S vůní celeru pod límcem
a mechovými prsty,
mne pokládáš do blankytného nebe.
Víš, že už existují růže bez trnů?
Ruce co se nebrání...
Opustit rám z falešného zlata...
to je to, co chci nejvíc.
Típnout minulost jako poslední cigaretu,
cítit drobné oblázky na chodidlech...
a jen dýchat...