obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tři muži ::

 autor Thaddeus Colman publikováno: 12.08.2008, 2:09  
K povídce mě inspiroval jeden můj neznámý návštěvník. Právě jemu svou povídku věnuji.
 

Nad městem se ženili snad všichni čerti. Pršelo, blesky ozařovali oblohu co chvíli, opravdu počasí, že by člověk ani psa nevyhnal. Je už tma, ve všech oknech, v rodinných domcích, panelácích, i všelijakých ostatních přístřešcích se svítilo. Jen dva tři se prodírají fujavicí. Jeden se ve tmě skoro ztrácí, tak mnoho s ní má společného. Při druhém skoro jako by přicházelo lepší počasí. Tma okolo něj nebyla tak hustá, ani vítr tolik nefoukal a člověk neprochladl ani nepromokl.
Jdou tři muži městem. První jak tma sama, druhý opak toho prvního. A ten třetí? Ach, ten bídný lidský červ, jen bídný život, vyhlídky na lepší zítřky a trochu bláznovství ho ženou dál. První i druhý jdou a vědí kam. Počasí je netrápí, šaty je nestudí. Jen třetí co chvíli nadává na počasí a myslí na návrat. Návrat, ale kdež, vždyť není kam se vrátit, všechny mosty už jsou dávno spálené.
Uprostřed města je autobusová zastávka. Člověk k ní dorazí jako první a vděčný za přístřešek se schová před deštěm. Za chvíli přicházejí i oni dva muži. Jeden od východu, druhý ze západu. Když se poprvé uvidí, oběma jim přelétne přes tvář úsměv, prvnímu úsměv trochu krutý, druhému spíše smutný. Pak vejdou dovnitř.
„Dobrý večer,“, praví muž vcházejíc. Na sobě má oblek, který se má zvláštní tvary, co však vše přebíjí je pouhá černá.
„Dobrý, u všech bláznů, kde to žijete? Já venku vidím jen nadělení boží.“, odvětí člověk, který už sedí na lavičce uvnitř zastávky a snaží se nedotýkat mokrých studených šatů.
„S tím Bohem opatrně,“ poznamenal nový příchozí. Člověk se po něm podívá. Je si skoro jist, že jediné co zahlédl byl bílý šat, jakmile se ale podívá znova vidí jen nevýraznou šeď.
„Ale, jděte, kdo by dnes věřil v Boha?“ usměje se temný muž.
Zvláštní, pomyslí si opět člověk, docela určitě byl šat toho muže celý černý. A teď je šedý – úplně stejný jak šat druhého příchozího. Podívá se jim do tváře, se snahou zjistit nějaké objasnění této věci. Kouká po prvním, kouká na druhého.
Ne to není možné, ano, teď ho vidím docela jasně. Podívám se do tváře druhému, sedí po levé straně, já uprostřed, třetí muž vpravo. Koukají do země. Ano, teď ho vidím. Ano v té tváři je něco známého, to bylo u toho prvního muže také. Také? Jak ale vypadal vůbec první muž?
Člověk se na něj rychle podívá. Ano, sedí tam pořád, je stejný. To jen ta tvář mi nějak vypadla.
Muž vpravo se přestane na chvíli dívat do země a otočí se na člověka.
„Proč si nevezmete na sebe suché šaty?“
Člověk nechápavě zamžourá očima a chvíli přemýšlí, zda se mu to nezdálo. Ale ne, ta tvář se na něj pořád tázavě dívá, neostrá ve slabém osvětlení pouličních lamp.
„Rád bych, ale nemám žádné oblečení, krom toho co mám na sobě mokré.“
„Ta brašna vedle vás snad není vaše?“ zeptá se muž udiven.
Člověk se podívá vedle sebe. Brašna tam opravdu je, člověk nevycházejíc z údivu do ní nahlédne. Jsou tam šaty, suché. Jako by ani ta brašna nikdy v dešti nebyla. A proč by také byla, pomyslí si muž, docela jednoduše ji tu někdo zapomněl. Že jsem si jí nevšiml dříve. Podívá se po těch dvou neznámých, ale ti už tu nejsou.
Člověk ze sebe rychle shodí své mokré šaty a obleče si nové suché. Jsou pěkné, teplé a skvěle sedí. To tu určitě někdo přichystal akorát pro mne, zasní se člověk, nějaký anděl. Staré šaty mu najednou připadají neznámé a cizí. Ne, tyhle šatu jsou stvořeny jen pro mne. Nechám si je.
„Necháte si je? Kdo vám je daroval?“
Člověk se překvapeně otočí. Vlevo vedle něj sedí muž v bílém rouchu. Člověk hanbou sklopí zrak. Už už chce něco říct a znovu vzhlíží k bílému muži. Ten tam již není.
Než aby nad tím člověk přemýšlel, nechá se ukolébat dopadajícími kapkami deště a pomalu, tam na autobusové zastávce, usíná.
Probudí ho až hlasitá rána. To asi blesk uhodil někde blízko do stromu, pomyslí si. Na spánek to už ale nevypadá. Pomalu otevře oči. Muži zase sedí na svých místech – oba stejně šedí a nezapamatovatelní.
„Spal jste dobře?“, ptá se jeden z nich, zrovna ten co sedí vpravo.
„Děkuji za optání, ale moc ne. Zdá se, že noc moc nepostoupila“
„Nepostoupila, nepostoupí. A zdá se i ve vaší hlavě není o moc lepší nálada, než venku počasí“ praví druhý muž.
„Jak to víte?“ podiví se člověk.
„Inu, je vám to vidět na tváři.“
„Ano, ano, ale každý zbouraný most jde znovu postavit. Víte to?“ ujme se slova zase muž vpravo.
„Postavit to co se mi podařilo v životě zbourat?“, podiví se člověk.
„Ano i to lze. Ale není to vždy to nejlepší řešení,“ namítá muž vlevo.
„Proč by nebylo, vždyť je dobré napravit to, co člověk zkazí.“
„To by bylo krásné,“ promluví opět člověk a dívá se dveřmi ven s trochu nepřítomným výrazem.
„Pomohu vám,“ nabídne muž vpravo.
Člověk se rychle vrací zpět nohama na zem: „Pomoci mně? Myslím, že už to nejde. A vůbec, na co se vracet ke starým mrtvým věcem.“
„Chcete nechat věci tak jak jsou?“ zeptá se muž vlevo.
Člověk pomalu přikývne.
„Pak začnete znovu. Budete opět žít, možná lépe než předtím, ale vše skončí stejně, nebo spíše ještě hůř.“
Člověk mlčky přemýšlí.
„I to by bylo možné. Začít nový život. Nemyslím si, že by to bylo všechno tak špatné. Nekoukejme se přece na svět tak černě. Vždyť vždy lze znovu začít. Anebo se vrátit.“
Člověk se probere ze svého zamyšlení: „Ne, už nechci znovu začínat. Chci zpátky.“
Muž vpravo se lehce usměje.
„Nic není snazšího, stačí chtít. Pomohu vám.“
Postava vlevo mlčky zavrtí nesouhlasně hlavou, chystá se něco říct, ale to už promluví člověk, s nadějí v hlase.
„Opravdu mi pomůžete? Jak?“
„Inu, třeba hned. Jenom stačí opravdu chtít.“
Tu už muž vlevo promluví, v hlase jasný nesouhlas a lítost.
„Nedělejte, nic nelze mít hned. Spěch působí jen bolest, sobeckost jen zármutek a vlastní cíle končí v temnotě.“
Člověk ho neposlouchá. Má opět svoji snovou tvář, nepřítomný výraz. Vrácení zpět. Přenesení za všechny ty spálené mosty. Ó bože, nic víc, jen to.
„Chci!“
„Ať se stane.“ řekne muž vpravo a začne se smát. Směje se krutě. A člověk se vrací. Vrací se zpět, přes hluboké rokle. Tam, kde chtěl znovu zkusit, to co se poprvé nepovedlo.


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 51 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 estel 12.08.2008, 2:08:04 Odpovědět 
   Ááááááááhoj.

Řekla bych, že je to dobrý příběh. Skutečně dobrý. Dokázal jsi zachytit atmosféru, to je bod pro Tebe. Dokázal jsi zachytit myšlenku (pochopila-li jsem to dobře), další bod pro Tebe. Sestavil jsi zajímavý příběh a to je třetí bod pro Tebe. Ukázal jsi schopnost psát a snad i to, čemu většina smrtelníků říká talent.

Ovšem, CK estel nabízí prohlídkový let po děsivých chybách Thaddea Colmana. Nechte si odbavit zavazadla a zatněte zuby.

● První děsivá chyba v našem obludáriu je použití klišé. Abychom si rozuměli, klišé jest zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat (ačkoliv dnes se používá v daleko širším pojmu).
- se ženili snad všichni čerti
- počasí, že by člověk ani psa nevyhnal
- bídný lidský červ
Arg. Takové obraty lze použít ve stylu publicistickém, ale nikoliv v uměleckém. Je to, jako kdybys v luxusní restauraci podával párek v rohlíku.

● Dalším exotem naší expozice je střídání časů. Převahu měl rozhodně přítomný čas, ale probleskoval do něho čas minulý. Já osobně bych preferovala ten minulý, protože mi připadne přirozenější, ale výběr nechám na Tobě. Ale vybrat si musíš, protože přebíhání mezi nimi působí jako hrášek v jogurtu.

● Vuá, a je tu shoda podmětu s přísudkem.
- blesky ozařovali
Blesky jsou nepochybně neživotné, takže přísudek bude s ypsilonem.

● A máme tu přímo tragickou chybu se jménem přechodník. Tvá oblíbená koncovka –íc je totiž koncovkou pro ženský rod. Pro mužský to je –e nebo –a. Tedy nikoliv:
- praví muž vcházejíc
- člověk nevycházejíc z údivu
Správně by to bylo „vcházeje“ a „nevycházeje“.

● No a už se dostáváme do opravdu podivné oblasti. Malé děti by bylo lepší odtáhnout od okénka a podíváme se na příslovce. Příslovce. Podle některých (ano, myslím teď S. Kinga) jsou všechny příslovce zbytečné. Já si to nemyslím, protože trpím alespoň malou dávkou příslovcové závislosti, ale pravdou zůstává, že spoustu toho můžeš nechat na čtenářově fantazii. On už si domyslí, jak se asi kdo na koho kouká a podobně. Příslovce tedy uložit do krabičky poslední záchrany a vytahovat je jen v nevyšší nouzi. Zkrátka šetřit. Extrémní případ jejich plýtvání je zde:
- mlčky zavrtí nesouhlasně hlavou
„Zavrtí hlavou“ by (bohatě) stačilo.

● A přímé řeči. Právě jejich zápis je asi nejčastější chyba. A přitom je to docela jednoduché. Takže. Pakliže za přímou řečí následuje věta uvozovací (takové to „řekl“, „vykřikl“, „zeptal se“,…), neukončuješ přímou řeč tečkou, ale čárkou, popřípadě otazníkem nebo vykřičníkem. Cokoliv z toho přijde před horní uvozovky a za nimi už žádná čárka není. Tedy:
„Přímá řeč,“ uvozovací věta, „případné pokračování přímé řeči.“
„Přímá řeč?“ uvozovací věta.

A máme za sebou tu obecnější část. Pokud se na to cítíš, tak čti dál. Pokud ne, požádej letušku o padák a pokračuj k nápisu EXIT :-)

- Jeden se ve tmě skoro ztrácí…
I vzhledem ke kontextu by bylo mnohem lepší použít místo jednoho prvního.

- který se má zvláštní tvary
Zvratné zájmeno „se“ je tam nepochybně (doufám, že na bod o příslovcích už jsi zapomněla :-)) navíc.

- mokrých studených šatů
- a obleče si nové suché

- že jediné co zahlédl byl bílý šat
„Co zahlédl“ je věta vložená a měl bys ji oddělit z obou stran čárkami.

- Ne to není možné…
Za „ne“ přijde čárka.

- Proč si nevezmete na sebe suché šaty?
V takhle postavené větě by byl důraz na tom, že si je bere na sebe. Ale on si vždycky vezme šaty na sebe, takže by bylo lepší změnit slovosled a dát důraz na suché šaty. „Proč si na sebe nevezmete suché šaty?“

- krom toho co mám na sobě mokré
„Co mám na sobě“ je opět věta vložená a zase tam tedy přijdou čárky.

- Člověk se podívá vedle sebe. Brašna tam opravdu je...
Ne, tohle je jen pocit. Vedle sebe má přece jednoho muže v jedné strany a druhého muže z druhé strany. Na jaké straně je tedy taška?

- tyhle šatu jsou
Šaty?

- zrovna ten co sedí vpravo
„Co sedí vpravo“ je vedlejší větou a opět před ní musíš ťuknout čárku.

- Postavit to co se mi podařilo v životě zbourat?
Analogicky přijde čárka před co.

- Chcete nechat věci tak jak jsou?
A sem před jak.

- „… Jak?“
„Inu, třeba hned…“
Na otázku jak to není zrovna nejlepší odpověď.

Á, připoutejte se, přistáváme.
Takže, člověče, soustřeď se. Máš na víc. Ty máš na jedničky. Takže pokud Ti ji příště nebudu moci dát, pošlu Ti mnohem víc citoslovcí arg. A to je opravdu vážná výhružka :-) Do té doby přeji dostatek inspirace a… no, pevných nervů :-)
 ze dne 12.08.2008, 8:23:07  
   Thaddeus Colman: No nazdar. Vždyť je tě těch chyb snad víc než písmenek v povídce :). No nic, chybami se člověk učí, takže se budu snažit je nezopakovat.
 ze dne 12.08.2008, 2:09:00  
   estel: No a omlouvám se za ty podivné odrážky, to je tak, když někdo píše, kde nemá :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
U nebe
Devon
Vlakem k Lině
Charles
Blahopřání
J.K
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr