» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2140893

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303468 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Tři vraždy - IV. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tři vraždy

Uskar-Arah	publikováno: 12.08.2008, 21:03


	Naložil mě do vozu, poručil kočímu ať vyrazí co nejrychleji "na hřbitov" a sám usedl naproti mně a vysmíval se mi do obličeje. Byl jsem zmatený a vyděšený, poněvadž jsem si dosud zcela nedomyslel, jaká nepravost se tu skutečně děje, a tak jsem se stal pro Maneaua snadnou obětí. Tedy vlastně - nebyl to tak docela Maneau. Rozhodně ne ten Maneau, kterého jsem poprvé potkal ve Sterlingu. Tenhle byl jiný: slizký, s polámanými zuby a snědou tváří, přízvukem připomínajícím newyorské cikány. Rozhodně to nebyl rodilý Američan, o čemž jsem byl u toho - dá-li se mu tak říkat - pravého Maneaua naprosto přesvědčen. Tenhle byl jiný. Zdál se mi jako celý prosáklý nějakým prastarým zlem, kosmickou silou, ke které jsem pociťoval posvátnou úctu. Neodvažoval jsem se mu pohlédnout do očí, nenašel jsem sílu ani k tomu vyslat proti němu tichou kletbu. Držel mne ve své moci a já si byl zcela jistý, že jediné jeho slovo by mi mohlo rozdrtit lebku nebo zpřerážet všechny kosti v těle; tak jsem se ho bál. Snad se ptáte, proč jsem nevyhledal pomoc a pochopení u svého sluhy - avšak to byla právě ta největší hrůza: dříve než mne ten sprostý podvodník nacpal do svého vozu, rozkázal svým tajemným pochopům, vynořivším se zničehonic po jeho boku, aby se ujali mého sluhy a odvezli jej rovnou "na farmu", kde - jak tvrdil - se o něj Audrey už sám postará. Náš vůz pomalu mizel za ohybem cesty, když jsem svého sluhu naposledy zahlédl okénkem: jeho zoufalý, vyděšený výraz mi navždy utkvěl v paměti, jak v područí těch dvou temných postav mizí ve vězeňském povoze a vzdaluje se mi, jako se naděje vzdaluje odsouzenému na smrt. A právě tím jsem byl. Mířili jsme na hřbitov a snad tam pro mne už byl připraven hrob. "Kdo jste?" odvážil jsem se nakonec promluvit a podvodník mi - jako zbaven smyslů - beze všeho odpověděl: "Gyrga. Rylan Gyrga." Jeho náhlá povolnost mne natolik vyvedla z míry, že jsem se nezmohl ani na další otázku. Avšak prašivec již odpovídal sám. "Jedeme na hřbitov," pravil skoro šeptem, jakoby se obával, že ho kočí uslyší. "Leží asi míly za městem, budeme tam co nevidět." Stále mi hleděl do očí, s úlisným úsměvem na tváři. "O vašeho přítele se nebojte. Nic se mu nestane - alespoň ne dokud budete se mnou." Nechtěl jsem, aby to kdy vyšlo z mých úst, ale děsivá otázka sama vyklouzla na světlo světa a zhatila i mou poslední naději na přežití. Byl jsem tedy zcela ztracen. "Proč na hřbitov?" zašeptal jsem a nejhorší předtucha byla zřetelně cítit v mém nejistém hlase. Jestli si toho Gyrga všiml, nedal to však najevo. Místo toho bez vytáček promluvil a jeho hlas neprozrazoval nic než pravdu. "Podívat se na vašeho přítele," zněla jeho odpověď. "Na pana Maneaua." "Není to můj přítel," odtušil jsem, ale má slova byla více mrazivá, než bych si byl přál. Gyrga to však nebral na vědomí, jen pokrčil rameny a vyhlédl ven, do ponuré krajiny holých pahýlů stromů a země, zčernalé strašlivým požárem. "Za chvíli jsme tam," řekl. "Až budeme na místě, dělejte jen to, co vám řeknu. Tím se vyvarujeme zbytečných nepříjemností. Nemám v plánu nechat vás dneska zemřít." Jeho poslední slova mi doslova vyrazila dech a já neměl sílu a vlastně ani chuť k nim něco dodávat. Rylan Gyrga, muž, který mne uvrhl do spárů smrti a nyní mne z nich sám chtěl vytrhnout, hleděl prázdnýma očima ven z okénka. Jeho tvář byla ledově klidná. Dovolte mi nyní opustit na chvíli samotné vyprávění mých úděsných zkušeností a věnovat se něčemu zcela odlišnému, i když o nic méně zajímavému. Až dosud jsem se ve vyprávění příliš nevěnoval onomu prvnímu zavražděnému a jeho tajemným vrahům - myslím tím, že jsem tento případ nepodrobil důkladné analýze a nekonfrontoval ho přímo se záhadnou smrtí svého kočího, což byla zřejmá a naneštěstí i zásadní chyba. Učiním tak tedy nyní: u zájezdního hostince ve Sterlingu jsem při našem příjezdu nepozoroval žádné podezřelé útvary; snad jen pokřivený lesík, který budovu obklopoval, se mi příliš nezdál. Právě ten - jsou-li mé úvahy správné - skrýval až do pozdních večerních hodin skupinku jezdců, na které jsme natrefili při pátrání po původci nečekaného výstřelu. Kdo to byl, o tom jsem se mohl jen dohadovat a podle mého skrovného mínění bylo příliš pozdě na to snažit se to zjistit. Proto jsem se raději věnoval samotné oběti, kterou byl - jak jsem se dozvěděl od tajemného doktora - starosta Sterlingu, J.J.Hellburna. Byla jeho vražda cílená nebo se stala jen nevítanou přítěží, když se starosta připletl do cesty jezdcům, kteří z neznámých důvodů několik hodin čekali skryti ve stínu smrků a borovic? A kdyby to byla skutečně jen náhoda, proč by starosta chodil v takovou pokročilou noční hodinu do odlehlého hostince Victora Calmruena, který byl v tu dobu navíc ještě zavřený? Bylo to více zapeklité, než jsem se původně domníval a stejně jako při mých předešlých úvahách se do mé zmučené mysli vkrádaly jen další a další otázky bez zjevné spojitosti, která by mi mohla pomoci v dalším pátrání. Pamatoval jsem však stále na list, který mi u dějiště vraždy kočího Rylandera předal doktor. V hlavě se mi stále ozývala jeho temná slova, když četl poslední řádky toho děsného listu: "...Věřím, že pouhých několik slov jako obvykle postačí, abyste pochopil celé mé zadání. S vřelými pozdravy a přáním hodně štěstí, vaši WGA+RG." WGA+RG - ta pětice písmen, která musela jistojistě přináležet dvěma rozdílným osobám, snad mohla být klíčem k zodpovězevení všech těch nesmyslných otázek. Kdyby se mi snad podařilo zjistim komu ty iniciály ve skutečnosti patří, mohl bych se prostřednictvím těch osob dobrat až cíle svého nekonečného snažení! Stačilo jen přijít na to, které že osoby inkriminovanou zprávu napsaly a odeslaly do Yumy starému Rylanderovi. Jako první příšel na řadu pan WGA... zdánlivě to mohlo být cokoliv a já už pomalu začínal ztrácet naději, když se však ozvala má neomylná paměť; vybavil jsem si totiž štítek na revolveru, který mi ukazoval doktor a který jsem měl sám také jednou v ruce. "Z vděčnosti a víry v dlouhé přátelství, Josephu J. Hellburnovi - W.G.Audrey," stálo na něm. W.G.Audrey! Ať už W.G. znamenalo Walter George nebo William Grimbaud, měl jsem to hlavní - příjmení. Neznámý muž tedy začíná dostávat jisté, i když velice matné obrysy; jeho jméno zní Audrey. Věděl jsem, že něco víc se o něm mohu dozvědět jedině od Gyrgy, avšak dříve, než jsem stačil vyslovit další zbytečnou otázku, upamatoval jsem se na jeho poslední slova k mlčenlivým pochopům - odvezte ho na farmu, kde se o něj Audrey už sám postará. No jistě, zase Audrey! Zdálo se tedy, že ten muž je hlavním iniciátorem celé akce, vraždy Hellburna (ať už plánované nebo náhodné) a přepadení celé naší skupiny, které životem odnesl kočí Rylander. Audrey musel být muž, který najal i Gyrgu a donutil ho vydávat se za Maneaua a snad i samotný pachatel komisařovy vraždy; v tu chvíli jsem totiž neměl žádných pochyb, že by mohl policista zemřít jinou než násilnou smrtí. Měl jsem tedy jedno jméno, zbývalo druhé. A hledání jeho nositele se ukázalo ještě snažší, než v prvním případě: RG nemohlo samozřejmě znamenat nic jiného než Rylan Gyrga! A kdože byl ten muž? Snědý, mesiášský podvodník, kterému jsem se celou cestu ke hřbitovu díval do obličeje. Obě jména mi utkvěly v paměti, tak, že se z ní již nikdy nemohla dostat ven. Jediné, o co jsem tenkrát, při příjezdu k trní zarostlým polorozbořeným zdím mistawayského hřbitova prosil Boha bylo, abych dokázal přežít dost dlouho na to, abych mohl zjistit, jaké temné figury se posunuly a jaké odkryly své tváře na obrovské šachovnici Osudu.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 8		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	12.08.2008, 21:50:15

Líbilo, text je napínavý a hezky mrazivý! I když takové přeci hřbitovy bývají, když je pochmurný večer a někde na tom místě se pohybují prapodivné osoby s ještě tajemnější minulosti... Jednička a těším se na další díl!

Adrastea	12.08.2008, 21:02:45

Začnu těmi chybkami, které se mi podařilo postřehnout: "míly za městem" X míli "Kdyby se mi snad podařilo zjistim komu ty iniciály ve skutečnosti patří..." - překlep + chybějící čárka Ještě bych chtěla podotknout, že skok do té úvahové roviny mě celkem vykolejil. Mám za to, že by se ty myšlenky daly do příběhu propašovat nějak jinak, méně okatěji. Ale to už je asi hodně subjektivní názor. Jinak i nadále si příběh zachovává svou čtivost a dávku osvěžujícího tajemna.