| No comment |
| |
|
|
květiny co jsem ti dal pateticky vadnou
venku pořvávaj rána proroci
suchej vítr bolí Kaluže prahnou
po slzách
po hysterickejch výjevech bezmoci
prolhaná slečno z nádražního baru
hlásali tvoje jméno z ampliónu
monotónně
jak odjezdy vlaků
na Saharu
jak trapný sténání děvky ve vagóně
opíjel jsem se pivem
můj stín
byl tvým negativem
opíjela ses vínem
tvůj negativ
byl mým stínem
tak jako tak – bylo to docela zamotaný
bylo nám… jako tmě před svítáním
dva hosti na večírku co nebyli zvaný
tohleto není přípitek na Vaše zdraví
četla si na zdi tužkou naškrábaný
básničky Hraběte
letošní setkání už s tebou neoslavím
poslední přání – zůstaň! na snídani
šeptalas jedinou pravdu na světě
s výrazem plným bezmoci
-plody lásky z donucení nikdy nezesládnou-
květiny co jsem ti dal pateticky vadnou
venku pořvávaj rána proroci
…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 32 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
