» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."

NelaS

počet přístupů: 2140902

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303468 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Arandil Harfeník - 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Arandil Harfeník

taira	publikováno: 18.08.2008, 9:02

Pokračování, v němž vstupuje na scénu jiný z hlavních hrdinů ;-)


	2. Únava a vyčerpanost. Vztek zmizel už kdesi dávno na počátku cesty. Docházely mu síly a věděl, že se nesmí zastavit. Život sestřičky je příliš drahocenný, než aby jej riskoval svým otálením... silou vůle zaháněl myšlenku, že vlastně ani pořádně netuší, kam jít. Jak by mohl? Neznal jiný svět. A kdyby cizinec nepřišel právě odtud... nikdy by nevkročil do zemí, které obývají přízraky dávno ztraceného národa. "Ale ty musíš, že?" pomyslel si hořce. "Slíbil jsi to. Přísahal. Při všech bozích, na které sis dokázal vzpomenout, při těch starých... i při tom novém, ukřižovaném." Podél cesty, v hustých temně zelených keřích obsypaných stříbrnými kvítky, jako by se míhal stín. Útlá postava skrytá v plášti, snad jen zvědavá, snad číhající na příležitost vhodnou k útoku, to Evnisien MacLyr netušil. "Jistě, hlupáku. Ani tě nenapadlo uvažovat, co bude, až někoho z nich potkáš. Čekal jsi, že vpochoduješ rovnou do mohyly, najdeš toho parchanta, co vztáhl ruku na Branwen, necháš ho okusit chladného železa, a zase zmizíš?" Asi ano. Nikomu ze Vznešeného lidu nelze věřit; od počátku byla mezi nimi a Milessiany prolita krev... "Dovoluji si nesouhlasit," vpadl mu do úvah jasný hlas. Ženský. Kousek na cestě od něj, sotva tři, čtyři kroky, stála dívka. Vítr si hrál s rozcuchanými tmavými vlasy a v očích zářily plamínky zpola ztracených hvězd. Něco mu v ní připomínalo svítání. Nebo snad soumrak? Na tom zas až tak nezáleželo. "Já... já..." dostal ze sebe pouze a ona se jen rozesmála. "Máš příliš hlasité myšlenky, člověče," poznamenala a dlouze spočinula pohledem na jeho zbrani. "S něčím takovým si koleduješ o vážný problém. Ve Faerii je chladné železo zapovězené - a pozemky mého otce nejsou výjimkou." Ne, nebála se. A to ho zarazilo snad nejvíc ze všeho. Kdyby chtěl, mohl by... ale nechtěl. Ne, když viděl její bezstarostnost. "Omlouvám se, krásná panno," řekl jen. "Jsem - jsem jen válečník na osamělé výpravě. Mé jméno je Evnisien MacLyr, mladší bratr krále Brana. Pátrám po své sestře, kterou unesl jeden z vašeho národa a vězní ji ve Faerii proti její vůli." Přikývla, spokojená s jeho slovy. "I já se ti omlouvám, rytíři, za bezohledné vpadnutí do tvých úvah. Jsem Erian, dcera Gwyonna ap Nuaddu, vládce Okřídleného domu. Možná jsi o něm i něco slyšel. A pokud ne, tak na tom vpodstatě nesejde. Nevím, co ti kdo řekl o fae, ale napochodovat na jejich území s něčím tak ohavným, jako je tvá zbraň, je čin rovný vyhlášení války.Vzhledem k tomu, že jsi ji ještě nestačil proti nikomu použít... třeba není zas až tak pozdě. Máš vůbec tušení, kam jdeš, nebo se potloukáš Faerií jen tak na slepo a doufáš, že na toho zlosyna narazíš řízením náhody?" "Spíše to druhé," přiznal poněkud neochotně. "Potom přijmi mé pozvání, pane. Okřídlený dům je příliš blízko, než abys jej mohl minout, a je v něm příliš mnoho bojovníků, než aby nechali tvou přítomnost bez povšimnutí. Požádej mého otce o právo průchodu a když mu řekneš, co tě přivádí do těchto končin, neodmítne ti ho. A... spíš přidá i nějakou radu, kde bys mohl hledat." "Zní to rozumně, panno Erian." "Já vím," zasmála se, "nicméně na zdvořilost bude lépe nezapomenout." "Jen se bojím, že případné pohostinství bych musel odmítnout..." Upřela na něj pohled a pravila jediné slovo: "Proč?" "Protože jsem ze světa smrtelníků. A chtěl bych se tam vrátit... v pořádku." "Tomu rozumím. Ale proč ne - dobrá. Sice si neumím představit, že by vám někdo nabízel pečené vepřové, jablka, víno či medovinu, protože kdyby se tak stalo, porušil by etiketu on, avšak...no, je to konec konců tvá osobní věc, sire Evnisiene, zda a z jakých důvodů se rozhodneš strávit Beltaine pouze o chlebu a vodě." A když překvapeně zamrkal, dodala jen: "Voda je všude vodou a nepoutá k žádnému světu. A obilí je zas dar vašich králů našim; my sami jsme ho nikdy předtím nepěstovali. Nemusíš se tedy bát, že zůstaneš úplně o hladu."


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Annún	22.12.2008, 19:10:33

Velmi zajímavé a poutavé. Již jsem zvědava na pokračování. Za jedna.

Auril	13.10.2008, 13:59:11

Libí se mi to čím dál tím víc.

Šíma	25.08.2008, 22:19:52

Zdá se, že mám u Tebe nějaký ty "resty"... Příběh je to hezký, dal jsem Jedničku a na chybičky jsem se nekoukal! ;-)

m2m	25.08.2008, 20:48:58

...a ohně uhasnou a zbyde po nich jen popel. Ne nadarmo třeba Cerdic zaútočil ve svátek Beltainu, jeho ohně se staly dalšími z ohňů Beltainu. Je jen na lidech, co z popela povstane. Život? Smrt? (Tak jako tak byl Cerdic u Badonu, Mo(u)nt Badonu poražen.) Ach, ano. Oproti Leontiovi jsem naprosto nadšen, konečně zařazení do doby střetu božstev, Ukřižovaného i těch starých, dává příběhu nový šmrnc... ...a otázku, jestli tak docela jde o fantastiku. Asi ano, fantastika podložená reálným světem. A je to krásné. P.S. Evnisien se mi moc líbí. Zatím. Vypadá na poctivého, čestného a upřímného válečníka s duší romantického vzdělance. No uvidíme. Jednička Tě nemine ale už teď.


ze dne 26.08.2008, 8:08:49
taira: ... jednou z částí děje je moje dávná reakce na Mabigoni. ;-) Ale to sis už asi domyslel, takže tím moc neprozradím. :-D

Leontius	22.08.2008, 10:19:27

Mám strach, zda mi toho moc neuniká, díky mé neznalosti :-) Nebo zda se se jen jedná o hlubší zákruty tvého příběhu. Jinak si zatím herci pouze připravují scénu a příběh si ještě počkám. Jo, počkám... jedna.

Ekyelka	18.08.2008, 8:59:11

Zdravím. Přiznávám, tohle na mne zapůsobilo trochu jako závan z úplně cizího světa - a z jiného příběhu. Oproti zádumčivosti a náznakovosti předchozí části se náhle v textu objevuje život, obě postavy jsou uvěřitelné tím lidským způsobem, navíc zajímavé. Co bych snad osobně ještě trochu promyslela, je chování panny Erian: má se chovat rozverně, jak se sluší na mládí, nebo laškovně, což by slušelo více bytosti, která sice vypadá jako mladá dívka, ale jistě je starší než sám rytíř? Tedy pokud se chápání dlouhověkosti Vznešených v tomto příběhu neodlišuje od obecného chápání tohoto archetypu.


ze dne 18.08.2008, 10:10:16
Ekyelka: Bráno z pohledu Vznešených, nebo lidí? O to tady jde - budou se všechny postavy a bytosti chovat jako lidé, nebo si dáš tu práci a vytvoříš i odlišné standardy chování pro ne lidské bytosti? Je to však hypotetická otázka, záleží na každém autorovi, jak zpracuje své charaktery.


ze dne 18.08.2008, 9:55:28
taira: To je zajímavá otázka, protože Erian je sice starší než Evnisien o pár desítek let, ale na poměry Tuatha De Danaan je velmi mladá (narodila se až po příchodu Milessianů do Irska). Vpodstatě je ve věku, kdy se kolem ní začínají ochomýtat první ctitelé, někteří to myslí vážně, jiní zas až tak vážně ne, a oproti většině dam z jejích poměrů nemá ještě patřičnou společenskou jistotu. ;-)