» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."

Publius Vergilius Maro

počet přístupů: 2140956

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303480 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Spánek ticha (V srdcích tuzemských bláznů) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kolotoč podzimu

Viviana-Mori	publikováno: 17.08.2008, 19:57


	Usnula v srdcích tuzemských bláznů. Jen malověrné školy zdobí její okolí ovšem dnes zřídkakdy je v panenkách spatří. /Rozfouká bezvěru do papírových draků a pomůže si vzlétnout/ Když usíná v srdcích tuzemských bláznů plamínky hoří pod zkřehlým obočím Tak podzimem utíká na vrcholu sil. /Ať křičí a pády neuslyší! Jak mohla by jen... chtít.../ V srdcích těch pokorných tuzemských bláznů Je otrávená zelení, když stále živí pocity tak bezvýrazně toxické /snad jen v kroky uvěří, když vítězstvím zatančí/ Tak usíná v srdcích tuzemských bláznů ... bez všech stínů stočená /dlí nadějí že neumírá v sobě samé poslední/ Jen navždycky hluchá zůstane... ...a proto ji spánek nebolí


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 47		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Danuše	21.08.2008, 22:18:04

Tvé básně musím vždy nechat "vsáknout" do mých pocitů, které mi opět řekly: "O tomhle jsi už tolikrát snila!" Být jiná, převlečená do jiných charakterů a povah, být jiná a dokázat víc...ale zalehlé uši a odhodlání mi vydrží vždy jen chvilinku. Pak si zase obleču svůj charakter, protože jsem na něj zvyklá jak na domácí oblečení... a jedu zas ve starých kolejích. Tak tohle jsi mi svou básní připomněla. Je úžasná...ahojky

čuk	18.08.2008, 5:48:10

Líbí se mi, je to o nějakém lidském jadérku nebo tvorečku v sobě, chce ven a vzplanout a třeba neuznán vrací se zpět a čeká, jako by člověk bez toho nemohl žít.


ze dne 18.08.2008, 13:07:05
Viviana-Mori: Děkuji za velmi milý komentář, potěšil!

Albireo	17.08.2008, 21:18:17

Není to můj šálek čaje, ale ten Tvůj to naplňuje beze zbytku. Proto za 1


ze dne 17.08.2008, 21:19:56
Viviana-Mori: No toto! Děkuji moc! :-)

maja52	17.08.2008, 20:27:03

Nemůžu jinak, než za 1.Je příjemné se v tom pošťourat, jsou tam nádherné obraty a hluboké myšlenky.Myslím, že se v básni najde nejeden lidský osud (ne jen žabí) Ahojky Maja


ze dne 17.08.2008, 20:28:38
Viviana-Mori: Ano, přesně tak. V té žábě byly skryté doopravdické lidské duše, v které se občas tolik nevěří. Občas člověk musí být hluchý k pesimismu a podceňování ostatních. Jinak by se zbláznil. Moc děkuju

seńorita chiquita	17.08.2008, 19:52:22

Hezký večer Vivi! Tak zase po nějaké době čtu něco co mě opravdu zaujalo. Hned ze začátku si položím otázku, která by se hodila až nakonec - o čem to vlastně mluvíš? Zkusím na to dojít, ale podotýkám, že v téhle básní je dost prostoru pro vlastní interpretaci každého čtenáře, který si ji rozhodne přečíst - a to mě na ní těší nejvíce. Nejprve "ji" necháš usnout v srdcích tuzemských bláznů. Blázen bývá většinou symblem něčeho nedotknutelného realitou, povinnostmi, tedy i určité vnitřní svobody. Tuto svobodu by mohly narusovat malověrné školy. Zřejmě je k věci, o které píšeš, potřeba hodně víry a lidé dnes už jen tak nevěří. Ale myslím, že "ona" na to příliš nehledí - panenky - řekla bych odkaz na oči, pohled. Místo toho se snaží povznést (3. sloka). Zajímavé je, jak jsi se v další sloce posunula do přítomnosti a parafrázovala v ní úvod. Znovu se vracíš k očím, bláznům, ale tentokrát v zoufalejším hávu - útěk (ač na vrcholu sil), oheň, ale mráz. A kolem, zdá se, se věci hroutí. Co semi pak ale nelíbilo, je zařazení slova "toxické" - působí to rušivě, uměle oproti zbytku, ale možná je to jen můj pocit. Jinak mi připadá, že tvá "věc" nakonec čehosi dosáhne a je to svým způsobem dobré, i když ne tak, jak by bylo potřeba. "Živí nějaké pocity" a třetí sloka od konce mě navedly k nápad, že by mohlo jít o naději - především verš "v sobě samé" v kontextu s veršem předchozím. A proč by byla naděje hluchá? Možná, že na ni až příliš křičíme a chceme ji, místo, abychom jí věřili, což by ona ráda. Tak. Tohle je má vize. Může to být úplně jinak, každopádně jsem opravdu spokojená, že jsem si zas jednou poluštila v poezii.


ze dne 17.08.2008, 20:08:41
seńorita chiquita: Nemš za co, tady se bylo čím "šťourat". A díky za odhalení inspirace, je vždycky zajímavé dozvědět se, čím je nastratována myšlenka!


ze dne 17.08.2008, 20:05:45
Viviana-Mori: Teda, taková pocta, jednička od tebe! Ne vážně moc mě to potěšilo, že jsi nebyla líná se pošťourat a k něčemu prošťourat. S tím slovíčkem toxické máš tak trochu pravdu, je to tak nějak pěst na oko. Ale holt jsem ho tam dala a tak tam již patří. Jinak... vyjadřovat se asi ke zbytku nebudu, on si musí svou představu udělat opravdu každý sám, když bude mít chuť :-) Inspirovala jsem se jistým příběhem žáby, která lezla na vrchol s jinými žabami a dolezla jen ona jediná, protože byla hluchá a neslyšela, jak ji ti ostatní nevěří. Ale to jen tak. Byla to inspirace. A ještě jednou děkuji moc.