obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915783 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392930 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Něco na začátek ::

 autor Thaddeus Colman publikováno: 02.08.2008, 20:53  
Taková krátká první kapitolka. Kdo ví, třeba se někomu zalíbí.
 

Pavlovi to bylo jedno – jeden poslouchá tohle, druhý zas tamto, a co je na tom? Styly jsou jen škatulkování – občas až hrocení, přílišná vyhraněnost. A je to tak u všeho, u muziky, u oblékání, o chování. No a co, říkal si často, ať si každý poslouchá to co chce, ne to co poslouchají ostatní.
Jak se tak na lidi okolo sebe díval, připadalo mu to trochu beznadějné. Svoboda, být free a happy, to zrovna letělo, dokonce se zdálo, že každý svobodu využívá jinak. Ale bylo to jako, když se člověk podívá na silnici pomalovanou křídami, zdá se jiná od ostatních – za chvíli zaprší a zas se zařadí do průměru. A navíc i pod těmi pestrými barvičkami – pořád to byla silnice, jako každá jiná.
A tak to bývá i s lidmi – každý je trochu pomalován, v jádru však stejný. Ať se obléká tak či onak, ať poslouchá metal či hip-hop – pod tou slupkou to bývá většinou stejné.
I nad tímhle přemýšlel Pavel, když už ležel v posteli, oči upřené na strop – spánek byl daleko a tak přemýšlel nad možným i nemožným.
Zítra nastane zas další běžný den – jeden z těch, který stráví tak, že prvních osm hodin bude sedět ve škole, maximálně se proběhne při fotbale o tělocviku. Pak zas půjde domů, tam buď pustí televizi nebo počítač, dá si něco k jídlu – to už je skoro večer – ten nějak přežije, možná někam vyrazí s kamarády, kdo ví. Pak zas domů a do zalézt do postele, a zítra, protože víkend je pořád ještě daleko znovu to samé.

Když si Marek něco umanul, většinou toho dosáhl. Většinou si totiž umínil samé rozumné věci, ne žádné šílenosti, na měsíc – alespoň zatím – letět nechtěl. Zrovna byl naštvaný, neboť zjistil, že se nudí. Nudí se každý, ale Marek byl typ, který to nemohl nechat jen tak, když už ho to naštvalo. Dost lidí ho v tom nechápalo, alespoň si to myslel, ale zároveň věděl, že pokud bude někdy chtít něco podniknout, nebude se moct nikdy spoléhat na ostatní – co si neuděláš sám, to jako když nemáš.
„Ano, to bude ono,“ pomyslel si, „ještě se zítra domluvím s kluky ve třídě, jestli by do toho šli a pokud jo, bude to sranda století“. Zazubil se, a měl co dělat, aby se nezačal tomu geniálnímu nápadu chechtat – ono na něm vlastně nic legračního ani nebylo, ale byl rád, že ze sebe tak snadno shodil tu blbou náladu – pak se raději udržel na uzdě, protože kousek od něj seděla na křesle jeho matka s nějakým časopisem. Ani trochu ji teď nechtěl vylekat, tak raději vstal ze svého křesla a odebral se do pokoje. Domyslet detaily.

„Nahrajeme to ještě jednou!,“ řekl hlavní zvukař zpěvákovi.
„Jak chceš,“ a začal zpívat. Nebyla to sice nic moc písnička, pomyslel si zvukař, vlastně to nebyl ani průměrný cajdák, ale on za to dostane zaplaceno a co je hlavní, zpěvák už je celebrita a ten přece nemusí natáčet hity pokaždé, jeho prodává jméno.
„Kritici z toho spadnou ze židle. Horší už to být snad nemůže,“ říkal si v duchu, když zpěvák přespávával něco o tom, jak mu jeho milá utekla s jiným. To už tu bylo snad tisíckrát, že to lidi ještě baví.
Za chvíli byl konec, zvukařovi i zpěvákovi to pro dnešek stačilo. K písničce se ještě dodělají pomocné vokály a nějaké ty hudební zlepšováky, aby to bylo trochu lepší – všem kromě zpěváka bylo jasné, že to stejně nepomůže. A pak, pokud se to slavnému zpěvákovi bude líbit, nikdo nečekal opak, půjde to do rádií, kde to pár dní budou vysílat – nejspíš jen kvůli jménu, ale co, třeba se to zpěvákům bude líbit. Dneska už lidi nemají žádný vkus.

Igor si už uklízel na stole, pomalu mu končila pracovní doba a on už se v práci nechtěl moc zdržovat, i když si běžně ve svém krámku poseděl o trochu déle. Měl tuto práci rád už patnáct let, pořád stejnou – lidi občas jiní a noví, ale někteří zůstávali – ale dnes chvátal domů co nejrychleji. Vnučka – to jediné na co celý den myslel. Tak konečně jsme se s Martinou dočkali. Syn konečně přijede a s ním i jeho manželka s dcerkou. Věděl, že chvátá zbytečně, nemohl si ale pomoci. Přijet měli až za dvě hodiny, on už teď byl jak na jehlách co mu to staré kosti dovolily. Za pár minutek už byl doma, povečeřel to co mu přichystala jeho paní, pak se ještě podíval na zprávy v televizi – ale při tom pořád myslel na jedno.
„Chováš se jak mladý, úplně nerozumný,“ říkal si, ale nepomáhalo to. Přece i starý člověk si může dovolit nějakou radost v životě.


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alan de la Pont 02.08.2008, 21:58:40 Odpovědět 
   Zatím tomu chybí nějaká pointa. Je tam v polovině takový přechod, ze kterého se nedá nic vyčíst a ani domyslet si smysl, takže nezbývá nic jiného, než si počkat na pokračování. Ale vypravěčský styl se mi líbí, je takový uvolněný, lehký a plynulý...
 Adrastea 02.08.2008, 20:53:03 Odpovědět 
   No, na začátek je to opravdu krátké. Z děje se zatím nic moc vyčíst nedá a název též moc nenapoví. Nezbývá tedy než čekat, co z toho vyleze. Zatím to ovšem vypadá nadějně.
Co se týče formy, přišlo mi tam jaksi přepomlčkováno, leckdy zbytečně. Ještě upozorním na vskutku zajímavý překlep "přespávával" a už přestanu rýpat.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VII...
Lukaskon
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Orel 2- třetí k...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

Balada o mouchách
Wavik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr