| ... |
| |
|
|
Spletené dlane stromov
vietor im češe vlasy
v korunách. Aleje niečich
sľubov, čo nie su na dosah.
Zmetené do kúta
pradávnych zrúcanín.
Svet ostal chladný
a tak strašne ospalý.
Zjazvené kmene,
práchnivé, bútlavé.
Tak škrtni zépalkou,
nech smútok pominie.
Víly spievajú a hrajú
na lúčnej harfe.
O lese čo svoje
sny žil tajne.
Tak škrtni zápalkou
nech všetko zhorí.
Z popola sa predsa
vždy nový Fénix rodí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
