|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303466 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Lavanna melmë - 7 ::
 Annún |
publikováno: 31.07.2008, 6:07
|
Tak náš příběh pokračuje. Elfové plují na souostroví v Linorském moři.
Jak se jim bude líbit jejich první zastávka na cestě na ostrov Avron?
Co tam zažijí?
A jak se tentokrát vede Rínonovi?
Čtěte a uvidíte. |
| |
|
|
VII. – Elfské ostrovy.
Bílá loď s dvojitým modrým pruhem na trupu a pod plnými plachtami se blížila k velkému přístavnímu městu Lika na ostrově Lirnis. Štíhlá příď vytvarovaná do podoby ptačí hlavy rozrážela vzdouvající se vlny s bílými čepičkami z mořské pěny. Ostrov se pomalu přibližoval. Zlaté pláže, šedé omleté skály, zelené palmy, jejichž dlouhé listy se pohupovaly ve větru a krásný přístav s několika moly, u nichž se kolébaly zakotvené plachetnice, a s velkým množstvím bílých dřevěných domů. Jen bystrý elfský zrak mohl spatřit čilý ruch, jenž panoval na břehu, neb pro obyčejného smrtelníka to bylo na tu dálku nemožné. Rävea Filit bez námahy prořezával zvlněnou tyrkysově modrou hladinu a zvolna se začínal stáčet na levobok, neboť tím směrem zamířil k volnému místu u jednoho mola. Lenwë a Rínon stáli na můstku u kormidla a jejich čtyři elfí společnice byly opřené o zábradlí a sledovaly, jak se jejich loď přibližuje k přístavu. Když už byli v dostatečné blízko, Lenwë si převzal kormidlo od Rínona, který si celou dobu pod bratrancovým vedením hrál na kormidelníka. Plavovlasý elf zručně vmanipuloval svůj koráb do přístavu a zakotvil u mola. Pak ladným pohybem přeskočil zábradlí a měkce jako kočka dopadl na dřevěné molo.
„Rínone!“ zahalekal.
Tmavovlasý elf se naklonil přes brlení a zahleděl se na něj.
„Co potřebuješ, Lenwë?“
„Hoď mi lana, ať mohu uvázat loď k vazníkům.“
„Rozkaz.“ Zasalutoval teatrálně Rínon, sehnul se a první lano letělo vzduchem.
Lenwë šikovně chytil jeho konec a rychlými naučenými tahy upevnil silný provaz ke kovovému vazníku. Rínon mezitím sestoupil z můstku a přešel k přídi, kde na palubě leželo stočené druhé poutací lano. Jakmile se Lenwë objevil u přídě, hodil mu jej. Elf ho opět chytil a provedl stejný úkon jako s tím předešlým. Když byla plachetnice dobře připoutaná, Rínon odjistil dvířka v zábradlí, otevřel je a spustil dřevěný můstek, aby po něm mohly elfky sejít z paluby dolů. Lenwë si stoupnul k patě mostku, napřáhl ruku, aby pomohl dívkám v sestupu z lodě.
„Drahé dámy, vítejte v Lice. Toť naše první zastávka, než doplujeme na Avron.“ Pronesl Lenwë.
Elfky ladně seběhly po můstku a octly se na molu, za nimi následoval Rínon. Ženy se oblékly do krásných lehkých šatů zářivých pastelových barev a muži byli oděni do přiléhavých nohavic a do tunik. Opustili loď a zamířili po molu na břeh. Když vstoupili na pevninu, tak Rínon nabídl své rámě Erin a Saře a Lenwë pro změnu Idil a Fion. V přístavišti to šumělo a hučelo. Ostrovní elfové se lišili od pevninských nejen tím, kde žili, ale i stylem oblékání, účesů a jinými zvyky. Elfové nosívali dlouhé vlasy sepnuté na zátylku sponami anebo svázané řemínky, kdežto elfky měly vlasy spletené do mnoha titěrných copánečků a někdy do nich měly vpletené barevné šňůrky s korálky. Muži chodili naboso, nohy zahalené ve volných kalhotách a v pestrobarevných rozhalenkách. Ženy si obouvaly páskové sandálky, sukně z velkých potištěných šátků a úsporné hořejšky, které zakrývaly to nejnutnější a odhalovaly, či spíš podtrhovaly, exotickou krásu místního něžného pohlaví.
Elfské souostroví sice spadalo pod Elvénii, které vládnul Lenwëho otec král Aermar, ale zde žil takzvaný regent, jenž byl zdejším vládcem. Tento regent podával králi každý rok zprávu o všem, co se v souostroví událo. Regentský palác stál za městem na mírném kopci, odkud byl na přístav velmi pěkný výhled.
Lenwë s Rínonem a svými společnicemi zamířil do víru zdejšího dění. Celá přístavní promenáda žila. Rybáři vykládali koše a přepravky ze svých škunerů a rozkládali je na odkládací plochu svých stánků. Nepřeberné množství malých i velkých ryb hýřících všemi odstíny duhy, krabů, garnátů, krevet, langust, chobotnic, olihní, úhořů, ježků, hvězdic, škeblí a mušlí, pod kterými se prodejní stoly přímo prohýbaly. Takovéto obyvatele moře Rínon ve svém životě ještě neviděl a byl tím zcela uchvácen a nejen tím. Očima těkal na všechny strany, aby stihl vstřebat všechny vjemy, jež se na něj řítily. Krom rybářských stánků tu byly i jiné. Třeba stánky s ovocem všech tvarů a barev. Ovocnářka nabízela krom klasického ovoce i takové, které neznal. Pichlavé kuličky zvané Liči, pomeranče, mandarinky, mango, vínově zbarvené šišky salaku, kiwi, zelené plody podobné granátovému jablku jménem feijoa, maracuju, několik druhů melounů – žluté, pruhované, oranžové a bílé, rambutan, který svým pichlavým zjevem připomínal ještě zavřené jedlé kaštany, kokosy, ananasy, papayi, mučenky a další nám neznámá ovoce. Ale vůně těchto tropických plodů byla omamná a jemně nasládlá. Procházeli kolem stánků a ochutnávali nabízené sladké a šťavnaté lahůdky. Krom ovoce a zeleniny tu voněly i krámky s kořením a různými ořechy. Skořice, badyán, bobkový list, tymián, anýz, vanilka a jiná aromatická koření prosycovala vzduch a atmosféru města. Dívky se od Lenwëho a Rínona na chvíli odpoutaly, neboť je zaujaly obchůdky plné šátků, stuh, mašlí a různých tretek, korálků, řetízků, spon do vlasů, opasků z mušliček, náhrdelníků z lastur a z květin a jiných maličkostí. Prostě takové ty věci, které fascinují všechny ženy. Elfové pro změnu zavítali ke stánku, v němž obchodník nabízel k ochutnání zvláštní nápoje a prodával je nalité v roztodivně tvarovaných lahvičkách. Rínon ani Lenwë neodolali a s radostí ochutnali nabízený nektar. Byly to rozličné pálenky vyrobené z těch zvláštních druhů ovoce, které zde na tržišti šlo spatřit. Některé nápoje byly nahořklé, či trochu trpké, jiné sladké, nakyslé, jemné i silné, každá příchuť měla něco do sebe. Po chvíli se k elfům opět přidaly dívky a všichni pokračovali dál po přístavním tržišti. Potkávali spoře oděné ostrovanky, jež nosily koše a košíčky nadité vším možným. Některé ženy je třímaly v rukách a jiné je nosily na speciálních podložkách na hlavách. Město žilo čilým ruchem. Slaný mořský vzduch k nim nesl skřehotavé hlasy racků, kteří se společně s mořskými vlaštovkami vznášeli nad přístavištěm. Bílé domy zářily v hřejivém slunečním svitu a okenní parapety a zábradlí u balkonů byly ozdobeny pruhy barevných látek, květinami a girlandami spletenými z palmového listí. Když se tak člověk rozhlédnul, vypadalo to, že se tu něco chystá. I Rínon si toho všiml a otázal se Lenwëho.
„Bratránku? Nebude se tu něco dít?“
„Proč se ptáš?“
„No, já jen, že je to tu všechno tak nějak načiněné. Nebo je to obvyklé?“
Lenwë se pozorně rozhlédl po okolí a též si uvědomil, že je to tu nezvykle vyšperkované.
„Jaký je měsíc? Co je dneska vlastně za den?“ otázal se plavovlasý elf Rínona.
Ten se zamyslel a odpověděl.
„Pokud se nemýlím, tak je první den měsíce Campilossë.“
„Ai, tak to už mi je jasné,“ plácl se do čela Lenwë.
„Co?“ podivil se Rínon.
„Ale úplně jsem zapomněl, že prvního Campilossë se zde na ostrovech slaví příchod léta, říká se tomu Letní slavnost. Tanec, zpěv, dobré jídlo a pití. Prostě spousta zábavy.“
„To je báječné!“ zvesela zavýskla Sara.
„Miluji tanec a oslavy.“ Přisvědčila nadšeně Fion.
„Lenwë, o tohle nás nesmíš připravit.“ Řekla Idil.
„O letní slavnosti jsem toho hodně pěkného slyšela, zůstaneme tu na ni?“ otázala se Erin.
„Je-li to vaše srdečné přání drahé dámy, tak…“ nestačil to ani doříct, neb ho dívky přerušily.
„ANO, prosím!“ zažadonily všechny čtyři elfky naráz.
„Tak co říkáš, bratránku, dopřejeme našim kráskám to potěšení a povyražení?“ obrátil se na tmavovlasého elfa.
„Proč ne, já se toho také rád zúčastním.“ Souhlasil Rínon.
„Dobrá, je ujednáno, večer si zajdeme na slavnost.“
„Zajdeme? Ono to není ve městě?“
„Ne, slavnost se koná vždycky na velké pláži za městem. Bývá tam postaven velký ampano s občerstvením, pečou se u něj ryby, malá selátka a kuřata. Na začátku pláže hoří vysoká hranice, všude jsou rozmístěny louče, lucerny a lampióny. No a je zajištěný i program, hudebníci, tanečnice a ohnivý muži.“
„To musí být úžasné,“ povzdechla si Sara zasněně.
„Jo, to je, však samy večer uvidíte.“ Přitakal Lenwë. „Teď pojďme u stánku mistra Hildara si koupíme velký piknikový koš s mnoha pochoutkami, uděláme krátké mezipřistání na Bouřlivákovi, vezmeme si z lodě deky, a já vás zavedu na jednu pěknou tajnou pláž, kde se můžeme nerušeně vykoupat v moři a pak se opláchnout pod krásným vodopádem. Co vy na to?“ zeptal se plavovlasý elf.
„Skvělé, báječné, výtečné.“ Znělo čtyřhlasně, jak dívky projevovaly své nadšení.
„No, proč ne.“ Prohodil Rínon, ale nadšeně to zrovna moc neznělo.
Tak naši milí elfové se svými společnicemi zamířili k obchůdku s lahůdkami mistra Hildara. Tmavovlasý elf je přivítal s vřelým úsměvem a Lenwëho počastoval přátelským objetím. Vzápětí na to se ujal jejich obsluhování. Připravil jim opravdu velký piknikový koš, který přímo přetékal jídlem. Koš obsahoval čerstvý chléb, pečená kuřátka, vařené langusty, ovocné koláčky, syrové ovoce, vodu, pomerančovou šťávu a fíkové víno na pití, to vše pro šest lidí, a aby to zbytečně neokoralo, bylo to překryto plátěným ubrouskem. Lenwë zaplatil mistru lahůdkáři za ochotu a veškeré pohoštění. Rínon vzal koš do ruky a ta mu rychle klesla dolu, neb si nemyslel, že to bude tak těžké.
„Pro všechny Manar na světě, tys toho nakoupil jako pro regiment. Kdo se s tím má vláčet? To abychom si na to pronajali družku.“ Namítnul hnědovlasý elf.
Lenwë se perlivě zasmál.
„Ale no tak, bratránku, přeci nejsi žádná bábovka. Copak nedokážeš odnést jeden malý košíček?“ popichoval ho škádlivě.
„Lenwë, já si sem jel odpočinout a zapomenout na své strázně a ne se tu sedřít kvůli pitomému koši.“ Zaprotestoval s hraným rozladěním Rínon.
„Ty toho naděláš pro trochu námahy. Nu což, tak si najmeme drožku, ale bez kočího, řízení obstarám já.“
„Fajn, ale ať je to nějaký solidní povoz a ne rachotina, která se každou chvíli rozpadne.“
„Neměj obavy bratránku, dohlédni na naše krásky a já jsem tu hned.“ Pronesl Lenwë a zmizel v davu mezi ostrovany.
Elfky postávaly vedle Rínona a spolu s ním čekaly na návrat plavovlasého prince. Popravdě nemuseli čekat dlouho, za několik minut se ozvalo pravidelné dusání kopyt a tiché šelestění točících se kol. Ostrované jdoucí po tržišti ustoupili stranou a skrz ně projeli dva menší pískově béžoví koně táhnoucí pěknou drožku se skládací střechou, která nyní byla stažená. Povoz zabrzdil před hloučkem našich cestovatelů a z kozlíku elegantním skokem sklouzl Lenwë.
„Tak co rozmazlenče, bude ti tento vůz vyhovovat? Nebo je pro tebe málo honosný?“ dobíral si ho Lenwë.
„Je naprosto postačující.“ Odvětil Rínon.
„To jsem rád.“ Elf přistoupil k boku drožky, otevřel dvířka a pobídnul elfky k nástupu. „Prosím dámy, račte nasedat, váš kočár již čeká.“
Elfky neváhaly a jedna po druhé lehkým krokem vyšláply dva kovové schůdky a usadily se pohodlně na polstrované lavice. Lenwë pak šlehnul pohledem po druhém elfovi.
„To platilo i pro tebe, příteli.“
Rínon donesl těžký koš s jídlem k drožce, zvedl ho a umístil jej na zem mezi krásně tvarované nohy elfských dam, a zavřel dvířka. Obešel povoz a vyšplhal se na kozlík, kde se uvelebil vedle již sedícího Lenwëho. Plavovlasý elf trhnul opratěmi a dal tak koním znamení, že mají vyjet. Koně zaržali a dali se do pohybu. Drožka i s cestujícími zamířila k molu, u něhož kotvil Rävea Filit. Lenwë na chvíli zastavil, seskočil z kozlíku a zamířil na loď. Vyběhnul po můstku na palubu, sebral tam pár dek a v podpalubí vyzvedl několik ručníků a zamířil zpět k vozu. Věci, které přinesl z lodě, uložil do dřevěného kufru, jenž byl přimontovaný k zadní části drožky. Opět vyskočil na kozlík, sedl si, dal povel opratěmi a vyrazili ven z přístavu k té pláži, o níž předtím Lenwë hovořil.
*
Jízda jim ubíhala rychle, cesta byla prašná a vinula se kolem pobřeží mezi vysokými i nízkými palmami, v jejichž korunách posedávali pestrobarevní papoušci a vyluzovali roztodivné zvuky a skřeky. V okolí vyježděné stezky se také nacházely pozemní orchideje, ale i liánové, jež se pnuly po kmenech tropických stromů.
Trvalo to necelou hodinu, než se dostali na odlehlou pláž obklopenou velkými, vystouplými, omletými balvany, mezi nimiž do moře vtékala malá říčka. Štíhlé palmy se střapatými listy se tu skláněly nad zlatavým pískem a vytvářely tak nepatrný stín. Lenwë zastavil povoz na nevelkém paloučku mezi stromy, všichni vystoupili, vzali s sebou deky a piknikový koš. Lenwë odnesl koš a odvedl dívky pod nahnuté palmy a pomohl jim rozprostřít deky a Rínon mezitím vypřáhnul koně zapřažené v drožce a uvázal je ve stinném místě se zelenou trávou, aby se mohli napást. Když se postaral o koně, přidal se k ostatním. Dívky se již stačily odstrojit a nyní na sobě měly jen titěrné kousíčky látek, jež nedostatečně halily jejich nejintimnější partie. Elfy se perlivě začaly smát a rozběhly se po horoucím písku rovnou do moře. Jemné vlnky omývaly břeh a štíhle nožky krásných žen, které se teď jako malá děvčátka cachtaly v příboji. Lenwë nijak neotálel a svlékl svůj oděv tak rychle, že blesk je proti němu zpomalený film, a zůstal stát jen v bílých nohavičkách, které mu sahaly do půli stehen a těsně obepínaly jeho vypracované svaly a zdůrazňovaly jisté přednosti. Byl připravený vběhnout do vody za děvčaty. Podíval se na bratrance, jenž si teprve rozepínal tuniku.
„No řekni Rínone, nejsou to bohyně? Jedna krásnější než druhá.“
„Jo, máš pravdu.“ Přitakal souhlasně hnědovlasý elf.
„Nic víc neřekneš? Žádná slova chvály?“ Podivil se. „Copak si už zapomněl, jak se lichotí ženám?“
„Lenwë!“
„Co? Jen se na ně podívej a řekni, jak se ti zamlouvají?“
Rínon si povzdechl, přestal si rozepínat tuniku a zahleděl se na dívky dovádějící v mořských vlnách.
„Jsou opravdu líbezné. Vypadají jako mořské víly a jejich smích zurčí líbezně jako zpěv fontány v palácových zahradách. Jejich těla připomínají ty nejdokonalejší díla sochařských mistrů.“ Pronesl Rínon.
„Výborně, tak se mi to líbí. A teď se koukej svlíknout, ať se k nim můžeme přidat. Už se nemohu dočkat, až si s nimi zadovádím ve vlnách jako delfín.“ Usmál se vesele Lenwë.
Rínon mu na to nic neodpověděl a spěšně ze sebe stáhnul rozepnutou tuniku, kalhoty a zůstal též jen v krátkých nohavičkách, ale ty jeho měly modrou barvu.
„Tak jdeme.“ Pobídl ho bratranec a oba elfové se rozběhli do vody.
Našich šest mladých elfů řádilo ve vlnách jako zuřící bouře. Honili se, cákali na sebe vodu, potápěli se, vyhazovali dívky do vzduchu, které pištěly radostí, no prostě vyváděli tak, že slaná voda stříkala na všechny strany a smích se nesl vzduchem. Když se dostatečně zmáčeli a uznali, že by to mohlo pro tuto chvíli stačit, vylezli z moře na břeh, celí udýchaní s širokými úsměvy na lících, přešli rozehřátý zlatý písek a jako jeden muž se skáceli na roztažené deky v polostínu. Chvíli leželi a odpočívali. Jen co si Lenwë trochu oddechl, tak zašmátral ve velkém koši a vyjmul z něj láhev fíkového vína, odšpuntoval ji a nabídnul ji Rínonovi.
„Dáš si, bratránku?“
„To je víno?“
„Ai, fíkový, moc lahodný a osvěžující.“
„Díky, ale žádný víno nechci v nejbližších dnech ani vidět. Neměl bys tam něco jiného?“
Lenwë se chápavě pousmál. „Pomerančovou šťávu anebo vodu.“ Odvětil plavovlásek.
„Sem s tou šťávou.“
Lenwë opět zalovil v koši a podal mu měch s požadovaným nápojem. Rínon si ho od něj vzal, odzátkoval uzávěr a s chutí se napil. Lenwë nabídl víno elfka a ty ho s radostí přijaly, aby se napily a svlažily svá hrdla, pak se napil i Lenwë. Jakmile zahnali žízeň, blonďatý elf ponořil ruce do piknikového koše a započal z něj vyndávat nějaké jídlo a rozprostírat ho před sebe na deku, neboť bylo něco málo po poledni, tedy pravý čas na oběd v tropickém ráji. Sesedli se do kolečka, nohy měly složené do tureckého sedu a pustili se do konzumování lahůdek. Každý si vzal to, na co měl zrovna chuť a debužíroval. Oblizovali si prsty masné od pečených kuřat, ke kterým přikusovali čerstvý křupavý chléb, poživačně si vychutnávali jemné bílé maso z langust, hodovali na ovocných koláčcích, a byli dokonale zapatlaní od sladké šťávy z ovoce. Povídali si, sem tam jeden druhému vložil do úst kousek masa, koláče či ovoce, smáli se a bylo jim dobře. Dokonce i Rínon měl dobrou náladu a koutky úst měl pozdvižené do širokého úsměvu.
Poté, co se najedli téměř k prasknutí, sklidili zbytky do koše a natáhli se na deky, aby mohli v klidu zažívat. Lenwë si lehl na záda a ruce si dal pod hlavu a nohy zkřížil v kotnících. Idil se k němu přitiskla z jedné strany a Sara z druhé. Položily si hlavy na jeho pěkně stavěný široký hrudník jako na polštář a objaly ho. Rínon se pro změnu opřel zády o kmen jedné palmy a nohy si natáhl před sebe. Než se nadál Fion se k němu přisunula a spočinula svou hlavou na jeho rameni. Během okamžiku se k ní přidala i Erin, ale místo aby se o něho opřela, lehla si na deku vedle něj a svou ohnivě rudou hlavu mu vložila do jeho klína a spokojeně zavřela oči.
Hnědovlasý elf se podíval na své ho bratrance a jejich společnice a zjistil, že všichni poklidně oddychují a užívají si odpolední siesty. Neozýval se žádný smích ani hovor, jen šumění moře narážejícího ve vlnách na písečnou pláž, ševelení střapatých listů palem v tropickém vánku a zdálky k nim doléhali tiché skřeky papoušků. To všechno působilo jako dokonalá ukolíbavka, takže za chvíli i on cítil, že se mu klíží oči, víčka padají dolu, až nakonec usnul.
*
Rínona probralo si za dvě hodiny lehké dloubnutí do žeber. Zavrtěl se a ošil se, jako kdyby ho otravovala protivná moucha.
„Vstávej, ospalče, přeci nechceš prochrápat celé odpoledne.“ Zazněl nad ním hlas jeho bratrance.
Hnědovlasý elf rozespale zvedl víčka a zamžikal očima, aby se probral a zbavil se tak posledních nitek odpoledního spánku, který ho až do teď ovíjel svou přítomností. Když se pořádně probral z dřímoty, shledat, že je sám a že se musel v určité fázi spánku sesunout, neboť nyní ležel na boku a ruce měl složené pod hlavou místo polštáře. Posadil se na dece.
„Jak dlouho jsem spal?“ Otázal se bratrance.
„Jen o chvilku déle než my. Děvčata vstala již před půl hodinou, ale nechtěla tě budit, když si prý tak rozkošně chrupinkal, jak řekla Fion. Ale teď už vstávej, jdeme se vykoupat do moře, a pak vás zavedu k vodopádu, kde se můžeme opláchnout ve sladké vodě a ještě si trochu zaplavat. Pak bude akorát čas na návrat do města, abychom se mohli připravit na Letní slavnost. Dívky se budou chtít jistě zkrášlit, tak aby na to měly dostatek času.“
„Dobře, už se zvedám.“ Pronesl v odpověď Rínon a začal se sbírat ze země.
Ještě než se připojil k bratranci a elfkám, pořádně si zavdal z měchu s vodou, aby si svlažil vyschlé hrdlo, a pak se za nimi rozběhnul.
Opět se pořádně vydováděli ve vlnách mořského příboje, a poté je Lenwë jak slíbil, zavedl k vodopádu. Šli podél bublající říčky, která se u pláče vlévala do moře. Sledovali břeh a ubírali se proti proudu vody a ten je po několika desítkách metrů dovedl k neveliké tůni, do níž z výšky asi dvou a půl metru spadal křišťálově průzračný vodopád, jenž se tříštil o ploché kamenné desky, jež lemovaly okraj tůně. Roztříštěná voda se ve sprškách vznášela a duhově se třpytila ve světle slunce. Celé tohle krásné místo obklopovaly štíhlé palmy s dlouhými rozeklanými listy, měkká sametově jemná tráva a plno druhů různobarevných orchidejí. Některé z nich i voněly a jejich kořeněné aroma prosycovalo vzduch kolem vodopádu a doplňovali to poletující pestře zbarvení motýlci. Elfky byly pohledem na vodní kaskádu doslova uneseny a tajil se jim dech.
„Och, to je nádhera,“ povzdechla si Idil s rukou přiloženou na srdci.
„Ai, neuvěřitelná krása,“ přizvukovala Erin.
„Neskutečně úžasné místo,“ opěvovala Sara.
„Ó, jak kouzelné, úchvatné, fantastické,“ vychvalovala Fion s nadšením.
„A co na to říkáš ty, Rínone?“ obrátil se na elfa plavovlasý princ.
„Těžko mohu říct něco, když vše za mě řekli naše báječné společnice. Prostě nemám slov, je to nepopsatelné.“ Odpověděl na otázku Rínon.
„Ai. Tak to mě velmi těší, když jsem to tu poprvé uviděl, byl jsem u vytržení a proseděl jsem zde několik hodin, než jsem se tohoto místa dostatečně nabažil. Pojďte, neostýchejte se a vlezte do té osvěžující vody.“ Vybídl je Lenwë.
Dívky se moc dlouho nerozmýšlely a opatrně po kamenných deskách vklouzly pod padající příval třpytivé vody. Elfové na ně hleděli a pozorovali, jak se elfky šplouchají uprostřed velké tůně vymleté v říčním toku. Pak Lenwë vzal bratrance za ruku a vedl ho pryč od vodopádu.
„Kam mě to táhneš?“ otázal se zvídavě Rínon.
„Však uvidíš.“ Odvětil plavovlásek a táhnul ho dál.
Rínon už nic nenamítal a nechal se Lenwëm odvádět. Prošli kolem několika palem a po úzké vyšlapané cestičce začali stoupat vzhůru. Během chvíle se oba elfové octli na vršku malé skály, odkud hučící proud napájel vodní clonu padající do říční tůně. Lenwë přistoupil k okraji převisu a zahalekal.
„Zdravím dámy!“ a zamával jim na pozdrav.
„Lenwë!“ ozvalo se sborově a všechny mu zamávání oplatily.
„Pozor mé milé krásky, ustupte, neboť se chystám k vám skočit.“ Upozornil dívky.
Plavovlasý elf poodešel od kraje a připravil se k rozběhu a hned nato zahulákal.
„Skáču!!!“
Rozběhl se, odrazil se od konce převisu a plavným skokem zahučel z vodopádu do nejhlubšího místa tůně. Když se vynořil, tak všechny elfky začaly tleskat a jásat radostí. Lenwë si odhodil mokré zlaté prameny na záda a pohlédl vzhůru na Rínona, který na ně shlížel seshora.
„Předveď se bratránku jak si zdatný ve skoku.“ Vybízel ho.
Rínon na okamžik zaváhal, ale pak se též připravil, rozběhl se a s výkřikem:
„Pozor, skáču!!“ se odrazil, zaplachtil ve vzduchu a krásným obloukem zakončeným šipkou se zanořil do osvěživě chladné vody. Jen co vyplaval, ozval se obdivný povyk a tleskání, a než se nadál, tak mu Sara přistála kolem krku a vášně ho políbila na ústa.
„To byl úchvatný skok.“ Zašvitořila uznale hned, jen co se odlepila od jeho rtů.
Sotva ho Sara pustila z objetí, v zápětí na to se k němu přilepila Fion a též ho vroucně políbila.
„Ó ano, tak graciézní a dokonalý.“ Pochválila jeho skokanský výkon.
„No, myslím, že tolik chvály a komplimentů si vůbec nezasloužím,“ podotkl Rínon rozpačitě.
Dívky se perlivě zasmály a každá mu ještě uštědřila mlaskavou pusu na tvář, a pak se vzdálily.
„Tak co, bratránku? Zopakujeme si to ještě jednou? Nebo si na repete, netroufáš?“ škádlil ho Lenwë.
Rínon nic nenamítal, vylezli z vody a opět zamířili cestičkou na vršek vodopádu.
Bavili se dobře, skákali do tůně a předváděli různé kreace, salta, ale i placáky. Elfky posedávaly na okraji tůně a dělaly jim nadšené obecenstvo, výskaly, odměňovaly je potleskem, skandováním a sladkými polibky. Čas hezky utíkal, a než se nadáli, museli se s tímto krásným místem rozloučit, a zamířit zpět k pláži, odít se, sbalit své věci, uložit je do povozu, nasednout a vyjet směrem do přístavu v Lice.
*
Lenwë je dovezl až k molu, u něhož kotvil Bouřlivák, a zde je vyložil, a pak společně s Rínonem odvezl vrátit vypůjčenou drožku. Elfky se vrátily na loď, aby se převlékly a upravily na jejich večerní návštěvu Letní slavnosti, která měla začít s prvními paprsky zapadajícího slunce. Dívky byly ve svých kajutách a všemožně se krášlily. Elfové se navrátili z města a též vešli do svých kajut, aby se patřičně upravili.
Ani ne hodinu před západem slunce opustili palubu Rävea Filit a stanuli na molu. Rínon a Lenwë si na sebe vzali volné hnědé plátěné kalhoty a barevné tuniky. Rínon měl oděnou červenou tuniku a Lenwë nebesky modrou. Elfky byly oblečeny do lehounkých šatů dlouhých do půli lýtek. Idil se natřásala ve slunečně zlatých šatech, Sara si upravovala purpurovou tógu, Erin si popotáhnula ramínka tyrkysově modrého hávu a Fion si uhladila záhyby svého jarně zeleného roucha. Byli připravení vyrazit. Elfové nabídli svá rámě. Dívky se zavěsily do nastavených mužských paží a vydali se společně na velkou pláž, jež se nacházela kousíček od města. Prošli po široké přístavní ulici, kde prodejní krámky, jež ráno přetékaly nezměrným množstvím zboží, byly nyní prázdné a opuštěné, neboť všichni se již začali shromažďovat k Letní slavnosti. Z města se vydali podél pobřeží a za čtvrt hodiny dorazili na velkou pláž se dvěma ještě nezažehnutými fatrami, na niž navazovalo zatravněné prostranství. Na této travnaté ploše se rozkládal velký ampano se střechou z palmového listí osvětlený olejovými lucernami, kde se na obrovském kameny obloženém obdélníkovém ohništi připravovalo na rožních půl tuctu středně velkých prasátek, kuřata a ve velkém kotli, jenž byl postaven na kovové troj nožce nad menším ohništěm, se vařily langusty. Kolem těchto připravovaných pochutin se motalo asi deset elfů, kteří dohlíželi na to, aby vše bylo správně propečené. Stoly s občerstvením pokryté taktéž palmovým listím místo ubrusů, se prohýbaly pod množstvím, různých sladkostí, vybraných lahůdek, ovoce, ovocných špízů a samozřejmě také ovocných punčů, šťáv, pálenek a vín. Lahodná vůně se nesla vzduchem, až se každému, kdo ji cítil, musely nutně zbíhat sliny. Mezi vysokými palmami, které obklopovaly celé prostranství, se táhly natažené šňůry s rozsvícenými barevnými, baňatými papírovými lampióny, jež se nepatrně pohupovaly v mírném vánku, který vál od moře. Všude kolem se nacházely do země zabodnuté dlouhé louže a držáky s olejovými lampičkami. Na trávě se rozprostíralo velké množství různobarevných dek, na nichž měli účastníci slavnosti sedět. Kousek od jídelního přístřešku se mezi dvěma palmami nalézalo nižší pódium, na němž se pomalu shromažďovali hudebníci, kteří zde byli, aby zpestřovali večer svým hudebním vystoupením. Elfové a elfky se již pomalu scházeli a zaplňovali prostranství určené ke slavnosti.
Rínon, Erin, Fion, Lenwë, Idil a Sara si našli místo s roztaženou červeno-žluto-modrou dekou a s pěkným výhledem na moře a prostor, kde se měla konat taneční představení. Dívky se usadily a princové došli ke stolu s občerstvením pro něco k pití, a přinesli jim dřevěné kalíšky s osvěžujícím ovocným punčem a ozdobené kolečkem pomeranče a papírovým štřapečkem.Lenwë se ještě na okamžik vzdálil, a když přišel zpět, tak se vesele usmíval a něco nesl v rukou. Přisedl si na kolena na deku a pronesl.
„Ai. Mé drahé dámy, něco jsem vám přinesl, abyste byly ještě krásnější, než jste teď.“
Natáhl se a každé elfce pověsil na krk něžný náhrdelník z květů pomerančovníků a orchidejí, které něžnou vůní opájely své nositelky. Elfky se líbezně usmály a zašpitaly slova díků za ten pěkný dar, jenž jim věnoval. Poté pozvedli kalíšky s nápojem a připili si.
Deky kolem nich se začínaly zaplňovat obyvateli města i jejich hosty. Dospělí se uvelebovali na roztažených pokrývkách a děti, jak malé, tak i ty o něco větší, pobíhaly s výskáním mezi rodiči. Hlasy elfů a elfek se mísily s bujarým halasením omladiny. Do toho zaznívaly první tóny melodií, jež na své nástroje vyluzovali hudebníci. Slunce pomalu klesalo k západu, velká koule hořela všemi odstíny oranžové, zlaté a rudé, nebe předalo svou blankytnou modř a postupně se zbarvovalo růžovými, fialovými a purpurovými barvami. I moře od zapadající denice mělo nádech mnoha barev a třpytilo se zlatavými odlesky. Smrákalo se, a v ten okamžik byla zahájena i slavnost. Dva elfové s hořícími pochodněmi přistoupili k fatrám a podpálili je. Oheň zapraskal a hladové plameny jíně olizovaly velká polena, z nichž byla hranice vytvořena. Jen co ohně vzplály, tak mezerou mezi nimi vyběhl hlouček asi patnácti elfích dívek v nadýchaných pestrých sukýnkách dlouhých ke kolenům s titěrnými hořejšky, které zakrývaly to nejnutnější. Na krku jim visely květinové náhrdelníky, vlasy jim vlály a též je zdobily věnečky z kvítků. Hned se rozestavěly na volném prostoru do sestavy, zůstaly stát, ruce si daly před obličeje a čekaly. Diváci utichli, děti přestaly pobíhat a posadily se k rodičům na deky a vyčkávaly na začátek vystoupení. Hudebníci na pódiu se pustili do hraní. Tichý bubínek spustil vyťukávání zvučné melodie. Tanečnice pomalu zahájily tanec lehkým vrtěním zadečků oděných v sukýnkách, pohupovaly boky, podupávaly si bosými nožkami a ladným pohybem odstranily své ruce, jež měly před tím před tvářemi. Štíhlé paže se vlnily v taktech působivého rytmu. K bubínku se přidala tamburína a píšťala. Rytmus se zrychloval a tančící elfky vířily po trávě v kruzích, jejich těla se vlnila svůdnými pohyby a okouzlovala přihlížející svým umem.
Celé vystoupení trvalo hnedle dvacet minut, ale to nikomu nepřišlo, a velkým aplausem si diváci vyžádali přídavek. Mezitím nebe ztmavlo nadcházející nocí. Jakmile tanečnice opustily vymezený prostor, nahradili je muži v plátěných kalhotách, kteří měli odhalené hrudě. Říkali si ohniví muži.
Vběhli na prostranství a spustili svou show. Prskali ohnivé plameny, žonglovali s ohnivými kužely, točili tyčemi s hořícími konci a navzájem si je házeli. Ohnivé vystoupení bylo nabité energií a akcí. Při pohledu na kousky, které s hořícími pomůckami vyváděli ohnivý elfové, se divákům doslova tajil dech. Po skončení produkce se opět ozval hlasitý, mocný potlesk. Když skončila vstoupení, byl čas na volnou zábavu. Hudebníci hráli, elfové tančili, zpívali, smáli se, soutěžili v různých zábavných soutěžích, upíjeli výtečné nápoje a ujídali lahodné pochutiny. Večer se velmi pěkně odvíjel a Lenwë s Rínonem a dívkami se velmi dobře bavili. Elfí princové střídavě vyzívali jednotlivé elfky k tanci a vytáčeli je v kole. Noc potemněla, nebe se třpytilo miliony hvězd a zářící lucernou měsíce. Teplý vlahý vánek se nesl do moře a pohrával si s plápolajícími loučemi a pohupoval s lampióny. Všichni se měli dobře a skvělá nálada se šířila mezi elfy a radost pohltila každého, kdo jen na místo slavnosti strčil nohu.
Slavnost se protáhla až do brzkého rána a Lenwë s Rínonem a elfkami se dostali zpět na loď, a do svých kajut, těsně po rozednění.
* * * * * *
Vysvětlivky:
Rävea Filit - Bouřlivý pták (bouřlivák)
Ai – jo, takové neurčité přitakání
Ampano – altán, stan, přístřešek
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
