Tato věnovná báseň ukazuje sílu poezie. Před dvaceti lety jsem byl v laborce vedoucím dvou půvabných žen. Měli jsme velmi přátelské vztahy. Ta starší, Boženka oblibující si síťovanou blůzičku, vařila k svačině polévky. Když jsem jim odrecitoval tuto oslavnou ódu, půl roku se mnou nemluvily navzdory vší mé pokoře seriózního vědce.
Vždy uctíval jsem u žen jejich krásu
Snad proto dávám přednost Boženčině masu
Že nacházím se v její milosti
Smím zahryznout se do kosti
A že jsem její milý vedoucí
Smím v ústech válet kližku třesoucí
Vždy uctíval jsem u žen jejich vůni
Teď opojen se topím v Boženčině tůni
Polévky co v páře kouzlí pro hlad sny
A útrobám dopřeje šplouchot milostný
Vždy uctíval jsem u žen vlasů vání
Když odvrátí se ukrýt šťastné smání
Jak zrcadlo však hladina tvář zachytí
A níž dvě ryby třesoucí se pod sítí
Že na lásku už není vůbec čas
Jen vylovím si sem tam její vlas
Té naší skvělé kuchařící ženy
Jíž vlas v polévce zůstal rozpuštěný
Vždy uctíval jsem u žen balet paží
Jsem proto rozrušen
Když Boženka se snaží
Nakrájet brambor zelený
I buřt co zdechlině je hrobem
Před práškem tajemným
co přesycen je škrobem
A aby obsah hrnce nebyl plytký
Přidá i od své kočky nesnědené zbytky.
V tanci kol plotny vášeň je skryta
Až budí to závist i u svatého Víta.
Pak s výrazem pohanské kněžny
Přináší kastrůlek s pokrmem něžným
A ruka má podobná táhlu pumpy
Loví si lžící z té božské žumpy
Prahmotu v níž skryt je Boženčin dech
Letmý jak políbení na schodech
Co rozplývá se na rtech ve vděku
Snad jenom trochu přichutit a proužek česneku
Jsem nasycen jak pes a pohled psí je vděčný
Až opodál u stolu jedné slečny
Jak dýmající ropná kolona
Závistí škvíří se dietní Ilona
„Jaképak pění na polévku Hosana
Když uvařila všechno paní Vitana
Je přesolená, navíc chuti mdlý.“
„No vidíš Ilčo utáhnu ho jako na nudli
Jsou všichni muský stejný vořeši
Když polívka dovede srdce potěšit
Ať do práce má sílu ten náš zajíček
My holky votrlý si zatím dáme čajíček.“
Dívky mé milené z půvabu masa a kostí
Zda myšlenky na vás někdy se zprostím
Vzpomínám na vás pořád zas a zas
Především ovšem při pojídání mas
Když žvýkám tuhé hovězí po jedné z vás prahnu
Když baštím hrudí telecí k druhé v své touze zahnu
Však vzpomínám a myslím na vás na obě
Když ústa lačná pijí kozí mléko v nádobě.