka příběhu silně zaostává za její lyrickou částí – což je protiklad dnešním standardům. Nepoužíváš jméno hrdiny, právě proto to ale vypadá, že činnosti, kterému připisuješ, patří něčemu jinému – rázu domu, větru… 3.) K použitým obratům. Použité obraty mohou znít dobře, dokud nad nimi člověk nepřemýšlí. U popisu každý po chvíli otupí, ale to neznamená, že ho můžeš krmit nesmysly! Ty otupět nemůžeš, jsi autorem. - Slunce se zvolna chýlilo k západu a jako naschvál ozářilo… Protože se tím nic nezměnilo, je „jako naschvál“ dost podivná a nelogická vsuvka. - … domek na kopci, kam měl náš hrdina namířeno… Ono „kam měl náš hrdina namířeno“ zní strašlivě křečovitě. Spíše „ke kterému měl namířeno“. - Vlna za vlnou ohýbaly travnaté vrcholy a šuměly… Tahle věta je divná. Zaprvé se vrcholky neohýbají. Vrcholek se nemůže ohnout, protože je to jen vrcholek, nejvyšší bod. Zadruhé vlna nezpůsobuje ohýbání, ale ohýbání způsobuje vlnění. A vlny taky nešumí, šumí tráva, která o sebe tře. - domku na kopci V jednom odstavci opakuješ shodné spojení. - do mírně se zvedajícího kopce Každý kopec se zvedá. Šlo by to tedy vyjádřit jednodušeji – do mírného kopce. - ozařuje celou krajinu do mnoha barev Tak tohle si moc nedovedu představit. Pokud zrovna nesvítí přes barevná sklíčka nebo přes diamant, tak žádné nové barvy nevznikají. - Na nebi zbarveném do mnoha odstínů To je s předchozím velice podobný obrat příliš blízko. - který hledá sám sebe, ale ještě nenalezl svůj vlastní styl Najít sám sebe a svůj styl je v malířství totéž. Ta věta pak dostává zvláštní pachuť a čtenář vlastně neví, co si myslet. Bylo by lepší napsat „který hledá sám sebe, ale ještě se nenalezl“ nebo ještě lépe „který ještě nenalezl svůj styl“. - Večer byl ještě mladý a on myslel na to, že bude muset v tomto domku přespat. Zaprvé – večer byl ještě mladý je slovní spojení dnes už neodmyslitelně spjaté s docela jinou situací. Zadruhé je to spojení dosti klišé. Zatřetí věta nemá logický smysl. On musel v domku přespat, protože UŽ byl večer. Ne proto, že byl ještě mladý. - Dům byl osamocený… Osamocený byl určitě, ale to je jasné už dřívějška a do kontextu se to nehodí. Spíš snad osamělý, al i to zní ve spojení s neživou věcí divně. - na střepy z vypálené hlíny Tady opakuješ informaci jedním z nejhorších způsobů. Grr :-) - oko pohlédlo, nač pohlédl Takový kousek od sebe to rozhodně nemá co dělat. - tyto slova tato - prošlá hradba času Tak tenhle obrat mi vysvětloval Kocour. Obyčejný smrtelník obvykle slovem prošlá myslí po táruční době :-) - Muž se zamračil, aby si vzápětí uvědomil… Tam mi nesedí ta spojka aby, protože větě ubírá na logice. - a špinavou vidličku s nožem Nůž špinavý nebyl? - není nic k snědku Kdybych přišla do dávno opuštěného domu, tak bych tam asi jídlo nehledala. Muselo by případně pěkně páchnout. A čistě mimochodem – hrdina si zabalil do krosny jídlo, jako by věděl, že v domě nic nebude – a přitom se objevil na pěšině a nic si nepamatoval? Není v tom logická nepřesnost? - napůl dohořená svíce Mnohem spíše napůl shořelá nebo vyhořelá. Ale není definováno, kdy svíce začíná dohořívat, takže napůl dohořelá je nesmysl. - objevení se Takovéto obraty jsou vždycky hodně křečovité. - a skřípal s trámky střechy To právě trámy skřípaly a nic jiného. - silou vůle Střecha žádnou vůli nemá, krom toho tento obrat opakuješ dvakrát a to by se stát nemělo. - Na půdě opravdu nic nebylo. Jen prach, špína a plno zbytečných věcí. To je podle mě opravdu pořádné nic – spousta věcí :D - Připadal si tak ztracený a sám. To tak je tam zbytečné. Kdybys ho tam ale i tak chtěl, pak je to věta zvolací a patří tam vykřičník – na rozdíl od vět dál, kde jsi jej použil. - Vydal se ke dveřím On se nevydal ke dveřím, vydal se ven… - Nastávající Zase trochu křečovité a navíc s již zaběhlým významem. - které tyto mraky zvolna zahalovaly Tam není moc jasné, kdo koho vlastně zahaloval. - … ve kterém se ukryl před nečasem Pokud si dobře vzpomínám, když muž zacházel do domku, ještě ani netušil, že nějaký nečas přijde… - Celý život přeci žil jinde a jen bůh sám věděl, jak se ocitl na pěšině v nekonečných pláních svěží trávy, která tančila nikdy nekončící tanec s větrem, který snad dul jen kvůli ní a ohýbal její stvoly, jak se mu zachtělo. Příliš dlouhé. - někdo jiný To je tam dvakrát a pokaždé pro jinou osobu. - osobitou stopu Jak vypadá osobitá stopa zapalovače jedoucího v prachu? Podle mne to bude nějaký obdélník nebo kosodélník či něco na ten způsob. - Je na spadnutí!“ zvolal. Kdesi spadla… No :-) - slabé oblaka slabá - Vše bylo tak fádní a zbytečné, jako by šlo o nějaký béčkový film. Chemik mi vyčítá neznalost béčkových filmů, ale já si nemůžu pomoci – podle mne fádnost a zbytečnost béčku chybí. Je tam spíš křečovitá akčnost a neuvěřitelno. - dost velké teplo na to, aby trpěl zimou Aby to dávalo smysl, muselo by tam být příliš velké teplo 4.) Příběh. Muž vejde do domu a je si jistý, že tam nikdo není. A pak bloudí opravdu velkým domem s několika pokoji, kam předtím nemohl vidět. Divné. Muže jen tak napadne, že zapálí úplně cizí dům. Divné. Muže přivítají, když ožije, jako by se jen vrátil z výletu. Divné. Postavy v kápích se tam mihnou, ale zdá se, že tam nemají žádný význam. Pak zase zmizí a už se neobjeví. Divné. *** Líbí se mi pointa, ona poslední věta. Ale jinak k tomu mám výhrady, které mám. Podle mě ses stylizoval do něčeho, co Ti tak úplně nesedlo. Příště by to chtělo škrtat, škrtat a škrtat všechny zbytečné informace, aby se z toho vyloupl motýl, který tam někde bezpochyby je.


ze dne 11.08.2008, 3:03:39
Ekyelka: V tomto ohledu - tedy co se týče normostran - se musím zastat estel a vůbec oněch NS: hned z kraje plánování nynějšího WS jsem já sama napsala, co to normostrana znamená. Tedy přesně 1800 znaků na jednu stranu včetně mezer. Je to platný úzus, používaný ve všech lit. soutěžích, co znám. Vysvětlení pojmu normostrana se v příslušném fóru omílalo několikrát (než bylo zaplácáno zbytečnými zprávami a spamem). Příště skutečně prosím věnovat větší pozornost všem detailům. Můj rozbor textu bude následovat později, ještě na něm pracuji.


ze dne 03.08.2008, 21:23:05
Šíma: Navrhuji toto: vyměnit šímu, nebo kalkulačku! :-DDD


ze dne 03.08.2008, 21:18:20
estel: Šímo, jedna NS je přesně 1 800 včetně mezer. Na OpenOffice nezáleží, protože já mám kalkulačku a kalkulačka říká math error ;-)


ze dne 03.08.2008, 20:59:25
Šíma: Ahoj, estel! ;-) Předem díky za zastavení a komentík! :-DDD Takřka jsem se vyděsil, když jsem uviděl Tvou reakci na mé dílko, ale musím před Tebou smeknout, opřela ses do mého textu docela pořádně, všechna čest! A protože jsi určitě nad mým příspěvkem "zabila" hodně času, rozhodl jsem se, že budu reagovat na Tvé podněty, aby sis nemyslela, že Tě neberu vážně a přehlížím Tvou snahu mi říci, co dělám špatně, a tak dále! ;-) 1) Zadání WS-ka: psal jsem to v OpenOffice a počet stran byl necelých 5 (při velikosti písma 12). Čáry a kouzla... 2) Opravdu tam jde (takřka) jen o popis, svět je do zvláštní a snový, nejde o realitu a záleží, jak se na tento text bude čtenář dívat. O hrdinu tam přímo nejde, přestože se ocitá samotný v prostředí, které sám nezná: tedy nějaký domeček na kopečku v moři neposekané trávy. Sám si vůbec nic nepamatuje, proč se ocitl právě v tomto prostředí a co dělal před tím... Určitě jsem mnohokrát popsal stejné věci, ale šlo mi o zachycení té monotonnost a určitou neměnnost (jakéhosi bezčasí), přestože se tu a tam něco dělo, základ zůstal stejný - starý omšelý dům na kopci ve světě, kde čas nemá příliš velký význam... Ale možná jsem své myšlenky "řádně" nepodchytil! ;-) 3) Co se týče Tvých námitek k mým nepříliš podařeně použitým slovním obratům - minimálně z poloviny máš pravdu! ;-) Mnohdy se mi (tak nějak) těžko hledala slova! ;-) Ale některá (použitá slova a slovní spojení) se mi líbí a zdají se mi dobrá a neodstoupím od nich, i když se zdají být poněkud nelogická... Ale čtenář má právo na svůj názor a autor se může také mýlit, takže netvrdím, že mám vždy naprostou pravdu! Tvůj komentář jsem četl asi 3x a na mnoha místech jsem se dost zamračil, tedy ve smyslu: "Cos to tam, šímo, napsal? Styď se!" 4) Jde přeci o pomyslný "domek", který není z tohoto světa a náš bezejmenný hrdina se tam prostě ocitl a basta! ;-) Možná jde o nějaké obrazy, nebo přirovnání, proto se zdá domek zvenčí malý, ale uvnitř má mnoho pokojů. Ano, zdá se to nelogické, nesmyslné a divné, to připouštím, buď jde o sen, nebo je náš hrdina mimo své tělo a duší bloudí kdo ví kde... Ke konci je přeci uvedeno, že se znovu probral na tomto světě! Dům je myšlený jako něco, co si budujeme celý život, aniž bychom o tom věděli, jako nějaké přirovnání k tomu, jak jsme své životy žili, ale to jsi určitě pochopila... Proto ten prach, protože náš hrdina žil patrně sobeckým životem a jen pro vlastní potěšení. Dům byl na spadnutí, ale dokud plnil svůj účel, stál na kopci a spadl, až hrdina odešel... A co se týče těch postav, čert ví, proč tam vlastně jsou, patrně to také bude mít nějaký účel, třeba k dotvoření děsivé atmosféry! (ble, zase mám v hlavě pozavírané šuplíky a nemůžu najít ty správné klíče) :-DDD Netvrdím, že je text dokonalý a že se Ti musí líbit. Každopádně děkuji za všechny Tvé postřehy a připomínky! Určitě jsi správný člověk na správném místě! Hezká konstruktivní kritika, otázkou je, jak moc si ji šíma vezme k srdci (tu kritiku)... Ale žes to ty! Já vím, já vím, provokoval jsem Tě, ať mé dílko hezky (a řádně) "propereš", takže díky! ;-) P.S. Ještě k té formě (letem, světem) co do mých osobních postřehů na Tvé připomínky (tedy, co na to samotný autor?): - ...slunce...ozářilo... - asi se to stalo naschvál, třeba bylo polojasno a jinak by na něj nesvítilo, připouštím že je to trochu divné; - ...domek na kopci... - ke kterému zní lépe, připouštím; - ...vlna za vlnou... - máš pravdu, měl to dělat vítr a ohýbat trávu, třeba do oblouku, mé vyjádření je hodně matoucí; - ...domku na kopci... - může být (ohledně toho opakování); - ...do mírně se zvedajícího... - no, jo... kopce se zvedají, ale mně se to líbí! ;-) - ...ozařuje celou krajinu... - třeba byla ta oblaka nějak barevná, jo je to divné, kdo ví, co měl ten šíma před očima, když to psal, připouštím; - ...na nebi zbarveném... - asi jsem se snažil o příliš barvitý popis, vidět to před očima je jedna věc a dostat to na papír je něco jiného; - ...který hledá sám sebe... - no, má verze se mi líbí více, přestože bych se neštítil ani onoho: „který ještě nenalezl svůj styl“; - ...Večer byl ještě mladý... - jo, spíš to sedí na popis o randění a zábavě, hm... netuším, co s tím...; - ...Dům byl osamocený... - no byl sám a široko daleko (v dohledu) nebyla další stavba, jo, asi je to malinko divné a opakující se, ale co...; - ...na střepy z vypálené hlíny... - ani nevím proč jsem je tam napsal znovu, hm... asi jsem měl něco v hlavě, nejspíš, že byla střecha pořád bez škody, ale co tam potom dělaly ty střepy? Už nevím, co tím chtěl autor říci... Jo, je to divné! Že by toho můj hrdina ve svém životě dost zpackal? ;-) - ...oko pohlédlo... - opakování slov, jasně, vypadá to blbě; - ...tyto slova... - omlouvám se, no toto? Ale stane se... Líný šíma, "málo" četl po sobě svůj text! ;-) - ...prošlá hradba času... - nemohl jsem přijít na žádné vhodné slovo, ach jo; - ...Muž se zamračil... - no, mračil se, asi na něco myslel, ale na co, když měl v hlavě prázdno, hm... zase se mi něco podařilo, ale zní mi to normálně... I když, logicky vzato... A to použitý spojky "aby"... Tobě nic neunikne! ;-) - ...a špinavou vidličku s nožem... - asi byl špinavý také (ten nůž), ono to vyznívá jinak??? - ...není nic k snědku... - no, máš pravdu, pokud neměl hlad a nevěděl, co hlad vlastně je, proč by něco hledal, jo, jo; - ohledně balení krosny, souhlasím plně s Tebou, proč ji balil, když vlastně nikam nešel? - ...napůl dohořená svíce... - no, zbyla jí jen polovina, ale vlastně ani nikdo neví, kolik ji bylo, když byla celá a také když něco dohoří... jo, jo, vyjádření je to dost nepřesné; - ...objevení se... - no, no... Netuším, co bych napsal... - ...a skřípal s trámky střechy... - vlastně ano, skřípají trámky, ale opíral se do nich vítr, takže na nich (dalo by se říci) hrál... ;-))) - ...silou vůle... - no je to takový "básnický obrat", hm, připouštím, že to může být divné, dům přeci žádnou vůli nemá; - ...Na půdě... - jo, nebylo tam nic, co by stálo za řeč, zase jsem tím chtěl něco říci... Jako by to prázdno něco představovalo, asi záleží na úhlu pohledu! ;-) - ...Připadal si tak ztracený a sám... - jo, je to trochu "melodramatické, připouštím; - ...Vydal se ke dveřím... - kam jinam? Ven šel až pak, když jimi prošel... ;-) Ale asi záleží na tom, jak se na to jeden podívá a zamyslí se... - ...Nastávající... - no, byl večer a ještě nebyla noc, tedy ještě nenastala - nezdá se mi na tom nic divného; - ...které tyto mraky... - no, mraky zahalovaly hvězdy, ale i tak se mi s odstupem zdá celé toto souvětí nějak podivné; - ...Děsila jej a děsila i dům, ve kterém se ukryl před nečasem... - tady jde přeci o to, že ta bouře jej vyděsila a obrazně děsila i dům, ve kterém se náš muž ukryl před nečasem, tedy právě v dobu bouře, nezdá se mi to divné... No, i když, 2x totéž slovo v jednom souvětí, to vypadá taky blbě... (šíma krčí rameny); - to souvětí je vážně hrozně dlouhéééééééééééé a nebudu jej ani vypisovat; - ...někdo jiný... - no, je to možné, i když v daném kontextu...; - ...osobitou stopu... - no, měl jsem na mysli, že když jej hodil na stůl, nespadl shora dolů, ale jel po té desce stolu (v prachu) a pěkně vyhrabal za sebou v té špíně cestičku, ale asi jsem se nepřesně vyjádřil... Mezi námi, to s ním musel praštit pěkně silně! ;-) - ..."Je na spadnutí!"... - tam měl hrdina na mysli onen podivný dům a jeho momentální (ačkoliv nanejvýš podivný) stav, ach jo... Možná měl strach, že mu spadne na hlavu! - ...slabé oblaka... - stydím se (červenající se smajl); - ...Vše bylo tak fádní a zbytečné... - no, možná tam mohlo být namísto "béčkový" asi něco jiného, možná "tuctový", prostě to bylo neuvěřitelné... šímo, myslí! Ne, nic nevymyslím, je to takové, jaké to je... - ...dost velké teplo... - jo, nepřesné vyjádření, měl jsem na mysli, že tam není asi nikdy pořádná zima, tedy teplota pod nulu, nebo tak nějak, prostě se tam nemuselo topit a ani se přioblíkat; Tolik má reakce na Tvé připomínky, ale jsem Ti vděčný za Tvou kritiku a poukázání na místa, kde mi to skřípe! Díííky! ;-)

Dědek	03.08.2008, 16:49:41

Přečetl jsem si povídku s chutí a řeknu jen, že se mi líbí a je dobrá. Její pitvu už máš za sebou od povolanějších než jsem já. Takže díky za dobré počteníčko.


ze dne 03.08.2008, 16:50:28
Šíma: Já děkuji za návštěvu, známku a komentík! Jsem rád, že se dílko líbilo! ;-)

ZITULE	31.07.2008, 23:23:16

Krasny pribeh Pavle, uplne jsem se jim nechala strhnout , libi se mi. Prave uprimnost se kterou vse tak hezky a barvite predkladas ctenari, mam rada tajemno a karty nikdy nelzou, jazýčky vah se zhoupnopu na chvili dolu a v zapeti zas nahoru, rozjel ses opravdu skvele! Zitule


ze dne 31.07.2008, 23:35:23
Šíma: Ahoj, ani nevíš, jak jsem rád, že jsem (zatím) nepohořel! ;-) Tento textík je taková sázka do loterie, jeden nikdy neví, co za ním čtenář uvidí! Díky za zastavení a milý komentík! Určitě mám ještě co dohánět! Přeji hezký večer! ;-)

Cyrano	31.07.2008, 21:42:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 31.07.2008, 21:26:11* To já mám důvod děkovat!;o)


ze dne 31.07.2008, 21:48:44
Šíma: Pak můžu říci jen jediné: "Rádo se stalo a bylo mi ctí!" ;-) Hezký večer přeji!

Cyrano	31.07.2008, 21:26:11

Tak tohle se mi moc líbí! Díky za pěkný zážitek,Šímo! Na chvilku jsem taky byl v nějakém tom domečku z karet. Je to děsně sugestivní... Kdybych mohl hodnotit Tvůj výkon jako kdysi na finále Porty, mé bouřlivé UMÍ by znělo od Šumavy až k Tatrám..;o)


ze dne 31.07.2008, 21:33:02
Šíma: Díííkyyy! :-DDD

Irena Mayer	31.07.2008, 20:30:47

Dočetla sem až do konce, což už samo o sobě je hodnocení kladné. Nechci opakovat, co bylo řečeno níže, tak jen pár dalších postřehů: Uvítala bych kratší věty, tím by i text působil kompaktněji a popisy stručněji. Chyb tam je minimum, tím se zabývat nebudu. Ale obraty jako například "večer byl ještě mladý", "jak se slušelo k večerní atmosféře", "držela na svém místě snad jen silou vůle" nebo "nastávající noc byla ještě mladá", to bys myslím dokázal vyjádřit lépe, kdyby ses snažil. Jinak se mi to líbilo a řekla bych, že to přesně vystihuje zadání wska. Známkovat nebudu, tebe ani ostatní :)


ze dne 31.07.2008, 21:34:10
Šíma: Jsem rád, že se alespoň trochu líbilo! ;-) Díky za zastavení a komentík!

endless	31.07.2008, 13:17:37

Podobenství plné symbolů, které si můžeme vykládat několika způsoby. Moc se mi líbí myšlenka, i když ne se vším souhlasím. Trochu mi tam drhly některé obraty, še´d všedního života, domek z karet.... to je přece škoda, Ty máš ohromnou slovní zásobu a tyhle věci šly popsat i barvitěji. Chápu však, že určitá jednotvárnost opisů má snad též ilustrovat jednotvárnost prostředí, v němž se hrdina nachází. Bezčasí, meditační prázdno, klauzura léčebny či přechodu mezi smrtí a zrozením... to všechno se mi vybavuje. Stylisticky bych ten text asi trošku pročistila a zestručnila, některé obrazy mají sílu pouze v množství střídmém - jako koření - a taky se tu vyskytnou drobné nelogičnosti, ale jako celek hodnotím kladně. NADCHLA mě myšlenka hvězdného nebe v negativním obraze .... dík zai nspiraci ,-)! I když je to v podstatě smutné. Ne však beznadějné.


ze dne 31.07.2008, 14:27:27
Šíma: Jsem rád, že ses také zastavila, milá endless! ;-) Nechtěl jsem větší barvitost, přestože toto prostředí hýří barvami, je docela fádní a tajemné! Sám netuším, jak jsem k tomuto nápadu přišel! ;-) Trochu jsem se bál, jak toto dílko přijmete, protože není dokonalé a můžete jej číst stále dokola a nebudete vědět, na čem jste! Díky za zastavení! ;-)

čuk	31.07.2008, 9:06:04

Velmi pěkně popisuješ celé prostředí, text je sugestivní a tajemný. Zvláštní filozofie průlomu mu tohoto světa. Velmi jsem čekal co se vyvrbí jako pointa, samozřejmě že příběh musel skončit u symboliky. Domeček z karet jako útočiště pro nemrtvé a druhou šanci. Snad poslední sen umírajícícho. Varování ve snu? Nádherná opuštěnost a hlasy. Ta šeď života se mi zdá trochu pesimistická Symbol domečku z karet má svůj význam, neškodilo by trochu rozvést nebo i najít jiný ekvivalent stavby života. Záleží i na kartách, které jsou k stavbě použity a ty nemusejí vytvářet šedost. Docela by se mi líbil druhý dům a pozměněná akce vypravěče a pozměněný dům. Je to próza výborná, na hranicki hororu a esoteriky.


ze dne 31.07.2008, 14:24:11
Šíma: Díky, čuku! ;-) Bál jsem se více rozepisovat, abych to nepřepískl... Svět je to podivně monotonní a takřka neměnný, karty jsou jen obrazem, jakousi metaforou, prý dovedou věštit osud, ale záleží na nás, jak svůj život prožijeme, ať už jsme jakkoli slabí a bojíme se mnohdy žít a malinko riskovat... Dík za zastavení a komentík! ;-)