obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915818 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39759 příspěvků, 5830 autorů a 393154 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Příliš silná káva III ::

 autor Liliam publikováno: 08.08.2008, 16:35  
 

Zamlkle jsem se vrátil domů a otevřel lednici. Úplně vzadu se válelo jablko. Co tím Scarlet myslela? Chtěla snad se Sárou zdrhnout? To se jim přece nemůže podařit!! Nikomu se to ještě nepovedlo. Vzal jsem si ho a sedl si do kouta. V tu chvíli se ozvalo zaklepání. Vešel Nick.
„Ahoj,“ povzbudivě jsem se na něho usmál.
„Zdravím, Mikeu, neruším?“ rozhlédl se po pokoji a uznal svou otázku jako bezvýznamnou.
„Ne, samozřejmě že ne. Posaď se…“
Poklepal jsem na žíněnku, můj jediný nábytek.
„Zašel jsi už dneska k Sáře?“ zeptal jsem se ho a sám byl zvědavý, co řekne.
„Jo, stavil jsem se tam pro jídlo, ale byla tam jen ta Scarlet,“ vypadlo z něho a škodolibě se ušklíbl.
„Vypadá na pěkně namyšlenou mrchu.“
Nemohl jsem než souhlasit, společně jsme se od srdce zasmáli a ledy v okamžiku roztály.
„Jo, to rozhodně. Je tu nová. Jako ty. A jak zvládáš začátky? Pro mě to bylo dost těžký, jizvy bolely a ještě ztráta schopnost, nemohl jsem si na to dlouho zvyknout.“ proletěla mi hlavou stinná vzpomínka.
„Schopnosti? S těma přece není problém!“ zasmál se Nick a upřel na mě svoje obrovské oči.
Nemohl jsem uvěřit vlastním uším.
„Cože? Tobě snad neodebrali veškerý schopnosti, než tě hodili do Domu? “
„Ale jasně že jo, jenže tak slaboučkým zásahem, že během prvního dne jsem je měl zase zpátky!“
Nick se teď smál na celé kolo, jako by měl před sebou dítě, co se diví, jak je možné, že slunce hřeje. Najednou mi všechno došlo. Jak jinak by bylo možné, že už první den dokázal chodit, jizvy přestaly krvácet a dneska ráno si už rovnou vyšel na procházku do města a do krámu pro jídlo?
Já tou dobou se dokázal jen válet po zemi a kňučet bolestí a zoufalstvím.
„Můžeš mi říct jak je dostat zase zpátky?“ skoro bázlivě jsem prohodil směrem k Nickovi a klopil oči.
„Stačí říct! Od toho jsme přece přátelé. A abys věděl, přišel jsem ti vlastně poděkovat za včerejšek. Jak jsi přišel, moc mě to potěšilo. Obzvlášť po tom, co jsem zjistil jak jsou tu všichni zamračení a odtažití. Tak se schopnostmi začneme zítra, co říkáš?“
Najednou se mu do obličeje vrátila všechna dětská radost, jakou tam musel mít ještě předtím, než padl. Než zklamal a poslali ho sem, aby pykal za svůj čin do konce dní.

*



"Zkus to znova, nenechávej toho," povzbuzoval mě Nick.
"Kašlu na to! Tou pitomou lžící nikdy nepohnu," ztrácel jsem nervy i motivaci.
S Nickem jsme cvičili už třetí den a já pořád nezvládal ani zásahy do reality prvního stupně, zatímco Nick už bravurně ovládal stupeň třetí.
"Jak se ti to mohlo podařit za jednu jedinou noc?"svalil jsem se vyčerpaně na zem a tupě zíral do stropu.
"Nediv se, že se ti nedaří, když se neustále válíš a na cvičení kašleš. Přijdu zase zítra, ahoj."
Zavřel dveře za mou zkrachovalou existencí a zmizel. Patrně se šel zdokonalovat ve čtvrtém stupni.
"Nicku!!" zařval jsem z plných plic. Právě mě něco napadlo.
"Ano?" objevila se ve dveřích střapatá zlatá hlava.
"Myslíš, že bych mohl přivíst Sáru? Na cvičení a tak," vychrlil jsem.
"Proč ne, ale netahej už nikoho dalšího, nemám zájem, aby o tom všichni věděli," kladl mi na srdce Nick a zaklapl za sebou dveře. Jeho názor jsem celkem chápal. Dokázal jsem si živě představit, co by se tady dělo, kdyby se po ulici začali potulovat Padlí se schopnostmi.
O to nikdo seshora neměl zájem, a proto jsem se divil, že jim sem dolů mohl proklouznout někdo jako Nick. Očividně to byl někdo z vyšších, jen si toho prostě nikdo nevšiml a nestačili ho zařadit do učení. Nick spáchal hřích dřív. Potom už přisla jen standartní opatření a malého vyššího hodili k nám do Domu.
Momentálně mi jeho trest ale vůbec nevadil. Přetáhl jsem si přes hlavu svetr a vyrazil za Sárou. Vzpomněl jsem si totiž na Scarlet a na rozhovor, ve kterém mi oznámila, že chtějí utéct. Mně už jen zbývalo nějak jim to rozmluvit. Díky informaci o možnosti znovuzískání schopností by Sára mohla odchod alespoň odložit, jelikož šance na úspěch se schopnostmi byla nesrovnatelně větší.
Bez nich se mi zdál útěk zhola nemožný a o Sáru jsem přijít rozhodně nechtěl.

Venku bylo pod mrakem, už se šeřilo a začínalo mrholit.
Po silnici se líně válela mlha a vypadalo to na čertovsky chladnou noc. Když jsem došel ke krámu, drkotaly mi zuby a už jsem se nevýslovně těšil na hrnek horké kávy,
co mi Sára dozajista nabídne.
Zabral jsem za kliku, nic se nestalo. Začal jsem cloumat s dveřmi, ale ani se nepohnuly. Stružky ledové vody mi zatékaly za krk a já si uvědomil, že jsem přišel příliš pozdě.
Obchod se nikdy nezamykal kvůli nováčkům, kteří mohli přijít v jakoukoli denní nebo noční hodinu.

Projel mnou mráz, nemohl jsem se nadechnout.
Co teď? Rozeběhnout se kdo ví kam a hledat je, to asi nemělo cenu, ale zdálo se mi to lepší, než se vrátit domů a čekat.
Do svého bytu jsem se vrátil nazítří ráno, promoklý až na kost, promrzlý a s nepořízenou.


*

V hlavě mi hlasitě hučelo, třásl jsem se zimou, ani když jsem se zabalil do všeho co jsem ve svém bytě objevil, nezahřál jsem se. Kamínka, co mi kdysi daroval Jeff, jela na plný výkon a v třesoucích se zmrzlých rukou jsem svíral hrnek vařícího čaje.

Nedokázal jsem ji ochránit. Osobu, které jsem si cenil ze všeho nejvíc, a teď jsem o ni nenávratně přišel.
Jen kvůli sobě.
Kdybych měl dostatek sil, mohl jsem tomu zabránit.
Ale já znova zklamal. Sára se ale ještě pořád může vrátit.
Jen mám strach, aby jí ta praštěná holka něco nenakukala. Nikdy jsem nevěřil, že by Sára po tolika letech strávených tady chtěla utéct. Možná ji vyčerpalo poskytování pomoci všem nováčkům, je pravda, že jim dávala všechen svůj čas a sílu. Když bylo třeba, vždy byla ochotná vzít kohokoli na noc k sobě, držet ho celou dobu za ruku a svým krásným plným hlasem zpívat staré písně, které každého brzy uklidnily.

Sáry si v Domě všichni vážili a byli by za ni položili vlastní život. A pak přijde ta malá káča a namluví jí bůh ví co. Jestli se Sáře něco stane, šeredně si to odskáče, o to se osobně postarám.
V hlavě se mi vařila krev, třásl se mnou vztek a měl jsem chuť vyskočit a do něčeho pořádně kopnout, nebo alespoň začít řvát, aby můj křik slyšel celý Dům, aby všichni věděli, jak mi je.

Upíral jsem oči do hrnku čaje a měl pocit, že každou chvíli vybuchnu, cítil jsem žilky, co mi praskaly na krku, ale nemohl jsem odtrhnout pohled od lžičky v šálku. Najednou všechen ten chaos zmizel a celým mým tělem se rozlil chladný ledový klid.
Lžička byla z hliníku, držadlo měla pokroucené a tisíckrát znovu narovnané, byla má jediná. Teď jsem ale nemiloval nic víc, než právě tenhle starý kousek nádobí, který mi právě samostatně, bez pomoci míchal chladnoucí čaj.
Zavíraly se mi oči.
Měl jsem pocit, jako bych už týdny nespal, hrnek mi vypadl z ruky a já sebou bezmocně praštil na matraci.

*



Dnešní ráno se mi zdálo nezvykle pěkný. Hned po probuzení mi do tváře zasvítilo slunce a i když začínal prosinec, nemohl jsem se zbavit dojmu, že hřeje. Dal jsem vařit vodu a zamířil do koupeny. Potřeboval bych uklidit, napadlo mě, když mi pohled padnul na rozházené oblečení a zaschlou špínu. Stejně nechápu, odkud se všechna vzala.
Vždyť nejsem zas takový prase a nikdo jiný tu není.
Kdo to má pořád pucovat?

Začala se mnou přecijen trochu třást zima, možná to způsobila studená sprcha, pod kterou jsem právě stál. Kdybych nebyl tak zmrzlej, určitě by mi vrtaly hlavou včerejší události.
Roztřeseně jsem vylezl z vany, začal si sušit vlasy ručníkem a potom si z něj udělal stylový turban.
Voda v hrnci už vřela, do šálku jsem nasypal dvě lžičky kafe a hledal něco, čím bych mohl chytit hrnec, aniž bych si spálil svoje jemný ručky.

Ve dveřích se objevila Scarlet a na tváři jí hrál dětský úsměv.

Přirázovala až ke mě a vyzývavě upírala oči na moji hlavu.
"Co to je? Nejsi už trošku velkej na takový výstřelky? Něco jsem ti přinesla. Spolkni to," vychrlila vůdcovsky a nemohl jsem se zbavit dojmu, že si tiše odfrkla.
Na chvíli přitáhla mou pozornost a já se skoro zarazil.
Ještě nikdy jsem si nevšiml, jak ve skutečnosti vypadá. Bělavé vlasy měla nad čelem připevněny sponkou a na kabátě vynikala jakási nášivka, nebo snad odznak, nedokázal jsem na bílou skvrnu dostatečně zaostřit.
"Voda na zapití," v ruce se jí zničehonic objevila až po okraj plná sklenice.
"Kde je Sára?!" vyhrkl jsem nevědomky.
"Ta? Už ji tu nepotkáš. Je pryč. A bez odstupného!" začala se šíleně smát, až jí z očí vytryskly slzy.

Nevěřícně jsem si ji změřil, skoro jsem ze Scarlet dostal strach.
Otočila se, ani se neohlédla, spěšně vyšla z pokoje a pečlivě zavřela dveře. Zcela konsternovaně jsem usedl na matraci a nebyl jsem schopen vytáhnout z mysli jedinou souvislou logickou myšlenku. Kdykoli jsem měl pocit, že na něco přicházím, všechno se zvrátilo dovnitř a rozuteklo se zpět do těch nejtmavších koutů.

V noci jsem se moc nevyspal. Pichlavé hlasy na mě útočily ze všech stran, míhaly se za dveřmi, nakukovaly mi do pokoje, pobíhaly po stěnách a lechtaly mě na břiše.
Ráno jsem nenašel sílu vstát, celý den jsem upíral oči na strop a snažil se vzpomenout.
Na cokoli.
Několikrát jsem se vypotácel na ulici, bezcílně, slepě, kolemjdoucí lidi jsem neslyšel, ani nechtěl slyšet. Snažil jsem se najít Jeffa.
Ten jediný mi rozumí. Toužil jsem po něm.
Něco vzadu v hlavě mě nutilo, přikazovalo mi ho najít a pohybovat se pořád v jeho blízkosti. Vždyť on je jediný, který ví, co potřebuju, který mi rozumí a vždycky zná řešení.
Konečně jsem ho zahlédl. V tu chvíli ze mě všechno spadlo, hlava se vyjasnila a já se rozběhl za ním. Jeff se ohlédl a na tváři se mu objevil vyděšený výraz.
"Mikeu, to jsi ty. Promiň, ale už se s tebou nemůžu vídat, nedovolí mi to, je to pro mě moc nebezpečný a abych se přiznal, vážne se bojím. Radši zmizím. Promiň, ani nevíš, jak je mi to líto, kámo," ochraptěle a jakoby ve spěchu na mě vydrmolil, přitáhl si bundu k tělu a s omluvným gestem se ztratil v davu.
Zůstal jsem sám.
Úplně sám.
Se zlem.


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 69 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rockwood 26.03.2009, 13:54:55 Odpovědět 
   Ahoj.

Tak sem si tenhle třetí díl přece jen přečetl, i když trochu opožděně. No nicméně je to dobré, mě se to líbí... ale... furt to pro mě není to pravé ořechové. Ale čtivé to je, a do děje mě to vtáhnulo... dám ti za to jedničku a vrhnu se na další díl. Snad mě víc nadchne :-)
 Ekyelka 08.08.2008, 16:34:49 Odpovědět 
   Zdravím. :)

Uf, tentokrát mi to dalo pořádně zabrat. Ne, že by v textu bylo moc chyb (no, pár jich bylo - vynechané čárky, sem tam nějaká uteklá čárka nad i), ale tentokrát byl text jakoby trhaný, přeskakovaný.
První úsek - fajn. Zajímavý, čtivý, lákavý.
Druhý úsek - mno... Některé obraty zněly nečesky, krkolomně (především od věty "o to nikdo seshora..."). Nez zbytek až k vynechanému řádku se dal napsat přirozeněji, třeba v kratších větách.
Třetí část, kterou bych ještě porýpala a trochu překopala, je okamžik, kdy se objeví Scarlet. Skutečně by sis od ní vzala pilulku čehosi neznámého, bez vysvětlení a bez váhání? Já vím, že vztahovat lidské emoce a psychologii právě na tvé postavy je trochu ošemetná záležitost, ale pokud se jako lidé chovají, asi by to chtělo přisoudit jejich chování i kapku lidské logiky...

Celkově mám z tohoto dílu rozporuplné pocity. Vidím ještě mezery, které se daly eliminovat, především co se týče plynulosti textu. Některé věty se mi zdály až přespříliš šroubovité, jako by je napsal cizinec - jsou sice správně postavené, ale nepřirozené.
Samotný příběh se zamotává standardním způsobem. Neříkám, že je to špatně, jen je to logické, trochu nudné vyústění předchozích náznaků. Ale je na tobě jako na autorovi, kam příběh vedeš, v tomhle se ti prostě nemůže nic vytýkat (takže zase svoji autorskou část schovám do šuplíku, ať nereptá).
Snad jediné, čeho bych se vyvarovala, jsou ty zmínky o Padlých. Přímo použití toho slova - oč lepší by bylo nechat čtenáře ještě stále tápat tím, že nenapíšeš přímo tohle slovo. Bez jeho napsání totiž ještě stále může čtenář s hodně velkou fantazií přemýšlet i o jiných možnostech, kdo jsou obyvatelé Domu a z čeho mají jizvy na zádech (tetování i jeho sdírání také zanechává jizvy, například). Je to styl hry, počítající tak trochu s inteligentním a hravým čtenářem.
Už toho nechám - vcelku sice slabší text, pro posun děje ale důležitý. Nejspíš až v celku vyjde najevo, jestli je skutečně slabší.
 ze dne 08.08.2008, 18:56:33  
   Liliam: Díky za publikaci, asi bych měla ještě zapracovat, problém je, že jsem to už četla tolikrát, že ztrácím schopnost vidět nejasnosti a mezery:) Takže vždycky s napětím čekám na komentář:) Taky ještě nedokážu vybrousit nudné, ale nevynechatelné části, jak píšeš. taky budu muset zapracovat...Achjo, pořád samá práce:)) díky!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Piková dáma (12...
Jackie Decker
Kitchener/McNam...
Marek Dunovský
Raději nečíst
Janir Killman
obr
obr obr obr
obr

Dobrý Den
Phaare Euzic
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr