obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Vrah ::

 autor Francis Black publikováno: 09.08.2008, 23:05  
Povídka
 

Pod Žižkovem hoří okna jako chladný svíce. Noční obloha je měděná. Sem tam zastříkaná mrtvými paprsky pouťového ohňostroje. Světlo podhalí tvář kohosi, kdo čeká na svou chvíli. Nehybně. A klidně sto let.
Za světlem je temnota. Nemám z ní strach. Temnota. Jen na ni dosáhnout, uchopit. Není, proč se jí bát. Bojím se toho, co je za ní. Co vrhá stín na naše životy a věcí, který nedokážeme pojmenovat.
Mám jen strach, jestli to dokážu ukončit. Náramnej.
Otázka není, kdy a kde, naopak jak – nebo spíš, jestli vůbec.
– Hele, táhni, somráku. Já na to nic a klidim se z cesty. Vrazí do mě loktem. Dva smradi, právě si dali pár staropramenů a už sou šéfové světa. Zabil bych je. Klidně. Otočím se, ale už jsou dvě ulice za mnou.
Musim se chytit lešení. Padaj na mě hvězdy a hranama mi pálí hřbet. Lešení se houpe sem a tam jako kus olova na řetízku. Nedostavěnej barák, co padá. Cihla po cihle. Nestačim je chytat, protože mám ruce samou modřinu.
Probouzim se v hromadě novin. Někdo do mě kope. Asi. Můj stín skučí a háže sebou bolestí. Sem hadrovej panák. Vstávám. Už svítá. Nový den – lepší jenom tím, že je blíž konci. Ještě zbylo víno ve flašce, kterou tu rozbili. Červené. Ale ta krev!
–Teče ti z nosu malinovka. To sme řikali, když sme byli malí. Co nám bránilo ochutnat?
– To se nedělá. Zakazovali nám to.
Ale jak máme poznat, co je za kopcema, když sme jak vagony zapojený ve stejných kolejích? A každý dětský hřiště je stejný. Liší se děti. Sakra liší se děti. Vzpomínám na to, ale nemůžu. Krev!
Stále ta vzpomínka. To sem byl starší, ale ne dospělý. Jestli znáte ten temnej kout u Basilejskýho náměstí, tak se to stalo tam. Je tam neprostupná tma. Skoro vzduchoprázdno. Byl den, ráno, něco jako je teď, a u tý plechový zdi pokreslený komiksem ubodali kluka. Dva metry ode mě. Svíral jsem si břicho plný piva. Uplný kino, tak na to koukám. Pak fízlové. A rovnou klepeta.
– Proč jsi mu nepomohl? Řekni, že jsi měl strach, a my to pochopíme.
Ale já strach neměl. A taky sem jim to řek:
– Kdo pomůže raněnýmu, když na něj zaútočí smečka vlků?
Nikdo neodpověděl. Koukali na mě a nechtěli mě pochopit, tak mě prohlásili za zvráceného. A přitom kdybych řekl, že jsem byl z toho všeho podělanej, varovně by mi zamávali prstem před nosem, kluku, tam už se nemotej.


Na tu dobu nevzpomínám rád. Zavřeli mě dokonce do nějáký cvokárny v městečku někde v horách, kde mě každý den mlátili kluci, s kterýma jsem bydlel. Vlci. Nasytli se, ale neměli dost. Byl jsem oběť, která měla vykoupit jinou.
Rodiče se za mě postavili. Cejtili vinu, to je jasný.
– Můžeš tu zůstat.
Měl jsem v pokoji počítač, dokonce televizi. Nemusel jsem hnout ani prstem. Obrovský akvárium.
Řekl jsem, že nechci, protože to byla pravda. Do svýho deníku jsem si napsal:
„Normy, jsou tak samozřejmé. Přitom opak je pravdou. Je to projevem sebelítosti, když mám jiné normy, které pak již pozbývají své platnosti? Ideální kompromisy jsou žádné kompromisy. Konflikt s normou ostatních však nemůže skončit dobře. Vždycky je víc těch, které přemluvíte k uctívání zlatého telete či boha než těch, kteří dokážou najít společnou řeč. Jestliže nesouhlasím s určitým konáním, odejdu. Vzepjetí se systému, sebevražda, není projevem slabosti ani neúcty k životu obecně, nýbrž gesto ne absolutní, ale jediné, svobodné volby. Jedinec musí stát vždy proti systému, poněvadž každý systém je od samého počátku mylný a nelze pod hlavičkou čehosi vyššího sjednotit jednotlivé nesouměrné individuality. Protest proti systému znamená zavržení falešných autorit. Nejde přeci o to, aby za městem hořela vatra, u které by se hřáli starostové, ale aby oheň hořel v krbu každého z nás.“
Snad už pominula ta strašná noc. Nedokážu to říct. Oči mám otevřené a nevidím nic.
Cítim, jak mě sklo řeže do rtů. Sklo, všude po chodníku jako rozkvetlé květiny. Mám chuť je sesbírat.
Ruce, mám je tak lehké, ale slabé. Svíce už kdosi zhasil a je čas jít. Klesám na chodník do kaluže tekutin a výkalů.
Proč je i konec plný zklamání?
Moc sem pil. Dneska a všechny ty poslední roky. Necejtim ani bolest, ani radost.
Kdo sem? To už nejsem já, jaký sem byl, ale sem to já, kdo zabíjí. Vrah, co za mě udělá práci, na kterou bych si nikdy netroufl.
Jsem ten kluk u zdi.
Kdybych moh všechno vrátit…
Mám strach. Z toho co teď přijde, a ne z toho, co bude potom.
Kde sem a proč, to nevim. Duše ani tělo mi dávno nepatří. Víno mi stéká po bradě. Tolik ho nedokážu vypít. Sbírám se z chodníku.
Někdo mě řeže rozbitou flaškou. Pomoc!
Proč mi nikdo nepřichází na pomoc?


 celkové hodnocení autora: 96.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 58 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.08.2008, 0:25:50 Odpovědět 
   Mi se ta povídka líbí... Zkusím si ji přečíst ještě jednou, abych věděl, co napsat, takhle v tom mám pěkný guláš (myšlenkový guláš ve své hlavě z mnoha povedených obrazů a filosofických úvah, které by mohly soutěžit se selským rozumem, přestože nevidím v sebevraždě řešení, ale kdo ví, co na jednoho může přijít, když "okolo" nebude žádné východisko?)...

*****

"Vrah", zajímavý název pro povídku, která vypovídá nejen o nitru hrdiny, který nejde s ostatními (jakýmsi tupým stádem), ale je sám sebou, vidí svět okolo sebe docela jinýma očima a nebojí se vyjádřit pravdu... Onen systém je tu patrně proto, aby ve Světě nezavládla anarchie. Raději malý útlak pro široké masy, než-li něco, co nejde kontrolovat a ani ovládat, i když si myslím, že my (jako lidé) již delší dobu balancujeme na oné pomyslné hraně, která nám zvoní a s odchodem všech našich jistot patrně i padnou všechny bašty lidskosti a norem společnosti, na kterých si tak stavíme. Příroda se obrací proti nám, obracíme se i jeden proti druhému a možná také sami proti sobě. Ona konzumní forma života ukrytá do pláště humanity, kultury, vědy a technického pokroku jednou padne na onen pomyslný kámen a prověří naše (nejen morální) hodnoty!

Ale patrně jsem odběhl, i když také ve Tvém textu jde o náznak vidění lidské společnosti (ze Tvého úhlu pohledu). Hrdina nezakročil, protože by se mohl sám mohl stát obětí, i když možná opravdu neměl strach, ale věděl to... Kdyby se přiznal k něčemu, co necítil (strach z násilí páchanému na druhých), zpronevěřil by se sám sobě i svému přesvědčení a proto skončil tam, kde skončil - jako oběť dalšího násilí, možná šlo o trest, možná o souhru náhod (osud možná není pevně daný a je jen výmluvou pro nás, kteří se nemůžeme rozhodnout)...

K deníkovému zápisu... Zaujal mě a musel jsem si jej ještě jednou přečíst (separátně). Oheň v krbu každého z nás mě také zahřál u srdce, přestože nemůžu říci, že jsem zcela pochopil, o co v tomto zápisku šlo. Každý člověk má právo volby. Když se rozhodne, ostatním zbývá buď to nesouhlasit, nebo se přizpůsobit. Pokud druzí nic nepodniknou, nezbude jim nic jiného, než daný čin akceptovat! Otázky typu: "Proč?", možná nejsou na místě, protože čas nutný ke změně (nebo spíše možnost této změny) již vypršel!

Otázkou je, zda-li všichni nejsme vrahy! Pomyslnými vrahy, kteří ničí své vlastní životy, své sny, své názory, zásady i pravdy, za kterými by si měli stát a namísto nich dávají přednost kompromisům. Život však není jen bílý, nebo černý a trest nám bude patrně vyměřen až pak, když tento svět opustíme! Pak bude mít každý z nás nějaký zápis v oné "velké knize"! Půjde o onen "poslední soud"? Kdo ví... Spekulovat však nelze, protože jsme zatím tady a čas stále běží, písek v oněch přesýpacích hodinách stále padá... Co s tím uděláme? Zabíjíme lásku, ideály a další aspekty našich životů. Hledáme cestu ven z onoho velkého bludiště života a když už se nám zdá, že vidíme světlo na konci tunelu, je to jen zamřížovaný světlík... Utéci není kam? Možná je po smrti nový život... Možná není smrt vysvobozením!

Líbilo! Omlouvám se za tu hromadu zamyšlení, ale po trojím přečtení jsem nemohl jinak. Ať už jde o vraha v pravém slova smyslu, nebo o tom čistě "imaginárním", povídka ve mně něco zanechala, ale popsat to dost dobře nelze! Jednička, Dvojka v horším případě! Hovorový jazyk mi nevadí a na pravopis jsem nekoukal... Povídka jde k oblíbeným, pokud může! Hezký večer... ;-)
 ze dne 11.08.2008, 21:50:02  
   estel: Nemluvila bych o nerozvážnosti tam, kde bylo mnoho hodin přemýšlení. Neberu Ti to, aby sis stál za myšlenkou obsaženou v deníku - ale pakliže tam chceš myšlenku přímo napsat, mohl jsi vynechat všechny ty zbytečné řeči kolem. Ano, texty vznikají pro myšlenky - ale ty myšlenky musí pochytat čtenáři sami - protože spisovatel je především umělec. Takhle to působí kýčovitě, nemůžu si pomoct.
 ze dne 11.08.2008, 15:49:39  
   Francis Black: Ale ale děkuji za milý komentář. Potěší! Ale spíš bych na to měl nějak reagovat a tak... ale v žádném případě ti nechci konkurovat v délce toho komentu, nejsem sebevrah :) V "žádném" případě nechci ani dílo nějak obhajovat, pač jsem ho psal sám já. estelka mi vyhmátla pár překlepů a určitě mi dodala dostatek reflexe. Jenže kvůli mladické nerozvážnosti asi něco opomněla.., to důležité, o čem si tak hezky psal. Ani nevíš, jakou mám radost, že se mi to povedlo napsat tak, že to v tom textu někdo našel. Tak nějak pochopitelně nevím, na co reagovat, protože jsi zase podlehl zhoubné grafomanii :) , nicméně to důležité jsem ti už napsal. Tvoje úvahy se ubírají podobným směrem jako v knize Cizinec, což mi na každý pád imponuje :) Ta úvaha z toho deníku, to je prostě moje myšlenka, kterou jsem chtěl sdělit, že každý SYSTÉM a AUTORITA už jsou z podstaty věci mylné, až nemožné. Na tom trvám a své učení neodvolám :) „Náš“ vrah je tedy vrahem vícenásobným (nepřímá spoluúčast na vraždě, sebevražda) i symbolickým (neví, kým je) a já se opravdu shoduju s Camusem a jinými mysliteli: na sebevraždě nevidím nic špatného ani čin narušeného jedince- a tady se filozofie, potažmo literatura naprosto rozchází s psychologí. Takže každý ať si to přebere. Proč nepomohl bližnímu? Nechtěl. Prostě nechtěl. Jako známá postava cizince. A řekl pravdu.Náš hrdina navíc odmítá princip všelidského bratrství, aby se ho na konci, těsně před smrtí, když o všem pochybujeme, dovolával. A tvá myšlenka, že všichni jsme vrahy. V podstatě ano! Naopak – tvé myšlenky byly k věci a povídka k tobě poputuje ráda :)
 Kaileen 10.08.2008, 0:36:00 Odpovědět 
   Ahoj, nějak nevím, co říct. Jiné tvoje věci jsem nečetla, ale toto na mě nepůsobí dojmem povídky jako takové, ale spíš jako spleť myšlenek a pocitů.
 estel 09.08.2008, 23:05:47 Odpovědět 
   Ahoj.

Tahle povídka mi tu leží už poměrně dlouho, obvykle ji otvírám kolem druhé hodiny v noci a lámu si nad ní hlavu. Četla jsem úryvky z tvých předchozích povídek a musím přiznat, že bych za nimi nehledala stejného autora. Tenhle rádoby umělecký a v podstatě prázdný styl mě v porovnání s tím alespoň dle úryvků prostým a čtivým nechává dost na rozpacích, a už vůbec nedokážu pochopit, proč se dříve správné odstavcování přímé řeči proměnilo v ten nepřehledný odrážkový guláš.

Použití nespisovné češtiny beru jako záměr – k člověku, jakého jsi vykreslil, se dokonce hodí – ale pak nechápu jiné věci, které tam jakoby nezapadají. Ať už je to použití spisovného výrazu (když sme byli malí – nespisovně malý; A přitom kdybych řekl – nespisovně řek), nebo celé obraty (třeba hned ten začátek).

Celý příběh bych pak nacpala do Cimrmanovského „(ne)schopnost myšlenku udržet a opustit“. Zabíháš k věcem, které čtenář vůbec nepotřebuje vědět, mácháš se v tom a je po veškeré čistotě a jednoduchosti – a v jednoduchosti je krása. Celé to pak působí ulepeným dojmem a v jistém slova smyslu to připomíná hrachovou kaši.

Retrospektivní vyprávění je vždycky oříškem, má-li být zpracováno dobře. Jde o to, že čtenář nechce vědět, co se stalo kdysi, chce vědět, co se stalo záhy. Sem se nehodí – všechny vzpomínky působí zbytečným dojmem, snad měly vykreslit postavu, ale i kdyby se to povedlo, tak tohle řadový čtenář nevnímá – vnímá jen příběh.

Deníkový zápis je snad největší křečovitostí příběhu. Možná že před lety to byl nápad, ale dnes se deníky, noviny a zpravodajství využívají jen v případech, kdy si pisatel neumí jinak pomoci. A už je toho moc. Mnohem lepší je poradit si normálním způsobem, a ne „zapsal jsem si…“

Dál nějaké dílčí nedostatky:

- Světlo podhalí…
Mnohem spíše poodhalí.

- Není, proč se jí bát. Bojím se toho…
Slova se dají opakovat jako záměr, ale ve stejném tvaru. Tady ono „bát se“ vyznívá dost nešťastně.

- Již zmiňovaná přímá řeč. Odrážky se používají především v dialozích, kde není potřeba dodávat nic jiného než přímo promluvy.

- Můj stín skučí a háže sebou bolestí.
Stín sebou možná hází, ale určitě neskučí.

- Zavřeli mě dokonce do nějáký cvokárny v městečku někde v horách…
Nějaký, někde – dvě vycpávková slova hned za sebou, působí to rušivě.

- Nasytli se, ale neměli dost.
Nasytili.

- Pomoc!
Proč mi nikdo nepřichází na pomoc?
Zase velice nevhodné opakování slov.


Mohla bych pochválit pěkné obraty, protože na začátku jsou pěkné obraty, ale ty se zase nehodí k celkovému pojetí příběhu. Proto to na mne působí jen jako křečovitý pokus stylizovat se do něčeho, co je Ti na míle vzdálené. Opravdu bych raději uvítala Tvoji klasiku, tak jak jsi psal dřív. A kdybys náhodou trval na tématu, tak bych doporučovala román, ne povídku.
 ze dne 11.08.2008, 15:50:43  
   Francis Black: Aby sis nemyslela, že taky neumím napsat dlouhý koment :)Dobře, ale když už dnes výjimečně komentím (protože se chci spíše prezentovat svými díly a nedělat si lacinou reklamu), pujdu dál – přesunu se od Šímy :). Nechci se prvoplánově obhajovat. Tím spíš nějak disputovat, vím, žes povídku četla z vlastního zájmu a to je celý. Nespisovný mluvený jazyk - záměr. To je jasný. Důsledně ho dodržovat? Proč? Nikdo přece nemluví jen nespisovně, obzvláště když je to rodilý Čech. Když už jdu takhle postupně, tak se vlastně obhajuju, ach jo, ta domýšlivost :), tak – přímá řeč. Nechápu proč ji nepoužít takhle. Hrdina v příběhu přímo s nikým nemluví. Jsou to postavy, které mluví na něj, nebo jsou to vzpomínky na starší repliky. U té výtky pózy se musím naopak pozastavit, mám takový pocit, že je oprávněná.. Ano, spleť, chaos, třeba i hrachová kaše nebo jakákoliv jiná metafora dobrá, ale to byl záměr. Musím se z toho poučit a naučit se jednu věc: Když psát jakože chaoticky, nepsat zmatečně. I když mnohdy je to na hraně. Dále – ten guláš, o kterém píšeš, to je tak když formu podřídím obsahu. Samozřejmě, chce se mi dodat. Nesouhlasím s tím, že bych čtenáře zahlcoval nepodstatnými informacemi z minulosti, které čtenáře nezajímají. Naopak si dovoluji, že jsem použil jen ty nezbytné informace k pochopení textu a postavy. Jsem ale rád, že vím, jak to působí na tebe jako na čtenáře, je to pro mě cenná informace. V povídcce jsoun chyby atd., samozřejmě dalo by se na ní ještě dlouho pracovat, ale ji chtěl napsat rychle jako takovou syrovou zpověď se vším všudy. Dej si pozor na absolutistické soudy, zrovna ode mě to teda sedí. O některých jsem už mluvil a další –
např. „Slova se dají opakovat jako záměr, ale ve stejném tvaru.“ Proboha – ty na to máš patent? „Stín určitě neskučí.“ S tím jsi mě opravdu pobavila. Vycpávková slova – zbytečná, samozřejmě, máš pravdu. Deník – jistě není zaostalou formou. Jeho použití tady vidím jako čistě subjektivní. Ostatně, kdybych měl tu povídku napsat teď znova, určitě by byla lepší. I když zase, kde brát tu jistotu, že? Jestli si přeješ „klasiku“, pokusim se… Sám jsem byl zvědav, jak bude tento (jistě ne koncensuální) text působit na čtenáře, a jsem určitě rád, že jsi mi nastavila zrcadlo. S pozdravem F.B.
 ze dne 10.08.2008, 22:01:19  
   Francis Black: Amen.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr