obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Ztracená - Upřímnost nade vše ::

 autor Trenz publikováno: 29.07.2008, 23:04  
 

Kapitola sedmá
Upřímnost nadevše

„Kdo je Rupert Marlowe?“ zeptala se Danielle, když po večeři myla nádobí a Chris ho utíral. Vanessa byla s Rachel nahoře ve svém pokoji a dělala si úkoly.
„Soused,“ odpověděl stroze Chris.
„Vanessa říkala, že byl ve vězení.“
„Vanessa moc mluví.“
„Za co tam byl?“
„Nemyslím si, že by to bylo důležité vědět.“
„Chrisi. Co mi to udělá?“
„Někdy je lepší nevědět.“
„Ale já už jsem dospělá a slibuju, že Vanesse nic neřeknu.“
Chris si povzdechl.
„Jsi pěkně vytrvalá.“
„Odpovíte mi?“
„Je mu něco přes čtyřicet. Třináct let si odseděl ve vězení, odsouzen za vraždu své těhotné manželky. Ve skutečnosti jel v drogách a měl pletky s mafií, jak už to tak bývá. Když zjistil, že je jeho žena Caroline těhotná, chtěl s tím seknout, ale u mafie odchod ze služeb neexistuje. Pustí tě jen tehdy, když jsi mrtvá nebo zaplatíš hodně velkou daň a to Marlowe zaplatil. Nejenže mu zabili manželku a tím i jeho nenarozené dítě, ale ještě to nachystali tak, aby on byl vrahem. Dostal patnáct let. Zřejmě ho propustili za dobré chování, jestliže se vrátil.“
„A jak to všechno víte?“
„Byl jsem tam?“
„Byl jste tam?“
„Byl jsem mu dovézt nějaké věci po Damiánovi, čekal totiž chlapce, když jsem to viděl. Viděl jsem, jak jí úplně chladnokrevně zastřelili, jeho omráčili a do ruky mu vložili zbraň. Ráno ho takhle našli policisté a zbytek si můžeš domyslet.“
„Proč jste něco neřekl?“
„Nemohl jsem.“
„Proč?!“
„Poslyš, Danielle. Než mě začneš odsuzovat, měla bys vědět, že jsem měl rodinu. Damiánovi byly čtyři a Rebecca čekala Vanessu. Byla v osmém měsíci. Nemohl jsem jí stresovat soudem nebo dokonce strachem o život. Proboha Danielle. Byla to mafie. Zabili by mě i mou rodinu a to jsem nemohl dopustit.“
„Tak jste místo toho poslal nevinného člověka do vězení.“
„On nebyl nevinný!“
„Ale nezabil svou ženu! Jestli měl sedět, tak za drogy a ne za vraždu své ženy a nenarozeného dítěte!“
„Musel jsem myslet na svoji rodinu!“
„Jsem si jistá, že by to tvá žena nechtěla! Určitě by byla radši, kdybys svědčil! Vždyť existuje ochrana svědků!“ přešla Danielle do tykání, aniž by si to uvědomila.
„Asi dost dobře nechápeš význam mafie, Danielle. Dřív nebo později by nás našli! Nemohl jsem riskovat! Nechtěl jsem!“
Danielle na Chrise hleděla a nemohla uvěřit tomu, co právě slyší. Člověk, o kterém si myslela, že je dobrý, poslal za mříže nevinného člověka jen proto, aby nemusel svědčit. V tu chvíli si neuvědomovala, jak moc těžké to pro něj muselo být. Na jedné straně byla čest a na druhé povinnost chránit svou rodinu. Viděla jen to, že znal pravdu a nic neudělal pro to, aby vyšla najevo.
„Myslíš, že se mi tak žije dobře? Myslíš, že když pokaždé jedu kolem domu Marlowa, že mě neužírají výčitky? Udělal jsem, co jsem musel udělat. Kdybych to mohl změnit, nezměnil bych to. Rodina je pro mě důležitější. On si měl uvědomit, s čím vším hazarduje, než se do toho zapletl. Řekni mi Danielle. Proč bych já nebo kdokoliv jiný měl platit za jeho hloupé chyby?“
Danielle neodpověděla. Neměla, co odpovědět. Chris měl vlastně pravdu, ale ve své podstatě udělal něco moc špatného. Dovolil nespravedlnosti, aby zvítězila. S takovým člověkem nemohla žít pod jednou střechou. Odešla. Chris se nedíval, jak odchází. Díval se na místo, kde doteď stála a nemyslel na sebe, ale na Vanessu. Možná teď kvůli němu ztratila kamarádku, ale copak to šlo jinak? Možná kdyby nic neřekl. Léta si to tajemství choval v sobě a najednou to řekl ženě, kterou znal sotva pár týdnů. Čím na něj tak zapůsobila, že měl nutkání říct jí celou pravdu?
Uslyšel, jak někdo sbíhá po schodech. Vzhlédl a spatřil Vanessu. Slyšela snad jeho hádku s Danielle? Překvapilo ho, když k němu doběhla a objala ho.
„Všechno jsem slyšela, tati.“
Chris nevěděl, co odpovědět, ale nebylo to nutné. Vanessa pokračovala: “Chci, abys věděl, že já ti nic nevyčítám. Mám tě moc ráda a neříkám, že tvé rozhodnutí bylo zrovna čestné, ale bylo správné. Zachránils svou rodinu. To je důležité, tati.“
Chris Vanessu pohladil po vlasech a podíval na Rachel, která stála na schodech. Ani ona mu nic nevyčítala.

Danielle vešla do domu a práskla dveřmi. Ještě pořád byla na Chrise rozzlobená, když se ozvalo: „Tak už to víš?“
Prudce se otočila a spatřila vysokého štíhlého muže s černými vlasy a s tmavě modrýma očima. Byl lehce opálený, tvář ošlehanou větrem. Na sobě měl modré džíny a upnuté černé tričko, takže Danielle mohla vidět jeho rýsující se svaly. Nebylo mu víc než čtyřiačtyřicet, ale kolem úst a očí měl vrásky.
„Kdo jste?!“ zeptala se Danielle ostře. Byla tak rozzlobená, že si ani neuvědomila, jaké nebezpečí jí může hrozit.
„Dneska ses byla podívat na můj dům.“
„Rupert Marlowe?“
„Osobně.“
„Co děláte v mém domě?“
„To je tvůj dům? Já myslel, že tu bydlí Mark Hamson.“
Danielle zrudla. Pak ale vzdorovitě zvedla hlavu a odpověděla: “Půjčil mi ho, takže než se vrátí, můžu tvrdit, že je můj.“
Rupert se usmál.
„Něco si hned ujasníme, holka. Tykej mi. Na nějaké to vykání nejsem zvyklý a ani si zvykat nehodlám. Můžeš se s tím smířit nebo se nebudeme stýkat. Vyber si.“
Danielle žasla nad jeho drzostí, ale přistoupila na jeho hru.
„Kdo ti řekl, že se s tebou chci stýkat?“
„Viděl jsem, jak ses dívala na můj dům. Toužila ses se mnou setkat.“
„Nesmysl. Před dvěma týdny mi umřel manžel a já bych měla toužit po trestanci?“
„Náhrada se vždycky hodí,“ pokrčil Rupert rameny a Danielle mu vrazila facku.
„Já nejsem kurva!“
„To jsem neřekl.“
„Já svého muže milovala!“
„Nikdy jsem neřekl, že ne.“
„Ale chceš se mnou spát.“
„Neměl jsem ženu třináct let. Nemůžeš se mi divit.“
„Vypadni! Vypadni z mého domu!“
„Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde mě najdeš.“
„Ven!“ zakřičela na něj Danielle a Rupert s úšklebkem odešel. Danielle zuřila. Ten chlap jí znal sotva pět minut a už jí nabízel sex. Úplně zapomněla, že se zlobila na Chrise. Potřebovala si s někým popovídat, někomu říct o svém znechucení. Vytočila jeho číslo a čekala. Brzy se ozvala Rachel: “Haló?“
„Rachel? Tady Danielle. Musím hned mluvit s Chrisem.“
„Už spí. Chceš se mu omluvit za svoje šílené chování?“
„Šílené chování? O čem to mluvíš?“
„O tom, jaks na něj ječela kvůli Marlowovi. Jen měl strach o svou rodinu. Ty bys na jeho místě neudělala to samé?“
„Takhle jsem o tom nepřemýšlela,“ přiznala Danielle.
„Řekla bych, žes o tom nepřemýšlela vůbec,“ odpověděla jí Rachel na rovinu a Danielle se začínala stydět.
„Něco ti řeknu. Jestli chceš znát názor Ruperta Marlowa na celou tuhle věc, jdi za ním.“
„O něm jsem právě chtěla s Chrisem mluvit. Byl v mém domě.“
„Ublížil ti nějak?“
„Ne. Nabízel mi sex…“
„Typický chlap,“ utrousila Rachel.
„. Ale myslím, že svou nabídku nemyslel vážně. Když o tom teď přemýšlím, myslím, že spíš chce, abych se od něj držela dál.“
„Tak to abys ho poslechla.“
„Neříkalas mi před chvílí, že bych za ním měla jít?“
„Poslyš, Danielle. Marlowe může být nebezpečný, ale i nemusí. Jsi už dost stará, aby ses dokázala sama rozhodnout, jestli ho půjdeš navštívit nebo ne. Možná to teď vyzní krutě, ale tvůj manžel už je po smrti. Už není nikdo, kdo by ti ho řídil. Budeš se to muset naučit nebo skončíš někde mimo realitu a už ani Chris tě neuchrání. Cítím, že k tobě musím být upřímná. Kdyby to bylo na mě, už dávno bych tě zavřela někam do psychiatrie, kde by ti snad pomohli, ale Chris ne. Chris si myslí, že si zasloužíš šanci tady venku tak to nepokaž. Začni žít, Danielle.“
„Díky, Rachel,“ řekla jen Danielle a položila sluchátko. Teď se půjde vyspat a potom... potom navštíví Marlowa, ať ví, že jí se jen tak nezbaví, pokud to měl v plánu.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 29.07.2008, 23:03:15 Odpovědět 
   Děj se dnes dvakrát dramaticky komplikuje. Napřed hádka s Chrisem, pak Marlowe v Daniellině domě. Místo poklidného sousedského soužití spory, jejichž jádro spočívá v jednom lidském neštěstí a neochotě Chrise svědčit na obranu nespravedlivě obviněného Marlowa.
Jak k tomu Danielle přišla, že se ocitla v ohnisku tohoto sporu? Je to zvláštní, ale jako bych opět cítil ruku osudu, která tak zamíchala životem hrdinů Istrie. Toto je ale jiný příběh a místo fantastického světa máme před sebou téměř reálné události. Uvidíme, jak se Chrisovi jeho upřímnost vyplatí a jaký nakonec bude Rupert Marlowe. Jeden z nich by Danielle mohl pomoci vrátit se do normálního života, zrovna tak ji ale můžou strhnout do tenat šílenství, pokud se budou chovat nepřiměřeně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Svítí pro nás
Lotrinka
Naše rána
Ciri
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr