obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Ztracená - Proč? ::

 autor Trenz publikováno: 19.08.2008, 22:23  
 

Kapitola devátá
Proč?

Daniella se probudila s předzvěstí něčeho špatného. Vstala z postele a převlékla se. Pomalu scházela po schodech, a čím blíž byla kuchyni, tím víc se jí zmocňoval neklid. Vešla do ní a zarazila se. Na židli spatřila sedět muže, který si četl noviny, a proto mu neviděla do tváře.
„Kdo jste?“ zeptala se a snažila se, aby její hlas zněl klidně, i když se bála. Ten muž mohl býk klidně zabiják. Muž odložil noviny a Danielle zamrazilo. I když seděl, dalo se odhadnout, že to byl muž střední výšky. Měl uhlově černé, krátké zastřižené a na temeni už mírně prořídlé vlasy. Jeho hnědé, skoro až černé oči vypadaly tak chladně, že Danielle měla pocit, že jí promění v ledový kámen. Ústa stažená do tenké linky a pečlivě zastřižené vousy lemující tvar úst a lícní kosti až ke kotletám vzbuzují až hrůzu. Danielle sklouzla pohledem na oblečení. Jistě to byl oblek od Versaceho a na nohou se mu leskly pečlivě vyleštěné polobotky. Ruce má pěstěné. Danielle si byla jistá, že minimálně dvakrát týdně se jim dostává péče od vyhlášeného manikérského salónu. Z celkového dojmu bylo znát, že si dává záležet na svém vzhledu, ale ani zdánlivě nepůsobil zženštile jako jiní muže tolik o sebe dbající. Snad za to mohly tvrdé rysy vepsané ve tváři nebo jizva, která mu zdobila tvář těsně pod okem.
„Fabricio Tiziány,“ představil se muž, nenamáhaje vstát, natož podat Danielle ruku.
„A co děláte v tomhle domě? Nevzpomínám si, že bych vás pozvala.“
„Přišel jsem na ranní kávu. Uvaříte mi ji?“
„Zmizte!“
„Nebuďte hned tak přísná. Nemuselo by se vám to vyplatit,“ řekl a v jeho hlase zazníval výsměch i tichá výhružka.
„Odejděte, než zavolám policii.“
„To bych nedělal, paní Evansová,“ pousmál se Tiziány a poodhrnul sako. Danielle spatřila zbraň.
„Co ode mě chcete?“
„Něco, co měl váš manžel, signoro.“
„Můj manžel? Vy jste znal Erica?“
„Jistě víc, než mu bylo příjemné.“
„Pak mi jistě řeknete, proč se zabil, protože já to nevím a tak moc bych to vědět chtěla.“
„Nejspíš, aby vás ochránil. Naivita se mu opravdu upřít nedala.“
„Eric nebyl naivní.“
„Tak jsi ho nejspíš neznala tak, jak sis myslela. Možná si ho neznala vůbec. Víte vůbec, koho sis vzala? Víte, co dělal po nocích?“
„Přestaňte. Nechci to slyšet.“
Nejradši by teď Danielle utekla nahoru do ložnice nebo zavolala na policii, ale Fabricio Tiziány nevypadal na muže, co nosí zbraň jen na ozdobu. Polkla, když ji vytáhl.
„Rád bych se tu ještě zdržel a popovídal si, ale tak nějak spěchám. Řekněte mi, kde to je a nechám vás žít.“
„Nevím, o čem to mluvíte.“
„Nedělejte ze sebe hlupáka, signora. Chci ten čip!“
„Jaký čip? Nerozumím vám.“
Tiziány na ni namířil zbraň.
„Varuju vás. Nehrajte si se mnou. Neudělejte stejnou chybu jako váš choť.“
„Co jste mu udělal?!“
„Já nic. Spáchal sebevraždu dřív, než jsem mu mohl něco udělat. Teď už mi zbýváte jenom vy.“
„Já žádný čip nemám.“
„Rozmyslete si to, signora. Vy jste příliš cenná, abych vám ublížil, ale to samé nemůžu říct o vašich přátelích Becketových a to ani nemluvím o Marlowovi. Rychle jste se sblížila s trestancem.“
„Vždyť ani nevím o čem to mluvíte,“ odvětila mu Danielle zoufale majíc strach o ty, jež jí přirostli k srdci. Tiziány zasunul zbraň a udělal krok k Danielle. Danielle chtěla ucouvnout, ale Tiziány ji chytil za vlasy a přitáhl její obličej ke svému.
„Nehrajte si se mnou, Danielle. Neznám slitování.“
„Prosím. Pusťte. To bolí,“ zakňučela poslední slova Danielle, když jí za vlasy zatáhl ještě víc.
„Dejte mi ten čip a už mě nikdy neuvidíte. V opačném případě, signoro, budu muset přikročit k represím.“
Poté jí pustil, urovnal si oblek a odešel. Danielle si uvědomila, jak strašně se chvěje. Musela se posadit, jak se jí roztřásly nohy. Kdyby alespoň věděla nebo jen tušila, o čem to ten muž mluvil.

Ještě pořád seděla v kuchyni, když dovnitř vešel Marlowe. Když viděl, v jakém je šoku, nalil skleničku vody a podal jí ji. To Danielle trochu probralo.
„Co se stalo?“ zeptal se jí Rupert tiše a vzal jí za ruce.
„Jsi úplně ledová. Co se stalo?“
„Byl tu muž. Vyhrožoval mi.“
„Jak se jmenoval?“
„Fabricio Tiziány.“
Rupert přimhouřil oči.
„Znáš ho?“
„Ano. Nechal zabít mou ženu.“
„To je šéf té mafie, se kterou si se zapletl?“
„Ano. Řekl ti, co od tebe chce?“
„Mluvil o nějakém čipu. Copak jsem Erica znala opravdu tam málo?“
„Zřejmě tě chtěl chránit.“
„Tím, že spáchá sebevraždu?!“
„Někdy děláme věci, které jsou pochopitelné pouze pro nás, ale ostatní, naši blízcí, naši přátelé to nechápou, nevidí, protože nemůžou. Každý máme své tajné myšlenky, o kterých nikdo neví.“
„Já žádné nemám.“
„Tiziány je mafián první kategorie. Zřídkakdy se mýlí.“
„Tak v tomhle případě se mýlí. Já žádný čip nemám.“
„Možná ti ho Eric dal a ty o tom ani nevíš.“
„Ne. Řekl by mi to.“
„A tím jsi si jistá? Začínáš mít pochyby, jestli ti nebyl nevěrný, a že před tebou ukrýval pletky s mafií, si nepřipouštíš?“
„Nevěra a mafie je dost rozdílné, nemyslíš?“
„Ani ne. Může to být nebezpečné stejně.“
„Co mám dělat, Ruperte?“
„Zkus o tom přemýšlet. Možná ti dal Eric před svou sebevraždou něco, kde by se snadno ukryl čip.“
„Už dlouho mi nic nedal.“
„Jen o tom popřemýšlej. Nemusíš hned. Teď si musíš odpočinout. Vzpamatovat se.“
„Kéž by to bylo tak snadné,“ povzdechla si Danielle.
„Skoro nic v našem životě není snadné, Danielle. Zvu tě na místní ples ve stylu country. Doufám, že máš ráda country.“
„Vlastně ani nevím, co mám ráda,“ přiznala Danielle a cítila, jak se červená.
„Pak je nejvyšší čas to poznat,“ usmál se na ni Rupert a pohladil ji po tváři.

Večer seděla v Chrisově obýváku a dívala se do ohně. Bála se, být sama, a tak jí Chris řekl, že se k němu může kdykoliv vrátit.
„Doufám, že vás tím nevystavím moc velkému nebezpečí,“ řekla Chrisovi, který si k ní přisedl s láhví piva.
„Řekl jsem místnímu šerifovi o případném nebezpečí a nechá před náš dům postavit hlídku. Já osobně mám zbraň, ale nemyslím si, že si sem ten chlap troufne.“
„Že by měl strach?“
„To si nemyslím. Spíš nestojí o to, aby o něm všichni věděli.“
„Říkáš to, jako bys ho znal.“
„Viděl jsem ho. Nevypadá jako typ muže, co rád přitahuje pozornost. Spíš má rád rychlou a čistou práci.“
„Nemůžu uvěřit, že se Erik zapletl s někým takovým. Začínám mít pocit, že jsem ho vůbec neznala,“ povzdechla si Danielle smutně a Chris cítil, že je mu jí líto, ale nevěděl, jak ji utěšit. Sám se potýkal s ohromnou bolestí v srdci a jen Vanessa a koně mu pomáhali žít dál.
„Jak dlouho už tady žijete? Jak dlouho se tvá rodina stará o koně?“zeptala se Danielle znenadání a Chrisovi bylo jasné, že tím chce přijít na jiné myšlenky. Přesto jí odpověděl:
„Už dobrých sto let vlastní moje rodina tuhle farmu. Když můj pradědeček začínal, bylo mu osmnáct a měl jen těhotnou ženu a malý kousek půdy. Dřel pot a krev, aby mělo jeho dítě, kam přijít. Když se mu narodil chlapec, byla tahle farma už postavena. Tenhle dům prošel jen pár změnami a tak minimálními, jak jen to šlo. Ctíme minulost.“
„Přála bych si to samé. Chtěla bych ctít minulost. To, co jsem prožila s Ericem, ale…“
Chris odložil láhev s pivem a vzal ji za ruku.
„Ale ty teď nevíš, co si máš o svém manželovi myslet. Přála by sis, aby se to nikdy nestalo. Aby nikdy neumřel a ty si teď nemusela čelit té ohromné bolesti a nejistoty, co s tebou bude.“
„Mám strach, Chrisi.“
„To my všichni,“ odvětil jí tiše a pohladil jí po ruce.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 26.02.2010, 15:18:15 Odpovědět 
   Ahoj,
jsem tu úplně nově a předčetla jsem si v rychlosti tvůj příspěvek. Mám tenhle žánr ráda, těším se na pokračování
 Ludmil Elis Quo 11.02.2009, 18:41:32 Odpovědět 
   Nu, četl jsem jen namátkově tenhle díl, ... máš tam chyby, třeba: "aby mělo jeho dítě, kam přijít" se píše bez čárky. Docela se mi to líbí, ale možná bys někdy mohla zkusit víc popsat prostředí, abych si mohl představit, kde se to odehrává... třeba co je v kuchyni za nábytek, jak tam vypadají zdi a tak dále.
 čertíček244 29.08.2008, 10:27:29 Odpovědět 
   Ahoj, tvé dílo se pohnulo pěkně dopředu a jsem zvědavá na to, jak se bude vyvíjet. Jen bych tě teď upozornila na pár chybiček (doufám, že mě za to nepicneš :o):
- jistě víc, než mu to bylo příjemné... za jistě chybí čárka, a za víc naopak přebývá. stejně pak by měla být čárka před a tak v další větě.
- a pak mi neštimuje ta přímá řeč ... Tiziány Daniele nejprve vyká, pak trochu zmateně tyká, příklad: Víte vůbec, koho sis vzala? něco mi tu nehraje :o). A dále v textu znovu vyká. = tohle mi vadí na celém tomto dílu nejvíc.
Jinak je to čtivé, zajímavě rozehrané ...
Hodně štěstí a určo si přečtu další díl. :o)
 Pavel D. F. 19.08.2008, 22:22:14 Odpovědět 
   Když jsem minule napsal něco o překvapení, kterého se jistě ještě dočkáme, netušil jsem, že bude tak zásadního rázu. Bývalý manžel Danielle byl mafián stejně jako Marlowe. To je poměrně šokující informace.
Z útěku před faktem ztráty nejbližší osoby se tak stává příběh s kriminálním pozadím. Nejhorší je, že Danielle asi vážně netuší, co po ní mafiáni chtějí.
Za těchto okolností si netroufám další průběh děje komentovat ani v nejmenším. Může se stát prakticky cokoliv – mafie může ubližovat, Danielle bude hledat kýžený čip a další oběti na životech nejsou vyloučené. Vážně to radši nebudu rozebírat…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Vražda mezi výs...
Rilian
Osud černé kočk...
Clarice
BÁSBÍŘKA TOULAV...
Lady_Mucík01
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr