obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39344 příspěvků, 5725 autorů a 389598 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Černá a bílá ::

Příspěvek je součásti workshopu: Dům
 autor Matylda Kratinová publikováno: 11.08.2008, 12:11  
Povídka je klasicky mírně přitažená za vlasy a opět se na ní nachází zrnko pravdy (ostatně událost, která je jádrem toho zrnka, mě k psaní donutila). A DŮM, ten je zde upozaděn, plní pouze funkci pozorovatele.
PS: jak jsem si tak podle návodu u Šímova příspěvku přepočítala normostrany, zjistila jsem, že jsem opravdu na hraně zadání ;-)
 

Líné podzimní slunko probleskovalo čistě umytými okny dovnitř pražské kanceláře. Ulice venku za nimi byla typicky periferní. Umouněná a šedivá. Ale tady, uvnitř, se všechno jen blyštělo. Zářivě bílé zdi, skleněné desky stolků, pohodlná křesla, milá a upravená sekretářka. To byly důkazy, že se agentuře Michaila Tarnadzeho vede dobře. Její prostory vlastně byly nejkrásnější částí celého domu. Toho domu, který byl jen mlčenlivým svědkem Tarnadzeho podnikání.
Pan majitel se právě šlechtil před zrcadlem na záchodě. Přičísnul rozvrabčené vlasy, zkontroloval manžetové knoflíčky... dvaatřicetiletý Gruzínec měl ve zvyku chodit na jednání dokonale upravený.
Dopnul poslední knoflík saka. Mírumilovná barva jeho světlešedého obleku tolik kontrastovala s Tarnadzeho černými vlasy i nevábnou činností, kterou jeho podnik provozoval.
Spokojen sám se sebou vyrazil zpět do pracovny. Klientka měla dorazit každou chvíli.
Čekal. Vteřiny se vlekly rychlostí dnů.
Michail byl profesionál. Přesto se začínal nepříjemně potit. Zřídkakdy totiž byla jeho zákazníkem žena.
Někdo zaklepal na dveře.
„Vstupte,“ zabručel.
Sekretářka a dveřnice v jedné osobě uvedla brunetu v dobře ušitém kostýmku se sukní. Tarnadze si pomyslel, že ta neznámá ženská má zatraceně hezké nohy. Vzápětí přepnul své myšlení do režimu chladně analytického uvažování.
„Posaďte se prosím,“ vyzval příchozí. „Mé jméno je Michail Tarnadze. Co pro vás mohu udělat?“
Vrhla na něj upřený pohled. Měla velice zvláštní oči. Velké a jakoby nepřirozeně široce otevřené. V těch obřích bulvách panovala taková tma, že místo do lidských očí se Tarnadze díval do propasti.
„Jmenuji se Julie Ujváryová,“ potřásla si s ním rukou.
Odložila obrovskou kabelku.
Pohodlně se usadila.
Jednu štíhlou nohu přehodila přes druhou.
Byla mladá. Moc mladá na to, aby vyřizovala tyhle záležitosti, blesklo podnikateli hlavou.
„Pane Tarnadze, můžete mi opravdu zaručit stoprocentní diskrétnost?“ zeptala se ledovým tónem.
„Samozřejmě, madam. Jsme přece solventní firma, s tradicí v oboru.“ Michaila její pochybnosti nijak nerozhodily. Byl na takovéhle situace zvyklý.
Sáhla do kabely.
Vytáhla fotografii.
Položila ji na masivní desku stolu s pečlivostí sběratele známek, ukládajícího své skvosty do alba.
Tarnadze se po ní natáhl.
Ze snímku na něj samolibě civěl mladý muž. Podle límce kožené bundy, zachyceném na okraji fotografie, a pěstěné pleti rozhodně netrpěl nouzí.
Na stůl přidala ještě obálku. „To jsou osobní údaje tohoto... pána,“ řekla s odporem.
Gruzínec si přečetl lístek uvnitř. „Pan Aleš Grus... jak vidno, zřejmě je dobře situovaný.“
Klientka se zavrtěla. „Velice dobře situovaný. Dost na to, aby obměkčil spravedlnost.“ Z každého jejího slova čišela zloba.
„Chápu, madam. Chcete ten problém definitivně vyřešit, že ano?“
„Ten problém si přeji sprovodit ze světa, pane Tarnadze. Můžete to zajistit?“
Michail se příjemně usmál. „Zajisté. Mohu vám, madam Ujváryová, zaručit kompletní služby nejvyšší kvality. A protože tuto činnost provozujeme pod hlavičkou psychologické poradny, dovoluji si vás požádat o sepsání protokolu,“ sáhl po notebooku.
Julie Ujváryová se v křesle uvelebila. „Prosím,“ prohlásila bezbarvě.
„Jakou diagnózu byste si přála stanovit?“
„Trauma s hlubokými psychickými následky,“ zamyslela se.
Nasadil ve tváři příjemný výraz. „Z psychologického hlediska bych vám doporučoval spíše posttraumatický šokový syndrom s následnými depresivními stavy. Zní to hrozivěji.“ Už se ani slovem nezmínil o tom, že kdyby přišla kontrola z berňáku, bude toto slovní spojení mnohem lépe odpovídat počtu sezení, zaplacených madam Julií Ujváryovou.
„Může být,“ přikývla.
„V tom případě bych vás požádal o krátké vyprávění. Co vám způsobil pan Grus?“ začal ťukat do klávesnice.
„Co mi způsobil?“ zavrčela. „Přece peklo!“
„Prosím pokračujte,“ vybídl ji.
„Nejdřív svou bezohledností zabil mou nejlepší kamarádku, pak se mi vysmál a nakonec mne veřejně znemožnil!“ začala vztekle žmoulat sukni. Rty sevřela do úzké linky, zamračené obočí se jí slilo téměř do jednoho a oči... ty oči už nebyly propastí, ale lávovým kotlem zloby, který chtěl ničit a zabíjet pouhým pohledem.
Michailu Tarnadzemu došlo, že tohle bude mimořádně ožehavý případ. A pomalu začínal věřit, že tato ženština by pohledem zabíjet dokázala. Znal příběhy o čarodějkách, které dokázaly vysát z mužů životní elán až na hranici smrti. Jeho rodná Gruzie byla takových zkazek plná.
„Já vím,“ začal konejšivým tónem, „že je to pro vás velice bolestivé, madam Ujváryová, ale něco zapsat musíme...“
Několikrát se zhluboka nadechla. „Dobrá..,“ pokoušela se uklidnit. „Začalo to jedné noci, v Brandýse nad Labem. S kamarádkou jsme šly z baru domů, už bylo opravdu docela pozdě, - a ona mne vedla a šla blíž k silnici – když tu nás ochromil strašný hluk a ona už najednou nebyla... jen letěla vzduchem a já s ní, protože mne stále pevně držela za ruku... ach bože!“ rozeštkala se.
Nabídl jí krabici papírových kapesníků.
Odmítla je a vytáhla vlastní.
„Skutálely jsme se pod kola nějakého silného vozu. Řidič vyběhl ven a tehdy jsem poprvé uviděla Grusův obličej... Smál se, že ,tohle mu prej kámošové nebudou věřit´.., nasedl zpátky do auta a ujel. Jak byl pak asi překvapený, když jsem v nemocnici vypovídala, udala SPZ jeho vozu a řekla, že bych ho určitě poznala, minimálně po hlase...
Všechno skončilo u soudu, mezi žebry chladiče jeho auta našli kamarádčinu krev, ale ten nedokrmený hajzl se ze všeho vykroutil. Údajně té noci neměl s autem nic společného a jak jsem ho mohla identifikovat, když jsem ho neviděla a byla jsem v šoku. Jeho právník mne označil za nedůvěryhodnou svědkyni a všechno zahrál do autu. Grus nedostal ani pokutu, z líčení odkráčel se zdviženou hlavou a někde za mými zády se mi zase smál, zmetek jeden. A tomuhle společnost říká spravedlnost.“
Michail Tarnadze dopsal poslední slovo. Věděl, že Julie Ujváryová měla k najmutí jeho agentury víc než dobré důvody, ale v její verzi událostí bylo pár nesrovnalostí. Tvrdila, že viděla viníkův obličej a on zase vyrukoval s tím, že ho určitě vidět nemohla. A jak to, že soud tento zásadní rozpor nebral v potaz? Jak mohl Grus vědět, že ho skutečně neviděla?
Michail Tarnadze pomalu dospíval k názoru, že ještě o minimálně jedné podstatné věci neví. Navíc mu stále nebylo jasné, proč Julie Ujváryová šla s tak civilní zakázkou zrovna za ním. On se přece specializoval na řešení problémů, v nichž figurovala magie, což by normální kolega z branže nemohl pochopit.
Gruzínec byl mág a staral se výhradně o potíže čarodějů. Dokázal je s pomocí čárů vyřešit tak hladce, elegantně a diskrétně, jak se o tom jeho konkurentům z řad běžných smrtelníků v životě nesnilo.
Byl stále ještě na pochybách.
Přesto mezi sebe a klientku přisunul velký popelník.
Vzal čistě bílý list papíru a černou propiskou na něj cosi napsal.
Přistrčil ho k Julii.
Zadívala se na papír těma svýma podivnýma očima.
Úhledně napsáno na něm stálo:
PŘEJETE SI TEDY ZABÍT PANA A.G.?
„Ano,“ odpověděla radostně.
„Pak jsme dohodnuti. Ještě vyhotovím smlouvu, madam Ujváryová.“
Vzal ten popsaný papír a v popelníku ho pečlivě spálil.
Znovu se zadíval na obrazovku laptopu. „Cenu zakázky rozpočítáme na padesát sezení, tedy pět týdně. Akce proběhne až poté, co peníze přijdou na tento účet,“ dal Gruzínec Julii kartičku.
Za chvíli tiskárna vyplivla arch se smlouvou.
„Takže: podepsáni MUDr. Michail Tarnadze, psychoterapeut, a Julie Ujváryová. Prosím...“
Když Julie podepisovala tu listinu, věděla, že na každého jednou dojde, jen občas se tomu musí trochu pomoci. Zdaleka nebyla stoupenkyní biblického ,oko za oko, zub za zub´, ale Aleš Grus si to podle ní opravdu zasloužil...
Obchod byl uzavřen.
Jedna otázka však Michaila Tarnadzeho přece jen ještě pálila. „Madam Ujváryová, mohu se zeptat, proč jste s tímto případem šla právě za mnou, když, pokud vím, nemá nic společného s magií?“
Nadzvedla obočí. „Víte, pane Tarnadze, nikdo jiný by mi neuvěřil, že jsem viděla Grusovu rozšklebenou tlamu té noci a přečetla si poznávací značku jeho auta, když jsem vlastně slepá...“
Zůstal jako opařený. „Cože? Vždyť jsme spolu normálně komunikovali...“
Chladně se zasmála. „Podle měřítek klasické medicíny díky poruše očního nervu nemám vidět nic, ale v groteskním světě čárů a kouzel tu možnost mám. Třebaže vidím jen málo zřetelné černobílé obrazy. Ale na zpečetění osudu toho parchanta mi to stačilo.“
Bez dalších průtahů se rozloučila a slíbila okamžité zaplacení výloh.
Pak si nasadila černé brýle.
Z kabely vytáhla luxusní skládací slepeckou hůl.
Tarnadze ji vyprovodil až na ulici.
Ještě dlouho sledoval, jak se sebevědomým klepáním špičky toho bíle natřeného spojení se světem pomalu mizí za rohem.
A dům za jeho zády dál němě mlčel...


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 35 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 195 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 V45 02.03.2009, 13:10:42 Odpovědět 
   Opravdu hodně mě to zaujalo. Hltala jsem řádky jeden za druhým :) Nemámco bych vytkla :) Vtáhlo mě to do děje. ;)
 ze dne 02.03.2009, 14:19:10  
   Matylda Kratinová: Díky moc a krásný den ;-)
 Ada 15.09.2008, 0:04:41 Odpovědět 
   Srdečně, upřímně - vše to zní tak nějak "profláknutě", tak snad postačí: Blahopřeji! :-)
 ze dne 15.09.2008, 11:03:55  
   Matylda Kratinová: Ahoj, fakt díky moc, ale jak jsem tu pár dní nebyla, mám pocit, že jsem tak nějak vypadla z konceptu... jak se to kruci mohlo stát?! =-O
 endless 07.09.2008, 19:30:59 Odpovědět 
   Dům jako svědek, zrcadlo pohlcující otisk reality... proč ne.
Příběh sám ovšem by potřeboval ještě trochu doladit. Nejsem si jistá, že zrovna zmíněná událost je dostatečnou motivací k tomu, aby si člověk objednal draho a riskantně profi zabijáka. Chápala bych, kdyby při nehodě byla zabita bližší osoba než bezejmenná kamarádka (původně jsem se domnívala, že na ní Julie mohla být např. závislá co do pomoci, lae to zase odpadá, když v závěru "vrhneš" do hry bílou hůl, nadto luxusní a skládací...) ... nebo kdyby se Julie následně bála ne výsměchu, ale likvidace ze strany pachatele nehody. Tak, jak je zápletka nastíněna, působí poněkud násilně.

K některým obratům:
" ...Vteřiny se vlekly rychlostí dnů." - no, nevím....
" ... kostýmku se sukní...." - v této souvislosti to vyznívá, jako by ke kompletnímu kostýmu oblékla ještě jednu sukni extra, ale to může být jen moje hnidopišství
"... svou bezohledností zabil..." - následkem své bezohlednosti, dík své bezohlednosti...
poznámka závěrem - lze mlčet jinak než němě?
Líbilo se mi, jak jsi úvodem vystihla Gruzínce, oni jsou takoví... sebečechrací ,-) Alespoň někteří...
 ze dne 09.09.2008, 19:55:34  
   Matylda Kratinová: Ahoj, díky moc za zastavení a koment...
- pár slov na obranu (až začnu být s tou argumentací otravná, prosím, umlčte mě, je to profesní deformace):

- lidé se zabíjejí i z daleko malichernějších důvodů, Juliin příběh (hlavní roli hraje nenávist a nemalá újma na cti) jsem tady dál nerozváděla, přece jen je viděn z Tarnadzeho pohledu a Julie mu už z principu nevyklopila všechno... ("člověk nikdy neví, co takovej soukromej rypák vyšťourá"). Nehledě na to, že slepý člověk v dnešním složitém světě prošpikovaném dotěrnou sociálkou a zvědavými úředníky všeho druhu může sám existovat jen velmi stěží... takže kamarádka... co když byla něco víc (řekněme životní partnerka, s tím se dneska v soudní síni , potažmo u nájemného vraha také nikdo moc nechlubí)

- stylistické poznámky beru na vědomí (nikdy to bohužel nevychytám na sto procent, za což se stydím ;-)), obrat s vlekoucími se vteřinami a mlčícím domem už jsem diskutovala níž... a za Gruzínce díky, i když to vzniklo tak nějak mimochodem B-)

- jinak ještě jednou díky, pardon za předlouhou odpověď a psaní zdar!
 Tuax 03.09.2008, 20:58:21 Odpovědět 
   Dílko se mi dobře četlo, ikdyž jsem se v několika momentech zarazil. Občas mi přijdou věty příliš natažené a některé přirovnání, mi zrovna nepřišli vhodné. Jako vteřiny rychlosti dnů. Ale jinak se mi text líbil, má to svůj spád.

Je zde vidět i snaha mírně poodkrývat některé věci předem, ale tak, aby si to čtenář mohl spojit, až s pointou. Na mysli mám konkrétní případ:

- a ona mne vedla a šla blíž k silnici –

kde je to záměrně vloženo do pomlček, ale čtenáři to docvakne až na konci, to je fajn :)

Pak je toto hodně vloženo do myšlenek Michaila tarnadzeho ohledně nesrovnalostí, to přiměje čtenáře zamyslet se nad předchozím textem a dumat nad tím proč by to nemělo souhlasiot s výpovědí jeho klientky.

Příběh je vyprávěn s pohledu kamery většinou ze strany pana Tarnadzeho, jsou zde jeho myšlenky, dojmy a jeho interakce s klientkou i okolím. Tak mě trošku zarazila věta:

…Sekretářka a dveřnice v jedné osobě uvedla brunetu v dobře ušitém kostýmku se sukní…

Přijde mi, že více než popis pohledu pana Tarnadzeho, je to vsuvka od autorky samotné. Protože i podle tarnadzeho chování a postojů, nepředpokládám, že by měl takový přehled v modě, aby takto ohodnotil svou klientku, když ji stejně v první moment zíral po nohách :)

Jinak profil jeho, nazval bych ho psychomágem :) je fajn, takovy poměrně důvěryhodný.

Na druhou stranu klientka madam Julie Ujváryová se chová jako na vlnách. Její chování a profil vyznívá nepříliš skutečně. Nemyslím tím magický zrak, ale její chování vystupování. To jak vstoupila do místnosti a jak začala hovor s odměřeností chladností, pak se zhroutí a hle z toho div nejuchá radostí, že bude zabit Grus. Chybí tam proměny jejiho stavu, je to takové náhlé, z ničeho nic jedna takhle, pak zase jinak. Jako by byla rozpolcenou osobností.

Pozadí příběhu je zajímavé, lehce nastíněno, jen krapet vysunuto z normálu. Takže to dokáže udržet u čtení větší škálu čtenářů. Ale co se týká motivu domu, v tomto směru mi nepřijde Wskové zadání využito v dostatečné šíři. Jakoby se účástnící se autoři a autorky snažili vyhnout, tomu co jim přišlo neptařičné, místo aby si stím pokusili nějak vyhrát.

S přáním veselé mysli Lišák Tuax
 ze dne 04.09.2008, 19:57:55  
   Matylda Kratinová: Ahoj,
moc díky za přečtení i koment, a musim říct, že spousta věcí, o kterých tu píšeš (třeba ta věc s pomlčkami), mi odpadla od ruky tak nějak mimochodem a všimla jsme si jich až teď...

Jo, dobře, přiznávám, že ta věc s kostýmkem je moje vsuvka, to je pravda.., to je ženský pohled na věc, my si vždycky všímáme, co má člověk na sobě.

A Julie, v prvotním záměru bylo myšleno, že je trochu na hlavu, která oběť autonehody se chová úplně normálně... možná by to v textu chtělo nějak zdůraznit, podstrčit tam nějaká antidepresiva, sedativa nebo tak...

A dům, to je kapitola sama pro sebe...

Takže se zatím měj, díky moc za všechno a tak všelijak kolem... ;-)
 LauraKošinová 03.09.2008, 6:22:22 Odpovědět 
   Taková fantasy-krimi.:-) Zajímavé, napínavé, pointa překvapivá. Píšeš čtivě. Daří se Ti střídání dialogu s popisy, není to úsečné ani zdlouhavé. Líbilo se mi to.:-)
 ze dne 04.09.2008, 19:37:48  
   Matylda Kratinová: Děkuji moc za přečtní i komentík, přeju fajný den!
 Ada 01.09.2008, 23:59:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 31.08.2008, 14:11:03

   Jasně, že se neurazím, v Tvém podání to zní lichotivě...obávám se, že u jiných je to doplněno "špatných" snů :-)
Též hezký den
 Meluzína 01.09.2008, 12:32:23 Odpovědět 
   Ahoj Matyldo, tahle povídka se mi moc líbila, nápad je velmi originální a dobře a čtivě zpracovaný. Pointa mi připadá opravdu dobře načasovaná na konci příběhu i před-nakousnutá na začátku, tou zmínkou o zvláštních očích. Omlouvám se, ale gramatiku si hodnotit netroufám, sama s ní mám velké problémy.
 ze dne 01.09.2008, 20:26:33  
   Matylda Kratinová: Tak co odpovědět? Že se musím začervenat nad tou chválou? :-D
Ale ne, díky moc za přečtení a koment, gramku neřeš, ne každému bylo shůry dáno...
Takže zatím hezký den!
 Ada 31.08.2008, 14:11:03 Odpovědět 
   Ahoj,
budu se opakovat - když všem, tak stejně:
- "slunko" - slunce?
- poslední tři věty prvního odstavce mají všechny jako přísudek "být"
- proč "zabručel" vstupte, když ji očekával, jako majitel firmy, která je závislá na klientech, by si měl ohlídat, jakým tónem hlasu vyzývá ke vstoupení, už to může formovat vztah klienta k němu
- asi bych nerozváděla, že byl kostýmek se sukní - uváděl by se pro upřesnění pouze kalhotový kostým a když pak obdivuje její nohy, tak je jasné, že měla sukni
- označit oči jakékoliv ženy (i kdyby to měla být kráva) za bulvy není hezké, ale vzjledem k tomu, že to byl chlap, cizinice, no...
- "ta neznámá ženská" - možná by stačilo "ta ženská"
- ta čárka a pomlčka před "a ona mě..." - možná by tam mohla raději začít nová věta
- možná lépe "nabídl jí Z krabice papírových kapesník" - protože takhle to vypadá, že výtáhla vlastní krabici
- "kámošové" - kámoši?
- "tu listinu" - jen listinu?
- chyby v interpunkci - 12. řádek 1.věta "sebou, vyrazil", "prosím" se odděluje čárkou oboustranně, naopak čárka není před "s tradicí"
- "němě mlčel"?
Příběh velmi čtivý, živý, závěr vypointovaný, chyb minimum, délka optimální, dům sice jen jako němý svědek, ale mihl se...
Z dosavadních příspěvků se mi asi líbí nejvíc ten Tvůj.
Hezký den
 ze dne 01.09.2008, 20:22:56  
   Matylda Kratinová: Ahoj, musím ti pogratulovat k tak obsáhlému komnetáři, skoro bych to označila za dílo "betareadera snů", teda pokud se neurazíš... Jinak s čárkami válčím celý život, stylistické a věcné poznámky beru na vědomí (otázku výrazu "zabručel" už jsem vysvětlovala Ireně Mayer).
Jinak moc děkuju za přečtení a koment a přeju fajný den!
 Leontius 26.08.2008, 21:55:05 Odpovědět 
   Má reakce se asi bude dosti lišit od ostatních. První polovina díla mě držela u monitoru. Po dlouhé době něco, co vypadá na gangsterku (ačkoliv ten žánr dvakrát nemusím, konečně osvěžení), le pak ta věc s magií. No tehdy jsem se vrátil v textu, zda se nejedná o přirovnání či vtip. Co se dá dělat. Mně osobně pointa nesedla, připomněla mi laciné příběhy z "Věřte nevěřte".

Styl se mi hodně íbil, jak jsem již zmínil. Byl jasný a přitom osvěžující. Na můj vkus jen příliš dlouhé dialogy. A s tím domem mají pravdu... No známkovat zatím nebudu, WS je WS :-)
 ze dne 28.08.2008, 17:42:41  
   Matylda Kratinová: Ahoj, moc díky za přečtení a netradiční komentář... proti jeho odlišnosti nic nemám, říká se přece "proti gustu žádný dišputát".

Gangsterka to možná je, i když spíš jde o vedlejší efekt, původně jsem vycházela z toho, že Julie jde prostě objednat vraždu jednoho mimořádně neurvalého pána, ale protože jsme v éře všemožných odposlouchávacích sarapatiček, ona ani Tarnadze nemůžou říct nic přímo... takže se musejí prokousat houštinou narážek a dvojsmyslů.

A Dům... no jo, holt se mi z něj nechtělo dělat jednoho z hlavních hrdinů.

Takže zatím pěkný den a slovům zdar!
 Vanessa Kuzníková 20.08.2008, 22:46:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 20.08.2008, 14:13:34

   Jen příběh rozváděj. Mě strašně dlouho trvá než se tady na saspi do něčeho zakousnu. Upřednostňui jen humor a detektivku a tohle mě fakt vzalo.
Aleš musí poznat jaké to je ublížit někomu jinému. Ne, ne rychlá smrt je pro něj vysvobození. A pan Tarnadze si dobré víno zaslouží, ale bacha musí být skoro jako bůh - spravedlivej. Takže než někomu zakroutí krkem musí vědět, že tak je to správné.
Těším se na tvé další texty.
 Vanessa Kuzníková 20.08.2008, 14:13:34 Odpovědět 
   Mě se to líbilo, i když ten dům je opravdu jen v pozadí.
Ale mrzí mě, že na začátku to vypadá, že ta mladice normálně vidí-sedne si sama, podá ruku... spíš bych napsala, že když on se vrátí z WC, že ona tam už sedí.
Námět super, udělala bych s toho celý příběh a to včetně mučení pana Aleše a jeho kruté smrti a ty náznaky nedůvěry pana Tarnadzeho bych také rozvedla a uvedla ho do nějakého pohybu. Taková menší hororová detektivka s dobrým koncem.
 ze dne 20.08.2008, 18:59:56  
   Matylda Kratinová: Ahoj, moc díky za přečetní a koment 8-)

Otázka Juliina uvedení do příběhu je věcí budování napětí, ale uznávám, že tvůj návrh je opravdu vykutálený.

Už dlouho si lámu hlavu, jestli ten příběh dál rozvést nebo ne (autorovi se to kecá, když má vymyšlenu spoustu alternativních verzí, které se do finální podoby povídky nedostaly). Ale Tarnadze je profík, nechala bych ho pana Aleše suše odprásknout a pak bych ho poslala na dobré gruzínské vínko a nějakou baštu do oblíbené restaturace...
Tak zatím nashle a psaní zdar ;-)
 VanillaSky 19.08.2008, 23:18:21 Odpovědět 
   Takže ak som to dobre pochopila kúzelníci s magickou mocou boli obaja...To by sa ale žilo na svete keby takú moc mal každý a popritom by bol vo svete kúziel aj zdravý :)...Poviedka sa mi páčila, je dobre napísaná.
 ze dne 20.08.2008, 18:51:00  
   Matylda Kratinová: Ahoja, moc děkuji za přečtení a koment, hádala jsi správně ;o)

Jinak důvod toho, proč Julie vidí, tkví v tom, jak jsem si odůvodnila existenci magie (zčásti je to odůvodnění zcela fyzikální), což jsem tady ale nechtěla rozpitvávat. V podstatě jde o to, že magie není nic jiného, než kvantum energie a energie může měnit své formy, avšak je jí pořád stejně (to je ta fyzikální stránka věci). A mágové jsou lidé, kteří s tou energií umějí hýbat, dokáží jí manipulovat a nutit ji, aby změnila svou formu (což už je vylhané), takže jsou to vlastně takové "přečerpávačky". Tolik k magii...

A Julie "vidí" proto, že vnímá ty toky energie v okolí...

Takže přeju hezký den, doufám, že tě z toho obšírného výkladu nerozbolela hlava ;-)
 Angile 16.08.2008, 12:52:38 Odpovědět 
   Dílo mne nepřesvědčilo. Je nudné. Pointa se mne nedotkla, některá místa jsou zbytečně hluchá, až násilně vložená, spousta zbytečných detailů...Tarnadze je hezké jméno...na trojku to není...v díle naprosto chybělo něco, co by mne drželo při bdělosti, měl jsem pocit, že usnu...přesto jsem dočetl, neuraž se a piš dál...
 ze dne 19.08.2008, 21:11:43  
   Matylda Kratinová: ahoj, pokud tě to nechytilo, máš můj obdiv, žes dočetl a ještě z toho sesumíroval nějaký závěr... takže se dál budu držet svého žánrového kopyta, tedy fantasy...
hezký den, psaní zdar!
 Svetla 15.08.2008, 21:39:21 Odpovědět 
   Takže:

řekla bych, že motiv domu je velmi slabý. Myslím, že by měl být silnější.

Líbí se mi pointa.

Povídka je zajímavě, poutavě napsaná. Má bohatou slovní zásobu, celkově se mi líbí.

Co se týče postav, všechny jsou funkční, řekla bych. Nic na mě nepůsobilo rušově, četlo se to dobře. Kdyby nebylo témátkem dům, určitě bych dala 1, ale takhle je to jen 2. Doufám, že se nezlobíš.
 ze dne 19.08.2008, 21:03:43  
   Matylda Kratinová: Ahoj, moc díky za přečtení, koment a známku.
Nevím, přiznám se, že jsem se to s tím domem snažila tak nějak ukoulet (podle hesla aby se vlk nažral a koza zůstala celá), aby se rozprostíral akorát na pozadí. I když myšlenka domu, který aktivně ovlivňuje dění ve svých místnostech také není k zahození.
;o)
 Irena Mayer 14.08.2008, 21:58:27 Odpovědět 
   Hodnocení od autora, který se chce taky zúčastnit:

Povídka se mi docela líbila. Odpovídá zadání, motiv domu je sice slabší, ale co my můžeme vědět, když se jedná o magii :) Zmíním jen pár nedokonalostí, které mi kazily celkový dojem.

Název - přemýšlela jsem dost, ale nenapadlo mě nic, proč by se povídka měla takto jmenovat. Ano, černá a bílá magie, to se nabízí, jen to v tomto případě nesedí… možná to ostatní vnímají jinak…

Popis havárie - připadá mi to dost zmatené, nejdřív letí vzduchem, pak se skutálí pod kola vozu, který je odhodil? Možná to jen špatně chápu, nikdy sem u havárky nebyla… ale rozhodně divné mi připadá chování řidiče, to, co řekl o svých kamarádech… a mohl vůbec v té rychlosti poznat, že jedna žena je mrtvá a druhá slepá? To jen na zamyšlení…

A teď pár vět, které mi opravdu nesedly:

Pan majitel se právě šlechtil před zrcadlem na záchodě. - celkovému popisu prostředí by spíš odpovídala toaleta

Spokojen sám se sebou vyrazil zpět do pracovny. - slůvko zpět působí divně, já bych ho vynechala

Vteřiny se vlekly rychlostí dnů. - dost divné určení rychlosti vlečení :)

"Vstupte," zabručel. - výraz zabručel neodpovídá popsanému stylu majitele firmy a proč vlastně by měl bručet?

Sekretářka a dveřnice v jedné osobě… - divné, stačí sekretářka

Jsme přece solventní firma, s tradicí v oboru. - asi špatně použité cizí slovo, spíš by se hodilo diskrétní nebo hezky česky "slušná firma"

Ze snímku na něj samolibě civěl mladý muž. Podle límce kožené bundy, zachyceném na okraji fotografie, a pěstěné pleti rozhodně netrpěl nouzí. - muž je popsán dost divně, nepoužila bych slovo civět a že je něco zachyceno na okraji fotografie? Lépe by bylo např. jednoduše "podle kožené bundy a pěstěné pleti rozhodně netrpěl nouzí"

Gruzínec si přečetl lístek uvnitř. - číst lístek uvnitř, možná to čaroděj dokáže, ale není to šťastné vyjádření…

nedokrmený hajzl - co to znamená?

Za chvíli tiskárna vyplivla arch se smlouvou. - rovněž tady neodpovídá popisu prostředí výraz vyplivnout…

A dům za jeho zády dál němě mlčel... - dá se mlčet jinak než němě?

Závěrem chci říct, že povídka je dobrá hlavně námětem (nápad!). Divím se, že je pod ní tak málo komentů… známkovat nebudu, u ws to nedělám :)
 ze dne 19.08.2008, 20:49:50  
   Matylda Kratinová: Ahoj, moc děkuju za přečtení a komentář...
takže k vysvětlování...
- "černá a bílá" - název se týká toho, jak Julie vidí - jen černobílé obrazy (viz výše)
- ta havárka - auto sice chodce odhodí, ale záleží na tom, jak dobrzdí... takže nešťastník se klidně může dostat pod kola, ale přiznávám, že v popisu by to asi chtělo trochu osvětlit
- k tomu řidiči... klidně mohl být opilý a nereagoval adekvátně... a jak by to hrdinka mohla vědět, když on všechno popřel, alkohol nebo fet z něj dávno vyprchal a tak dál a dál... rozhodně nechci být vševědoucí autor
- stylistické a slovníkové poznámky beru na vědomí
- "Vstupte," zabručel. - o pár vět výš je naznačeno, že ze setkání neměl zrovna dobrý pocit... ale proč se v přítomnosti zákaznice trochu nepřetvařovat?
- "a dál němě mlčel"... podle mých úvah se dá mlčet různě... člověk může být úplně netečný, může mluvit jen řečí těla, artikulovanou řečí... no, možná se už zahrabávám někam, kde je moc osobních názorů
- "nedokrmený hajzl" - místní lidová tvořivost je někdy vskutku obdivuhodná (slovo "nedokrmený" se v tomto případě vztahuje k "nedospělý, nedorostlý, atd.")
Tolik k vysvětlivkám ;-)
Jinak přeju hezký den a píšící pero (pardon, klávesnici).
 Šíma 14.08.2008, 12:01:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 14.08.2008, 12:00:32

   Nějak se mi to zašmodrchalo, ale já vždy někam odbíhám a nikdy se nedržím věci (tolik k mému komentáři)! Howg, domluvil jsem! ;-)
 ze dne 14.08.2008, 21:32:11  
   Matylda Kratinová: Šímo, nejsi ty náhodou psycholog (alespoń amatérský?)? Musím říct, že s tak detailním rozborem coby přípravou jsem se rozhodně nepárala. Prostě mi od ruky odpadl text, v němž jsem pak vychytala pár much... takže... ano, nachytal jsi mne na švestkách! Gratuluji!
 Šíma 14.08.2008, 12:00:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 11.08.2008, 13:31:49

   No, podmínky WS-ka říkají něco o rozboru, tak se do toho dám, ale neručím za výsledek! ;-)

Dějová stránka: Text začíná docela příjemnými popisy, které navozují atmosféru a seznamují s místem, kde se bude příběh odehrávat. Jedna místnost v jednom docela obyčejném domě, jehož zdi skrývají nejedno tajemství. S postupujícím dějem nabývá příběh na gradaci a do popředí vystupují mnohé skutečnosti, o kterých čtenář netuší, nebo o nich může jen hádat. Zápletka se točí okolo jisté dopravní nehody, kdy je nevidomá žena poražena autem a její přítelkyně zabita (stejným vozem), řidič nejenže neposkytl svým obětem pomoc, ale vysmál se jim a ujel z místa činu. Na první pohled banální záležitost, nehody se stávají na každém kroku, kdyby nešlo o čarodějku a pomalé (a neschopné) soudy, nebo spíše dobré právníky, kteří pro peníze udělají vše.

K postavě řidiče, o které je zde řeč: Žena řidiče předem neznala a jeho reakce na celou situaci se zdá nevěrohodnou, viz ona věta: "...to mi nikdo neuvěří...", ve smyslu pozdějšího vyprávění kamarádům (...přejel jsem nějaké dvě ženské, byly to pěkné krávy...) No, přiznejme si, kdo by něco takového řekl, pokud by srazil (třeba i na přechodu) nějaké osoby? Možná byl dotyčný pod vlivem alkoholu a nevěděl, co dělá...

Motiv bytostí s čarodějnými schopnostmi (jako jisté vyšší spravedlnosti) je zajímavý a příjemně příběh zpestřuje. Může být také překvapením pro čtenáře, kteří čekají jen obyčejný pohovor u psychiatra (nanejvýš někoho, kdo najímá lidi na špinavou práci), avšak kdo by čekal, že jde o kouzelníka? Pointa je vcelku dobrá a vše vysvětlující, jak by mohla slepá žena vidět, není-li také čarodějkou? Závěr je takovou hezkou tečkou a poukazuje na samotný dům, ve kterém se příběh odehrál a přirovnává jej k živé bytosti, která by sice mohla vyprávět, ale nemůže (přestože jde jen o obyčejný dům)...

Postavy příběhu: ON - z textu vyplývá, že je náš hrdina někým, kdo si velmi zakládá na svém zevnějšku a reprezentaci, což tomu odpovídá i zařízení místnosti, ve které přijímá své klienty. Jeho status (byť jde jen o psychiatra) se s postupem času ozřejmuje a čtenář má poprvé možnost udělat si obrázek o tom, jaké by to bylo, kdyby mezi námi žili skuteční čarodějové, kteří žijí normálně pouze v pohádkách a fantasy příbězích. Zdá se, že není této postavě co vytknout, podíváme-li se na jeho vystupování, profesionalitu (včetně komunikace s klientkou). Jde zde o ctižádostivého muže, který ví co dělá a je na to patřičně hrdý. A ačkoliv nejde o obyčejného člověka, nejsou mu cizí lidské pocity a myšlení...

Ona: Na první pohled obyčejná žena. Že s ní není něco v pořádku (tedy to, že je slepá) čtenář hned tak nepozná, přestože zde autorka předkládá jisté indicie (hluboké černé oči), jak se asi na svět "dívají" slepí lidé? Jejich oči nereagují na světelné a pohybové impulzy, ale jsou pořád stejné (patrně). To, že je hrdinka čarodějkou je zřejmé také na konci příběhu. Zvláštní je její postoj k osobě, která je strůjcem všem problémů (jistý bohatý podnikatel, který může vše). Pokud by šlo jen o akt pomsty a touhu po spravedlnosti, dala by se zápletka, jako hlavní osa příběhu akceptovat, bez ohledu na to, že zde jde o čaroděje (setkání dvou na první pohled obyčejných lidí za účelem dokonání toho, co soudy odbyly). I když touha po pomstě může být dobrou motivací k jakémukoliv činu, naše hrdinka se patrně odhodlala k poslední možné volbě (aniž by si sama umazala ruce od krve). Ve vztahu dvou lidí, kteří uzavírají mezi sebou jistý obchod je její postavení (v příběhu) důležité a pochyby onoho muže zasloužené.

Zápletka a pointa: Celý příběh se točí okolo smrti přítelkyně ženy, která přichází do kanceláře onoho muže (čaroděje). Jak už bylo řečeno, držení se motivu pomsty (za každou cenu) není špatnou volbou, ne však již něčím zvláštní, nebo novým. Pomalé odkrytí pravdy o obou aktérech tohoto jednání je přínosem pro celý příběh a zvýšilo jeho čtivost. Ne vždy je normální to, co se jako normální jeví. Děj této povídky není chudý na zvraty (v rámci možností samotného příběhu) a ne všechny otázky jsou zodpovězeny. Dojde-li k naplnění smlouvy (tedy samotnému zaplacení a provedení zakázky) to již zůstává na fantazii čtenářů. Konec povídky překvapí, žena která je slepá (snad díky té nehodě), vidí svým vnitřním zrakem (nakonec v rámci toho, že jde o čarodějku to není zas tak překvapivé).

Verdikt: Příběh mohl být ještě napínavěji zpracován a myšlenky a pohnutky samotných aktérů více rozvedeny, avšak délka textu (viz podmínky Workshopu) nedovolují přílišné rozepisování děje a popisů, což je možná škoda, i když by se autorka mohla i do oné "horní hranice" vejít. Ale i tak jde o docela zdařené dílko, které nejen pobaví, ale také zaujme...

Ale jinak si stojím za svou známkou!
 kalinka 13.08.2008, 15:49:52 Odpovědět 
   Přijde mi to velmi nápadité a vzbuzující napětí. Dům je tu však upozaděn zcela výrazně:o)
 ze dne 14.08.2008, 21:18:12  
   Matylda Kratinová: Ahoj, díky moc za přečtení a komentík!
Co se upozaděného domu týče, přidělávat mu nožičky a ručičky, aby byl víc v popředí, to už se mi zdálo opravdu moc střelené ;o)
 Šíma 11.08.2008, 13:31:49 Odpovědět 
   Ze začátku vypadal text docela nevinně, pak trochu přitvrdil a pak znovu! ;-) Zajímavé, čarodějové žijí mezi námi a dokáží vidět, ačkoliv jsou slepí (viz ona žena). Pokud selže lidská spravedlnost, musí pomoci vyšší moc a je jedno, jde-li o náhodu, nebo pomoc oné náhodě, která vše vyřeší... Vypadá to, že dům byl jen němým svědkem a přestože zdi slyší všechno, těžko něco vyzradí! Jo, jo...

Tady mě napadlo (ačkoliv je to jasné) že vytáhla svou vlastní "krabici kapesníků"! :-DDD --> Nabídl jí krabici papírových kapesníků.
Odmítla je a vytáhla vlastní. ;-) Líbilo!
 ze dne 12.08.2008, 11:25:38  
   Matylda Kratinová: Ahoj!
moc děkuji za přečtení a koment (byť zjišťuji, že dát dohromady solidní postřeh dá čím dál víc práce ;-) ). To přitvrzování je důsledkem toho, že se mi na začátku ani vprostřed vůbec nechtělo prozradit, o co ve skutečnosti jde - takže jsem si musela dát obrovský pozor na slovník, ale začínám docela zírat, co de dá večer v posteli stvořit (možná bych měla jít té posteli poděkovat).
Mimochodem, Julie chce být co nejvíc samostatná, což se projevuje v tom, že v té své obří kabele nosí kdovíco. Včetně vlastní krabice kapesníků.
Tak zatím hezký den.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
This goodbye
kivan
PEŘINKA
Tilda
Město velkých r...
RastoO
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr