obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Witch and vampire VI. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Witch and vampire
 autor Mon publikováno: 30.08.2008, 22:32  
Poďte si vypočuť príbeh z dávnych čias, keď ešte existovala mágia a ľudia sa báli všetkého neznámeho. Príbeh o krehkej čarodejnici s tajomnou minulosťou a jej spoločníkovi upírovi.
 

Už pár hodín nehybne sedel pri posteli, na ktorej ležala Elizabeth. Morgana jej na čelo prikladala rôzne odporne zapáchajúce obklady, no nič ju nepreberalo z toho spánku. Jej stav sa nezhoršil, ani nezlepšil, ale jeho strach sa stále viac prehlboval. V mysli si prehrával tie najhoršie možnosti, ale na druhej strane si to nechcel pripustiť. Nie, Elizabeth stratiť nemôže.
„Podobá sa na matku,“ prerušila ticho Lotta, „musela to neznášať, podobať sa na človeka, ktorého z celého srdca nenávidíš, zbadáš svoj odraz a ten ti ho hneď pripomenie.“
„Nikdy nerozprávala o minulosti,“ povedal bez toho, aby odtrhol pohľad od Elizabeth, „a ak som sa opýtal na niečo z minulosti, nahnevalo ju to.“
Lotta zničene zvesila plecia a vydýchla. „Vieš, ja som ju obdivovala.“
Odtrhol pohľad od spiacej čarodejnice a konečne sa pozrel na Charlottu. Opäť premýšľal nad tým, či je to skutočne sestra Elizabeth. Jediné, čo mali aspoň trošku podobné, boli oči. „Snažila sa im vzoprieť, bojovala a bola silná. Ja som to nikdy nedokázala, jednoducho som robila to, čo mi povedali.“
„Prečo nenávidí aj teba?“
Pokrčila plecami a chvíľu premýšľala. „Nikdy som jej nepomohla, aj keď ma prosila. Ak som vedela, kde sa ukryla, prezradila som to rodičom. Keď ju mučili a potrebovala, aby jej niekto ošetril rany, odmietla som. Bála som sa, že by mi rodičia urobili to isté...“
„A teraz si myslíš, že zabudne na to všetko a privíta ťa vo svojom živote?“
„Nie, vlastne o tom pochybujem,“ pokrútila hlavou, „to, čo sme jej urobili, sa nedá nijak ospravedlniť, nemôžem od nej chcieť, aby na všetko zabudla a správala sa, akoby sa nič nestalo.“
„Myslím si, že to ani nie je možné,“ povedal zamyslene.
„Ale nevzdám sa nádeje, že raz ma prijme,“ šepla Lotta. Cole sa zdržal komentára, lebo pochyboval, že by Elizabeth niekedy prijala človeka zo svojej minulosti.

Otvorila oči a zhlboka sa nadýchla, lebo jej pľúca nutne potrebovali kyslík. Prvý nádych sa jej zadrhol v hrdle a rozkašľala sa. Druhý pokus bol úspešný. Náhle si však uvedomila, že je na nejakom neznámom mieste.
Ležala na zemi pokrytej suchými listami, okolo nej stáli mŕtve stromy, z ktorých opadávala suchá kôra a neďaleko zbadala vyschnuté jazierko. Obloha mala červenkastý nádych a tých pár čiernych mrakov vyzeralo skôr ako kŕdle vrán.
„Vitaj v pekle, moja milá,“ začula šepot.
Rýchlo sa postavila a hľadala zdroj toho hlasu. Keď zbadala ženu s dlhými hnedými vlasmi oblečenú do čiernych šiat a hrubého plášťa rovnakej farby, ktorý mala prehodený cez plecia, pocítila v hrdle narastajúcu hrču.
Ženine oči boli čierne a pokožka biela, akoby po celý život nebola na slnku. A tak veľmi sa na ňu podobala, že jej to až vyrazilo dych. Bolo to ako by hľadela do zrkadla na svoj odraz. Pekelný odraz.
„Asi si prekvapená, Elizabeth, ale nemusíš byť,“ usmiala sa na ňu žena, „prebudila si sa na neznámom mieste, rozprávaš sa so sebou samou a nič ti nedáva zmysel.“
„Kto si?“ opýtala sa chrapľavým hlasom a skúmavo hľadela na ženu.
Žena sa usmiala, no Elizabeth z toho úsmevu striaslo, a rozhodila rukami. „Ty sa nespoznávaš, drahá?“
„Nie...ja nie som...“
„Zlá? Ale no tak, Elizabeth, čo si to nahováraš. Hlboko vnútri si takáto...zlá, krutá, zákerná. Stačí ak sa tým necháš ovládnuť. Na čo všetka tá pretvárka. Prečo byť dobrá? Prečo pomáhať tým, čo ťa tak nenávidia za to čím si?“ prerušila ju žena a s každým slovom sa k nej priblížila. „Tak, čo? Dobre vieš o čom hovorím, nebráň sa tomu...“
„Nie. Ja nie som zlá a nikdy nebudem,“ pokrútila hlavou Elizabeth a pomaly ustupovala od ženy, ktorá sa jej čím ďalej, tým viac hnusila.
„Elizabeth, veď sa pozri okolo. Obklopuješ sa zlom, celý tvoj život sa točí okolo zla. Ľudia ťa považujú za niečo pekelné, tvoj najbližší priateľ je upír a tá starena v sebe rovnako ako ty nosí zlo. Tvoje srdce preteká nenávisťou, zničili ti detstvo, zničili ti život. Zničili ťa.“
„Dosť!“ skríkla, rukami si zakrývala uši, ale ten hlas počula stále. Nedalo sa pred ním ujsť a ona nechcela tým slovám uveriť. Cole je dobrý upír, Morgana obyčajná bylinkárka, ktorá v živote nikomu neublížila. Odkedy ju spoznali, starali sa o ňu. Jediní dvaja ľudia, o ktorých vedela, že im na nej záleží. Nie, oni jej nedovolia padnúť do temnoty, ktorá ju teraz oblopuje. Zachránia ju pred tými tieňmi, ktoré sa snažia roztrhať to dobro v nej.
„Otvor oči, drahá, pozri sa na seba,“ pošepkala žena a rozhodila rukami, „si silná, máš moc, si výnimočná a si niečo viac ako ostatní!“
Elizabeth sa potkla a spadla na slnkom vyprahnutú zem.
„Dokážu zapáliť oheň pohľadom? Privolať dážď? Donútiť rastlinu uschnúť? Zabiť pohybom ruky? Nie! Nie sú tým, čím si ty. Nemajú ten dar. Mágia. Cítiš ju v každom kúsku svojho tela. Prúdi tebou ako krv. Poddaj sa jej a budeš vládnuť celému svetu! Budú ťa uctievať, klaňať sa ti. Budú sa ťa báť! Budeš krásna a zlá, silná a krutá.“
Žena sa začala smiať, no ten smiech u Elizabeth vyvolal strach a odpor. „Elizabeth, Elizabeth, zlo je v tebe a je len otázka času, kedy ťa ovládne...“
„Nie...nie...nie...“

„Nie,“ zašepkala chrapľavým hlasom. Cole vyskočil na nohy, pribehol k nej a opatrne jej položil ruku na čelo. Náhle ju odtiahol, lebo Elizabeth celá horela. Horúčka ani po týždni neustúpila, práve naopak. Jej stav sa stále zhoršoval. Cole sa obával najhoršieho, neodvážil sa od jej postele, čo len na chvíľu vzdialiť. Stále totiž dúfal, že sa zobudí a chcel byť pri tom.
„Elizabeth?“ jemne ju pohladil po líci. Náhle otvorila oči, no zdalo sa, že ho nevidí. Jej oči boli čierne ako temnota. Zhlboka sa nadýchla. „Elizabeth!“
Nepočula, ale na malú chvíľu sa mu zdalo, že ho spoznala. No potom zase upadla do prázdnoty. Jej dych sa spomalil natoľko, že sa bál, aby neprestala dýchať.
Na malú chvíľu odtrhol pohľad od Elizabeth, aby zistil, či Lotta ešte stále spí. Sedela v kresle z druhej strany postele, v ruke zvierala ruku svojej sestry a spala.

Bála sa opäť otvoriť oči. Nechcela vidieť tú ženu, ktorá sa na ňu tak podobala.
„Elizabeth,“ prihovoril sa jej ženský hlas, ktorý sa jej zdal povedomý. Náhle si spomenula, odkiaľ ho pozná. V mysli sa jej objavila plavovlasá žena s hnedými očami.
„Ty,“ šepla, keď otvorila oči a jej tušenie sa potvrdilo. V kresle pri kozube sedela žena oblečená do ružových šiat, ktoré na sebe mala aj v deň Elizabethinej popravy.
„Ach, El, konečne sa stretávame. Po toľkých rokoch. Ušla si, ani si sa nerozlúčila.“
„Nemala som dôvod lúčiť sa s niekým, koho som nenávidela,“ odvetila Elizabeth a postavila sa zo zeme, na ktorej sedela.
„Hm, napriek tomu si ma nikdy neprezradila, poznala si moje tajomstvo a mlčala si,“ pozorne sa zadívala na Elizabeth,ktorá prešla k druhému kreslu a sadla si.
„Nikomu som nepriala, aby zažil to, čo ja,“ odpovedala, „ani najhoršiemu nepriateľovi.“
Na zmyselných perách ženy sa objavil úsmev. „Sme si tak podobné, El, a pritom tak odlišné.“
„Klameš sa, nikdy sme si neboli podobné.“
„No tak, El, v žilách nám koluje tá istá krv, tá istá mágia. Vieš, čo všetko by sme dokázali,keby sme sa spojili?“
„Pomohla si Tromhovi, aby ma chytil a dal upáliť. Skoro si zabila môjho priateľa. Čo iné som mohla čakať od niekoho, kto mi skoro zabránil utiecť pred popravou pred siedmimi rokmi?“
„Zrejme nič dobré,“ uškrnula sa žena, jej pohľad sa zastavil na prívesku so zvláštnym ornamentom, ktorý nosila Elizabeth. „Čudné...nosíš ho, aj keď predtým patril mame.“
„Nikdy nepatril mame, patrí čarodejniciam, ktoré sa nehanbia za svoju moc,“ namietla Elizabeth a skryla prívesok za živôstik.
„Oh, áno, skoro som zabudla, stala sa z teba mocná bosorka, ktorá koná dobro, ale napriek tomu naháňa všetkým strach,“ povedala žena, „no, nie je to irónia?“
Elizabeth neodpovedala, namiesto toho blúdila pohľadom po miestnosti. Poznala ju. Boli v ich rodnom dome, kde zažila toľko strašných vecí. V týchto kreslách kedysi sedávali jej rodičia a radili sa o ďalšom postupe ako z ich najstaršej dcéry vyhnať zlo.
„Spoznávaš to tu?“ vyrušila ju zo spomienok žena. „Život bol vtedy taký jednoduchý, ty si bola tá zlá a ja tá dobrá...ach, čo sa zmenilo, El?“
„Nič,“ šepla Elizabeth a konečne sa zahľadela na ženu sediacu v kresle oproti. Spoznala by ju vždy. Roky jej pridali na kráse a zdalo sa, že si žila naozaj dobre. Drahé šaty, upravené vlasy, hebká porcelánová pleť. Zmyselné pery, ktoré ochutnali už zrejme mnohí muži, a hlboké hnedé oči ukrývajúce tajomstvá z nej robili naozajstnú krásku. Ale s dušou temnejšou ako noc. Elizabeth sa uškrnula. Naozaj, koľko toho majú spoločného?
„Tak...čo povieš, sestrička? Spojíme naše sily a ovládneme svet! Nevieš si ani predstaviť, čo všetko by sme spoločne dokázali.“
„Nie, mýliš sa,“ namietla Elizabeth, „viem si veľmi presne predstaviť, čo všetko dokážem bez teba.“
„Robíš chybu,“ poznamenala žena, no Elizabeth ju nepočúvala.
„Keď sa preberiem z tohto blúznenia, alebo ako to nazvať, nájdem si ťa a zničím ťa,“ naklonila sa k svojej mladšej sestre, „nezabúdaj, že ja som silnejšia, Charlotta.“


 celkové hodnocení autora: 94.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 62 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 30.08.2008, 22:28:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Prošla jsem si předchozí díly, přesto mi jedna věc stále nesedí: postava Charlotty. Po celou dobu příběhu vystupuje jako žena v pozadí, která je absolutně proti Elizabeth. Dokonce i Coleovi by to mělo dojít, byť čarodějka i své minulosti nemluví.
To je mimochodem další z aspektů - ne ani tak negativních, to je příliš silné slovo. Spíš jde o... hm... myslím, že ano, zde se dá použít výraz "klišé". Příliš mnoho postav ve fantasy už má temnou minulost, příšernou rodinu atd., atd. Zní to krutě, dobře to vím, ovšem neodpustím si to: nebylo by na skladě něco originálnějšího? Hodný úpír, čarodějka se "zlou" sestřičkou... Děj se odvíjí celkem předpokládatelně, chtělo by to nový pohled, zajímavější zápletku. Třeba poslání, nevyhnutelnost osudu, který byl těm dvěma určen, hra nudících se bohů atd. Případně neudělat tlustou čáru mezi dobrými a špatnými, ale dodat všem postavám i ty stinné stránky, tu nekonečnou škálu šedé mezi absolutním dobrem a zlem. Jak se příběh vyvíjí, očekávala bych větší plasticitu charakterů. Co stačí pro krátkou povídku, případně pro počáteční díly, to je málo pro ubíhající děj.
M2m správně posledně podotýkal, že mu chybí detaily, které by zdůraznily atmosféru. Ty první náznaky, které jsem v Elizabethiných halucinacích (nebo v jejích výletech "jinam") našla, jsou dobrou cestou. Neutěšenost prvního místa a vzájemná nevraživost sester ve druhém setkání samozřejmě ještě lze prohloubit. Je to namáhavá práce se slovíčky, záleží na jejich volbě i skladbě. Neboj se do toho víc "rýpnout" - u skutečně dobrých textů na tebe z líčeného prostředí přímo padá deprese, nebo cítíš absolutní, dětský úžas. V tu chvíli pak ani samotný příběh nemusí být až tak originální - čtenář si toho prostě nevšimne, unešený atmosférou.

Co se týče gramatiky a slovosledu, tentokrát jsem se jím příliš nezabývala z jednoho prostého důvodu: moje slovenština není natolik dobrá, abych si troufla hodnotit tuto stránku. Jistě máš ve svém okolí jazykově zdatnější a povolanější osoby. Proto se také zaobírám spíš samotným příběhem, charaktery postav atd., tedy tím, co dělá text čtivým.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BĚŽEC
Tilda
Kde slunce nesv...
Gabriel Kataur
BARIKA
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr