» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2140888

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303467 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Poselství starého pána ::

Alan de la Pont	publikováno: 06.08.2008, 18:40

Kdy naposled jste byli v podzemí? Kdy naposled jste byli v divadle, kde to nejlepší je k vidění za oponou?


	Cítím, že tě ztrácím. V kapradinách lesů padáš do vlhkých trsů trav poskládaných do nejjemnějšího polštáře matky přírody. Kolem tůní, vodních nádrží, vodních ploch, tam se rodí nový počátek konce. Duše spoutaná nejtvrdším řemenem. Královská pláž pod obzorem plných hvězd. Na Mléčné dráze, tam tak daleko od okolního vesmíru, tam kam lidské tělo nepatří. Kde má být klid a mír, tam smí prostoupit smyslná duše věcí příštích. Vše, co máme je minulost, která se může nenávratně smazat jako stiskem tlačítka DELETE. Krásná gondola unášeče lidských srdcí, lidské duše v pomyslném srdci uvnitř našich hlav, které bývaly v onen moment jednou. Konečná stanice vesmíru, kde kotví mnoho takových gondol, tam dopraví tě převozník bez poplatku. Poplatkem jest část tvého já. Identického, smysluplného, ojedinělého a tajuplného útržku, toho odlomku, který tvoří součást TEBE. Vzít a nechat vzít. Pozdě je přemýšlet nad věcí již ukončenou. Čas se stává němým poslem tvých proseb a volání. Krásná gondola i bez větru stále dál a dál uhání… Ruka sáhla do nitra a vynořila se s hlasitým pazvukem tahavší tu bezvládnou duši jako rybář, který chytil na udici úlovek. Je těžké se vysmýknout, ale možná ještě není pozdě. Pamatuj… Není ještě tak pozdě. Můžeš se bez okolků vzdát. Co ty na to? Kořist je už určena. Jsi kořistí. Jaké to je? Za oponou sedí starý pán. Sedí a kouří laciné cigarety, jednu za druhou… Občas nakloní láhev whisky směrem ke svým ústům. Pak se zazubí a hlasitě říhne. Jeho říhnutí budiž je ti odpovědí na všechny tvé otázky. Můžeš se ptát klidně dál, před oponou stojíš pouze ty. Starý pán plive na zem plnou vajglů, střepů, špíny a rozlitého piva. Pojď dvě poschodí níž. Tam dolů… Pojď za mnou, provedu tě svým harémem. Tam je to tajemství tohohle kšeftu, tady se dějou ty pravý odvazový věci, o kterých si neměl doposud ani šajnu. Chceš se o tom něco dozvědět? Nechceš všechno to svinstvo vidět na vlastní oči? Možná se ti budou trochu mlžit a možná budou o něco víc otevřené. Uvidíš… Klid, ten tu sem tam bývá, když někdo vloží do úst cizí úd. Divné hlasy, těch je tu fůra. Zmalovaných, dobou poničených, pokleslých mravem i vychováním – takových je tu kupa. Chceš žít v takovém prachbídném slizu z odpadní roury? Ono to ani moc dlouho nejde, ale to ti tam dole ani netuší, že jim tak trochu tiká v těle časovaná nálož. Nebuď tak hloupý, vyber si sám svojí cestu, kterou se chceš vydat. Cestou dobra a toho, co je ve výsledku správné. Udělá ti to dobře na duši jako horký bezpovrchní čajíček. Dáš si šálek? Ruka v dlouhých černých rukavicích ti podává šálek čaje v čínském luxusním servisu, směrem vzhůru stoupá obláček dýmu, prach poletuje před reflektory u stropu… Tělo pohozené v útlé škarpě u silnice. Na trsech trávy, která je jako měkký polštář. Kolem srčí voda z nedalekého potoka. Na obloze svítí jasně Polárka. Další poutníci budou nadále proudit po této silnici a budou odjíždět se satisfakcí, v kterou ani nedoufali a možná taky ne. Je to rozhodnutí uvnitř podvědomí. Ve vnitřním světě, tam, kam slunce nesvítí, tam kde je jenom a pouze tma a šero. Tam nevidíš to kouzlo špíny okolního světa. Nákladní vlak projíždí ztichlou krajinou za hlasitého troubení, na obloze jsou k vidění jasné hvězdy. Starý muž se vyklání z kabiny mašinfíry a plive do trsů trav u kolejové trati…


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 24		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	28.08.2008, 20:29:57

Zajímavé. Bohaté na kontrasty a jiné zvláštnosti. Líbily se mi hlavně první tři odstavce a zvlášť místo, kde píšeš o minulosti. Připomnělo mi to, jak moc je lidská paměť vybíravá, proto si také piši deník, ale i oponu, která se zatáhla nad něčím, co jsem měla moc ráda.


ze dne 28.08.2008, 23:06:52
Alan de la Pont: Někdy lepší zapomenout a nevědět... Já myslím, že skutečně důležité věci v nás zůstávají i bez deníků a to jsou asi hlavně pocity. I když jsem si všimnul, když jsem četl něco staršího, co jsem kdysi napsal, že některé momenty a scenérie mi lehce utíkají a vytrácejí se a přišlo mi to trochu líto, takže to nebude tak od věci... Děkuji za milou návštěvu.

Te Bi	07.08.2008, 13:55:17

Ta opona byla určitě jasně červená, několikavrstevná... :) Pitvorností a kontrasty jsi to naplnil bohatě. Čtenář může odejít znepokojen, rozhozen z odpolední harmonie, zmaten či zamyšlen, ale patrně nezůstane tak úplně chladným a to je myslím dobře. Těžko říct, jestli člověk vždycky pozná, že zrovna "tady" stojí za to koukat za oponu. (Pátý odstavec, druhý řádek - přecházíš do výrazně hovorový řeči, a proto mi tam možná nesedí tvar spojky "o kterých". Ale to jen tak na okraj.)


ze dne 07.08.2008, 14:05:06
Alan de la Pont: Děkuji. Doufám, že chladným nikdo nezůstane a proto, to píšu. Jak si to s tou oponou uhodla? Přesně takovou jsme měl na mysli. Divadelní prostředí mě teďka nějak dostalo. Už mám napsané další dva texty s podobnou tématikou. K tvému zamyšlení: Když se za tu oponu nepodíváš, tak to nikdy nezjistíš...

Nikopol	07.08.2008, 13:34:36

Poměr mezi mystifikací a realitou a řekněme tušenou pointou je vybalancován velmi dobře. Text sám má vlastní atmosféru, čehož si vždy cením. To vše spolu s netuctovým stylem tvoří celkem sugestivní dojem i u čtenáře. Jinak k obsahu a anotaci: podzemí je strašně lákavé, špína a krása jdou kolikrát ruku v ruce - podzemí je krásné prostředí a je jenom na nás, co přesně jsme si z něj schopni odnést, jestli tu krásu nebo špínu, ale osobně miluji rovnováhu a tak si pokaždé odměřím od všeho půlku. Potom s tím žiješ, řešíš vztahy a nějakým způsobem se realizuješ a přitom je to díky oné rovnováze. Máš v podstatě všechno, co k životu potřebuješ, jednoduše řečeno jak dobro tak i tolik potřebné zlo.


ze dne 07.08.2008, 13:59:23
Alan de la Pont: Také si vybírám rovnováhu... Tento text je součástí něčeho většího, takže je ovlivněn (rádoby)správnou volbou, do které je nucen, a ve které je také uvězněn. Takže možná jsou některé postoje nepochopitelné (s tím vlastně počítám). Děkuji za komentář.

Šíma	06.08.2008, 19:37:16

Líbilo, text je krásně drsný, plný povedených obratů a obrazů, až jednoho zamrazí. Četlo se to samo! Jednička... ;-) P.S. Estel se nezdá, ale možná je čarodějka, co my víme? ;-)


ze dne 06.08.2008, 19:50:50
Alan de la Pont: Asi ano:-) Já bych ani netušil, že se tam dá najít tolik nedostatků, překlepů a chyb (mezi náma - teď jsem to opravil a našel ještě jednu navíc). Díky za komentář a známku;-)

estel	06.08.2008, 18:40:00

Ahoj. Ke stylu není co dodat – je Tvůj. Příběh plyne, jak by plynout měl, a na konci se vrazí na začátek. Ale přesto je tam několik nepozorností. - Vše, co máme je minulost… „Co máme“ je vložená věta a měla by být ohraničená z obou stran - pod obzorem plných hvězd… Pod obzorem plným… - Jeho říhnutí budiž je ti odpovědí… Budiž je sloveso, tudíž buď „jeho říhnutí budiž ti odpovědí“, nebo třeba „jeho říhnutí nechť je ti odpovědí“. - … takových je tu kupa. Chceš žít v takovém… Takových, takovém – příliš podobné a příliš blízko u sebe. - vyber si sám svojí cestu… Tak tímhle si nejsem stoprocentně jistá, ale snad by mělo být „svoji cestu“. - … cestu, kterou se chceš vydat. Cestou dobra… Opakování cesty by tu bylo v pořádku, kdyby měla cesta v obou případech stejný tvar. - … budou odjíždět se satisfakcí, v kterou ani nedoufali a možná taky ne. „V kterou ani nedoufali“ je opět věta vložená a měla by být ohraničena čírkami z obou stran. - … která se může nenávratně smazat jako stiskem tlačítka DELETE. Tak já si nemyslím, že by smazání tlačítka DELETE bylo vždycky tak nenávratné, ale hlavně ta věta zní podivně. Všichni víme, že se dá oním tlačítkem mazat – tak jako se dá mazat jinými způsoby. Proč je tam zrovna tenhle? Nemá žádný důvod tam být. Kdybys napsal, že se dá smazat tak snadno, jako stiskem… tak budiž, ale dokud tam není důvod, tak to zaráží. - … bez poplatku. Poplatkem jest část tvého já. Pakliže bez poplatku, tak poplatek neexistuje a není jim nic, ani část tvého já. - … šálek čaje v čínském luxusním servisu… Servisem se obvykle myslí konvička a několik šálků. Podává ti tedy konvičku s šálkami a v nich nějakým způsobem zabudovaný další šálek a v něm čaj? Takže… asi tak :-)


ze dne 06.08.2008, 19:23:36
Alan de la Pont: Uf... Jak tohle všechno víš? Teď abych si zaměstnal korektora... Je pravda, že to po sobě moc nečtu. Díky