obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391781 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rychlostí světla ::

 autor Racek publikováno: 08.12.2005, 1:28  
Povídka
 

Rychlostí světla

Seděl jsem na střeše a celé město mi leželo u nohou. Ten pohled mě vždycky znovu dostal,
i když bych měl být zvyklý: město u nohou kominíka je přece běžná věc. Ale nešlo o ten pohled, tady nahoře se zdálo snažší i žít.
Taky se říkává, že kominíci nosí štěstí. Zatím se zdálo, že jsem ho nepřinesl ani sám sobě. Měl jsem tři roky po rozvodu – ještěže jsem nosil tu kominickou uniformu, jinak bych si možná nevybavil ani, jak vypadá ženský dotyk…
Ono taky, která by chtěla chlapa, co nemá ani kam jí vzít…Po rozvodu jsem se odstěhoval k matce do malého 1+1 a teď jsem to byl já, kdo musel odcházet, když měl přijít matky přítel. Postavené na hlavu – zdálo se mi už předem nemožné hledat v takové situaci nějakou partnerku.
Jsem v podstatě nezmar a optimistický pesimista, ale občas už jsem vážně pochyboval, že mě ještě někdy za nějakým oknem domov čeká…A že jsem těch oken ze střechy viděl! Libo okna barokních paláců, otřískaná okna starého činžáku nebo blýskavá okna paneláků v dálce? To všechno bylo vidět. Okna, všude samá okna…a za nimi …lidi. Muži, ženy…spolu…Já sám na střeše.
To bylo vážně na hlavu…
Ale jedno okno jsem měl docela rád. Několikrát jsem za ním něm viděl ženu s dlouhými vlasy, jak rozhrnuje háčkované záclony. Na tu dálku se mi docela líbila. Přemýšlel jsem, kdo to asi je a co dělá. Vídával jsem ji i dopoledne, takže asi do práce nechodila... Přistihl jsem se dokonce, jak přemýšlím, které číslo domu to může být.
Věděl jsem, že se chovám jako blázen, myslet si na ženu, kterou jsem vůbec neznal. I teď jsem ji zahlédl v okně.
Ale už nebylo co řešit. V kapse jsem měl napsaný inzerát a po práci jsem ho chtěl donést do Annonce. Pryč s marným vysedáváním na střechách…
Slezl jsem zase na půdu, znova všecko zkontroloval a vrátil klíče. Ještě jsem musel obejít zbytek ulice – a stihnout to rychle, než v inzerci zavřou. Staré činžáky většinou neměly výtahy, schody, samé schody ,v roháku u viaduktu už jsem toho měl dost. Navíc babka, u které jsem měl vyzvednout klíče, nebydlela v přízemí, jak tyhle babky všudybylky bydlí, ale až u půdy.
Splaveně a otráveně jsem zazvonil. Otevřela mi …moje známá ze střechy…Vy jste paní Novotná?, zeptal jsem se opatrně. – No a vy jste kominík, ne?…Něco jsem koktal, když se zezadu ozvalo: Mamí, tak kolik to je…
Novotná si otřela rukou čelo, vypadala unaveně. - Nevíte náhodou, jaká je rychlost světla…Omluvně dodala: - Syn to chce vědět - a já už to nevím…
-Vím, řekl jsem.
- Ferdo, pan kominík ti to vysvětlí, zavolala za sebe..
Udělala mi místo, abych mohl vejít. Chtěl jsem se zout, ale namítla: nezouvejte se, ještě jsem nevytírala…a odběhla za pískáním konvice. Vešel jsem do pokoje. Na posteli seděl malý kluk v pyžamu: - Ahoj, řekl, - tak kolik to je…- Ahoj, odpověděl jsem,- třistatisíc kilometrů za vteřinu.-Díkes, na to zase on a doplnil údaj do testu v časopise. Pak si mě zvědavě prohlédl od hlavy k patě. - Ty jsi vážně kominík? – Já jsem kominík a ty jsi Ferda Novotný, vzpomněl jsem si na jeho matku…Opravil mě: -Nejsem Novotný, ale Pavlíček. Máma je Novotná, já jsem po tátovi…- Aha, přišel jsem si hloupě…- Ale neboj, pokračoval kluk,- tátu vidím jenom málo…Chtělo se mi zpátky na střechu:- tak já zase půjdu, loučil jsem se.- Ahoj, řekl Ferda, zase už s nosem v časopise.
V předsíni jsem se srazil s Novotnou, vlasy si stočila do uzlu. Moc jí to slušelo.

-Omlouvám se…, kývla hlavou směrem k Ferdovým dveřím, to víte, sám se mnou se nudí…Podala mi klíče od půdy: díky moc…, můžete je nechat ve schránce...-Já vám je přinesu…Podívala se zpříma a smutně: no kdyby se vám už nehodilo přijít…
Když jsem byl na střeše, volali z podniku, valila se na nás jedna jobovka za druhou. Na klíče jsem si proto vzpomněl až dole u schránek…Váhal jsem, nahoru už se mi nechtělo…ale nejít tam taky ne.
Ještě než jsem stiskl zvonek, slyšel jsem přes dveře Ferdu, jak něco volá.
Novotná mi otevřela a usmála se: děkuju…že jste přišel.
Vracel jsem se od schránek…Na tom nezáleží, mávla rukou…Hlavně že jste tady,,,Pojďte dál. Když mi nalévala čaj, zeptala se:
Nevíte náhodou, jak dlouhý je jeden světelný rok…?
Cestou domů jsem ale stejně hodil do Annonce ten inzerát.

/6.1.2004,10:10 hodin/


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Gaia 03.05.2010, 22:42:55 Odpovědět 
   Chci pokračování =) Málokdy něco opravdu chci. A když něco chci, tak prosím, žádám... ale tentokrát vážně jenom chci =)
 ze dne 09.05.2010, 10:36:58  
   Racek: Bohužel, pokračovat jsem nikdy nemínila, buď by se to zvrhlo v červenou knihovnu nebo na druhou stranu. Myslím, že nejlepší jsou stejně otevřené konce. Ale jestli mě někdy něco napadne, jistě dám vědět.
 Bos Mutus 19.02.2010, 19:51:23 Odpovědět 
   Opravdu dobrá povídka, škoda jen, že závěr není úplně jednoznačný a nechává čtenáře na rozpacích, jak že to vlastně dopadlo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Myšlenky
Sofie Magot
Prkna za růže [...
Lilitka
FANTASMAGORIE R...
JOFF
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr