obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915728 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39862 příspěvků, 5817 autorů a 392662 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Proč je dobré číst knihy ::

 autor Zuzka Brouk publikováno: 30.07.2008, 22:33  
Tak, po osmi dlouhých měsících první publikace, velký návrat. Ne, neumřela jsem, jen jsem měla trochu problémů, jak zdravotních, tak školních a... a tak...
Toto je moje malomaturitní esej, nejdelší literární dílo, které jsem od ledna do nynějška napsala, změní se to, snad.
Tato esej se přímo neztotožňuje s mými názory, byla lehce vynucená.
 

Průměrný člověk se se svou první knihou většinou setká hned v prvním roce svého života. Neumí sice číst, ale dokáže vnímat obrázky. Maminka otáčí stránky obrázkového leporela a ukazuje: Domeček... Kytička... Kolečko... Zajíček... Dítě tak získává první představu o světě, z věcí, které nedokázalo poskládat dohromady najednou rozeznává ty, které už vidělo - třeba právě v knihách - a dokáže je, byť třeba ještě ne verbálně, pojmenovat. S trochou nadsázky bychom tedy mohli říct, že první knihy svým způsobem malému dítěti otvírají oči a pomáhají mu zorientovat se ve světě.
Možná knihy trochu ovlivňují dětské myšlení. Když dítě ještě nevidělo různé druhy psů s uvědoměním, že jsou to všechno psi, může mu obrázková kniha s jedním vyobrazeným ilustrovaným pejskem utvořit trochu zavádějící představu o tom, jak vlastně psi vypadají. Ovlivní tak jeho vizi o mnoha banálních věcech. Přesto však dítě nakonec dokáže určit, jakým způsobem to ve světě funguje, co ještě je stejný druh květiny, co už je jiný druh, ale že souhrnně se všechny dají nazvat "květiny".
Předchozí věty mohou vyznít tak, že knihy ovlivňují pouze malé děti, dospělí se něčím jako je kniha přeci ovlivnit nenechají. Omyl, dospělí jsou knihami ovlivňováni možná ještě více, a to jak vědomě, tak především nevědomky. Většinou se totiž při čtení člověk nad tím, co čte, zamýšlí. To je poměrně přirozené. Při tomto přemyšlení se člověk dobírá k mnohým asociacím a při pokračování v četbě se mu jeho domněnky, případně asociované myšlenky potvrzují, nebo vyvracejí. Takto to může pokračovat až do konce knihy, kdy se na konci čtenář s autorem buďto shodne, anebo ne. To je velice subjektivní, skutečně záleží na každé jednotlivé osobě. Myslím si, že po přečtení každé knihy je člověk nějakým způsobem ovlivněn - buď je nadšen, v důsledku čehož si vybírá knihy podobného druhu, nebo naopak je mrzutý a pochopí, jakým knihám se bude lepší vyhýbat. Každá kniha totiž bývá alespoň malinko zabarvená subjektivitou autora. Podle mého názoru lidské podvědomí zjišťuje, zda v daných záležitostech s autorem souhlasí nebo ne. Osoba je pak ovlivňována autorovou subjektivitou.
Předem přeci nikdo nemůže vědět, jakým způsobem na něj kniha zapůsobí. Podle čeho si tedy lidé knihu vybírají? Velice často jsou již předem ovlivněni vyprávěním přátel, případně příbuzných, anebo jiných známých. Od těch se člověk většinou doví, že zrovna četli knihu, kterou si určitě také musí přečíst, protože je to podle nich jedna z nejskvělejších knih, jaké kdy byly napsány. To je možná nejhorší varianta výběru knih, vzhledem k tomu, že když se potom názorem čtenář neshoduje s názorem doporučující osoby, často se to bojí dát najevo, vzhledem k tomu, že má pocit, jakoby nebylo možné se tak diametrálně odlišovat v názoru s tak inteligentním nebo blízkým (eventuelně jakkoliv jinak uznávaným) člověkem. Ovlivněn názorem někoho, o kom má člověk určité představy, často způsobí to, že si sám nepřipustí svůj názor na knihu.
Druhý způsob výběru knihy, který je pro mě poměrně běžný, je podle vzhledu. Když přijdu do knihkupectví, vidím kolem sebe stovky titulů a většina z nich se od sebe nijak neodlišuje. Jsou to většinou knihy v jednobarevné pevné vazbě s drobně napsaným jménem autora a podobně drobným,někdy i výraznějším názvem. Taková kniha mě většinou nezaujme, to bych musela hledat přesně jeden konkrétní titul. Porozhlédnu se po všemožných knihách a většinou mě zaujme nějaká z nich svou obálkou. Myslím si totiž, že v dnešní době přehlceného trhu je jedinou možnou cestou k zaujetí čtenáře hned od první chvíle, originalita navenek. Já osobně velmi často vyhledávám knihy s výraznými obálkami, s ostrými barvami, případně s obrázky a podobnými "ozdůbkami". Řekla bych, že vzhled je jedním z hlavních kritérií výběru knihy dnešních řadových povrchních lidí.
Abych však jen nekritizovala, jak jsou knihy ovlivňující, chtěla bych říci, že jsou také poměrně častým "spojovníkem" mezi lidmi. Ze své zkušenosti vím, že zjištění o znalosti stejné knihy může zajistit hodiny příjemné konverzace na oběma stranám dobře známé téma. Možná právě proto se na internetových fórech můžeme setkat s tolika příspěvky, které se týkají knih, jednotlivých titulů, ať už více, či méně známých. Lidé si přečtou nějakou knihu a bývají jí natolik unešeni, že se o své pocity chtějí podělit s jinými lidmi a internetová fóra jim pro to poskytují skvělý prostor - hlavně pro svou možnost zachování anonymity. Já osobně jsem na několika takových fórech byla a pročítala jsem si až fanatické příspěvky čtenářů například Terryho Pratchetta, kteří jsou za svého oblíbeného autora ochotni dát snad i ruku do ohně.
Řekla bych, že asi největším spojovníkem s ostatními lidmi jsou pro mě osobně knihy o Harrym Potterovi. Nejsou to pro mě žádná literární veledíla, to určitě ne, ale "osud" mě zavedl mezi příznivce tohoto fantazijního světa a již nebylo cesty zpět. Pro snazší porozumění by bylo asi dobré zmínit, že jsem se dostala do jedné internetové komunity, která svým způsobem napodobuje svět Harryho Pottera, ale odehrává se o sedmdesát let později. To znamená, že se nyní píše rok 2074. Paradoxně, ač tento svět původně vychází z Harryho Pottera, nyní už se tam nedopídíte ani po zmínce o něm a to hned ze dvou důvodů: za prvé, Harry Potter by už v roce 2074 s nejvyšší pravděpodobností nežil, a kdyby žil, byl by to stařeček nad hrobem, takže v našem světě - světě Bradavické školy - by asi sotva nalezl nějaké uplatnění. Druhý důvod je, že celý projekt byl založen s tím, že se v něm nebudou vyskytovat žádné postavy z knih, že bude pouze kopírovat prostředí. Postava, za kterou hraji já, se jmenuje Berit Všehrommá a nyní je studentkou druhého ročníku. Je to premiantka, má pořád samé jedničky a učitelé ji mají rádi, s trochou zdravého přehánění bych si troufla říci, že jí někteří i nadržují. Na HOCZ, jak se server jmenuje, běží čas dvakrát rychleji než u nás, což znamená, že během jednoho školního roku v reálném světě se vystřídají dva školní roky na HOCZ. O této komunitě jsem chtěla mluvit hlavně proto, abych doložila, že knihy mají ohromnou spojovací moc a že dokáží dát dohromady, pokud ne více, tak alespoň devět set aktivních hráčů, kteří se HOCZ věnují.
Další věc, která je podle mého názoru na knihách skvělá, je to, jakým způsobem dokáží zapůsobit na lidské pocity a nálady. Vím to z vlastní zkušenosti, pokud se totiž dokáži vžít do děje, prožívám ho natolik, že mě je schopen na poměrně dlouhou dobu ovlivnit. Jako příklad mohu uvést knihu Egypťan Sinuhet, která je velice dlouhá a proto má k emocionálním výlevům poměrně velký prostor. Vždy, když se odehrávalo něco negativního, co Sinuhet popisoval smutně a znechuceně, cítila jsem se podobně jako on a trvalo to někdy dlouhou dobu, až dokud jsem se nedostala k nějaké optimističtější fázi v knize. Osobně mě ovlivňují hlavně negativní emoce z knih, smutek se na mě přenáší snadněji než radost a veselí. Jsou však lidé, kteří, když čtou pozitivní knihu, rozdávají úsměvy na všechny strany. Řekla bych, že i v tom se skrývá umění dobrého spisovatele, v tom, že je schopen svou náladu, anebo náladu svých postav přenést i na čtenáře, a to tak, že čtenář je schopen se dostat do absolutní euforie, ale i naopak, do deprese.
Velice často lidé "používají" knihy jako prostředek k zabavení se. Myslím si, že je to velice dobrý a "správný" způsob zábavy, jelikož člověka může obohatit a zároveň zaplnit několik hodin "nudy" poměrně inteligentní zábavou. Knihy jsou také skvělými zachráňkyněmi v bezesných nocích, dokonce se prý doporučuje, že pokud člověk nemůže usnout déle než dvacet minut, měl by znovu rozsvítit světlo a něco si přečíst, poněvadž mozek se potřebuje alespoň trochu unavit. Co se zábavy týče, napadá mě jeden krátký úryvek, který jsem skutečně zažila, a který mi připadá jako velice fanatická a do extrému zavedená láska ke knihám. Do sboru jsem chodila se dvěma dívkami, které očividně velice rády četly. Bylo to znát podle toho, že na každou ze tří zkoušek v týdnu přišly pokaždé s jinou knihou, což mi připadalo obdivuhodné, jelikož jsem si neuměla představit, jak bych během týdne přečetla tři a více knih. Byly mi vcelku sympatické, a proto jsem si s nimi někdy povídala, rozuměly jsme si. Bohužel znaly jen jedno jediné téma - knihy. Poměrně hodně jsme se zkamarádily a jednou jsem navrhla, že jedna z těch dívek, jmenovala se Julie, by mohla přespat u mě doma. Ona souhlasila a tak jsme se vydaly na cestu ke mně domů. Byla jsem skutečně otřesena, neboť něco takového jsem ještě v životě nezažila - Julie si celý večer, který strávila u mě doma, jen prohlížela knihy u mě v knihovničce, některé si povybírala a poprosila mě, zda by si je nemohla půjčit. Já jsem samozřejmě souhlasila. To jsem ještě netušila, že v okamžiku, kdy svolím, si ona začne knihami listovat a jednu z nich začne dokonce číst, hezky od začátku, stránku po stránce. Byla jsem překvapená, protože jsem se těšila na pěkný společný večer, a místo toho jsem se musela dívat na čtoucí Julii, což nebylo úplně nejpříjemnější. Tento krátký příběh jsem uvedla proto, abych ukázala, jak neuvěřitelně návykovou zábavou se pro některé knihy mohou stát.
Co se zábavy v knihách týče, měla bych se zmínit o humoru. Ten bývá v knihách poměrně častým prvkem, často užíván pro udržení pozornosti čtenáře anebo pro jeho zabavení v ne zrovna záživných částech. Mně osobně pomohou dvě tři humorná slůvka hlavně v popisných pasážích, které mě místy uspávají, a proto je dobré je, byť jen záblesky humoru, oživit. Jsou také knihy, které jsou na humoru a ironii postavené, ve kterých však může být mnoho zakamuflovaných "mouder", anebo záležitostí, které doba a režim nedovolují říci na plno (Haškův Švejk anebo Borovského Tyrolské Elegie). Osobně mám humorné knihy velice ráda, jelikož si při nich většinou odpočinu, a když si neodpočinu, alespoň se většinou dobře pobavím. Hovořím však pouze o kvalitně napsaných humorných knihách, jelikož v poslední době lze najít mnoho knih, které se snaží být humornými, ale autor zkrátka nemá na to, aby vtipně vyšvihl pointu svého příběhu, anebo se zkrátka snaží být tak moc vtipný, až to přežene, a z potencionálně kvalitního díla udělá slátanou frašku.
Při čtení, a to jakékoliv literatury, většinou dojdu k nějakým asociacím, vzpomínkám, či k zamýšlení. Myslím si, že rozhodně nejsem sama, že podobně, ne-li stejně to má i spousta dalších lidí. Těžko zde uvést příklad okamžiku, ve kterém ve mně kniha vyvolala nějakou asociaci, jelikož takových byly stovky, ne-li i tisíce. Často se přistihnu při tom, že mám před sebou otevřenou knihu, do které koukám, ale místo abych četla, přemýšlím o nějaké úplné nesmyslnosti, kterou mi připomnělo nějaké slovo o pár řádků výše. Je to až humorné, když se člověk zamyslí nad tím, jak nesoustředěný mozek dokáže být. Slůvkem jsem se zmínila o tom, že při četbě také někteří lidé vzpomínají. Stává se mi to poměrně často - kniha mi většinou připomene nějakou situaci, v níž jsem byla, anebo svým celkovým obsahem připomíná nějaké období v mém životě, které už je za mnou a na které ráda, či nerada, vzpomínám, a díky tomu pak často nemám daleko k hysterii, a to jak šťastné hysterii, tak i té nešťastné. Někdy však asociace, které ve mně kniha vyvolá, jsou natolik humorné, že se neubráním smíchu, ačkoliv v knize nemusí být zrovna nejsvětlejší chvíle. Co se zamýšlení týče, to ve mně knihy vyvolávají s jistou pravidelností. Pokud jsem s knihou, kterou zrovna čtu, hodně sžitá, stává se mi, že na ni myslím po cestě tramvají a přemýšlím, co se asi tak stane na několika dalších stranách - a to je ještě ta lepší fáze zamýšlení. Horší to je, když čtu knihu s "hlubším smyslem" a nutí mě to po každých deseti řádcích přemýšlet o tom, co na těch předchozích řádcích vlastně bylo a co se tím autor snažil říct. Abych pravdu řekla, tak tento způsob četby mi zatím nevyhovuje, spíše se snažím orientovat na knihy s objemnou dějovou linií, abych se při četbě "nenudila".
Četba je také dobrá věc, pokud se člověk něco chce dovědět. Knihy existují takřka o všem - o minulosti, o předpokládané budoucnosti, o zvířatech, o lidech, o strojích i o čemkoliv dalším, co jen člověku přijde na mysl. Je také relativně malá pravděpodobnost nalezení nesprávných informací v seriózně vypadajících knihách. Málokdo je totiž takový "sebevrah", aby utrácel statisíce za vydání knihy, která by lidem podávala neverifikované informace, to dělají snad jen ti největší recesisti, a to musejí mít ještě hodně peněz na rozdávání. Já osobně pro zjišťování informací využívám hlavně internet, ale často se snažím, pokud je to jen možné, "zkonzultovat" výsledek internetového vyhledávání s nějakou důvěryhodnou knihou, pro jistotu. V tom jsou knihy skvělé - je v nich zachycena moudrost nesčetného množství generací a dá se z nich toho vyčíst tolik, že lidský mozek si to ani nemůže představit. Pověstná "Moudrost knih" ale podle mého názoru není pouze v tom, jaké v sobě nesou pravdivé a konkrétní informace, ale spíše v takovém tom pověstném kouzlu, možná ve všech výše zmíněných údajích a názorech. Myslím si, že nebudu říkat jen svůj názor, když uvedu, že kvalitní knihy jsou jedním z největších pokladů lidstva, kterého bychom si určitě měli vážit a pěstovat jej dál. Problém dnešní doby se totiž skrývá hlavně v brakové literatuře. Ta dáva výrokům o moudrosti knih poměrně ironický význam, hlavně díky tomu, že brakové knihy prakticky nelze odlišit - jsou všechny defakto stejné, stejně hloupé a pro mě osobně stejně nečitelné.
Za brakovou literaturu považuji celou červenou knihovnu, knihy, které v dnešní době vycházejí na pokračování (fantasy oktalogie a podobné "zvláštnosti"), parodie na Harryho Pottera a jiné známé a úspěšné knihy (občas se mi zdá, že autoři, kteří takto stupidně parodují, snad závidí původním autorům jejich popularitu) anebo knihy, které kopírují úspěšné knihy (například Brownův Da Vinciho kód) a netváří se u toho jako parodie. Klidně se přiznám, že hodně braků jsem četla - například přibližně před třemi lety se moje četba skládala pouze z hloupých dívčích románů, které jsou sice jeden jako druhý, ale zato dávají čtenáři pocit, že na světě mohou být i lidé, kteří jsou na tom hůře než on sám. Nyní se za to stydím, byť na druhou stranu mohu říci, že to, že jsem se neustále věnovala četbě těchto knih, zapříčinilo můj nynější zvýšený zájem o knihy, které nějakou úroveň mají. Nyní mě nebaví číst jakýkoliv z výše uvedených čtyř žánrů, jelikož mi skutečně všechny přijdou takzvaně "na jedno brdo" a naprosto neobohacující. Hlavně vzhledem k tomu, že jsem toho názoru, že každá kniha, kterou člověk čte, by ho měla nějakým způsobem, i kdyby třeba jen mizivým, obohatit.
Dalším křížem literatury jsou nekvalitní a nepropracované překlady, kterých, zdá se mi, poslední dobou bohužel neubývá, ale přibývá. Řekla bych, že lidé považují překladatelství za nějakou snadnou práci: Stačí se naučit jazyk a pak už umíš překládat. Kéž by to tak byla pravda. Skutečnost je však taková, že překladatel musí mít i jakýsi cit pro oba jazyky, které překládá. Jinak totiž překlad může vypadat, jakoby ho překládal cizinec do ještě cizejšího jazyku. Mám namysli především překlady typu:
Josef řekl: "Sedni si."
Antonín odpověděl: "Nesednu si"
Josef řekl důrazněji: "Sedni si"
...a v tomto duchu bych mohla ještě nějakou chvíli pokračovat, než by si Antonín skutečně sedl. Lidé, kteří s druhým jazykem zkrátka nejsou sžití, nemohou být schopni na nějaké dobré úrovni překládat. Bohužel si čím dál tím více lidí vybírá povolání překladatele v domnění, že je to sedavé zaměstnání, při kterém si mohou hezky v klidu sedět doma a jednou za hodinu přeložit jednu větu. Zdá se mi to jako hodně nezodpovědný přístup, hlavně proto, že takovýto překladatel čtenářům, kteří zkrátka daný jazyk neumí, znemožňuje mít alespoň podobný požitek z četby, jakoby text četli v originále.

Nyní by bylo na místě shrnout, co si myslím, že knihy lidstvu dávají. Řeknu to v několika slovech:
Zábava; ponaučení; humor; zamýšlení; vzdělání.
To je podle mého názoru pět věcí, které jsou pro mě osobně na knihách nejpodstatnější a nejzajímavější, a kterých já nejvíce využívám.


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 01.03.2009, 23:50:57 Odpovědět 
   Řekl bych, že je to docela příjemné zamyšlení o "životě" knih, jenž nás všechny obklopují svou hloubkou a především hmatatelností. Vím o spoustě lidí, kteří buďto čtou tebou výše popisované "braky", nebo jednoduše nečtou vůbec, maximálně tak ještě nějaký ten článeček v blesku. Naštěstí jsou tu tací, jako jsme my, co dáváme knihám jejich budoucnost, aby mohly dál žít svým životem a nestaly se už jen něčím zcela nepotřebným, jak se v našem uspěchaném světě děje dnes a denně. Tak, zatím.
 Šíma 30.07.2008, 23:30:52 Odpovědět 
   Toto je můj třetí pokus o komentář! ;-) Tvé dílko jsem si přečetl hned 2x za sebou a hezky jsem se zamyslel nad knihou a tím, co pro mě znamená a čím pro mne je...

Musím s Tebou souhlasit, že nám knihy přinášejí nejen zábavu a ponaučení, ale také v nás rozvíjejí naši fantazii a myšlení (tedy nejen to logické), protože v knize na rozdíl od filmu nevidíme přímo místo děje a postavy, ale vše si musíme představit. Čím je autor zdatnější, tím krásnější může být pro nás četba jeho díla, ať už jsou naše názory na autora, nebo knihu samotnou jakékoliv.

Hezky jsi popsala závislost na knihách a na samotných žánrech (možná bych řekl, že snad až kultech, např. HP - lidé čekají v dlouhých frontách a šílí radostí nad každým novým dílem). Knihy nás doprovázejí již od útlého věku a dokud budou existovat ve své papírové podobě, budeme se s nimi setkávat celý život (ať už půjde o brak, nebo hodnotné dílo).

Na celém zpracování mi snad vadí jistá neucelenost (myšlenková rozháranost - tedy text bez nějaké pevnější kostry). Při své úvaze přecházíš od myšlenky k myšlence (naštěstí jsem se neztratil a místy i pobavil). Docela jsi trefně napsala, čím vším pro nás kniha je a čím může být a jaký vliv má na utváření nejen našeho pohledu na tento svět. Nakonec jsou knihy jedním z pilířů našeho kulturního dědictví (až na ten brak, ale ten asi také patří do literatury)... ;-)

Souhlasím s Dvojkou! Na Jedničku by si text možná zasloužil lepší zpracování, ale to neznamená, že Ti někdo z dalších čtenářů nedá Jedničku! Například šíma, který je rozdává jako Ježíšek! :-DDD Kde ten člověk vlastně je? ;-)

P.S. Také mám své oblíbené knihy a čas od času se k nim vracím a nad některými jsem dokonce i uronil nějakou tu slzu, ale pšt! ;-)
 čuk 30.07.2008, 22:32:06 Odpovědět 
   Hezky jsi se vypovídala, od výstižných všeobecně platných myšlenek až k zcela subjektivním pocitům Bylo by dobře text utřídit, strukturovat něco hlouběji rozebrat a něco vynechat, Téma vyžaduje velmi mnoho stránek, a ještě mnoho jich bude variantních. Snad základem je, že účinek knihy závisí na psychice a zkušenostech čtenáře a schopnostech fantazie a asociace. Na druhou stranu: každá kniha je manipulací: čtenář většinou přistupuje na pohled spisovatele (anebo mu oponuje), kniha může pak působit sugestivně až zavádějícím způsobem a čtenářem je opravdu manipulováno nez jeho vědomí. nastínilajsi mnoho pohledů, z nichž většina by vyžadovala hlubší rozbor, což povšem přesahuje tvůj rámec. Takže zpátky, kdyby bylo napsáno přehledněji, systematičtěji a strukturováno (lépe rozlišeno, co hodnotím zobecněně a co osobně subjektivně). V každém případě zajímavé a k zamyšlení.
 ze dne 30.07.2008, 23:07:25  
   Zuzka Brouk: Děkuji za publikaci i komentář. :-)
Vím, má to své mouchy, ale byl dán rozsah a ten se musel dodržet a jak je mým špatným zvykem, při daném rozsahu mám chuť nasoukat co největší množství informací na co nejmenší prostor, proto ta nepřehlednost, nesystematičnost.
Ještě jednou děkuji.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
tester42
(28.11.2020, 19:21)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Arn Dresko V. P...
jindra
Vita Velocci
Velocci
Roj - 3. část
Ronkar
obr
obr obr obr
obr

Lakmé
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr