» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2140956

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303480 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Blízká setkání neurčitého druhu ::

Romantic	publikováno: 20.08.2008, 7:02

Moje vlastní pojetí známého tématu.


	"Nejsme tam, kde bychom měli být." "Nedělejte si legraci!" "Vážně, podívejte se z okna." Už při letmém pohledu na hvězdnou oblohu bylo zřejmé, že poslední skok hyperprostorem se nevydařil. Když se oba podívali ven, hvězdná obloha nijak nepřipomínala žádný ze známých obrazů, které byli zvyklí vídat pokaždé, když se vraceli domů. "Kde se stala chyba?" "Nevím, výpočty souřadnic pro poslední skok se zdají být v pořádku." "Hmm..., a proč tedy nejsme v naší sluneční soustavě?" "Jak to mám vědět?" Oba začínali být podráždění. Přestože jejich malá loď byla určena pro krátkodobé průzkumné lety, bylo všeobecně známo, že ke konci letu si ponorková nemoc vybírala svoji daň. Navíc oběma došlo, že nedostatek energie v zásobnících už jim neumožní absolvovat další skok hyperprostorem, který by je přiblížil do známých míst, kde by o ně mohla zavadit nějaká jiná loď. "Co navrhujete, kapitáne?" Kapitán v duchu hodnotil situaci. Jako každá posádka jim podobných lodí i jejich byla složena pouze z pilota a vědce. Každý měl svoje povinnosti, úkoly i odpovědnosti. Řešení této vzniklé situace leželo výhradně na pilotovi, který byl zároveň kapitánem lodě. Simulované nouzové situace absolvoval na trenažérech snad tisíckrát. Tři základní pravidla se mu hned promítla před očima. Zhodnotit situaci. Nalézt možné varianty řešení. Vyřešit situaci. Jedno pravidlo tam rozhodně chybí, pomyslel si: hlavně žádnou paniku. "Kapitáne, jak to s námi vypadá?" Jako by mi četl myšlenky, pomyslel si, a aby uklidnil svého společníka, autoritativním hlasem aplikoval nacvičená pravidla: "Jak vidíte sám, nejsme doma ani blízko domova. Energie nám zbývá málo, takže pokoušet se o další skok by bylo krajně nevhodné. Přistaneme na jedné z těchto planet a zkusíme najít energii potřebnou k návratu domů. Nějaké otázky?" -------------------------------------- Přistáli těsně po východu slunce a přistání neproběhlo zrovna hladce. Gravitace byla větší než předpokládal a atmosféra rozžhavila jejich tepelné štíty až na hranici jejich možností. "Zajímavé..." vědec na chvíli pozapomněl vážnost jejich situace. Kapitán tázavě vzhlédl. "Moje přístroje ukazují, že složení atmosféry až na malé odchylky je velice podobné našemu, škodlivé záření žádné, ostatní parametry kolem normálu. Třeba je na této planetě inteligentní život?" neudržel se vědec. "Prosím vás, nenechte se vysmát," zpražil ho kapitán. "Pár podobných planet s atmosférou i s vegetací naši kolegové už našli a nikde nic. Však se podívejte průzorem ven." "Už jsem to zkoušel, ale průzory jsou celé od kouře, jak jsme přistávali." "Nebojte se, ani tahle planeta nebude výjimkou," pokračoval kapitán, ale v duchu si vzpomněl na poslední kapitolu pilotského manuálu určenou pro tento případ. Už v prvních odstavcích kapitoly plné teoretických slátanin byla fráze, kterou nikdy nikdo nepoužil. Zněla: přicházíme v míru. Mám strach, že zrovna my budeme muset tuto větu použít, usmál se v duchu. "Je čas vyrazit," rázně ukončil debatu. Po absolvování výstupní procedury se ocitli v trávě, která byla o dost vyšší než oni sami. Asi to nebude tak lehké, pomyslel si vědec, ale nahlas neřekl nic. "Pojďte, musíme najít nějaké vyvýšené místo a rozhlédnout se, kterým směrem jít," rozhodl kapitán. "Počkejte, neslyšíte něco?" přerušil ho vědec. Kapitán okamžitě zaregistroval zvuk, který nabýval rychle na intenzitě. Co to může být? Nějaká zdejší anomálie způsobená větrem, nebo něco jiného? Alternativy si nechtěl ani připouštět. Vědec předešel další otázky, když zcela nevědecky povyskočil, aby něco přes trávu uviděl. "Je to nějaký stroj, zřejmě dopravní prostředek. A blíží se k nám hrozně rychle," dodal vyděšeným hlasem. Už je to tady, přicházíme v míru, pomyslel si kapitán a pomocné signální zařízení přepnul do režimu, ve kterém blikalo v posloupném rytmu prvočísel; jazykem, který by údajně měla rozpoznat jakákoliv případná inteligentní civilizace. Po chvíli to uviděli. Stroj se blížil nepříjemně rychle. Byl obrovský, větší než co kdy ve svém životě viděli. "Přicházíme v míru," zvýšeným hlasem pronesl kapitán a držel lampu nad hlavou. "Jede to přímo na nás, vůbec se nezastavuje!" zděšeně vyjekl vědec. Ne, k lodi už se nestihnou vrátit a možná ani domů. "Přicházíme v míru!" To už oba křičeli, co jim síly stačily a jejich hlasy zanikly v obrovské bouři nepředstavitelného hluku. ---------------------------------------- Nepříjemně známý chrastivý zvuk donutil důchodce Macháčka vypnout sekačku na trávu. "Já ty sousedovic děcka snad přerazím, když mi sem nepřestanou pořád házet ty kameny. Kdo má tu sekačku furt vopravovat." Chvilku si zahrával s myšlenkou, že tam zajde hned, ale nechtělo se mu odcházet od rozdělané práce. Povzdechl si a znova sekačku nastartoval. Vždyť sotva začal, a zahrada je tak velká...


celkové hodnocení autora: 96.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Alasea	26.08.2010, 19:02:01

Pobavilo. :-) Já jsem čekala, že si nových návštěvníků obyvatelé planety ani nevšimnou, ale ta sekačka na trávu mě opravdu dostala! :-D

Petr.6.Suchy	30.08.2008, 12:33:52

některé věty se dost sekají, neplynou, je to taková parodie...

Stella	20.08.2008, 18:37:01

Ha ha, závěr neměl chybu. Líbilo se mi to. Hodně mi to připomíná povídky z časopisů Ikarie. Ani nevím, jestli ještě vůbec vychází. Asi ne. Což je škoda.


ze dne 20.08.2008, 19:07:07
Romantic: Ahoj, jsem rad, ze se Ti libilo i ze ses pobavila. R.

Šíma	20.08.2008, 15:08:10

Mi se toto dílko náhodou líbilo! Není to proto, že s radostí čtu jakékoliv nové scifko? A tohle bylo dost inteligentně podáno a také se musím přiznat, že jsem se celou dobu usmíval... Sekačka na konci jsem nečekal a dokud nebyl konec, stále jsem netušil, co že to může být za obrovský stroj... Ode mně máš za Jedna!


ze dne 20.08.2008, 16:28:09
Romantic: Ahoj, kdyz jsem to psal se zminenou pointou na pameti, nemohl jsem se ubranit usmevu celou dobu. Snad se to nejak neprojevilo na forme. Jsem rad, ze se Ti to libilo a diky za ohodnoceni. R.

amazonit	20.08.2008, 7:02:40

konec mě malinko zklamal, čekala jsem něco ,,barvitějšího", svižnějšího a trochu delšího... celý příběh je vedený přímočaře, bez odboček, bez zbytečných postav navíc, které by rozptylovali, jazyk není komplikovaný, stejně tak věty, které skládáš, což tomu dodává na snadnosti a příjemnosti čtení, příliš nezatěžuje čtenáře, je to takové ,,rekreační" dobré čtení (není myšleno nijak zle:o)) vědec na chvíli pozapomněl vážnost jejich situace - na vážnost, i když ani to tvé není špatně


ze dne 20.08.2008, 16:24:33
Romantic: Dnes bez diakritiky. Musim priznat, ze se mi to psalo pomerne lehce. protoze me ta pointa napadla pomerne brzy, nasmeroval jsem to k ni mozna rychleji nez jsem mel (mozna proto, aby to nebylo prilis rozvlekle). Povazuji se spise za poetu nez povidkare, ale bavi me to. Diky za publikaci i ohodnoceni. R.