obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915145 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39115 příspěvků, 5705 autorů a 388235 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Knoflík ::

 autor Armani publikováno: 14.08.2008, 23:27  
Moje první povídka s jiným zaměřením, než Ragnarök On-line. Psal jsem Fanfikce na foru serveru www.czechro.net. Psaní mě hodně bavilo a rozhodl jsem se napsat knihu, kterou mám rozpracovanou a napsal jsem zatím jen několik povídek. Užijte si čtení.

P.S. Omlouvám se za chyby jak v stylizaci, tak gramatice. ;)
 

Kdesi v horách, daleko od civilizace, skryt pod štítem hory, stojí dům čínského generála, jehož jméno je natolik obávané, že se lidé bojí na něj pomyslet, natož ho vyslovit. Je totiž známý tím jak tisíce mužů, žen i dětí zemřelo při jeho vojenském tažení proti povstání lidu v Tibetu. Generál si nebral žádné servítky a doslova likvidoval každého, kdo se mu připletl do cesty. Jeho muži ho vždy věrně následují a plní všechny jeho zvrhlé rozkazy. Viděli v něm sílu, která Čínu dovede vždy k vítězství. A to za každou cenu. Tento muž, zdánlivě nedotknutelný vojevůdce, teď leží na smrtelné posteli, ve svém moderním, přepychovém domě.
Byl v něm sám. Jeho hlasité oddychování doprovází jen tichý bzučivý jekot osmi obřích generátorů, které toto obrovské sídlo pohánějí. Generál se ze své postele zamyšleně díval na protější stranu místnosti a pozoroval, jak kapky deště buší do obřích okenních tabulí. Byl zde sám. Nebyli zde ani jeho muži, aby ho chránili, ani jeho personál, který by se o něj staral. Po atentátu na jeho osobu z minulého týdne nechal všechny sluhy propustit. Byl postřelen. Kulka se mu zaryla blízko srdce, a z části ho natrhla. Zaryla se tak blízko, že ji doktoři ani při použití těch nejmodernějších vědeckých technik nedokázali vyjmout ven. Dali mu několik týdnů života. Nerozhodl se je strávit radovánkami, užíváním si posledních dnů na tomto světě, rozhodl se ležet ve svém domě a přemýšlet. Když potřeboval, došel si na záchod či pro jídlo, ale většinu času opravdu jen přemýšlel. Někdy dokonce plakal. Kdo ví, jaké myšlenky zobrazující jeho zvrhlé jednání se mu při tom honily hlavou, ale jisté je, že jich litoval. Sám moc dobře věděl, že na to už je pozdě, neuznával druhou šanci a věděl, že jeho činy se nedají vrátit, ale poznal, že se změnil. Byl za tu kulku u jeho srdce vlastně docela rád. Probudila v něm nového člověka, byť jen na pár týdnů, ale bude se mu umírat lépe. S vědomím, že i tak zlý člověk, jakým byl on, se dokáže změnit. Bohužel až v případě, že mu jde o život. Tak silné bylo zlo v jeho duši, tak dlouho odolávalo té dobré straně jeho já, tak moc, že ho až smrt zastrašila. Nebude to vědět nikdo jiný, jen on. Fakt že se změnil. Lidé si ho budou pamatovat jako vraha a tyrana, ale on jim to neměl za zlé. Zasloužil si to.
Když si šel jednoho dne dolů po schodech pro pití, uklouzl a zlomil si obě ruce v předloktí. Nadával a klel na tu bolest, ale neměl to osudu za zlé. Zasloužil si to. Došel k telefonu a zavolal si lékaře. Poté zavolal znovu, tentokrát aby pro něj poslal vrtulník. Jeho helipod na střeše už dlouho žádný stroj nepřivítal. Seděl ve svém křesle a čekal. Bylo to ironické. Čekal sice na lékaře, ale přitom čekal i na vlastní smrt. Uplynula hodina, než vrtulník dosedl na generálově domě. Z jeho útrob vystoupili dva muži, v žádném případě to ale nebyli lékaři.
Generál se probudil několik hodin poté, na hlavě cítil čerstvou ránu, z které ještě tekla teplá krev. Prudce oddechoval a ruce ho boleli více než před tím. Měl je silně připoutané k židli, navíc byly modré a nateklé. Nohy měl svázány nad kotníky. Netušil co se mu stalo. V místnosti, ve které seděl, poznával svou pracovnu. Dech se mu zklidnil. Uslyšel však za sebou ještě jiný, cizí. Ohlédl se. Za jeho stolem seděl muž v obleku, měl nasazené brýle a při světle lampičky si pročítal nějaké dokumenty. Když si všiml, že je pozorován, sundal si brýle, vstal.
„Vidím, že jste přišel k sobě, pane generále,“ řekl muž a obešel generála tak, aby mu viděl do očí. Ten si ho prohlížel v obličeji a snažil se přijít na to, odkud ho zná.
„Jmenuji se…ne, mé jméno není důležité. Důležité je, že jsem mocný muž. A že doslova vlastním stát. Tím státem je Severní Korea, jistě jste o ní už slyšel, generále. Také jste jistě slyšel o útoku, který Severní Korea provedla na svého souseda, Jižní Koreu. Ale tím, že jsme ji kompletně zdecimovali, a připojili ke svému území, tak jako Vy Tibet, jsme rozdráždili Spojené státy. Tohle přeci všemocní vládci světa nemohou tolerovat, a tak nám vyhlásili válku. Trápím Vás detaily, tohle všechno jistě víte také, to co nevíte ale je, že Severní Korea ve skutečnosti nemá dostatek zbraní, aby se Spojeným státům mohla postavit. Naši ruští přátelé se zavázali, že na nás nezaútočí, zbraně nám však propůjčit nechtějí. Nevěděl jsem co dělat, vzdávat jsem se pochopitelně nechtěl, a pak jste mě napadl Vy. Krutý čínský generál, vládnoucí té největší armádě na světě. Pokud by Severní Korea a Čína bojovali po boku, stal by se z nás nepřemožitelný celek. Je to zajímavá myšlenka, ale ani proto tu nejsem. Nestojím o spojování, ani o prodej zbraní, stojím pouze o jednu jednou malou věc,“ dokončil svůj proslov severokorejský vládce.
Generál bohužel moc dobře věděl, o co mu jde. Moc dobře věděl, že chce tu malou červenou věc, která je zabudovaná v jeho stole a pouze na potvrzení jeho otisku prstu, vyjíždí ven. Odkašlal si, pohlédl na generála a řekl:
„To nemůžete udělat, je to zbabělost.“
Severokorejec se zarazil, rozesmál se a zakřičel na generála:
„Zbabělost?! Vyvraždění neozbrojených tibetských mnichů není zbabělost? Masakrování vesničanů, to také není zbabělost? Pane generále, zrovna Vy mi nemáte co říkat o zbabělosti!“
Generál sklopil zrak. Měl pravdu. Nedokázal v mysli najít žádný argument, který by tento muž zároveň nemohl použít proti němu.
„Dobrá tedy, musíte mě ale odpoutat.“
„Velmi dobře,“ pousmál se muž. „Zavolám si ochranku, pro případ, že byste se nějak splašil.“
Do dveří vstoupil muž vzrostlé postavy, rovněž v obleku, se sluchátkem v uchu a samopalem v ruce. Přistoupil ke generálovi a začal ho odpoutávat. Když uvolňoval ruce, generál skučel bolestí. Těžce se zvedl a přistoupil ke svému pracovnímu stolu. Obešel ho a otevřel šuplík. Severokorejcův ochránce ho ani na vteřinu nepustil z očí a byl připraven k okamžité střelbě. V šuplíku byly dvě věci. Skenovací přístroj na jeho otisk prstu a malá kompaktní zbraň. Generál přiložil palec na přístroj, ozvalo se tiché pípnutí a uprostřed stolu se objevila díra, ze které vyjela průhledná krabička. V krabičce byla jasně zřetelná červená věc. Byl to knoflík. Knoflík, který spustí sérii jaderných odpalů proti desítkám míst na území Spojených států. Věc, kterou Čína zařídila jako případnou pojistku, pokud by se jejich přátelství se Spojenými státy nějak výrazně narušilo. A celou tuto sílu, svěřila do moci nejmocnějšímu muži Číny, generálovi, vládci největší armády světa. Nyní měla připadnout do rukou šílence. Nejenže zničí desítky milionů životů, ale navíc nechá odpovědnost padnout na Čínu.
Generál sledoval severokorejského vládce, jak pomalu přechází ke stolu. Zasněně hledíc na knoflík si prohrábl své černé vlasy a usmál se:
„Ironie že? Nejmocnější stát světa…zničen jedním úderem pěsti…MOU pěstí!“
Generál uchopil svou zbraň za hlaveň a vytáhl ji ze šuplíku. Ochránce zbystřel a pečlivě zalícil na jeho hlavu.
„Pane, prosím, nechte mě to ukončit. Už mám dost tohoto násilného světa. Nechci zde už žít!“ prosil generál.
„Vy jste se vážně nějak změnil. No dobře, dělejte si, co chcete, budu na Vás ovšem neustále hledět, nemyslete si, že se nechám střelit do zad,“ odpověděl Severokorejec.
Generál zkontroloval zásobník, natáhl zbraň a druhou rukou si tu, ve které držel zbraň, podepřel. Vyslal dvě kulky do knoflíku a třetí do skenovacího přístroje. Rozstřílený knoflík zajel zpět do stolu. Poté se ozval vládcův naštvaný křik a dávka ze samopalu. Generál se zřítil k zemi, stále napůl živ. Vlastně na čtvrt, počítal-li tu kulku v jeho srdci. Ležel, poslouchal nadávky Severokorejce a umíral. Věděl, že udělal správnou věc, i když za cenu svého života. Nelitoval toho, zasloužil si to.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 63 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kojot 03.03.2010, 19:26:21 Odpovědět 
   Ahoj, jestli můžu doporučit, sežeň si nejnovější Word 2007. Tento nový už umí opravit vetšinu chyb v i/y
 Alak 13.02.2010, 15:54:06 Odpovědět 
   -Ve škole se sice učí, že změna času zrychluje děj nebo tak něco, ale to spíš při nějakém napětí... Možná sis to po sobě jen nepřečetl nebo si to jen neuvědomil.
-Čárky párkrát taky chybí, ale já bych jich vynechala víc ;)
-V přímé řeči "A že doslova vlastním stát." - to "a že" jde vynechat.
-Vás a Vy by mělo byt velké písmeno jen v dopisech, takže není nutné
-Ale líbilo se mi to. A ani se mi nezdá že by to bylo moc prodloužené.. Piš dál :)
 Armani 15.08.2008, 18:12:07 Odpovědět 
   Ahoj, děkuji za komentáře. Psaní mě baví, takže se v dalších dílech pokusím vyvarovat vyčtených chyb. Ještě jednou děkuji a nashledanou u dalšího dílka.
 Kaileen 15.08.2008, 11:23:06 Odpovědět 
   Ahoj, dočetla jsem, ale působilo to na mě dost chladně, jako takový popis. Tohle dílo není zrovna můj šálek kávy, tak počkám, co se bude dít dál, ať nejsem nespravedlivá. Ale na to, že si zlomil obě ruce, toho generál zvládl docela dost.
 estel 14.08.2008, 23:27:14 Odpovědět 
   Zdravím Tě a vítám u nás v džungli, na saspi.cz :-)

Jako estel nemůžu Tvé chyby omluvit, jako estel se Tě jich pokusím zbavit. Za předpokladu, že se jich zbavit nechceš, mě prostě budeš muset tolerovat. Prostě osud :-)

Klapka a jedéééém! Problém Tvého příběhu byl, že ses toho pokusil zabrat příliš mnoho a tak Ti to proklouzlo mezi prsty jako příliš hladké hedvábí. Bylo by mnohem lepší, kdybys zabral jen krátký časový úsek – čtenář nepotřebuje životopis – a víc si s ním pohrál – přidal emoce, detaily a tak. Příběh by začal žít a navíc bys do něho čtenáře vtáhl. Takhle je mu tak trochu jedno, jestli se generál zabije nebo ne, čte to jako učebnici dějepisu – se zájmem, ale bez emocí (já vždycky četla učebnici dějepisu se zájmem, tak doufám, že to tak dělá každý :-)). Škrtni všechno, co do příběhu nutně nepotřebuješ, a zbude Ti spousta místa pro detailní příběh. A to bude ono.

A dále. Nestřídej časy. Promíchal jsi přítomný a minulý a skáčeš mezi nimi bez jakékoliv záminky. Věř mi, že to působí rušivě.

Ťap. Pozor na opakování slov.
- Kdesi v horách, daleko od civilizace, skryt pod štítem hory…
Horách, hory.
- je natolik obávané, že se lidé bojí na něj pomyslet…
Obávané, bojí.
- Sám moc dobře věděl, že na to už je pozdě, neuznával druhou šanci a věděl, že jeho činy se nedají vrátit…
Věděl a věděl.
- Generál zkontroloval zásobník, natáhl zbraň a druhou rukou si tu, ve které držel zbraň…
Zbraň a zbraň.

Pak tu mám chyby takové ty písmenkové, že.
- Kdo ví, jaké myšlenky zobrazující jeho zvrhlé jednání se mu při tom honily hlavou…
Kdoví už se zapisuje jednoslovně jako spřežka. Samozřejmě ne vždy, ale sem by se to víc hodilo. A pak by tam samozřejmě nebyla čárka. Kdybys trval na dvou slovech, byla by to otázka a končila by otazníkem.
- S vědomím, že i tak zlý člověk, jakým byl on, se dokáže změnit.
>> S vědomím, že se i tak zlý člověk, jakým byl on, dokáže změnit.
- Netušil co se mu stalo.
„Co se mu stalo“ je vedlejší věta a před ni přijde čárka.
- Nevěděl jsem co dělat…
Tady je to úplně stejné, zase čárka před co.
- a pouze na potvrzení jeho otisku prstu, vyjíždí ven
Tady je zase čárka přebytečná. Jedná se jen o jednu větu.
- A celou tuto sílu, svěřila do moci nejmocnějšímu muži…
Opět to samé, i tady je čárka přebytečná.
- Ironie že?
A tu zas naopak chybí. Před dovětky se dává, no.

Á, chyby grafické. Tedy skoro nic. Jen dávej mezeru za tři tečky a u první promluvy Severokorejského vládce – kdybys to dal celé za sebe a nedělil to odstavcem, bylo by to mnohem lepší. Takhle se to nejprve zdálo jako dialog – a generál přitom mlčel.

A na rozloučenou pár stylistických chyb.
- Generál sklopil zrak. Měl pravdu. Nedokázal v mysli najít žádný argument…
Zrak sklopil generál, pravdu měl vládce a v mysli nedokázal najít argument zase generál. Chtělo by to upravit podměty tak, aby to bylo jasné.
- ani na vteřinu nepustil z očí…
Mám takový pocit, že ho spíš nespustil z očí. Jinak neví, jak by to udělal.
- Zasněně hledíc na knoflík…
Přechodník pro rod mužský se tvoří koncovkou –e, popřípadě –a, ale –íc je koncovka pro ženský přechodník. Správně by tady tedy bylo „hledě“.
- jedním úderem pěsti…MOU pěst
Lepší by bylo, kdybys zachoval stejný tvar. Tedy: „jediným úderem pěsti… MÉ pěsti“.

Táák, a to je ode mne konečně všechno. Jen prosím ignoruj známku – je prostě moje. A ty přece musíš mít prostor, kam se zlepšovat, že :-) Přeji spoustu tvůrčí síly.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Kleo37
(25.4.2019, 11:35)
Adel1518
(22.4.2019, 14:53)
Cindy Michelle
(15.4.2019, 13:19)
Banhoff
(13.4.2019, 11:10)
obr
obr obr obr
obr
Tisíce labutí
Anna Holá
Vykoupení
Edith
ŠKOLKA
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Zuzana
Elwig
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr