obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915487 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39725 příspěvků, 5763 autorů a 391383 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Lavanna melmë - 8 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 19.08.2008, 5:54  
Tak tu máme pokračování příběhu.
Jak pak se naši přítelé vyspali po prohýřené noci?
Jak si Rínon užívá elfských společnic?
A co jeho bolavá dušička?
Co se přihodí?
Jak bude pokračovat plavba?
Čtetě a uvidíte.
 

VIII. - Ostrov Avron.


Dvě hodiny po poledni, po té co se dostatečně prospali po prohýřené noci, se všichni pasažéři lodě Rävea Filit sešli na palubě a vyrazili do města. Dívky si chtěly pořídit na památku nějakou tu drobnost a Lenwë s Rínonem se postarali o doplnění zásob, před tím, než vyplují na moře. Ale protože vstávali až tak pozdě, nemělo význam opouštět přístav na večer, a tak zbytek dne ještě strávili potulováním se po městě a koupáním v moři. Po setmění navštívili místní vyhlášenou tavernu ‚U zlaté orchideje.‘
Prostředí v pohostinském podniku bylo velmi příjemné a romantické. Velkou místnost dřevěné přízemní budovy ozařovaly olejové lampy ve tvaru lastur, třásňové záclony v oknech byly vyrobeny z navlečených drobounkých mušliček a doplněny zlatavými hedvábnými závěsy. Usadili se k podlouhlému esteticky prostřenému stolu ozdobenému květinovou aranží a svíčkami. Vzduchem se linula příjemná vůně mořské soli, květin a něžný zvuk fléten. Lenwë jim objednal to nejlepší z pokrmů a místní nápoj sumirë. Během půl hodiny před ně elfský číšník položil nastrojené talíře s vonícím jídlem a přinesl číše a karafy s medově zlatou tekutinou. Pojedli kvalitně upravené mořské plody a zapíjeli to lehce nasládlým sumirëm. Večer byl velmi příjemný a rychle ubíhal v přátelské rozmluvě a smíchu. Kolem půlnoci princ Lenwë zaplatil útratu a vydali se společně k lodi. Lenwë nabídnul svá rámě dvěma dívkám. Idil a Fion se do něho zavěsily a kráčely s ním do přístavu. Rínon se zavěsil do Erin a Sary. Přešli po molu a vystoupali po můstku na palubu. Lenwë se svými společnicemi zamířil rovnou do podpalubí a pak do své kajuty, neb měl chuť ještě na zákusek v podobě milostných hrátek a elfky proti tomu nic nenamítaly. Rínon zůstal se zbylými dívkami na palubě. Sara se ale zdála být poněkud unavená, tak se omluvila a odebrala se do své kajuty. Erin byla dál zavěšená do prince a stála vedle něho u vyřezávaného zábradlí a hleděla do temné dálky na nebe plné třpytících se hvězd. Ani jeden z nich nic neřekl, jen se opírali o pažení a upírali pohled do noci. Elfka nevěděla, jak porušit to zvláštní ticho. Jednu ruku měla zavěšenou do jeho paže, a tak druhou položila na jeho předloktí a něžně ho hladila po hřejivé pokožce, aby upoutala princovu pozornost. Odvrátil pohled od temné dálavy, otočil hlavu a upnul svůj zrak na elfku vedle sebe.
„Jsi nějaký zamyšlený, Rínone.“ Zašeptala, aby zbytečně hlasitou mluvou nerušila to krásné noční ticho. Moře se vlnilo, šplouchalo a malé narážející vlnky se tříštily o bok lodě.
„Mám pocit, že tě něco trápí. Jestli chceš, můžeš se mi klidně svěřit. Umím moc dobře naslouchat, krom jiného.“ Koketně na něho mrkla.
„Jsi hodná, Erin, ale to, co mě tíží, je jenom má věc.“
„Tak na to zkus na chvíli zapomenout, jsem tu přece právě proto, abys přišel na jiné myšlenky. A ty mě i ostatní dívky skoro ignoruješ.“ Vytkla mu tiše. „Copak se ti ani jedna z nás nelíbí?“
„Ne, Erin, všechny jste velmi, opravdu velmi půvabné a přitažlivé.“ Podotknul princ. „Promiň, nechtěl jsem tě nijak urazit.“ Dodal omluvně.
„Neurazil jsi mě, jen si říkám, zdali tvé zaměření není spíš na muže než na ženy. Pak by to vysvětlovalo, proč si od nás držíš určitý odstup.“
Rínon se podivil její otevřenosti. Vztah muže s mužem či ženy s ženou nebyl u elfů žádným tabu, bylo to přirozené a nikdo se to mu nedivil, ale málokdo by si dovolil korunního prince z této věci obvinit takhle přímo, neb u následníka trůnu se očekávalo zplození pokračovatele rodu. To bylo u elfů stejné jako u lidí. Rínon se pousmál její drzosti a odvětil.
„Krásko, já ženy miluji, jen teď jaksi nejsem citově připravený si něco vážnějšího s ženou začít.“
Usmála se.
„Takže tím problémem, co ti zamotal hlavu, je nějaká žena. To se stává. Já však nechci tvé city, princi, ke mně se nemusíš vázat a dávat mi své srdce, stačí mi úplně tvé tělo, neboť já se ještě netoužím spojit s nějakým mužem na věky, na to mám ještě času dost. Ale pánskou společností nikdy nepohrdnu.“ Odvětila a přitiskla se k němu.
Ruku, kterou před okamžikem měla umístěnou na Rínonově předloktí, mu obtočila kolem krku a druhou ruku mu položila na hruď.
„Víš, musím říci, že ty se mi moc líbíš, Rínone a s chutí bych s tebou strávila noc a klidně nejen jednu. Ráda ti pomohu zapomenout na tu hloupou husu, která odešla z tvého života. Zapomeň na ni a těš se z radostí života. Užívej si všeho, co se ti nabízí. Tolik, kolik tvé královské hrdlo ráčí.“ Švitořila svádivým hlasem. „Umím moc dobře potěšit muže.“ Vyzývavě se usmála.
Otevřenou dlaní mu jemně krouživými pohyby hladila svaly na hrudi skryté pod tenkou látkou jeho rozhalenky. Pak přesunula ruku na jeho šíji, prsty vpletla do hedvábných vlasů barvy země a přitáhnula si princovu hlavu k sobě, aby jej mohla políbit. Přiložila plné rty na elfova ústa a bez meškání je začala plenit vášnivým polibkem. Prsty její ruky mu něžně masírovaly pokožku na temeni a nutily jej poddat se jejímu náruživému nájezdu. Lehce mu bříškem prstu zavadila o špičku ucha a princem projel nával erotických výbojů. Rínon si tiše povzdechnul a započal Erin její polibky vracet se stejným zanícením. Objal ji svými silnými pažemi a pevně si ji přivinul do náruče. Náhle mu bylo všechno ukradené. Hvězdy a měsíc, jako by nesvítily, vítr přestal vát i šplouchání moře utichlo. Jediné, co Rínon slyšel, byl splašený tlukot srdce a hukot v hlavě. Elfka se k němu tiskla a třela se o něj celým svým tělem. Rukama ho výskala ve vlasech a často škádlila líbezné zašpičatění princových oušek a přiváděla ho tak do varu a milostného opojení. Rínon několikrát vzrušeně zasténal do jejích úst a dlaněmi tiskl její pánev ke svým bedrům, aby pocítila žádost, kterou v něm vyvolala svými doteky. Jeho touha se dmula proti látce kalhot a Erin se jen něžně a potěšeně zasmála.
„Nesměj se ty, prostopášnice.“ Zavrčel. „Myslíš si, že můžeš muže provokovat a nebýt pak potrestána?“
Spustila jednu ruku dolů a přiložila mu ji na výraznou bouli pod pasem.
„Tak mě potrestej, můj princi.“ Vyzvala ho nestydatým pohledem a lehkým krouživým pohybem jej přes látku pohladila na intimním místě jeho těla.
Rínon zasténal, bez okolků ji popadnul do náruče, zvedl ze země a zamířil s ní k vchodu do podpalubí a pak rovnou do své kajuty. Protáhl se chodbou, rozrazil dveře a v pokoji ji hodil na postel, až elfka zavýskla radostí. Zavřel za sebou vchod a započal ze sebe nedočkavě strhávat šaty. Když byl hotov se svým oděvem, zaměřil se na Erinin háv. Vrhnul se na ni a rychlými pohyby ji zbavil všeho, co na sobě měla, až před ním zůstala jen tak, jak ji všemohoucí stvořil. Byla krásná a pěkně zaoblená na těch správných místech. Ležela napříč natažená na posteli a rudé vlasy byly rozhozené kolem ní jako ohnivá aureola. Jadeitové oči jí zářily ze srdcové tváře a dala se v nich vyčíst žár, touha a vášeň. Rínon se nad ní skláněl, jakoby váhal, zda s ní má být či ne.
„Pojď ke mně, můj pane, a vykonej na mě svůj trest, jsem připravená jej přijmout.“
Vyzývavě se usmála, zvedla ruku a konečky prstů obkreslila tvar princovského ucha. To byl jediný pokyn, který Rínon potřeboval, aby se vzdal svých úvah. Zmocnil se jejích rozkošných úst, zalehnul ji celým svým atleticky vypracovaným štíhlým tělem a započal milostnou hostinu a erotické orgie.

* * * * * *

Ráno se Rínon probíral zmožený celonočním milostným dováděním. Ještě nebyl úplně vzhůru a spíš v takovém polospánku, kdy podvědomí je pohroužené do říše fantazie a vidin. Probíral se jen velmi, velmi pomalu, neboť mysl mu stále zastíral sen, který se mu nyní k ránu zdál. Ze začátku by tak krásný a skutečný, a pak zničující, tak ponižující. Viděl v něm totiž Niu.
Nejdřív se vesele smála a tančila po rozkvetlé louce jako půvabné víla. Přistoupila k němu lehkou chůzí, sklonila se, uchopila ho za ruce a vytáhla jej na nohy, protože on seděl na trávě a pozoroval ji, chtěla, aby s ní tančil. Nechal se přemluvit, vzal ji do náruče a s úsměvem s ní kroužil po zeleném lučním parketu. Den se vyjímal svou krásou a slunce hřálo, vše se zdálo být dokonalé. Oči mu plály láskou a štěstí jej hřálo u srdce, když svíral v náruči svou drahou Niumey.
Zavrtěl se ze spánku, spokojeně se usmíval a přitáhl si k sobě vláčné tělo, jež leželo vedle něj, a dál snil svůj sladký sen.
Černé vlasy se jí leskly kovově modravým nádechem a poletovaly ve vánku kolem její spanilé tváře. Pleť měla smetanovou a jemnou jak to nejjemnější hedvábí a ty modré oči, jako dva vybroušené safíry zářily jako dvě jiskřivé hvězdy. V té chvíli jim patřil celý svět. Nic nemohlo zničit to, co k sobě cítili, alespoň si to myslel.
Sen se pomalu odvíjel dál.
Lehkými kroky, pod kterými se ani stéblo neohnulo, se nesli trávou, ptáci pěli svůj libozvučný koncert a dělali doprovod jejich tanečnímu víření. Rínon ji objímal a ona se k němu tiskla hlavou položenou na jeho rameni a špitala mu do ucha.
‚Miluji tě, Rínone. Miluji a vždycky budu. Ty jsi má láska, můj život, mé srdce, za tebe bych dala i svou duši. Tolik pro mě znamenáš, můj milovaný. Jen s tebou jsem ta nejšťastnější elfka pod sluncem.‘ Vyznávala se mu a znělo to upřímně.
‚Niomey, má sladká, tolik tě miluji. Dokud jsem nepotkal tebe, tak pro mě láska neexistovala. Až s tebou jsem celý. Patříme k sobě jako dvě půlky jednoho celku. Miluji tě.‘ Pronesl své vyznání Rínon. ‚Nikdy mě nesmíš opustit, Nio.‘ Dodal a stvrdil svá slova polibkem.
‚Neopustím tě, přísahám, věř mi.‘
‚Věřím, má lásko.‘
Tančili, špitali si slova lásky a nakonec se znovu vroucně políbili.

Rínon si ze spánku povzdechnul a zamumlal.
„Věřím, má lásko.“ A přitulil se blíž k ženě ve své náruči, ale nevzbudil ji ani sebe. Stále byl omámený snovým přízrakem.
Tančili, když náhle slunce překryl temný mrak, ptáci utichli, květiny přestaly vonět, tráva začala píchat do bosých nohou jako tisíce jehliček. Nia zmizela, rozplynula se jako mlžný opar a Rínonova náruč zůstala úplně prázdná. Objímal vzduch, jenž mu proklouzával skrze prsty.
‚Nio! Nio!“ Zavolal její jméno. ‚ Kde jsi?‘ Nikdo mu však neodpovídal.

Otočil se na bok a vymanil se z objetí elfky a odstrčil ji od sebe.
Nemohla ho přece opustit, slíbila mu, že to nikdy neudělá. Přesto zůstal stát osamělý v nehostinném místě, které ještě před momentem žilo vlastním životem. Někde v dálce zaslechl smích, něžný perlivý smích své milované družky a tichý hlas, jenž šeptal jeho jméno.
‚Rínone.‘
Rozběhl se za ním. Cesta, po níž spěchal, jako by mu bránila dostihnout původce toho hlasu. Suchá tráva bodala, ostré kameny se mu bolestivě zařezávaly do chodidel a větve stromů a keřů jej bičovaly a šlehaly přes ruce, nohy i do tváře. Nevzdával se a běžel dál. Musel ji najít, potřeboval zjistit, kam zmizela a proč ho opustila. Chodidla už měl do krve rozedřená od té šílené cesty, ale pokračoval dál. Dorazil až ke svému domu, ten hlas vycházel odtud a náhle se mu vysmíval.
‚Hlupáku, důvěřivče, naivní tvore, přece sis nemyslel, že to, co ti říkám, je pravda. Tvá láska pro mě neznamená nic.‘
Nevěřil těm slovům, nechtěl jim uvěřit. Ne, ona není tak podlá, aby mu mohla ublížit a lhát. Vešel dovnitř, neviděl věci kolem sebe, nevnímal čas ani prostor, jen sledoval ten hlas, který nyní toužebně vzdychal. Vystoupal po schodech a stanul před dveřmi do ložnice.Byly otevřené, a on viděl, co se tam děje a nemohl uvěřit svým očím. Jeho láska se tam milovala s jiným.
‚Ach Nio, proč si mi to udělala, proč?‘ Ptal se.
Černovláska se odtáhla od svého bělovlasého milence, podívala se na něho a pak zpět na elfa.
‚Slyšíš ho, Gylfirone, on se ptá proč.‘
A oba se bláznivě rozesmáli.
‚Co sis myslel, Rínone? Že jsi jediný muž v mém životě? Neblázni, tys byl mou hračkou, se kterou jsem si krásně hrála. Líbilo se mi, jak si mi naprosto důvěřoval a hltal každé mé slovo, které jsem ti řekla. Vážně sis myslel, že tě miluji?‘ Otázala se a opět se rozesmála.
Srdce ho bolelo a tříštilo se mu na kusy při pohledu na ty dva. Věci, které vyslovila, ho drtily a ničily. Měl pocit, že část jeho duše v něm právě umírá.
‚Bláhový blázínku, já a Gylfiron jsme spolu již od začátku a ty, ty jsi jen mé pouhé rozptýlení pro zábavu.‘
Tohle už bylo na Rínona moc, hněv v něm začal kypět.

Začal se vrtět na posteli a neklidně se přehazoval.
Bělovlasý elf se na něho spokojeně a povýšeně zubil a hladil elfku po ladných křivkách. Rínonovi bolest ze zrady zatemnila mysl, zatoužil oba dva zabít. Sáhnul k opasku, vytasil ostrou dýku a vrhnul se na jejího milence. Než se přistižený pár stačil vzpamatovat, Rínon zarazil elfovi ostří přímo do srdce. Nechal nůž trčet v jeho hrudi a zaútočil na ženu, která zradila jeho city a pošlapala čistou lásku, jež k ní cítil. Obtočil prsty své ruky kolem jejího štíhlého hrdla a sevřel je.
‚Zabiju tě, ty mrcho, zrádkyně.‘ Zavrčel.

Princ se natočil ke své spolunocležnici a ve snovém afektu ji popadl za krk a odřízl ji tak od kyslíku, což elfku probralo ze spánku.
„Zničím tě!“ Zasyčel ze spánku se zavřenýma očima.
Elfka byla překvapená a zděšená jeho počínáním. Rychle uchopila jeho ruce a snažila se je od sebe odtáhnout, ale sevření bylo velmi pevné.
„Rínone,“ zasýpala skoro bez vzduchu. „Vzbuď se, prosím. Rínone!“ Zavzlykala dívka.
Elf zaslechl její hlas v podvědomí a cítil odpor. Erin se vzpírala a několikrát ho bouchla pěstičkou do hrudi. Rínon se začal probírat a otvírat oči. Upřel pohled na ženu před sebou a zjistil, že nedrží za krk černovlasou Niu, ale rudovlasou elfu, s níž strávil noc. Když si to uvědomil, hned pustil její hrdlo, spěšně se posadil a hlavu složil do dlaní.
„Ai, pro rány boží, co jsem to vyváděl.“ Zanaříkal, neb byl vyveden z míry tím, co právě činil.
Chvíli takhle seděl a styděl se za svůj skutek, pak se provinilým pohledem podíval na rudovlásku.
„Moc se ti omlouvám, Erin. Odpusť, já nechtěl. Neublížil jsem ti?“
Erin se též posadila na posteli, třela si pohmožděnou kůži na krku a zavrtěla hlavou.
„Ne, jsem v pořádku, ale stisk máš opravdu pořádný, jen co je pravda. Musím říct, že ti ta jistá musela hodně ublížit, když máš na ni tak spadeno, že se ji pokoušíš uškrtit i ve snu.“ Pronesla nakřápnutým hlasem.
„Ano, ublížila mi víc, než jsem občas ochoten přiznat. Zničila mou víru v lásku, už nikdy nechci žádnou ženu milovat. Nikdy už své srdce nevystavím dalším citům k nějaké bytosti ženského rodu. Budu si užívat, ale city do toho zatahovat nebudu.“
„To jsi ji tolik miloval?“ Otázala se chraplavě.
„Ai, byl bych ochoten pro ni zemřít, kdyby to zachránilo její život a ona mě podvedla a zradila.“ Řekl a jeho srdce při vzpomínce na Niu žalostně zaúpělo v hrudi a svíravá bolest mu jej drtila na kousky.
„Jednou zhřešila a ty z toho děláš takovou vědu? Každý může jednou za život uklouznout. Copak tys jí nikdy nebyl nevěrný?“
„Ne, než jsem ji potkal, tak jsem střídal ženy, ale jakmile jsem poznal ji, jiné ženy už pro mě neexistovali, jen ona.“
„Pokud to bylo jednou, tak si jí mohl odpustit. Třeba byla opilá, nebo nebyla při smyslech a nevěděla, co dělá.“ Zkonstatovala Erin.
„Prosím, neobhajuj ji. Viděl jsem ji a byla naprosto střízlivá, moc dobře si byla vědoma toho, co učinila.“
„Copak ses jí nezeptal, co ji k tomu vedlo, že ulehla s jiným?“ Otázala se elfka a jemně si mnula pohmožděné hrdlo.
„Ne, byl jsem v té chvíli příliš rozrušený, než abych se dožadoval vysvětlení, odešel jsem, a když jsem se vrátil, byla pryč. Zmizela, takže je jasné, že měla černé svědomí, jinak by zůstala a pokusila by se mi to vysvětlit. Jenže když mě podvedla jednou, tak to mohla zopakovat i víckrát, nebo mě podváděla již předtím, jen já na to přišel až nedávno.“
„Možná tušila, že si natolik zaslepený žárlivostí, že bys jí stejně nevěřil, i kdyby se ti to pokusila objasnit.“
„Já nejsem žárlivý.“ Namítnul Rínon.
„Jsi stejně žárlivý a majetnický jako každý z nás. I když si to nechceme přiznat, v každém z nás je uschovaná žárlivost a touha vlastnit toho, koho milujeme, jenže v někom víc a v jiném méně. Možná bys ji měl začít hledat a pokusit se to mezi vámi urovnat.“ Navrhla mu elfka.
„Nikdy,“ zavrhl razantně. „Nehodlám ji hledat, ona odešla, opustila mě a já se nebudu plahočit po blízkých ani vzdálených končinách jen proto, abych ji našel a začal se doprošovat, aby se ke mně vrátila. V žádném případě, mám svou mužskou hrdost. Už o ni nestojím, je mi ukradená, je pro mě vzduch, ne méně než vzduch, neznamená pro mě vůbec nic.“ Pronesl princ.
Erin ho sledovala, jak se snaží ji přesvědčit, anebo spíš sám sebe, že mu na té ženě, která mu zlomila srdce, již nezáleží, jenže jeho oči mluvily o něčem jiném. V těch medově zlatých očích viděla bolest, ale i vzdálený odlesk nehynoucí lásky, kterou k té elfce cítil. Náhle jí mu ho bylo líto. Kéž by ona jednou potkala muže, jenž by jí miloval stejně vroucně a oddaně, jako princ miloval tu ženu, jež ho podvedla. Korunní princ, který se s ní v noci ohnivě vášnivě miloval, jí teď připomínal malého zraněného chlapce. Ráda by mu řekla konejšivá slova, že se všechno spraví, že to přebolí, že čas zahojí rány na jeho srdci a on se opět zamiluje, jenže tohle mu nejspíš říkali všichni a ona se nechtěla opakovat. Tak ji napadlo jen jediné. Natáhla ruku a jemně uchopila jeho paži a začala si jej k sobě přitahovat.
„Pojď ke mně, můj pane.“
Rínon se poddal a pohroužil se do její otevřené náruče. Přitiskla si jeho hlavu na svou odhalenou hruď a výskala ho ve vlasech a něžně kolébala. Elf ji objal kolem pasu a nechal se konejšit jejími doteky.
„Nemysli již na ni, odpoutej se od minulosti a hleď vpřed do nové budoucnosti.“ Zašeptala mu do ucha.
Jenže on si stále budoucnost bez Niimey nedokázal moc dobře představit. Tolik toho spolu plánovali, chtěli se vzít, chtěli mít děti, chtěli mít velkou rodinu, o kterou ona byla ochuzena a šťastnou společnou budoucnost. Jenže teď neměl nic, ani ženu, ani děti, ani vlastní rodinu, jen bolest, jež mu drtila vnitřnosti. Povzdechl si. Erin jej pohladila po hedvábných pramenech a začala tiše broukat něžnou klidnou melodii. Rínon se přitiskl ještě blíž k hřejivé pokožce jejích plných ňader a zašeptal.
„Ještě jednou se ti omlouvám za své chování.“
„To je v pořádku, zapomeň na to.“
„Děkuji.“
Elfka se pousmála.
„Nemáš zač.“ Dál jej kolébala jako malé dítě ve svém objetí a broukala tóny staré ukolébavky.
Rínon byl tím tak citově vyčerpaný, že po několika nekonečných minutách zavřel oči a pohroužil se do bezesného spánku. Erin mu vtiskla na čelo cudný polibek, a pak ho opatrně uložila do přikrývek, aby ho neprobudila a přetáhla přes něj deku. Když prince uložila, potichu vstala, posbírala rozházené oblečení, jeho věci přehodila přes židli u malého stolku, rychle si na sebe natáhla své šaty a neslyšně se vyplížila z Romonovy kajuty a přešla do své.

* * * * * *

Lenwë již byl vzhůru a společně s ostatními dívkami připravoval loď na vyplutí, když se k nim přidala i Erin. Plavovlasý elf si nemohl nevšimnout lehounce zarudlých skvrn na jejím krku, které jí tam zbyly po Rínonově pevném stisku.
„Tak se mi zdá, že tady někdo prožíval pěkně vášnivou noc, že?“ vědoucně se usmál.
„Ano, velmi vášnivou, přímo nezapomenutelnou noc.“ Přitakala rozverně rudovlasá elfka, ale o tom malém nedorozumění se nezmínila, to si hodlala nechat pro sebe. Nikdo přece nemusí vědět, že Rínon trpí ve svém nitru víc, než před okolím dává najevo.
„Tak to mě těší, že sis to užila a kde máš toho šťastlivce, který byl tvým společníkem v noci?“
„Rínon ještě spí.“ Odvětila mu na otázku.
„Ai, lenoch jeden, asi ho budu muset probudit.“ Prohodil Lenwë a zamířil ke dveřím do podpalubí.
„Ne, počkej, Lenwë.“ Zastavila ho zrzka tím, že mu položila ruku na paži. „Nech ho spát, potřebuje doplnit energii.“ Požádala ho mile.
„To si ho tak vyčerpala?“
„Ano, vždyť mě znáš,“ hodila po něm šibalský usměv. „Nebo si už nepamatuješ naše celonoční dovádění?“
„Jak bych mohl zapomenout, tak nenasytnou a náruživou ženu jako jsi ty, je velmi těžké uspokojit.“
„No, vidíš, tak se mu nediv, že teď dospává, když jsme spolu řádili v posteli až do svítání.“ Mrkla na něj spiklenecky okem.
„Dobře, dobře, je mi jasné, že je k smrti utahaný a že by mi na palubě nebyl k ničemu, protože by neustále pospával.“
„Přesně tak,“ přitakala, „ale mi to tu zvládneme i bez něj, že děvčata?“ hodila očkem po elfkách.
„Samozřejmě.“ Zaznělo trojhlasně.
„Jen nám řekni, co máme udělat a můžeme vyplout.“
„Ai, dobře plavčíci, tak dovažte loď, zvedněte můstek a vytáhněte kotvu!“ Zavelel jako správný kapitán.
„Rozkaz, Ciryamo!“ Zasalutovaly dívky a pustily se do práce.
Lenwë vystoupal po schůdkách ke kormidlu a jako správný kapitán se chopil řízení. Za pár minut byla uvazovací lana uvolněná a svinutá na palubě, můstek vytažený a kotva vyzvednutá. Podle další instrukce, se elfky chopily lan a napnuly plachty, do kterých se během chvilky opřel vítr, loď se odpoutala od mola a začala manévrovat směrem na volné moře. Vlny s bílými čepičkami v pravidelných intervalech narážely do boku plachetnice, která je prorážela svou štíhlou přídí, plachty se nadouvaly pod mocným severozápadním větrem a mořští racci s nakřápnutým skřehotáním se vznášeli na blankytné obloze vysoko nad stožáry Bouřliváka. Vlajka s mořskou vlaštovkou, upnutá na konci stožáru, se kmitala a vlnila v poryvech větru. Lenwë stočil kormidlo doprava a loď se pomalu dostala na dráhu, po které obeplouvala ostrov Lirnis a směřovala k dalšímu z ostrovů v elfském souostroví. Pobřeží velkého ostrova se vzdalovalo a v dohledu už zůstával jen nejasný obrys kopírující tvar Lirnisu. Moře se vzdouvalo a pohupovala lodí. Princ ji vedl zkušenou rukou námořníka k pobřeží ostrova Estel, který byl druhým největším v tomto seskupení ostrovů a vzdálený den plavby od Lirnisu. Zatím jim počasí přálo a nezdálo se, že by se v nejbližších dnech mělo nějak změnit. Lenwë si vesele hvízdal melodii jedné známé elfské odrhovačky a pozoroval dívky, které se slunily na roztažených dekách na palubě, povídaly si a na malém přenosném ohništi připravovaly polední jídlo. Plavba byla poklidná a v poledne se k nim přidal i Rínon. Zdálo se, že je již dostatečně uklidněný ze svého rozrušení a odpočatý na to, aby se mohl sejít se svými společníky. Posadil se mezi dívky a najedl se. Idil se zvedla, protože chtěla odnést připravenou misku s obědem Lenwëmu na můstek. Rínon ji zastavil a nabídl se, že mu to odnese sám, a tak si od ní vzal misku, a zamířil po schodech za bratrancem ke kormidlu. Plavovlasý elf seděl pohodlně uvelebený na dřevěné lavici, která stála za kormidlem s rukama založenýma za hlavou a bosou nohu měl položenou v mezeře mezi příčkami na kormidle a udržoval směr. Lehce zakloněnou hlavu se zavřenýma očima nastavoval slunečním paprskům a něžnému pohlazení slaného mořského vánku, jenž laskal jeho líce. Rínon vystoupal po schůdcích a stanul na zvýšené palubě. Lenwë zaslechnul zvuk jeho kroků, narovnal hlavu, otevřel oči a pohlédnul na svého příbuzného.
„Ayá, Rínone.“
„Ayá, přeju ti pěkný den. Děvčata ti tady posílají něco dobrého k jídlu.“ A podal mu misku s pokrmem.
„Díky.“ Princ Jižních elfů si ji od něho vzal, pustil se do jídla a přitom mluvil. „Tak už ses do sytosti vyspal?“ otázal se a významně se uculil.
„Ai, byl jsem unavený.“ Odvětil.
„No, ani se ti nedivím po tom, co si prožil.“ Řekl a nacpal si do pusy kousek dušeného masa a k tomu si zakousnul sousto bílého chleba.
„Jakže?“ Podivil se hnědovlásek a na sucho polknul.
„Ale nedělej, že nevíš, co mám na mysli. Erin mi všechno řekla, takže přede mnou nemusíš mít tajnosti.“
Rínon se na něho překvapeně podíval a přemýšlel, co mu mohla elfka říct. Svěřila se mu snad s tím, že ji nechtěně napadl, protože byl citově nevyrovnaný a nechtěně si ji ve spánku spletl s Niou.
„Cože? Co ti Erin řekla?“
„No, přeci o té dlouhé, vášnivé a velmi náročné noci, kterou jste spolu prožili.“ Rínon si zhluboka oddychnul, když zjistil, že neřekla nic o tom jeho trapném faux-pas. „Chtěl jsem tě vzbudit a ona mě poprosila, abych tě nechal spát, protože tě mimořádně vyčerpala.“
„Ach ták,“ pronesl protáhle. „Ano, Erin je velice vynalézavá a náruživá milenka, s ní se jeden opravdu nenudí. Tak skvěle a příjemně unavený jsem snad ještě nikdy nebyl. Ten celonoční milostný maraton mě zbavil mnoha sil, potřeboval jsem je doplnit, abych byl zase co k čemu.“
„Tak se mi zdá, že Erin k tobě už raději nepustím, aby tě svým milostným uměním nepřivedla do hrobu, to bych moc nerad. Těžko bych to pak vysvětloval tvým rodičům.“ Popichoval ho s úsměvem Lenwë.
„Inu myslím, že by to byla krásná smrt v náruči tak okouzlující ženy, ale pochybuji, že jí by se to líbilo.“ Vrátil mu narážku.
„Ai, máš pravdu, z toho by asi opravdu nadšená nebyla.“ Přikývl souhlasně plavovlásek a poklepal na místo vedle sebe. „Posaď se, bratránku a udělej si pohodlí.“
Rínon se svezl na lavici, zaklonil hlavu a zahleděl se na vymetenou oblohu.
„Vypadá to na krásný den. Sorranova denice krásně žhne na blankytné klenbě nebes a Windeonův dech žene naši loď stále vpřed. Počasí mám, přeje, řekl bych.“ Prohodil Rínon.
„S tím mohu jen souhlasit.“ Pokýval hlavou Lenwë. „Blahosklonná bohyně Meridian nás opatruje.“
„Ó ano, bohyně moří bdí nad námi.“
Lenwë na chvíli sklonil hlavu a Rínon udělal totéž a společně pronesli tichou elfskou modlitbu k bohyni.

„Meridian, heri Nén ar ilúvë Airë,
an len órë ciryaquen uruitë.

Ëa Cundona netë, ma yo cirya lutta,
írë meletya súrë orindë súya.

Ú linquë ar nítë arta cuilë umë,
ú elya tuo, entule vorima otosta.“


Když dokončili modlitbu, opět pozvedli hlavy a spokojeně se usmáli. Plavba probíhala poklidně a díky příznivému větru i rychle. Pozdě odpoledne již zahlédli nově se rýsující obrysy ostrova Estel a po západu slunce zakotvili s Bouřlivákem v Měsíční zátoce, kde se nacházela jejich druhá zastávka na cestě k ostrovu Avron , přístav Alcarin Elen.

* * * * * *

V městě Alcarin Elen na Estelu strávili dvě noci a jeden den, pak se vydali dál na okružní plavbu, při níž se zastavili ještě ve městě Calar na třetím velkém ostrově Eden, pak v přístavu Wintil na malém ostrůvku Lar, dále navštívili přímořskou osadu Sairina na atolu Iben, zakotvili s Bouřlivákem též v nevelkém přístavu Pitya na ostrůvku Nur, a poslední místo, na které zavítali, byla kolonie Wingil na atolu Gis a odtud konečně zamířili na ostrov Avron, kde stálo královské letní sídlo.
Lenwë s svou krásnou plachetnicí Rävea Filit obratně vmanévroval k dlouhému dřevěnému molu v osadě Alqua londë, jež ležela na opačné straně ostrova, než se nacházelo letní sídlo nazývané pro svou běloskvoucí se podobu a ladnost tvarů - Alqua Coa. Princové uvázali loď k vazníkům a pomohli dívkám vyložit jejich drobná zavazadla a pak i ta svá. V osadě je přivítal sám důstojný cáno, jenž vládnul této vsi. S největší úctou pozdravil prince Lenwëho a jeho vznešené hosty. Hned zavolal dva elfy a nařídil jim připravit povoz, který návštěvníky dopraví do bílého paláce. Běhen dvaceti minut se na návsi objevila drožka se dvěma koňmi. Muži z vesnice naložili zavazadla a pomohli ženám vystoupit do nekrytého kočáru, a za nimi vylezli i oba princové. Kočí poté, co se všichni usadili, dal koním pokyn a povoz se rozjel. Zamířil do vnitrozemí řídkým palmovým lesem s křičícími papoušky, kteří poletovali z jedné koruny stromu na druhou. Palmový háj se začal pomalu zvedat a prašná cesta stoupala vzhůru přes trávou zarostlý vrch s bujnými keři rudě, růžově a bíle kvetoucích ibišků. Silnice obkroužila vrcholek kopce, odkud byl krásný pohled na celý ostrov. Svěže zelený střed ostrova přecházel v kruhový pás zlatavě žluté písečné pláže, sem tam přerušené velkými omletými šedými balvany, a za ní se už táhla jen vlnící se modrozelená plocha oceánu. Drožka se kodrcala po cestě kolem vršku pahorku, a pak začala zase klesat po svahu porostlém palmami dolů k zlatému písčitému pobřeží. Vlahý mořský vánek příjemně osvěžoval v tom sálavém horku. Cesta k Alqua Coa trvala něco málo přes hodinu a třičtvrtě. Když bryčka vyjela z palmového lesa, zamířila po oblázkové silnici k velké travou porostlé mýtině, na níž se místy tyčila nějaká ta kokosová palma s rozložitou korunou. Na konci paseky se vyjímal kouzelný palác vystavěný ze dřeva a mořským slaným větrem ošlehaný, že naprosto dokonale vybělel a ve slunečním světle zářil do dálky. Sloupoví, jež podpíralo dlouhou přední verandu, bylo vyřezáno do tvaru palem, na jejichž štíhlých listech spočívala váha střechy. Nad všemi vysokými okny i dveřmi se klenuly ozdobné oblouky s reliéfy s vyobrazenými labutěmi. Na jednom portálu byly pařící se labutě, na druhém letící vzduchem, na dalším s malými labuťátky či plovoucí po vodě. Jednotlivé sloupky zábradlí, které se táhlo podél verand a balkónů, mělo též tvar labutí s nataženými krky. A kovové kliky byly vytepány jako labutí hlavy. Letní sídlo se majestátně vyjímalo mezi zelenými palmami a korunovalo krásu celého ostrůvku. Drožka zastavila před hlavním vchodem do sídla a z útrob paláce vyšli dva elfové v plátěných kalhotách s pestrými halenami a tři elfky v lehkých barevných sukních a nadýchaných bílých živůtcích, aby přivítaly hosty. Lenwë s Rínonem a s dívkami vystoupili z vozu a stanuli před nastoupeným služebnictvem. Princ Jižních elfů vyšel jako první po několika schůdcích na širokou verandu a všichni elfové se uctivě hluboce poklonili. Jeden z mužů, který stál v čele, se narovnal a záhy na to pronesl.
„Mantúliä, inya heru nin, mi Alqua Coa.“ Pronesl na uvítanou v ostrovním nářečí správce sídla.
„Ayá, též tě zdravím, mistře Aerendë.“ Odvětil Lenwë, pokynul hlavou a přívětivě se usmál.
„Copak vás k nám přivádí, můj princi?“
„Chci si zde se svými přáteli užít pár týdnů odpočinku.“ Poukázal na svůj doprovod. „Dovol mi, mistře, představit ti mé společníky, kteří tu se mnou budou dlít. Toto je Lady Idil Nieniquë. Zde Lady Fion Intyalë. Spanilá Lady Sara Isil a Lady Erin Narwa.“
Elfky elegantně pokývaly hlavou na pozdrav.
„Toto je princ Rínon, nejstarší syn krále Dračích elfů Darnela.“
I Rínon pokynul hlavou na pozdravení. Elf se znovu uklonil.
„Rád vás poznávám, drahé dámy i vás, výsosti. Buďte zde vřele vítáni a užívejte pohostinství tohoto domu jak je vám libo. Já jsem mistr Aerendë, správce ostrovního paláce, a k dispozici jsou vám mí pomocníci. Sluha Antar, služebná Yára, pokojská Lindë a kuchařka Sisin.“ Elf představil sebe a pak i své zaměstnance. „Pokud budete cokoliv chtít či potřebovat, můžete se na kohokoliv z nich obrátit a vaše přání bude splněno. Pojďte dovnitř a já vám ukážu vaše pokoje v patře. Antar a Lindë vám přinesou zavazadla do vašich ložnic. Prosím, nyní mě následujte.“ Pokynul hostům do domu.
Správce prošel do útrob vzdušného paláce, za ním šel Lenwë a jeho společníci, a elf je provedl rozlehlou halou, a pak vystoupali po zdobně vyřezaných schodech do patra, kde jim přidělil pokoje s balkóny a s nádherným výhledem na pláž a moře. Sluha a pokojská se chopili zavazadel a kráčeli ve stopách hostů do patra. Roznesli tašky do hostinských ložnic a rozestlali hostům postele.
Pokoje byly prostorné, světlé a velmi vzdušné. Nábytek byl jednoduchý, ale elegantní v přírodní barvě. Vysokými okny proudilo dovnitř jasné sluneční světlo, mořský vánek povíval a laškovně si pohrával s jemnými krémově zbarvenými hedvábnými záclonami. Postele měly nebesa ze smetanového brokátu s vytkaným květinovým vzorem a přikrývky s polštáři byly povlečené chladivým saténem. A vyhlídka z balkónu byla úchvatná. Zelený koberec se táhnul od domu až k pláži, kokosové palmy se komíhaly, listy ševelily, zlatobílý písek se třpytil ve slunci a vlny se v pravidelném časovém úseku tříštily o břeh. Vzduch voněl po mořské soli, ibišcích a orchidejích. Vládl zde božský klid a pohoda. No zkrátka to tam vypadalo jako v učiněném ráji. Oba princové i elfky se ubytovali, a pak se všichni sešli u pozdního oběda, který pro ně zdejší kuchařka rychle připravila. Po lehkém a chutném obědě si vyrazili na pláž, aby si zaplavali a zařádili si v příboji. Všechno by se na první pohled mohlo zdát naprosto dokonalé a bezchybné, jenže to tak nebylo. Rínon se smál, dováděl, vyprávěl různé historky a popichoval se s Lenwëm, ale uvnitř mu k smíchu nebylo. Na pohled se zdál být spokojený a vyrovnaný, ale pod touhle veselou slupkou byla utajena nesmírná bolest, o níž věděla pouze Erin. Často po něm pokukovala, chápavě se usmívala a ráda mu dělala společnost, aby rozehnala chmury skrývající se pod maskou zábavnosti. Rínon jí byl za pozornost vděčný, a když se octli spolu sami, hodně si povídali o různých věcech, ale hlavně ho tím elfka zaměstnávala, aby nemyslel na soužení, které tížilo jeho duši a srdce.

* * * * *


Vysvětlivky a překlad:

Sumirë – tropický nápoj z ovoce
Rävea Filit - Bouřlivý pták (bouřlivák)
Ciryamo - kapitán lodě
Ai – jo, takové neurčité přitakání
Ayá – pozdrav, ahoj, zdravím
sumirë – tropický nápoj z ovoce
Alcarin Elen – nádherná hvězda
Calar - lampa
Wintil – lesk
Sairina - magický
Pitya - malý
Wingil – nymfa
Alqua londë – labutí přístav
Alqua Coa – Labutí palác
Cáno – vládce, staršina, guvernér, starosta či hlavní představený nějaké komunity
Mantúliä, inya herunin, mi Alqua Coa. – Vítejte, můj pane, v Labutím paláci.

Meridian, paní vod a všech moří, - Meridian, heri Nén ar ilúvë airë,
pro tebe srdce námořníků hoří. - an len órë ciryaquen uruitë.

Jsi patronkou těch, co s lodí plují, - Ëa Cundona netë, ma yo cirya lutta,
když mocné vichry kolem dují. - írë meletya súrë orindë súya.

Bez vody a vláhy přec života není. - Ú linquë ar nítë arta cuilë umë,
Bez tvé síly, nastalo by věčné snění. - Ú elya tuo, entule vorima otosta.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.08.2008, 13:06:47 Odpovědět 
   Naši hrdinové konečně dorazili ke svému cíli, vlastně i samotná cesta může být cílem a všichni na lodi si jí užili do sytosti. ženy, víno a zpěv... ;-) Trochu jsem se zarazil, zda náš princ skutečně svou společnici nezadusí. Muselo jít o dost nepříjemný sen, který byl dost živý a takřka podobný realitě (Neměl v tom prsty ten zpropadený kouzelník, který si na princovu milou myslel?). Popisy jsou jako vždy dobře popsány a jsou také velmi barvité, jako bych tam byl také! ;-) Zatím se nic vážného neděje, nebe je bez mráčku, vítr dovál naše hrdiny k jejich cíli a zdá se, že čas "dovolené" bude pěkně (hezky) pokračovat... Jsou to ale prostopášníci ti elfové, na druhé straně ví, jak si ve svém životě užívat a raději něco zažít, než žít a nežít... Ach jo... Neděje se něco nekalého v "zákulisí"? Ono přísloví: "Všeho do času!" také má něco do sebe a toho dobrého je většinou také jen na ždibíček, život se s nikým nemazlí!

A ještě zde uvádím několik svých postřehů (jsem si je dovolil napsat):

...o setmění navštívili místní vyhlášenou tavernu ‚U zlaté orchideje.‘ --> tečka je na nesprávném místě (ano, jde o prkotinu, ale četl jsem Tvé dílko opravdu pozorně)

Pojedli kvalitně upravené mořské plody a zapíjeli to lehce nasládlým sumirëm. --> ...a zapíjeli je lehce nasládlým... (ty mořské plody), není to lepší, než použití slůvka "to" (slintal jsem jako bernardýn, ještě štěstí, že mám po obědě)

Hezké svádění... Na konec špičatého ouška... Na ucho ne! :-DDD (viz milostné scény, hezky a vkusně napsáno)

Ostrov Estel! ;-))) (no, někoho mi to připomnělo, ale jména postav i zeměpisných útvarů, jsou patrně čistě náhodná)

Pokud budete cokoliv chtít či potřebovat, můžete se na kohokoliv z nich obrátit --> nepatří před slůvko "či" čárka? Jen tak se ptám, dva slovesa vedle sebe... Nakonec mi je to jedno a na přečtení to nemělo vliv! ;-)

No zkrátka to tam vypadalo jako v učiněném ráji. --> zde to snad vyprávěči malinko "ujelo", připadá mi to trochu "nepřirozené", jako by sis posteskla, nebo jen tak zamyslela: No, zkrátka to tam vypadalo jako v učiněném ráji. (takové konstatování, ale muselo tam být krásně) ;-)

Jo, jo, to je asi vše, co jsem chtěl. Čekám kdy se to "zvrhne" a těším se na další díl. Nesliboval ten čaroděj našim milencům (než se rozdělili a tak nestoudně pokoušel princovu lásku), že se pomstí a zabije jej, pokud nebude ona jeho (viz někde k začátku příběhu). Pomsta bývá sladká a někdy přichází opožděně, ale o to víc to stojí za to... Hezký den přeji a děkuji za počtení a odreagování se (škoda jen, že jsem u toho neměl kafe, ty jo)...

Jednička! ;-)
 ze dne 19.08.2008, 22:33:22  
   Annún: Díky Šímo za neuvěřitelně dlouhý a milí komentář.
Předem tě upozorňuji, že příští díl bude o něco delší, takže si to kafe příště raději udělej ať to máš čím zapít.

Čaroděj zatím drží Rínona jako jaési rukojmí, očemž ví jen Nia. Ta s ním odjela a vlastně se svým způsobem stala jeho výhrou. Ale neboj k naší milé elfce se také ještě vrátíme a pár věcí objasníme. Ale chce to čas.
 ZITULE 19.08.2008, 11:08:07 Odpovědět 
   Krasne vymyslene a propracovane, zacetla jsem se do pribehu a ocekavala jsem nejaky vetsi zlom, Rínon ma dozajista dobre srdicko, coz se pro muze moc nehodi ale uvidime v dalsim dile jak se poucil, zda se k nevěře postavi celem a nebo zda vsechno prejde beze slova a povi si ze zivot jde dal.
 ze dne 19.08.2008, 22:23:46  
   Annún: Děkuji Zitule,
a slibuji, že přijde jistý zlom již v příštím díle a časem se vše vyřeší. ON má Rínon hodný a citlivý srdíčko a právě proto nyní trpí, ale já věřím, že mu osud ještě nějaké to štěstí do cesty přivane.
 amazonit 19.08.2008, 5:54:29 Odpovědět 
   opět pěkně sepsané, dobře prokreslené popisy, nápadité, sugestivní...
obsahově mi ale připadá, že se nikam ,,nehýbeme", Rínon se v tom stále topí a ne a ne nějak změnit postoj, pořád je bolestínský a dost to přehání, chápu. že nevěra jednoho vezme, ale takhle?

uvidíme, co přinese další díl, zda se Rinon ,,vzpamatuje" a k věci se postaví čelem a nebude se chovat jako citlivka:o))
 ze dne 19.08.2008, 8:19:51  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Když problém je ten, že někteří elfové, jenž jsou na první pohled silní a nedotknutelní, tak pod tou tvrdou slupkou jsou šílené citlivky. Někdy je pro elfa jednodužší se smířit se smrtí milované osoby (i když hrozí vyblednutí ze žalu), než přijmou zradu svého druha. Rínon patří k nim. Chce být litován a zároveň nechce, aby jeho bolest někdo viděl. Takže tak trochu vlastně neví, co doopravdy chce. Dokud nepřijde zlom, tak zněj bude trpitel. I když na jeho obhajobu zatím se drží celkem dobře, u některých elfů tohle bolestínské a sbebelítostivé chování bývá okatější a trvá i několik století. A u něj je to jen pár měsíců, tak snad se dá trochu do kupy. No necháme se překvapit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
obr
obr obr obr
obr
Hovory k sobě
Ronnie
Vyznání
Járuš
Osud prostých o...
D. V. S.
obr
obr obr obr
obr

Zpověď šedého listu
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr