obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: O princezně Ivetce a kočičce Míše(V.,VI.) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Říkání o princezně Ivetce a kočičce Míše
 autor Viktor publikováno: 04.08.2008, 13:02  
... na žádost čtenáře(jednoho.. :o) série pokračuje
 

O expedici do skříně a velikém dobrodružství s piráty

Jednou ráno se Ivetka probudila a posadila se v postýlce. Kočička Míša - její věrná kamarádka, každé ráno spala na její peřince stočená do klubíčka.
Jenže dnes v postýlce nebyla.
Ivetka se rozhlédla po pokoji. Míša seděla u veliké tmavé dřevěné skříně v rohu místnosti a čichala ke škvíře ve dveřích. Ivetka přehodila bosé nožky přes pelest a zvědavě se zeptala:
„Copak tam čicháš ?“
Míša ještě chvíli natahovala vzduch do čumáčku a pak povídá:
„Někdo tam asi je?“
Iveta pokývala hlavou:
„Kdepak asi…určitě. Jako v každé velké staré skříni tam bydlí bubák!“
Důležitě píchla prstíkem do vzduchu.
Míša se u skříně nevěřícně
zašklebila.
„Tohle není bubácké čichání, tohle čichání je spíš..hm..,“ Míša se od přemýšlení celá zamračila, „ spíš nohatě chlupaté!“
„Jestli to není bubák,“ prohlásila Ivetka odvážně, „ tak to půjdeme do skříně na expedici. Expedice je tuze vážná věc a znamená to, že ve skříni provedeme průzkum!“
„A co je to průzkum!“ Opáčila zvědavě Míša.
„Průzkum je, když potřebuješ baterku,“ zaťukala si Ivetka na čelo a šla sehnat tu baterku.
Míša jen práskla ocáskem ze strany na stranu a dál čichala ke škvíře.
Ivetka byla pryč jen chvilku. Vrátila se ve velikém žlutém klobouku, v jedné ruce baterku a v druhé kolíček na prádlo.
„Baterka je na průzkum, klobouk je do pouště proti slunci a kolíček je na štípání nestvůr!“ Vysvětlila tiše kočičce.
Ivetka vrzavě pootevřela dveře skříně a spolu s Míšou vklouzli dovnitř. Ve skříni bylo příšeří a podivně to tam vonělo, po pár krocích se udělala úplná tma. Ivetka cvakla vypínačem na baterce. Před nimi se objevila veliká chlupatá hora.
„Jejda,“ prskla polekaně se Míša naježila ocas a nahrbila hřbet.
„To je maminčin kožich na zimu!“ Řekla Ivetka.“ Musíme se dostat za něj.“ Pošoupla si klobouk s čela a vyrazily.
Šly nějakou dobu, když tu se ze strany ozvalo nějaké mlaskání a funění. Ivetka pevně sevřela kolíček na nestvůry a opatrně natočila baterku směrem odkud zvuky přicházely. Ve světle se objevilo něco, co mělo v puse kapesník a děsně to na ně kulilo oči.
„Dobrý den,“ pozdravila Ivetka, „ promiňte , že vás rušíme, ale nejste náhodou bubák?“
Stvoření si vyndalo kapesník z pusy a s jemnou úklonou pravilo:
„Rovněž vám přeji dobrého jitra, ujišťuji vás, že nejsem bubák ani jiná nebezpečná příšera, naopak jsem Vláknomil Dlabavý - povoláním mol šatní.“
Mol se narovnal a pokračoval:
„Přiletěl jsem zde do této skříně ke svému strýci na prázdniny z molí školy v Jitexu Písek, ale bohužel jej nemohu již několik dnů nalézt. Obávám se , že se odstěhoval.“ Mol pokrčil rameny. „Pokoušel jsem se v tomto směru získat nějaké informace od majitele tohoto bytu - jakéhosi pana Krále, ale bohužel mám příliš slabý hlas, a tak mne dotyčný pan Král pouze odměnil potleskem za mé letecké výkony.“
„Pan Král to je můj tatínek!“ Vykřikla Ivetka.
„V tom případě jistě ráčíte býti slečnou Ivetkou a vy,“ obrátil se mol ke kočičce, „ jistou kočkou Míšou. Velice mne těší.“
„Já ho drápnu!“ Zasyčela Míša Ivetce zezadu do ucha. Ivetka ji ale rukou zadržela.
„Vážený pane Vláknomile..,“ začala Ivetka.
„Mildo prosím,“ zašveholil mol, „ říkala mi tak maminka, když jsem byl ještě kukla!“
„Tak tedy pane Mildo, jsme zde na expedici a rovněž na průzkumu,“ Ivetka na důkaz zvedla baterku, „ jelikož tady Míša vyčichala někoho nohatého a chlupatého. Nejste to náhodou vy?“
„Ó obavám se že nikoliv, drahá,“ uklonil se zase mol Milda, „ jak račte sama vidět, nohatý jsem sice dostatečně, ale chlupů se mi jaksi nedostává. Rád se ovšem k vaší expedici připojím, jelikož bych tak mohl nalézt svého strýce.“
A tak šli všichni tři. Míša se sice zprvu ošívala, protože se jí pan Dlabavý pranic nezamlouval, ale nakonec se nechala přesvědčit.
Po nějakém čase se Míša celá naježila:
„Je to tady,“ řekla, „chlupaté a nohaté!“
Všichni zpomalili a Ivetka stiskla kolíček:
„Kde to je?“ Zašeptala a přitiskla se bokem k Míše.
„Co kde je?“ Zahlaholil mol Milda nahlas. „Tady má něco být?“
„Pššt!!!“Sykla na něj vztekle Míša.
„Ale prosím, jak je libo,“ zvolal zvesela mol, „klidně mohu být zcela potichu, pakliže si to výslovně přejete!“
Míša se na něj zaškaredila po kočičím a mol ztichl. Pomaličku krůček po krůčku postupovali kupředu. Ve světle baterky se objevovaly různé zaprášené předměty, které se tu a tam povalovaly po zemi. Najednou Ivetka o něco zakopla. Tiše vykřikla a upustila baterku. Baterka upadla a zhasla – všechny obklopila strašidelná tma.
„ Kde jste?“ Špitla potichoučku Ivetka slabým hláskem, když tu náhle něco ucítila.
Ucítila, že se kolem ní něco lepkavého omotává.
Najednou byla Ivetka i Míša úplně svázané. Baterka se znovu rozsvítila a v jejím světle se objevil obrovský chlupatý pavouk v buřince a páskou přes oko. V rukou měl šavle a nože a místo půlky jedné nohy měl protézu ze zápalky.
„Cha, cha, chá,“ zasmál se strašlivě, „ jste dcerami smrti. Dostali jste se totiž do spárů hrozného piráta Sedmihnáta – postrachu šatníků a špinavých koutů.“
„Ale my jsme vám nic neudělaly,“ řekla Ivetka vzdorovitě, „ jsme tady na expedici!“
„Žádné expedice tady trpět nebudu,“ zachechtal se znovu Sedmihnát, „ umučím vás u věšáku smrti i tady s tím starým molem!“
Teprve teď si Ivetka a Míša všimly drobného starého mola, který ležel svázaný opodál.

„Vy budete asi strýček Vláknomila, “ mňoukla na něj potichu Míša. Starý mol jen povytáhl obočí a zašeptal: „ On je tady Milda?!?“
„Nemluvit!“ Zařval strašlivě pirát Sedmihnát, zamával šavlemi a zaskřípal kusadly. „Zajatcům je povoleno pouze ječet hrůzou!“
„Já to na tebe řeknu tatínkovi a on tě zašlápne, ty zlý pavouku!“ Křikla na něj statečně Ivetka, ale doopravdy měla co dělat, aby nezačala natahovat moldánky.
„Cha,cha ,cha, chá!“ Zasmál se ještě strašněji odporný Sedmihnát a zakoulel obrovským zlým okem. „Nic tatínkovi neřekneš, protože brzy zemřeš strašnou smrtí, kterou vynalezli karibští bukanýři, a která se nazývá Los Mučáčos.
„Nevím sice, co jsou to bukvanýři,“ poznamenala svázaná kočka Míša, „ ale myslím, že nikdo tady strašnou smrtí Los Mučáčos nezemře.“
„To bych neřekl!“ Zašklebil se na ní odporně Sedmihnát.
„To bych tedy řekl!“ Ozvalo se pojednou zhůry silným hlasem.
„Tumáš Sedmihnáte, ty proradný padouchu!“
Ze tmy , která panovala nahoře ve skříni se zničehonic snesl jako tryskáč mol Milda a připnul pirátovi Sedmihnátovi na nos Ivetčin kolíček na nestvůry.
Pavouk strašlivě zařval:
„Zrada!“ A kulhavě vyběhl ze skříně, protože žádná nestvůra ani zloduch, nevydrží vůbec žádnou bolest a je hrozný zbabělec.
„Však se nevidíme naposledy!“ Zavolal na ně ještě huhňavě pirát a ztratil se v dálce.
Mol Milda rozvázal Ivetku, Míšu i svého strejdu. Obě kamarádky molovi moc pěkně poděkovaly, zamávaly strejdovi a šly do kuchyně na snídani, kterou jim přichystala maminka.
„To bylo ale krásné dobrodružství,“ řekly si a pustily se do teplého mlíčka.

O strašlivém upírovi

Byly teplý jarní večer a na balkoně se sušilo prádlo. Kočička Míša s princeznou Ivetkou byly také na balkóně a hrály si na strašenou.
„Nejstrašidelnější strašidlo je bubák!“ Prohlásila Ivetka a pokračovala. „Bubák třeba číhá v temném koutě pod postelí, leží tam v prachu a čeká až nastane noc. Když jdeš večer do postýlky dělá jako by nic, ale jak maminka zhasne světlo, nastane jeho čas. Pomaličku se vyplíží ven, a když má nějaký chlapeček nebo holčička vystrčenou nožku nebo ručku zpod peřinky, udělá bubák svou studenou rukou CHŇAP! A stáhne tě pod postel!!!“
Kočička Míša se na to CHŇAP celá zježila, prskla a vytáhla drápek. Potom se trošičku zastyděla, olízla si kožíšek a pravila:
„To není vůbec nejstrašidelnější strašidlo! Nehroznější příšera která spatřila světlo světa je totiž,“ Míša ztlumila hlas tak, že jenom syčela, „ kočkožer štěkavý.“
„Cože?“ Nerozuměla Ivetka.
„KOČKOŽER ŠTĚKAVÝ!!!“ Teď sebou pro změnu trhla Ivetka.
„Jejda!“ Vyhrkla. „A jak ten kočkožer vypadá?“
Míša se obezřetně rozhlédla a tlumeným hlasem vyprávěla:
„Kočkožer je na deset kočičích sáhů dlouhý a přes tři vyděšené skoky vysoký. Má oči jako misky na žrádlo a uši jako plachty, ve veliké tlamě má tisíc obrovských zubů a když zařve ozývá se to sedm ulic daleko. Chodí večer po sídlišti, vodí za sebou na špagátku člověka a kontroluje každý sloup a strom a dům, jestli na něm není vylezená nějaká kočička. A když je, tak spustí strašlivý křik, asi takhle - Míša se celá nahrbila a vyrazila ze sebe: „.. mňaf.., mňAF…,MŇAF!!!“
A chudák kočička pak strachy úplně omdlí , pustí se, spadne tomu kočkožerovi přímo do tlamy a on ji…“
„Co ji udělá!“ Vyjekla Ivetka.
„Docela ji sežere!!!“ Šeptla smutně Míša a pokývala hlavou. „Nechává si jenom ocásek a ten si pak doma vystaví na poličce.“
„To je ale opravdu příšerácké strašidlo!“ Uznala Ivetka. „Jenže není asi to úplně nejhorší.“ Podívala se stranou a dloubla prstíkem do zábradlí.
Kočka se trochu nadurdila:
„To bych ráda věděla, jaké strašidlo může být horší , než kočkožer?“
„No,“ řekla Ivetka, „ tatínek měl jednou starobylou knížku a ta byla o u p í r e c h!“
Kočička se zatvářila udiveně.
„Upír,“ pokračovala Ivetka dloubaje pořád do zábradlí, „ je totiž nesmírně odporný hrůzák. Bydlí v truhle na hřbitově a má cucací zuby. V noci, jako je třeba tahle,“ poznamenala jakoby mimochodem, protože venku už se pořádně setmělo, „ vstávají a vylézají z té truhly ven. Mají totiž ukrutánskou chuť na něčí KREV!“
Kočka vyjeveně mňoukla. Ivetka, ale se strašením vůbec neskončila:
„Upír má taky skládací blanitá křídla, takže může lítat po okolí a hledat, kde by koho vycucal. Může klidně zaletět až k nám na sídliště, a jestli by některou z nás kousnul a vycucal, stala by se z ní taky upírka a musela by bydlet s upírem hřbitově.“


Kočička Míša byla chudák strachy úplně bez sebe. Celá se chvěla a oči měla docela vytřeštěné.
Najednou ze tmy něco tenounce písklo, tiše se zatřepotalo po chvilce to v neusušeném prádle nad hlavami Ivetky a Míšy mokře plesklo.
Na podlahu balkónu dopadlo něco malého a kožnatého. Chvíli se to bezmocně plácalo na zemi, ale pak se to postavilo, roztáhlo to blanitá křídla a vycenilo to malé ostré zoubky.
„Upííííír!“ Zaječela po kočičím Míša a skočila Ivetce do náručí.
Okřídlený pidizubatec se narovnal, oprášil si bříško a povídá:
„To je poměrně nepřesné ,vážená dámo, přesný přírodopisný název mého vzdáleného příbuzného zní nikolivěk upír anóbrž vampýr. Pro označení mne a mého příbuzenstva pak vystačíme s prostým označením netopýr.“
„V..v..vy nejste t...t..ten hřbitovní cucavec?!?“ Koktala vyděšená kočička.
„Ale kdež,“ usmál se shovívavě malý návštěvník, „my netopýři se živíme pouze nočním, a to zdůrazňuji, polétavým, hmyzem. Zrovna teď jsem tady v okolí honil pěkně vypasenou můru, když jsem se zamotal do toho vašeho, promiňte mi, ten výraz – prádla!“ Netopýr se plaše uchechtl. „ Pevně doufám , že jsem vám jej nepoškodil – to by mi bylo líto.“
To už se vzpamatovala i Ivetka:
„Promiňte prosím, ale chápu tedy dobře, že jaksi neračte býti děsivou příšerou!“
„Jak již jsem předeslal,“ potvrdil shovívavě netopýr, „ ráčím býti pouhopouhým živočichem, mff.., mfff…!!“ Potáhl dvakrát malým nosem, aby jim dokázal , že je doopravdy živočich.
„Hmm,“ broukla už trochu méně vyděšená Míša a slezla z Ivetky, „ jenom aby! Prý netopýr… A odkud vůbec je, kde se tady bere!“
„ Á felis domesticus,“ zvedl drápkatý prst domělý upír, „ poměrně bystrá, jak se zdá! Žiji tady nedaleko, s jedním profesorem v oboru zoologie, jako jeho blízký spolupracovník. Dnes večer máme volno...nebádáme…tak si říkám proletíš se …potom ta můra, no, a dál už to vlastně znáte, che, che!“ Netopýr naznačil plesknutí do čela a krátký pád.
Chvíli naproti sobě jen tak stáli na balkóně a tiše koukali jeden na druhého – po chvíli ticho porušil netopýr:
„Abyste rozuměly, velmi rád bych vás již svou společností neobtěžoval, avšak vaše vlhké svršky,“ netopýr ukázal vzhůru na sušící se prádlo, „mi zmáčely křídla…, trochu se mi vytáhla, musím chvilku počkat než se vypnou do letového normy.
Ivetka ani Míša nevěděly co je letová norma , a tak radši mlčely.
Netopýr se rozpačitě poškrábal mezi špičatýma ušima a navrhl:
„Snad bych vám mezitím mohl něco vyprávět… zmiňovali jsme zde upíry …tedy vampýry…víte, v daleké cizině mám vzdáleného strýce, tedy měl jsem…, ale radši začnu od začátku.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 mara 10.11.2008, 15:38:52 Odpovědět 
   Ahoj, můžu si taky rýpnout, ať jenom nechválím? :D)) (stejně dávám 1) Všimla jsem si, jak zacházíš se třemi tečkami... například: mi zmáčely křídla..., trochu atd. nebo v poslední větě: tedy měl jsem..., ale
V tomto případě se za nimi nedělá čárka. No a ještě odklepy; tři tečky se píší za slovem bez odklepu, zatímco za nimi(pokračuje-li věta) se odklep dělá. Takže správně je: upíry... tedy vampýry... víte
Promiň, to jenom ta moje profese. Ale nejsem hnidopich a především mne zajímá obsah a ten je perfektní.
 Stella 08.08.2008, 17:20:28 Odpovědět 
   Moc hezky se to čte. Žádná kostrbatost. Vše tak pěkně sladěné. Můžu to přečíst dětem?:-)
 ze dne 10.08.2008, 10:27:10  
   Viktor: hehe.. musíš!!!...:o)
 Abi 04.08.2008, 13:59:38 Odpovědět 
   Jsem upřímně ráda, že jsou Ivetka i Míša zpět a podělí se s námi o svá dobrodružství. A obzvláště velkou radost bude mít syn.
Dík
 ze dne 04.08.2008, 14:08:01  
   Viktor: :o)
 čuk 04.08.2008, 13:01:26 Odpovědět 
   To je opravdu moc hezké, nápadité, bavil jsem se a dokonce smál. Dobrosrdečná zvířátka miluji (až na toho pavouka, ale ten taky jenom strašil, že). Ale o bubákovi bych chtěl taky nějakou pohádku, vopravdickým.
 ze dne 04.08.2008, 13:17:12  
   Viktor: ..od specialisty na pohádky to těší..dík
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Jak jsem rozbil...
Delfin
TERMINÁLY
Danny Jé
Kalich života -...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr