obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915724 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39858 příspěvků, 5812 autorů a 392638 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Postav dům, zasaď strom, zploď syna. ::

Příspěvek je součásti workshopu: Dům
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Převážně vážně
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 19.08.2008, 22:22  
Nevím co k tomu napsat. Snad jen, že mě to tak napadlo ve chvíli absolutní duševní vyprahlosti.
 

Karel se postavil s rukama v bok nad zeleným oploceným pozemkem a tak nějak přemýšlel co s ním, i když ve skutečnosti již dávno věděl co s ním. Vedle něho stála jeho mladičká žena Věrka s krásnýma laníma očima a v kočárku houpala jejich maličkou čerstvě narozenou dcerku Adélku.
„Postavíme tu dům?“ zeptala se tiše Věrka.
„Postavíme,“ odpověděl Karel a objal jí kolem ramen.
„Zasadíš tu stromy?“
„Zasadím tu jen jeden strom a to támhle vzadu,“ ukázal Karel doleva.
„Proč jen jeden?“ divila se Věrka.
„Jen tak. Chce se mi mít tu jen jeden strom,“ poplácal Karel Věrku po zádech, „ale Adélce tu postavím houpačku a až jí přibude bráška postavím tu velký bazén.“
„To bude krásné,“ usmála se Věrka.
„Bude. Chci aby jste byli šťastný.“
„Ale já jsem i bez toho.“
„Ale já ne. Mačkáme se u našich jako sardinky,“ zamračil se Karel a podíval se na nebe, „raději pojď asi bude pršet.“
Věrka popadla kočárek a pomalu odcházeli nově udělanou cestou mezi pozemky a rozestavěnými domky k otřískané škodovce Fábii. Karel naložil kočárek do kufru. Věrka si s holčičkou v náručí sedla dozadu. Když se rozjeli zjistila, že nejedou domů, ale směrem ven z města.
„Kam jedeme Kájo?“ zeptala se zvědavě.
„K jednomu kámošovi. Dluží mi spoustu peněz. Jak myslíš, že zaplatíme tu stavbu,“odpověděl Karel a soustředil se na jízdu.
Věrka vzdychla. Těšila se na dům, ale za jakou cenu? Karel byl sice hodný manžel, ale na práci moc nebyl a obě ruce měl levé. Jediné co mu šlo bylo milování a zlodějina. Seděl za to již 4x. Byl nepoučitelný. Sice Věrce slíbil, že toho nechá, ale pohodlný výdělek a lenost byla silnější, než on. Pozemek zdědil Karel po své babičce, která ho jednou koupila, když ceny pozemků klesly a ona nevěděla co s penězi nabytými v restituci.
„Kájo, že v tom zase nelítáš?“ zeptala se tiše Věrka.
„Neboj holka, přece jsem ti něco slíbil, ne?“
„Protože jinak se zabiju a Adélku taky.“
„Nekecej blbosti,“zamračil se Karel.
„Zabiju,“ řekla rozhodně Věrka, „už jsem se na tebe načekala dost, nechci aby naše děti trpěly tak jako já.“
„Věruško slibuju ti, že neudělám nic špatně,“ řekl chlácholivě Karel a zabočil do jedné ulice, kde se to pyšnilo jednou velkou a honosnou vilou vedle druhé. Zastavil u hnědé vilky se zelenými okny a porostlou psím vínem.
„Počkej tu na mě, hned jsem zpátky.“
Karel vešel na zahradu a když došel ke dveřím vilky prudce zabušil. Nečekal dlouho a dveře se otevřeli. Objevil se v nich vysoký tlustý muž a když Karla uviděl vesele zahýkal a objal ho. I Karel se smál a vešel s mužem do domu. Po chvíli vyšel ven stále s úsměvem na tváři. Když si sedl zpět do vozu podal Věrce balíček.
„Co to je?“ byla Věrka zvědavá.
„Otevři to a uvidíš,“ usmíval se Karel.
Věrka balíček pomalu otevřela a pak překvapeně vydechla. Držela v ruce balík peněz a samé tisícovky.
„A do prdele,“ vydechla, „tolik peněz.“
„Za to bude náš dům, ještě něco nám dá táta a já taky něco vydělám jako řidič dodávky u jednoho kámoše.“
„Karle, já tě tak miluju,“ vykřikla radostně Věrka a objala Karla kolem krku.
„Nech toho holka,“ byl náhle Karel rozpačitý, „sedni na prdku a jedeme domů. Hned zítra zajdu zaplatit zálohu do realitky a dáme se do toho.“

Za nějaký čas.
Věrka seděla v pokoji a sledovala malou Adélku jak spokojeně po jídle spí. Čekala tak každý den. Čekala na Karla, který chodil kontrolovat stavbu jejich domu a jezdil s dodávkou po kšeftech, o kterých měla Věrka pochybnosti, co jsou vůbec zač. Karla už znala a podle jeho chování soudila, že je zase v tom. Zase krade. Ale ptát se ho nechtěla, protože byl stále podrážděný. Jejich dům už stál. Sice bez střechy, ale pokud sebou zedníci hodí, do zimy se můžou nastěhovat.
Náhle někdo zaklepal. Věrka čekal cupitavé krůčky její tchýně, ale nic se nedělo, asi nebyla tchýně doma. Vstala tedy a šla otevřít. Za dveřmi stál ten tlustý muž z hnědé vilky se zelenými okny. Mračil se.
„Dobrý večer,“ řekl hlubokým hlasem, „je Karel doma?“
„Není ještě je asi v práci, čekám na něj s večeří,“ řekla polekaně a tiše Věra.
„Počkám na něj u vás,“ řekl muž a než se Věrka vzpamatovala vešel do bytu. V chodbě se rozhlédl a intuitivně vešel do Věrčina a Karlova pokoje.
„Hezký hnízdečko tu máte,“ ušklíbl se nad chudým vybavením pokoje a rozvalil se na jediném ošoupaném křesle. To chudák zaskřípělo pod vahou tlustého muže.
„Eslipak víte, že je mi ten váš Karel dlužnej spoustu peněz,“ podal uštěpačnou a zlou informaci Věrce. Ta zbledla.
„Nevím, mě řekl, že je mu někdo dlužnej.“
„Che, che, che,“ zasmál se tlusťoch, „kde ten by vzal prachy.“
Pak si Věrku prohlédl od hlavy k patě a řekl: „Ale vybrat pěknou ženskou to von si uměl vždycky.“
Věrka zrudla.
„Raději běžte pryč, řeknu Kájovi, že jste ho tu hledal.“
„Kdepak děvenko nikam nejdu! Víte co mi dalo práci zjistit kde bydlí?“ a tlusťoch se rozvalil ještě víc a ubohé křeslo se pod jeho vahou skoro rozložilo.
„Možná přijde až v noci, možná šel na stavbu,“ snažila se muže odradit od čekání Věrka.
„Na stavbu?“ zbystřil tlusťoch.
„Ano stavíme si dům,“ řekla uzarděle a chlubivě Věra.
„Dům? Jo ták asi za ty moje prašule, co?“ zamračil se tlusťoch.
Teď se pro změnu zamračila Věrka:
„Karel chodí do práce a vydělává, ty peníze vám určitě vrátí.“
Tlusťoch vstal a šel k oknu. Pak se pomalu otočil, šel k Věrce blíž a zblízka do obličeje jí řekl.
„Nevěřte, že něco vydělá, to on neumí, umí jen krást a loudit z lidí peníze pod různými záminkami. Znám ho už 20 let.“
Náhle se v zámku u dveří ozval zvuk odemykání. Než se stačil tlusťoch vzpamatovat Věrka vykřikla.
„Karle uteč!“
Tlusťoch jí prudce odstrčil a překvapivě mrštně vyrazil z bytu ven. Věrka se rozplakala. Malá Adélky se jejím křikem probudila a také začala plakat.

Epilog.
Věrka seděla u stolu na policejní služebně a v ruce zuřivě mačkala kabelku. Naproti ní seděl starší policista s unavenýma očima a prošedivělými vlasy.
„Tak mladá paní jak dlouho jste svého muže neviděla?“
„Asi 14 dní,“ vzdychla.
„A to, to jdete nahlásit teprve dnes?“ podivil se policista.
„Já jsem pořád čekala a čekala,“ Věrka se málem rozplakala.
„Musíme vyloučit, že je váš muž po smrti,“ řekl policista necitelně, „máte nějakou jeho fotku?“
„Po smrti!?“ vykřikla Věrka, „to ne!“ A chvějící se rukou vyndala Karlovu fotku z kabelky a podala jí policistovi. Ten si jí pozorně prohlédl, pak tiše vstal a šel do vedlejší místnosti.
Věrce prudce bušilo srdce a v duchu se modlila – není mrtvý, není mrtvý. Její modlitba nebyla vyslyšena. Nadporučík opět vstoupil zpět do místnosti a vybídl jí aby vstala a následovala ho. V druhé kanceláři svítil monitor od počítače a na něm byla velká fotka muže na první pohled mrtvého. Policista na monitor mlčky ukázal. Věrka jen tak mrkla na fotku.
Když jí nadporučík probral z mdlob podívala se na něj svýma krásnýma laníma očima a řekla: „Chtěl mi postavit dům.“


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 47 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 84 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 endless 08.09.2008, 16:21:18 Odpovědět 
   Jakkoliv zápletka je předem lehce odhadnutelná, hrdinové do značné míry černobílí a některé popisy balancují na hraně klišé (Věrka má oči laní, policista unavené a je prošedivělý, atd. ...), jestli mě něco rušilo při čtení, byla to hlavně gramatika. Jinak to mohlo být celkem čtivé.
Pokud bys chtěla vypsat všechny chybně umístěné čárky etc., dej mi vědět... třeba Ti to pomůže do příště, protože jinak by to nebylo špatné čtení.
 ze dne 09.09.2008, 0:11:22  
   endless: Já už právě taky NE. v čemž je tn háček.
 ze dne 09.09.2008, 0:03:07  
   Vanessa Kuzníková: Protekci od Ježíška? Když to by nešlo. Já na něj nevěřím :-)
 ze dne 08.09.2008, 23:04:38  
   endless: ...starého psa? ale fuj.
přehled pošlu ASAP, a jinak: líbilo. jen ... no však víš.
u mně nemá protekci ani Ježíšek.
i když tam by se zovna hodila. Měj se co nej.
 ze dne 08.09.2008, 23:00:44  
   Vanessa Kuzníková: Ano ta moje gramatika. A ty moje čárky.
Problém je u mě v tom, že já je fakt vidím jinde a opravdu si po sobě všechno čtu a nechávám to chvíli ležet, než se pustím do oprav. Nechci se chlubit, ale zlepšila jsem se. Akorát mě to ruší trošku při psaní.
To víš... starého psa novým kouskům nenaučíš, anebo velmi těžko.
Děkuji za nabídku. Hodí se mi.
 Svetla 07.09.2008, 22:42:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Svetla ze dne 07.09.2008, 20:12:31

   Ahoj, právě že to uvozování je zbytečné. Čtenáře zdržuje. A lidi, co čtou a znají život, si dokáží moc dobře představit, jak to daná postava myslí. Tož nějak tak.
 ze dne 07.09.2008, 23:14:54  
   Vanessa Kuzníková: Tvá odpověď mě neuspokojila. Ale umím napsat povídku, kde lidi jen myslí. Jenže jsem upovídaný člověk a velmi ráda uvozuji :-)))))
 Svetla 07.09.2008, 20:12:31 Odpovědět 
   Celkový dojem kladný. Souhlasila bych s Irenou Mayer, že máš nedostatky v uvozovacích větách. Charakter postav zmáknutý dobře. Četla jsem se zájmem. Dům tam je a tak dávám jedna.
 ze dne 07.09.2008, 22:37:40  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji a nemůžeš mi napsat jaké jsou to ty chyby? ;-)
 Irena Mayer 06.09.2008, 0:36:46 Odpovědět 
   Taky nevím, co k tomu napsat, a přemýšlela jsem o tom dost. Mně prostě tento styl nesedí, proto se mi špatně hodnotí. Ale pokusím se.

Kromě toho, že je tam spousta chyb, mi vadí i některé "lidové" výrazy a co je podle mě úplně nezvládnuté, jsou uvozovací věty. Několik příkladů:
„Kam jedeme Kájo?“ zeptala se zvědavě. (Jak jinak, než zvědavě?)
„Co to je?“ byla Věrka zvědavá. (To samé.)
„Není ještě je asi v práci, čekám na něj s večeří,“ řekla polekaně a tiše Věra. (Jak jinak by to řekla, když ji chlap vyděsil?)
„Che, che, che,“ zasmál se tlusťoch, „kde ten by vzal prachy.“ (?)
„Ano stavíme si dům,“ řekla uzarděle a chlubivě Věra. (Velmi nepravděpodobné - měla z něho strach, nebo ne?)
„Asi 14 dní,“ vzdychla. (?)

Za nejslabší část považuji závěr. Chování Věrky na policejní služebně je přinejmenším zvláštní. Například proč zuřivě mačkala kabelku? A přijít ohlásit zmizení manžela až po tak dlouhé době, proč?

Když jsem četla na začátku "Vedle něho stála jeho mladičká žena Věrka s krásnýma laníma očima..." a na konci "Když jí (má být ji) nadporučík probral z mdlob (chybí čárka) podívala se na něj svýma krásnýma laníma očima...", přemýšlela jsem, jestli to vůbec můžeš myslet vážně. Ale vzhledem k celkové úrovni povídky si bohužel myslím, že ano. Anebo jsem něco nepochopila, i to je možné. A to, že se mi text nelíbí, ještě neznamená, že je to úplně špatné. Jistě si tvá povídka najde své čtenáře.
 ze dne 07.09.2008, 22:36:51  
   Vanessa Kuzníková: Tak já chápu, že ti může připadat, že je zbytečné zdůrazňovat některé pocity, ale jsou i lidi, kteří se o tom rádi přesvědčí i několikrát.
A co je na tom uvozování špatně?
A laní oči jsou laní oči. Mám kamarádku Marcelu a ta je má; krásné, velké, světle hnědé oči, jako plachá laňka. Fakt to bylo vážně.
Přišla pozdě, protože se bála. Zažila jsem takový strach.
Ale jinak děkuji za kritiku. Mě to dává hodně do dalšího psaní.
 Tuax 05.09.2008, 19:39:39 Odpovědět 
   Úvodní scéna příběhu mi přijde svým způsobem stěžejní, pro celý zbytek vyprávění. Je to vyprávěné tak, že to vypadá naprosto jasně a přitom, je v tom skryto několik podtextových tajů, které vylézají na povrch v daším vyprávění. Úvod vypadá poklidně a čtenáře uvádí do stavu představ, které hned v zápětí jsou zbořeny jako domeček z karet :) Rozhovor v autě a cetsa pro peníze je ve velkém kontrastu s úvodní částí.

V úvodu touhy a naděje, a hned vzápětí zoufalství a přetvářka. Celkem drsně pojaté, ale působí to aspoň dostatečně emotivně a čtenáře to přitáhne v očekávání. Ikdyž pokud někdo prohlásí, že zabije sebe i svou dcerku, jako výhrůžku, je to dost silné citové vydírání.

V tomto směru musel být Kája, opravdu otrlý, že mu na tom nezáleželo, a nebo extrémně sebejistý, že to zvládne, bez jakýchkoliv negativních důsledků. Leč pokud byl to první, tak chudák jeho družka, pokud to druhé tak byl hlupák, když měl za sebou už pár vazeb. Jeho profil, je tedy celkem slušně nastíněn, ikdyž ne zcela prozrazen, ale je dle mě popsán důvěryhodně.

Věrka milující žena s malou dcerkou, která díky svým citům, je ochotna snášet chyby svého druha. Je si vědoma, že ji oklamává, že vše je jinak, než se zdá, ale ona věří, nebo se snaží věřit, že to dopadne dobře. Spokojená rodina a štěstí sní spojené je pro ní natolik důležité, že je ochotna přehlížet příliš mnoho. Bohužel, takových to lidí je poměrně hodně a pak dopadají v životě velmi zle. Svou roli v příběhu zahrála a byla tedy popsána pěkně.

Tlouštík, je asi nejslabší částí příběhu. Přijde mi to takové hrrr, uspěchané. Tady by to chtělo taky více si pohrát s jeho profilem, protože přeci jenom má důležitou roli, kterou v příběhu sehraje. Tady v části s jeho vystoupením, mi přijde podivné chování Věrky, to jak se zachová, nechá cizího muže vstoupit do bytu, neklade v podstatě žádný odpor. Říkal jsem si, škoda že tam není te d ta tchýně :)

Příběh jako celek má své mouchy, ale motiv domu je zde vestavěn poměrně silně, narozdílod některýchjiných soutěžních příspěvků, takže budu hodnotit více kladně, asi jako Věrka :)

Jen tedy uvedu jeden překlep, nebo spíše nedoklep, který se mi taky stává a mám pocit, že tu ještě nebyl uveden:

…Náhle někdo zaklepal. Věrka čekal cupitavé krůčky její tchýně…

Mělo by tam být Věrka čekala a ne čekal :)

Tak a dost mého mentorování. S přáním veselé mysli Lišák Tuax
 ze dne 07.09.2008, 22:30:05  
   Vanessa Kuzníková: Skvělé. Moc děkuji za rozbor.
A na tlouštíka se tak nějak zaměřím.
Děkuji velmi zdvořile. :-)))
 LauraKošinová 03.09.2008, 12:39:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: LauraKošinová ze dne 03.09.2008, 7:57:03

   Jj, zamilovaností IQ prudce klesá. Oči neustále otočené k nebi, na rtech retardovaný úsměv a indispozice k čemukoliv praktickému....:-) Znám...:-)
 LauraKošinová 03.09.2008, 7:57:03 Odpovědět 
   Myslím si, že se Ti zdařila uvěřitelnost postav. Typický grázlík a jeho krásná i když trochu hloupoučká ženuška. Alespoň mě tak připadala. Když se chlubila s rozestavěným domečkem vymahači peněz, tak jsem si říkala, ta je úplně blbá. :-) Zkrátka Věrka neměla chybu. Šlo o dům, takže tématicky trefa. Musím ale souhlasit s předešlými názory, že mi scházel punc odbornosti, je znát, že píšeš o něčem, o čem víš asi tolik, co já, takže moc ne a já bych se ráda při čtení poučila, vzdělala, když je načrtnuté zajímavé téma... Ale jinak píšeš dobře, výborně se čteš, celkově líbilo.:-)
 ze dne 03.09.2008, 11:20:03  
   Vanessa Kuzníková: Možná z toho příběhu udělám román, ale se špatným koncem. Poradce bude děd Ed ten umí zedničit jedna báseň.
Na punc kašli tady šlo o úplně něco jiného.
Věrka není blbá, jen je zamilovaná; to máš pak myšlení na úplně jiné frekvenci.
 Ada 02.09.2008, 0:02:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 29.08.2008, 9:34:41

   Ano, hodnotí, podle toho poznáš, kolik kdo má času na blbiny, ale i koment musí mít maximálně 3-5 normostran
 Leontius 01.09.2008, 21:13:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Leontius ze dne 01.09.2008, 14:21:48

   Tu dvojku jsem ti nehodil, přišlo mi to hloupé, neboť běžně bych si to asi nevybral. Máš, pravdu, každý je jiný a tak je to dbře. Jinak by byla na světě celkem nuda. Ale jinak t ozvládnuté maš, to ti neupírám.
 Leontius 01.09.2008, 14:21:48 Odpovědět 
   Chybky již byly vypsány, jen bych chtěl poznamenat, že některých jsem si povšimnul i já (a to už je co říci :-) ). Ale za tohle tudíž nemám právo kritizovat...

Jednoduchší zápletka i postavy. Ve scéně s tlouštíkem jsem napjatě čekal s čím se vytasíš (což je plus), ovšem závěr mě příliš neuzemnil.

Styl je zcela odlišný od autorů, které běžně čtu. 4ili mě příliš neoslovuje, ale je krásně lidový zvládnutý, čili ho jen ocením.

Přeju hodně štěstí, avšak subjektivně za sebe bych asi zaokrouhlil na dva...
 ze dne 01.09.2008, 21:09:39  
   Vanessa Kuzníková: Kdybych věděla, že můžu víc, byl by tlouštík víc tlustej.
Tak každej čteme něco jiného a říká se přece, že: "Není člověk ten, aby se zavděčil všem."
Ale pokud budu muset číst i jiný styl, třeba právě ve WS, tak se mi třeba také zalíbí a něco si přečtu.
Dík za koment a dvojku.
 Ada 29.08.2008, 9:34:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 29.08.2008, 0:34:07

   Já cítím, že jde o Tvoji běžnou mluvu a ono pak to stylizování ubírá na osobitosti - přinejmenším autora - ale zase ty opravy pěkně natáhly komentář :-)
 ze dne 01.09.2008, 21:05:06  
   Vanessa Kuzníková: Tak to ses netrefila já takhle nemluvím, ale chtěla bych ... asi. Jooo kdybych měla psát jak mluvím tak to bych tu měla samé pětky.
Šmarjá ono se ve WS hodnotí i jak dlouhé jsou komentáře?
 Ada 29.08.2008, 0:34:07 Odpovědět 
   Ahoj, všechny komenty číst nebudu, tak se omlouvám za případné opakování, co už bylo napsáno:
- velmi čtivé, vidět vypravěčský talent
- spousta gramatických chyb
- nelibozvučná blízkost zdrobnělin- mladičká, maličká
- "udělaná cesta" zní divně, možná by to mohla být "provizorní cesta mezi..."
- "do jedné ulice, ...jednou velkou..." - asi by stačilo odbočit jen do ulice
- "u jednoho kámoše" - v kámošově firmě?
- "spokojeně po jídle spí" - spíše po jídle spokojeně spí?
- "byla Věrka zvědavá" - zeptala se Věrka zvědavě?
- "balík peněz" - svazek bankovek?
- "v zámku od dveří se ozvalo odemykání" - tak ještě aby se tam ozvalo třeba troubení anebo se odemykání ozvalo třeba z umyvadla...promiň...ale toto fakt nee...nestačilo by, kdyby se ozvalo z chodby odemykání?
- "A to to jdete..."...tak toto je třešinka na dortu...Proč to jdete?
Ano, po bitvě každý generál a chytrá jsem jak rádio...
Jinak souhlasím s Edvinem - téměř bezvýhradně!
Báro, půjč mi...je super a těším, až zas něco od Tebe přečtu a nebudu muset podle zadání detailně analyzovat :-)
Hezký den
 ze dne 29.08.2008, 9:27:44  
   Vanessa Kuzníková: Dík za analýzu, šmarjá to je děsné slovo.
Když mě se na jazyk hrnou slova a slovní spojení, které se moc nepoužívají, a tak nějak mě to nevadí. A ani na to, že je to divné nepřijdu, a to si to po sobě skutečně několikrát přečtu.
Bára se ti líbila? Tak to moc dík.
 Edvin 26.08.2008, 9:45:20 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 26.08.2008, 8:56:34

   Milá Vanesso, psaní JE PRÁCE, a když se dělá pořádně, je to dřina, je to řehole, je to já nevím co. Jenom ne zábava.
Rešerše, čili ověřování zmíněných skutečností dodává textu a tím autorovi na důvěryhodnosti. Důvěryhodnost textu je jedním z hlavních předpokladů úspěchu u čtenáře.
Prosím, nikdy nepiš o skutečnostech (např. technické údaje, biologická fakta, prostě cokoliv, co je měřitelné, ověřitelné) jen tak dle představ, a už vůbec ne dle jiné fikce. Nejlepší jsou vlastní zkušenosti, a pak solidní literatura, ale také dotaz u odborníka nebo člověka v daném oboru zkušeného.
To dá textu nejen důvěryhodnost, text je elegantnější, prostě krásnější.
Jako příklad Ti uvedu povídku, která loni vyhrála v soutěži Povídka roku Literárních novin. Muž, jež ji napsal, nad ní proseděl celý rok. Jelikož sám zeměměřič, a chtěl psát příběh z prostředí sadařů, sháněl nejen odborné údaje o ovocnářství, nýbrž i o lidových moudrech kolem pěstování ovoce. Vše zařadil do textu velice nenásilně, přirozeně, ale ta solidnost z toho přímo vyzařuje.
Věř mi, když si ten text odedřeš, když se potrápíš ještě nad stylem, gramatikou a pravopisem, když tomu dáš spád, gradaci, napětí a ještě mnoho jiných věcí, když Ti Pánbůh dá ještě potřebnou jiskru čili talent, tak pocítíš nad svým dílem veliké uspokojení. Bez ohledu na to, zda to ocení i druzí.Tebe to bude blažit více, než skoro vše na této zemi.
No jo, tak jsem se rozkecal...
Tvůj děd Ed :-)
P.S. V jedné mé povídce (Dvojníci) drží jeden voják v ruce pušku z druhé světové války. Našel jsem ji v historické sbírce jednoho klubu a podržel jsem si ji v ruce, přiložil k rameni, potěžkal, zmáčkl spoušť, pocítil, jak "kope", hladil jsem dřevo bukové pažby, prostě jsem chtěl vědět, jak se ten voják v dané chvíli cítil. O těch jeho pocitech jsem nic nenapsal, ale při psaní jsem si byl jistý, že nepíšu blbost, byl jsem sebejistý. Pouhý řádek nebo dva, a rešerše mi zabrala týden.
 Edvin 26.08.2008, 8:56:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: marenka ze dne 25.08.2008, 23:13:43

   Pokud se staví bez sklepa, tak se vylije na srovnaný terén betonová deska, která schne jen dva tři týdny, a už se na ní staví zdivo. To roste dle počtu dělníků a druhu zdiva. Klasickým způsobem, tedy cihlu na cihlu, se dá jednopatrový dům postavit za pár týdnů. Hrubá stavba může být od prvního výkopu až pod krov hotová klidně za tři měsíce.
Stavěl jsem, a zrovna sleduju supermoderní, ale klasickou stavbu v sousedství - v únoru vylili základovou desku, a teď dokončují vnitřní omítky.
Takže v případě hrubé stavby je možno hovořit o "několika týdnech".
Tvůj děd Ed :-)
Povídka získává na důvěryhodnosti, a tím na kvalitě, provedeme-li rešerši. Zde by Ti stačilo zeptat se nějakého zedníka nebo někoho, kdo stavěl. Každý to ví.
 ze dne 26.08.2008, 9:26:10  
   Vanessa Kuzníková: Šmarjá děde Ede, snažím se nepsat krávoviny a vždy se, pokud uvádím nějakou profesi nebo výtvor o kterém vím prd, podívat někam na intenet. Jinak se trošku inspiruji filmem a čtením a doufám, že si autoři nevycucávají své znalosti z prstu.
A tomu, že vím o čem budu psát (profese či úkon) a zjistím si že to je tak správně se říká rešerše?
Ježíš to psaní je spíš práce než zábava.
 marenka 25.08.2008, 23:13:43 Odpovědět 
   Ahoj, tak tohle se četlo samo, jen mě vyrušilo to"za nějaký čas", možná to mohl být konkrétnější časový údaj...a taky že Karel je"v tom", to bych asi nahradila, že "v tom lítá"
Ale jinak souhlasím s Edvinem :-)
 ze dne 25.08.2008, 23:42:23  
   Vanessa Kuzníková: Tak to lítání jsem si upravila podle tvého návrhu, ale ten čas tam nechám, protože nevím za jak dlouho jsou dnes zedníci schopný postavit hrubou stavbu.
Známe tu šťoury, kdejaké.
Děkuji za komentík a zastávku.
 Angile 23.08.2008, 12:21:24 Odpovědět 
   V tomhle WS je většina děl pro mne v rozmezí 1,5 - 2 a ty 1,5 se blíží více ke dvojkám...u takových děl...viz. šíma jsem dvojku nedal, tady je to na dvojčičku určitě, přilepšuji i zde, mé dvojky jsou totiž skryté 2- :)...dílo je hezky napsané, opravdu ano, je zde důraz na lidský charakter, ať už kladný nebo záporný...příběh obyčejných lidí, jak naznačila Matylda...jen mi tu ty chybičky kazí celkový dojem...takhle dvojka však smínusem nebude...příště budu moci určitě s kldiným s vědomím udělit jednušku:)...hodně štěstí do další tvorby...
 ze dne 25.08.2008, 23:37:10  
   Vanessa Kuzníková: Ty jsi tak miloučký...na to se nedá ani nic jiného napsat...a nebo snad ještě, moc děkuji.
 Edvin 22.08.2008, 12:07:37 Odpovědět 
   Podobně jako Ty jsem začal psát v ne nejmladším věku - v 55 letech, což bylo před více než třemi lety. A podobně jako Ty jsem už dávno zapomněl, jak to bylo se skloňováním některých zájmen, nebo třeba s přechodníky. Řeším to tak: Pohledal jsem si příslušné tabulky, okopíroval je a pověsil je na nástěnku nad počítačem.
Pokud se jedná o interpunkci: Já zase píšu čárek příliš mnoho. Věnuji pozornost kritice, myslím o každé připomínce, a když si čtu své texty, čárky škrtám dle toho, zda dávají na daném místě smysl nebo ne. Jejich počet se mi pronikavě snížil. Budiž Ti zde útěchou, že pokud umístěním "nadbytečné" čárky, nebo jejím vynecháním něco míníš, smíš to udělat. Dle názoru ÚJČ.
Jinak velice doporučuji: http://www.pravidla.cz/

K umělecké stránce díla: Máš Talent, jsi rozená povídkářka. Tvůj text jsem četl jedním dechem (a to mám chuť rozmazlenou de Maupassanten, jehož zrovna čtu), a to je co říct! Budeš-li hodně číst a psát, zohledníš-li kritiku, vydržíš-li, ještě o Tobě uslyšíme jiné věci. Kvůli pointě užiju silného, ale přiléhavého slova: Nebuď blbá, nedej se, čti a piš!
Vím, co říkám, mám na to čuch.
Tvůj děd Ed :-)
P.S. Budu ten Tvůj vývoj sledovat.
 ze dne 25.08.2008, 23:34:34  
   Vanessa Kuzníková: Teda Edvine, aniž nevíš jakou jsi mě udělal radost. A vůbec se neboj já si z kritik beru jen to nejlepší, protože vím, že to potřebuju jako pre drbání.
Když s těma čárkama je to asi tak, že já jí tam cítím a pravidla mi říkají...tak takhle ne, ty volyně...
Když se podívám na nějaké mé texty v šuplíku vidím jak hodně jsem se zlepšila a to mě opravdu uspokojuje.
Stránky s pravidly mám v záložce a pokud si nejsme 100% jistá lezu tam. Nad počítač něco dávat? Šmarjá to by mě Pepa zabil.
Ještě jednou moc dík dědo Edo, nezklamu tě.
Babucha Venducha
 VanillaSky 22.08.2008, 10:29:33 Odpovědět 
   Príbeh začal pekne optimisticky so slubom k lepšej budúcnosti po predošlých sklamaniach. A nakoniec namiesto slubov, lebo to boli vlastne všetko len sluby, bola trgédia. Celkom dobré až na pár chybičiek :) .
 ze dne 25.08.2008, 23:27:40  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji za komentář. Ano někdy jsou sliby chyby. Ale život je děsně složitý.
 Matylda Kratinová 20.08.2008, 19:25:56 Odpovědět 
   Ahoj, tak jsem dolouskala a teď k louskanému oříšku:

To, že to opravdu trochu kostrbaté je, mi nevadí... sázela bych na to, že ke Kájovi (tak trochu jednoduchý člověk) a Věrce (až naivně dětská) se to hodí.... ostatně není údělem člověka ani hrdiny každý den pronášet syntaktické skvosty a ne každý literární hrdina načetl tuny knih od beletrie až po stylistické příručky. Tím chci říct, že kdyby takhle mluvil intelektuál, asi by to dost skřípalo, ale Věrka a Kája jsou takoví obyčejní lidé, kteří se snaží udržet nad vodou...

Časové členění - úvod, zápletka, stísněné vyvrcholení, smutné rozuzlení - úvody do nových etap jsou trochu strohé, vzhledem ke své ukecanosti bych je asi rozvedla, tj. malinko zešťavnatila.... když už teče tísní z masa krev, tak pořádně!

S panem Tlusťochem bych si taky ještě trochu pohrála, udělala z něj pořádného hajzla s velkým H, ale jeho slizkost/tučnost je moc fajn.

Co dodat na konec? O pravopisných chybách se zmiňovat nebudu, ty už tu beztak skoro všechny vylovil pilný Šíma. Ale celkově povídka i přes zdánlivou banalitu "obyčejného příběhu z podsvětí" působí dost nadějně. Dávám jednoznačně palec nahoru!
;o)
 ze dne 20.08.2008, 22:38:57  
   Vanessa Kuzníková: Díkec Matyldo (super jméno).
Psali povídka, tak je to povídka. Po té, co sepsuli chudáčka Šímu, o délce jeho textu, jsem napsala něco krátkého.
Tvoje se mi moc líbila, ale rozváděj si jí sama. Ale řeknu ti na rovinu, že bych si určitě početla kdybys z toho udělala tu detektivku.
Dám si do poznámky, že by stálo za úvahu nacpat tam trošku peprné omáčky, ale tlusťocha už teď nemám ráda. :-)))
Moc dík.
 Stella 20.08.2008, 18:50:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Stella ze dne 20.08.2008, 18:48:19

   Vanesso, mě ne, má být mně 3.p. To je zase moje těžké mínus. No jo, ty zájmena:-)))
 Stella 20.08.2008, 18:48:19 Odpovědět 
   Chce se mi mít tu jen jeden strom - to mě rve uši:-)
co s ním, i když ve skutečnosti již dávno věděl co s ním - taky:-)
je tam toho víc. Hlavně ty čárky.....
Moc dobře se mi to nečetlo. Je to takové kostrbaté.
Nezlob se:-(, hlavní je, že ostatním se to líbí.
 ze dne 20.08.2008, 22:26:08  
   Vanessa Kuzníková: Co s ním? To byl je záměr.
Mám ráda jednoduché lidi a věř mi, že hlupáci to nejsou. O kom bychom někdy psali nebo si povídali a to nejen my.
Ano moje mě a mně...asi mě to zničí nebo mně? :-)))
Čárky? Ty trápí bezesprou skoro každého zde. Kdo nenapsal čárku ať po mě hodí lívancem.

Jsem ráda, že jsi se stavila.
 Kaileen 20.08.2008, 17:57:51 Odpovědět 
   Ahoj, příběh se mi líbil, ale zdálo se mi tam dost chyb, hlavně čárky. Dám stejně jedničku, ale máš vroubek:-D
 ze dne 20.08.2008, 18:07:43  
   Vanessa Kuzníková: Hm, já vím, když já je fakt nevidím. Snažím se. A mockrát děkuju za jedničku.
 Šíma 20.08.2008, 15:14:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 20.08.2008, 1:20:25

   Ano asi tak nějak (viz ono "zadumání se"), ale moc inteligentně jsem přitom nevypadal! :-DDD

P.S. A klidně tam to: "co s ním" nech, pokud máš dojem, že to tam patří, šlo nakonec jen o můj osobní názor a důležité je, jak to vidíš Ty! ;-)
 OH 20.08.2008, 9:10:27 Odpovědět 
   Ahoj, tak to jsi tenkrát asi opravdu pověsila prádlo a ne tchyni. Přeju vše nej, co víc na to říct...
 ze dne 20.08.2008, 13:02:50  
   Vanessa Kuzníková: Neříkej nic. Mě stačí, tvoje empatie. Ale už se blíská na lepší časy. Dík za zastavení.
 Šíma 20.08.2008, 1:20:25 Odpovědět 
   Přečetl jsem a zadumal se. Snad se zítra dostanu k nějakému tomu komentáři! Zatím se drž a měj se hezky! Že to nemám balit a něco zkusit? Kdo ví, kdy zase budu mít čas? Tak dobře...

-----

Postav dům, zasaď strom a zploď syna... Nadpis hovoří za vše. Dům je vlastně jistotou pro nově založenou rodinu, čili že má dotyčný pár střechu nad hlavou a neteče nikomu za krk. V tomto případě má však jedna z postav (manžel hlavní hrdinky - Karel) problémy nejen s financemi, ale také s lidmi, kteří se neštítí pro peníze zabít člověka... Touha po vlastním domě a spokojeném životě je zde v kontrastu s kriminální minulostí muže, který se snaží sehnat peníze pro své "hnízdečko lásky" jakýmkoliv způsobem. Dům patrně zůstává rozestavěný, nebo bude nakonec prodán (to již autorka neuvádí). Smrt navždy ruší všechny plány této nesourodé manželské dvojice a ona zůstává sama s dítětem. Proč si pořád myslím, že jsou "svoji"???

On věčný smolař, stále bez peněz a možná také seděl pro něco, co provedli jiní. Ona plná očekávání a snad ještě mladické nerozvážnosti a naivity, ačkoliv má s oním mužem dítě a stále mu věří a miluje ho. Její rozčarování trochu vyděsí (zůstává sama s dítětem bez vlastního domova a možná i bez prostředků), protože se její muž (partner) zase do něčeho namočil. Hrál si na drsňáka, ale byl jen další obětí lichvy (dlužil přeci velké peníze) a svou neschopností splatit tento dluh, zaplatil vlastním životem...

Připadá mi, že Karel své ženě Věrce (nebo družce) lhal a opět do toho spadl. Jeho nervozita při stavbě domu této myšlence jen nahrává. Byl přeci stále podrážděný a nervózní (ono když jeden staví dům, patrně takový je), ale z textu vyplývá, že Věrka tuší, že Karel zase šlápl vedle. Ona doufala (v bláhové naději), že se polepšil a konečně "seká dobrotu", ale na scénu opět vstupuje onen tlusťoch, jako zástupce "záporné části naší společnosti", který podle všeho Karlovi půjčil prachy a nyní je chtěl zpět. Karlův útěk nic neřeší, zákony podsvětí jsou patrně přísné...

Sen se rozplynul a naší hrdince (Věrce) zbyly jen oči pro pláč. Naděje prý umírá poslední, ale zemře-li také ona naděje, život je pak patrně hodně těžký. Věrčina poslední slova, která v příběhu pronesla vyznívají velmi smutně a rozčarovaně, jako by stále nevěřila a doufala, že jde jen o zlý sen, opak je bohužel pravdou...

Teď si nejsem jistý, zda jsem alespoň trochu samotný příběh (včetně postav) rozebral. Technicky Ti (jak to vypadá) chybí občas nějaká ta čárka a sem tam se Ti opakují v textu nějaká ta slůvka (nebo slovní spojení). Jinak se mi povídka četla dobře, nikde jsem se nezadrhl a nakonec jsem se musel nad Tvými hrdiny zadumat. No... Asi dám za Jedna, ale můj názor se nemusí shodovat s názory ostatních a třeba Ti někdo předloží pěkně drsný komentář i s horším hodnocením... Proč to říkám? Co se líbí šímovi (a zaujme jej), se nemusí zákonitě líbit druhým! Takže tak!

P.S. A nakonec sem uvádím několik mých postřehů (nemusíš je číst):

Na začátku (v prvním odstavci) se Ti 2x za sebou opakuje: "co s ním"!

„Postavíme,“ odpověděl Karel a objal jí kolem ramen. --> objal ji kolem ramen

„ale Adélce tu postavím houpačku a až jí přibude bráška postavím tu velký bazén.“ --> nebylo by lepší použít toto: "...až k ní přibude bráška, postavím tu velký bazén." --> ale třeba chceš dosáhnout jistého "hovorového jazyka", i když ta čárka tam asi vážně chybí (mezi slovy: bráška a postavím)

„raději pojď asi bude pršet.“ --> "raději pojď, asi bude pršet." --> zase Ti zdrhla čárka, jsou tam přeci dvě věty (v jedné je prosba o to, aby už šla a v druhé slova o tom, že asi bude pršet)

„Kam jedeme Kájo?“ zeptala se zvědavě. --> "Kam jedeme, Kájo?" --> před oslovením (jménem) by měla být čárka

„Nekecej blbosti,“zamračil se Karel. --> mezi přímou řečí a uvozovací větou nemáš mezeru

„už jsem se na tebe načekala dost, nechci aby naše děti trpěly tak jako já.“ --> "už jsem se na tebe načekala dost. Nechci, aby naše děti trpěly tak jako já." --> nevypadá to takhle lépe? Možná ne... Tak ne!

„Ano stavíme si dům,“ řekla uzarděle a chlubivě Věra. --> "Ano, stavíme si dům," řekla uzarděle a chlubivě Věra. --> čárka za "ano" jen podtrhuje její vychloubání se a rozděluje jasnou odpověď s rozšiřujícími informacemi

„A to, to jdete nahlásit teprve dnes?“ podivil se policista. --> "A to... To jdete nahlásit teprve dnes?" podivil se policista. --> když už, tak už... Nevypadají tři tečky (jako ono "divení se") lépe? Je to jen návrh!

Nadporučík opět vstoupil zpět do místnosti a vybídl jí aby vstala a následovala ho. --> Nadporučík opět vstoupil zpět do místnosti a vybídl ji, aby vstala a následovala ho. --> chybí čárka před "aby" a ...vybídl ji... ("koho co", patrně tam máš "koho čeho")

No já nevím, jestli jsem si všiml všech "nesrovnalostí", ale snažil jsem se vypsat alespoň to, na co jsem narazil, nebo co mě praštilo do očí. Sem tam Ti ulítla čárka a také se mi zdá, že na několika místech (pokud jsem sám sebe neuvedl v omyl) máš nesprávně použito zájmeno (ji/jí), ale zmýlit se můžu i já... ;-)

Na konci se musím přiznat, že se mi příběh líbil, charaktery se mi zdají docela povedeně vystižené (on smolař a ona stále důvěřivá), včetně tvrdé životní reality a ztráty nejen životních snů. Snad jde jen těžko uvěřit, zda-li by si někdo půjčoval nějaké ty peníze (vysoký obnos na stavbu domu) od někoho, kdo se živí lichvou (i když, žádný peněžní ústav by asi našemu hrdinovi nepůjčil ani pětník)... Uvidíme, co řeknou ostatní, třeba mě pěkně setřou! ;-)
 ze dne 20.08.2008, 13:01:37  
   Vanessa Kuzníková: Zadumal? To jako že jsi prohrabával mužný vous svraštil jsi čelo a drbal jsi se inteligentně na hlavě v mužné kštici.
Děkuji za hodnocení a komentář ze kterého jsem si hodně vzala.
Jo jo "ji a jí" toť tvrdý oříšek.
A ten první odstavec je záměrně s "co s ním" nebo to mám raději přepracovat, ale fakt to byl záměr?
Moje čárky - již amazonit nad nimi lomila rukama.
Opravdu moc děkuji za rozbor.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
mapato
(17.11.2020, 14:39)
Franta Baďura
(15.11.2020, 17:36)
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
obr
obr obr obr
obr
Nocturno LXXIX....
Seraph
Pro pláč
Betwithell
Co je to Láska
d.princess
obr
obr obr obr
obr

Antihrdina
RastoO
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr