obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915287 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dom nekonečného pokoja. ::

Příspěvek je součásti workshopu: Dům
 autor VanillaSky publikováno: 22.08.2008, 11:20  
Tak aj ja pridávam niečo do Workshopu. Kedže som nič neprepočítavala ani neviem či to má správny počet všetkého čoho má mať :) . Ale snád som sa aspoň trocha vošla do normy. Ostatné nechávam na Vás. Možno sa poviedka bude páčiť :o) .
 

Deň sa pomaly chýlil k svojmu koncu. Na morskej hladine sa odrážali posledné slnečné lúče a nebo sfarbovali do oranžových a ružových odtieňov. Svetlo do seba nasávalo stále viac tmy čo krajinu postupne halilo do čoraz nepreniknutejšieho šera. Všade na vôkol bolo cítiť vôňu mora a divých kvetov ktoré sa za dlhé roky usadili pri dome. Inak tu nebolo nikoho, len starý dom pri opustenom majáku si tu žil svoj vlastný život samotára. Už roky v ňom nikto nebýval aj ked sa ešte pamätal na časy kedy tomu tak nebolo. Vtedy mal svoju rodinu ktorá dodávala tomuto miestu pocit domova. Teraz ostali už len spomienky na tých čo tu bývali a tiene vrhané do vnútra domu z vonkajšieho okolia.

Čas kedy sa tu ozýval smiech a od skorého rána boli počuť hlasy detí chystajúcich sa do školy boli nenávratne preč. Ani v starom krbe už dávno nehorel upokojujúci žlto-červený oheň. O majáku pri dome už ani nehovoriac. Ten skončil ešte skôr ako sa do domčeka nasťahovali poslední majitelia. Muž čo tu býval pred nimi bol aj majitelom majáka. Žil osamote ale aj napriek tomu tu bolo vždy veselšie ako teraz. Maják každý deň ohlasoval príchod noci oslepujúcim svetlom na jeho konci. Žiarilo do daleka ako výkričník do tmy pre všetky lode.

Teraz dom prenajímali tým čo si prišli na ostrov oddýchnuť. Teda mal na to slúžiť ale skutočnosť bola iná. Na okolí bolo plno domov na prenajatie ktoré poskytovali všetok komfort potrebný na dni strávené sladkým nič nerobením. Od takej samozrejmosti akou je elektrina až po možnosť pozerania nekonečného množstva televíznych programov a samozrejme nechýbala ani prípojka na internet. V malom domčeku na kraji ostrova nič z toho nebolo. Dokonca ani signál na mobil kedže bol zastrčený za vysokými skalami. Jedinou výhodou bolo nekonečné ticho, až na dni ked fúkal silný vietor a trieštiace sa vlny na skalách spôsobovali ohlušujúci hluk.

Takto išli dni jeden za druhým a nádej na neakú zmenu sa s dalším novým dňom stále zmenšovala. Samota sa asi už naveky stane spoločníčkou tomuto starému domu. Až pokým ho čas postupne nerozloží na drobné kúsky ktoré sa postupne stratia pod nánosmi piesku, alebo ich odplaví more nevedno kam.

Slnko sa už skoro stratilo v mori a na tmavnúcej oblohe sa zjavili prvé hviezdy. Dom sa ponáral do čoraz väčšej tmy. Bezmesačné noci boli preňho najhoršie. Mesiac mu aspoň pripomínal svetlo z majáka. Zrazu začul neaký zvuk. Slabý šelest niekde blízko neho. Potom čiesi kroky stále sa približujúce smerom k nemu a hlasy. Áno boli to hlasy. Neakí ludia sa asi vybrali na večernú prechádzku a zablúdili až sem. Možno v zápale vravy zabudli ako sú daleko takže teraz sa isto spamätajú a vrátia sa nazad odkial prišli. Hlasy boli ale čoraz silnejšie, dokonca ako keby sa niekto hádal. Spoza skaly vyšli dvaja muži. Jedného z nich poznal. Bol to majitel ktorý prenajímal domy dovolenkárom. Druhého muža nepoznal. Mohol mať tak 30-35 rokov, možno viac. Mal pekný oblek, určite dosť drahý, krátke čierne vlasy, vysoký, štíhly. Ak by to tak mohol povedať, dokonalý muž v dokonalom oblečení bez jedinej chybičky. A predsa mu na ňom niečo nesedelo.

Obaja muži prišli k domu kde sa zastavili. Neznámy vravel čosi o tom, že mal objednaný dom, no majitel sa mu ospravedlňoval za nepredvídatelné udalosti. Oslovil ho po mene takže konečne vedel aspoň to ako sa volá. Novák, ved aj vyzeral ako keby práve vyšiel z neakého luxusného obchodu, úplne ako vynovený. Všimol si, že v ruke drží neaký kufrík. Inak nemal pri sebe žiadnu batožinu. Ešte chvílu sa dohadovali, no nakoniec muž súhlasil s tým, že ostane v tomto dome. Majitel mu povedal, že je to len dočasne kým sa všetko nedá do poriadku. O dva, tri dni sa môže presťahovať do domu ktorý mal pôvodne rezervovaný. Otvoril mu dvere, podal kľúče od domu a zaželal mu pekný pobyt. Nakoniec dodal, že batožinu mu prinesú ráno a čo najrýchlejšie sa pobral preč. Muž vošiel dnu, zavrel za sebou a oprel sa o dvere.

Kedže v dome už bola tma snažil sa nájsť vypínač. Rukou šmátral po stene z jednej aj druhej strany dverí. Nič. Pohol sa smerom dopredu a po niekolkých krokoch zakopol o neaký predmet. Hlasno zaklial, kufrík mu vypadol z ruky čo ho ešte viac nahnevalo. Čo tu nie je ani elektrina? Pomyslel si. Vrátil sa naspäť k dverém a dokorán ich otvoril aby dnu preniklo aspoň trocha posledného svetla. Vošiel znova dnu. Bola tu jedna izba nie moc velká. Počkal pokým sa mu zrak neprispôsobil tme a pohladal postel. To bolo to jediné čo teraz potreboval. Bol unavený a nahnevaný z nepredvídanej situácie. Ráno si to tu poobzerá ale to už ani možno nebude treba. Isto poňho hned z rána pošlú, že už má volný domček ktorý si prenajal. Zavrel dvere, po pamäti prišiel k posteli a lahol si. Jeho posledné myšlienky patrili na jeho vlastný byt. Ešte, že ho má. Tam by sa mu nikdy nestalo aby bol bez elektriny. Hned na to zaspal hlbokým spánkom.

Ráno ho zo sna vytrhlo hlasné dunenie. V prvom momente sa nevedel rozpamätať kde je. Poobzeral sa okolo seba no až po chvíli precitol úplne. Zamračil sa lebo si spomenul kde mal teraz byť a kde je. Dunenie neprestávalo ba práve naopak. Silnelo stále viac. Vstal z postele a vyšiel von. S česaním ani ničím podobným sa neobťažoval takže vyzeral ako bezdomovec. Pokrčené šaty ktoré si nechal na sebe cez noc tento pocit ešte znásobovali. Dokonca boli riadne špinavé od prachu a pavučín. Stačilo málo a zo všerajšieho uhladeného muža neostala ani stopa. Tuná tuším ani nikto neupratuje, pomyslel si a pohol sa smerom k pobrežiu. Tam hned zistil príčinu ohlušujúceho dunenia. Fúkal silný vietor a vlny sa s ohromnou silou rútili na skaly.

Ked sa vrátil do domu dunenie sa oslabilo. Zastal na kraji izby a začal sa po nej rozhliadať. Okrem starej postele tu bola skriňa, komoda, truhlica, stôl a dve stoličky. V rohu pri krbe stálo kreslo pri ňom malý stolík s petrolejkou a svietnik s dvoma sviečkami. Vedla bola krabička zápaliek, na podlahe menší koberec. V tom ktosi zabúchal na dvere. Otvoril a oproti nemu stál neaký chlapec.
„Pán Malý Vám odkazuje, že ho to velmi mrzí, ale nemôže nič urobiť. Budete musieť ostať tu.“ Muž otvoril ústa no nestačil ani nič povedať a chlapca už nebolo. Rozbehol sa preč ako keby ho niekto naháňal a zmizol poza skaly. Jeho prítomnosť prezrádzali iba stopy v piesku. Ináč by si bol myslel, že to bol iba sen za bieleho dňa. Áno všetko toto je určite len sen a on sa isto o chvílu prebudí z tejto nočnej mory. No v tom si spomenul na svoju batožinu čo ho opäť vrátilo naspäť do skutočnosti. Predsa mu slúbili, že mu ju niekto prinesie a stále nič. Pochyboval, že sem ešte niekoho dnes pošlú ked tu bol ten chlapec. To by predsa hned prišiel nosič ktorý mu mohol spolu s batožinou odovzdať aj odkaz.

Jediná dobrá vec bola, že prestal fúkať vietor a hluk čo sa šíril po okolí utíchol. Vzal kufrík, sadol si do kresla a otvoril ho. Vybral z neho notebook ktorý si priniesol aby mohol dokončiť prácu a odoslať pár mailov. Lenže tuná niekde na „konci“ sveta bez prípojky na internet a dokonca bez elektriky to asi ťažko bude možné. Zapol notebook v nádeji, že s baterkou sa mu ešte predsa len podarí čo to urobiť, aj ked to nebude môcť odoslať. No kontrolka batérie sa okamžite rozblikala na červeno. V duchu znova zaklilal.
„Už som tu pomaly ako neaký pustovník.“, povedal nahlas, ako keby ho mohol niekto počuť.
„To teda bude dovolenka, so všetkými vymoženosťami moderného sveta sa môžem rozlúčiť. Potom ale nechápem načo ich niekto vymyslel ked teraz sú mi úplne nanič.“

Deň sa prehupol do svojej druhej polovice a on rozmýšlal čo bude robiť. Ešte tu nebol ani jeden celý deň no už teraz sa poriadne nudil. Keby si mohol pozrieť aspoň telku. No to by tu musela neaká byť. A keby aj bola nie je tu žiadny signál. Dokonca ani mobil nefungoval. Ešte že si vzal neaké jedlo, aspoň nemusí ísť do mesta po zásoby. Pôjde zajtra a staví sa aj u majitela ktorý mu prenajal tento dom. Snád mu povie že má preňho neaký iný. Čo už ked to nebude ten ktorý si prenajal, hlavne že bude lepší ako tento.

Ked sa prebudil slnko už bolo vysoko na oblohe. Ani sa neobťažoval s upratovaním takže v domčeku to stále vyzeralo ako by tu zastal čas. Bol pomaly obed tak sa hned vybral do mesta na nákup. Kúpil potrebné veci, zastavil sa u pána Malého ktorý ako keby sa pod zem prepadol a nikto o ňom nič nevedel. Batožinu sa mu tiež nepodarilo nájsť tak sa po pár hodinách strávených zbytočným vybavovaním pobral naspäť kde bol ubytovaný. Esťe že si aspoň nakúpil, lebo by tu zomrel od hladu. Nebyť tohto omylu nemal by s ničím žiadne starosti. O jedlo aj všetko ostatné by mal postarané.

Po návrate ho čakalo velké prekvapenie. Izba v domčeku bola čisto vyupratovaná, na stole bol tanier s jedlom a pri ňom flaša vína s pohárom. U prostred stola stál košík plný všakovakého ovocia. Poobzeral sa po izbe ale nikoho nevidel. Ani vonku ked prichádzal nikoho nezbadal. Sadol si teda k stolu a ked že bol velmi hladný pustil sa s velkou chuťou do jedla. Ked sa dobre najedol a vypil všetko víno, opojený týmto sladkým nápojom si lahol na postel, že si na chvílu zdriemne. Aj cesta do mesta a späť ho riadne unavila.

Zobudil sa až v noci. Vyšiel von a ohromene sa zadíval smerom na tmavú oblohu plnú hviezd. Nekonečne vela maličkých do tmy blikajúcich svetielok. Takéto niečo nevidel ani sa nepamätá. Sadol si do piesku kde presedel celú noc s očami upretými na nebo. Začalo svitať, slnko sa pomaly vynáralo nad morskú hladinu. Pri tomto pohlade ho pochytila túžba urobiť niečo bláznivé, niečo čo by nikdy pred tým neurobil. Vstal, oprášil si nohavice od piesku a pobral sa k domu. Obišiel ho dookola a v zadu objavil starý čln. Pri ňom bola opretá udica. Vytiahol čln, dovliekol ho na breh a vrátil sa po udicu. O chvílu už sedel v člne a vesloval smerom k nedalekému ostrovčeku. V ten deň chytil svoju prvú rybu, neskôr si ju pripravil k večery vonku na ohníku. Po dobrej večery pozoroval dalšie úchvatné divadlo, ked sa slnko ukladalo k nočnému „spánku“ a s ním všetko na vôkol. Všetky tie meniace sa farby a vône s blížiaciou sa nocou. Všetko voňalo akosi ináč ako počas dňa.

Odvtedy si užíval každý deň naplno. Za pár dní ktoré tu strávil objavil tolko zázrakov prírody čo sa mu nepodarilo za celý čas svojho života. Teda tej jeho časti ked už nebol dieťaťom. Lebo od vtedy čo sa stal dospelým jeho život pohltili všetky tie nové vymoženosti ktoré mali dať človeku šťastie a viac času pre seba. No opak bol pravdou. Už sa ani nepamätá kedy bol naposledy šťastný a o čase pre seba už ani nehovorí. Teraz začal lutovať že premárnil prvé dva dni hnevom z toho ako sa mu všetko príchodom na ostrov „zrútilo“. Opak bol pravdou, až tu pochopil aký život vlastne doteraz žil.

Pred pár dňami našiel v jednej zo zásuviek komody zopár papierov a pero. Teraz boli nahusto pipísané a vyplnené jeho pocitmi a dojmami. Doteraz všetko písal len na klávesnici počítača a na čaro „obyčajných“ listov, alebo len tak si niečo písať na papier už tiež dávno zabudol. Dokonca tu prečítal aj zopár kníh ktoré boli na poličke pri krbe. Boli síce staré, ale príbehy v nich zapísané ho úplne pohltili.

„Je posledný deň môjho pobytu na ostrove. Toto píšem už v lietadle na ceste domov. Posledné čo som videl ked som odchádzal a ešte raz sa obzrel na môj milovaný domček, bola tvár mladej ženy stojacej za palmovým kmeňom. Ked ma zbadala hned sa schovala nevedno kam. Možno to bola práve ona čo upratala v domčeku a pripravila jedlo. A možno to bol len sen, ona a aj všetko toto ostatné. Možno sa mi to všetko len zdalo... Ale jedno viem určite už teraz. Natrvalo to zmenilo môj život...“


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 06.09.2008, 17:29:46 Odpovědět 
   Zdravím, dílko se mi líbí, ale výhrady mám. Se čtením problém nebyl, na Slovensku jsem strávil velkou část náctin. I jsem dříve četl ve slovenštině knihy. Tolik úvodem :)

Kamera, pohled na vyprávění příběhu se začíná odvíjet z počátku s povzdálí a náhle se přesune do pohledu domu. Řekl jsem si bezva, sám jsem o tomto uvažoval, ale řekl jsem si to bude mít každý, ale zatím je toto jediná povídka, která to aspoň částečně obsahuje. Popis z pohledu domu vypadal ihned poutavě, ale když se to přesunulo na muže na dovolené, ztratilo to minimálně polovinu ze své síly. Z domu se náhle stál jen okrajový prvek, kulisa pro příběh, i když svou velkou roli jsi mu zanechala i nadále, ale ta už nemá takovou sílu, jako ten úvod.

Profil muže a jeho jednání. Když se to veme kolem a kolem, tak pokud by to byl opravdový kravaťák, podnikatel, nevím kdo v tomto směru, tak by se nezachoval, tak jak to nakonec dopadlo. Takže to od toho okamžiku působí zančně rozpačitě. Trochu to pozvedne chvíle, kdy se projeví trocha tajemna, v podobě úklidu a jídla. Ale na realističnosti příběhu ani v pohádkové formě tomu příliš nepřidá.

Konečná fáze se točí, kolem proměny, kolem znovunalézání a objevování, skrytých touh, přání a radostí. Nese to v sobě hlubokou myšlenku, ale v souvisloszti s celým textem, mi to nepřijde zrovna vhodně skloubené. Přesto popis této konečné části působí dobrým dojmem a bude mít na některé čtenáře možná i vliv :)

První část bych hodnotil 1, střední 3 a poslední 2, takže nakonec dám dvojku. Gramatiku nehodnotím, i když něčeho jsem si tak všimnul :)

S přáním veselé mysli Lišák Tuax
 ze dne 06.09.2008, 19:07:51  
   VanillaSky: Ved práve to som si aj ja myslela, že takých poviedok kde bude príbeh "rozprávať" dom bude viac. Takže som to viedla inými cestami, necestami. Možno je príbeh trocha nadnesený, ale ked ho vezmeš ako sci-fi :)) tak tam je možné všetko. Ale dakujem za známku aj za zastavenie a prečítanie :) .
 LauraKošinová 03.09.2008, 8:41:07 Odpovědět 
   Na mě Tvá povídka působila jako pohádka. Krásná, snivá, tajemná. A také ta představa, že se někde upratuje samo...dít se toto u mě doma... to je představa přímo pohádková...:-) Možná to bylo i tím, že je ve slovenštině, což mi zpomalilo čtení, ale rozumněla jsem všemu a je to miloučký, roztomilý jazyk. A umíš v něm krásně vyprávět...Líbilo, moc.:-)
 ze dne 03.09.2008, 10:56:15  
   VanillaSky: Dakujem. Teší ma, že sa Ti poviedka páči :) ...
 Irena Mayer 02.09.2008, 20:26:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Irena Mayer ze dne 02.09.2008, 2:56:33

   Smysl workshopu je právě v tom, aby se ukázalo, jak je autor schopen vejít se do zadání a přitom napsat dobrou věc. Proto se to dělá. A protože je těžké zadání splnit a většinou se to nepovede, přichází ke slovu ostatní, aby se pokusili poradit, a tím se sami učí. Měla to být povídka, ne začátek seriálu. Podle toho jsem hodnotila. Jestli si moje rady vezmeš k srdci nebo ne, to už není moje starost :)
 ze dne 02.09.2008, 22:28:42  
   VanillaSky: Uplne s tebou súhlasím. Je to na poučenie a tým aj na zdokonalovanie sa. A či už bude táto poviedka pokračovať, alebo nie ja to beriem aj ako zábavu. Niekomu sa páči inému sa nemusí. No zase nevravím, že je dkonalá.
 Irena Mayer 02.09.2008, 2:56:33 Odpovědět 
   Ahoj, slovenština mi problémy nedělá, takže sem se v klidu začetla. Gramatických chyb sem si všimla, ale protože nevím, jak to přesně máte psát, nebudu se tím zabývat.

Co se týká zadání, nebyla splněna akorát délka textu, máš to 6,4 NS. K příběhu:

V úvodní části (1,3 NS - klidně bych škrtala) to vypadá, že hlavní hrdina bude dům. Je to vyprávěno z jeho pohledu. Mě to velmi potěšilo, protože to považuju za vynikající nápad. Bohužel, jak se na scéně objevili lidé, tento hezký rys povídky rychle vymizel. Proč? Považuji to za chybu.

To, co se dělo dál, bylo dost předvídatelné. A jak už někdo zmínil, ne zcela všechno uvěřitelné. Ta dívka, když už se tam objevila, mohla dostat větší prostor. Je tam jenom kvůli pointě? Tak mi to připadá. Ona tam totiž jiný smysl nemá, aspoň já ho nevidím.

Závěr, najednou ich-forma - rovněž to považuju za chybu. Ne, že by to nemohlo v povídce být, ale takhle je to jako pěst na oko. Jiné by bylo, kdyby se tento způsob prolínal celým textem, třeba jako myšlenky „ztroskotance”.

Námět povídky není vůbec špatný, jen by to chtělo trochu lepší zpracování. A znovu opakuju, škoda, žes opustila ten nápad vyprávět z pohledu domu. Velká škoda!
 ze dne 02.09.2008, 18:26:42  
   VanillaSky: Dakujem za komentár. Mohla som ako píšeš viesť celú poviedku z "pohladu" domu, ale potom som si to rozmyslela. Lebo takých podobných námetov je tu dosť.

Dievča je tam kvôli pointe, ale rozmýšlam, že budem v príbehu pokračovať. Takže to má byť presne takto. Tuná na rozpisovanie miesto nebolo, už aj tak som teda prešvihla limit.
 Leontius 01.09.2008, 14:42:49 Odpovědět 
   No před samotný čtením jsem si říkal, že začnu komentář něčím ve stylu: "Po dlouhé době zase čtu ve Slovenštině...". Jenže teď musím říci, že jsem tu křehkou jazykovou bariéru ni nevnímal :-) Stručně řečeno: příjemně jsem se začetl. Nevím přesně proč, ale tvůj styl a text se mi hodně líbil! K zápletce a postavám je těžké se vyjadřovat. Ani pro jedno z toho není povídka psaná. Musím tu nechat jedničku :-)
 ze dne 01.09.2008, 16:25:28  
   VanillaSky: Dakujem za komentár a zastavenie. Ked sa dielko aspoň niekomu kto si ho prečíta zapáči potom má zmysel že bolo napísané :) ...
 Vanessa Kuzníková 29.08.2008, 23:35:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 29.08.2008, 16:39:38

   Jeee nekecej, teba takyyyy? Mě takyyyy.
Těší mě slečno Bezčiarkova ja som Bezčárková :-))))
 ze dne 30.08.2008, 9:08:26  
   VanillaSky: :o))
 Vanessa Kuzníková 29.08.2008, 16:39:38 Odpovědět 
   Uff, holka, holka tys mě dala. Já nečetla slovenský text ani nepamatuju a dalo mi to sakra práci.
Našla jsem tam pár chyb, ale jen čárky, protože na to začínám být po kritikách svých textů dost nedůtklivá. Jinak nevím, protože neznám slovenský pravopis. Takže snad jen to "ale"
- slúžiť ale skutočnosť bola iná.
- poobzerá ale to už ani možno
Pak se podívej na "ani" a dál na "lebo" a třeba "ktorý". Já tam cítím čárku.

Nebudu to komentovat dlouho: Líbilo a moc.
 ze dne 29.08.2008, 16:56:29  
   VanillaSky: Dakujem za komentár. Tie čiarky ma už budú strašiť aj vo sne :o) .
 Ada 29.08.2008, 1:13:21 Odpovědět 
   Ahoj, když rozebírat, tak rozebírat:
- je velmi nepravděpodobné, že by krásný, mladý, movitý muž vzal zavděk nějakým provizorním řešením
- je velmi nepravděpodobné, že by krásný, mladý, dobře oblečený muž pouhým přespáním ve starém domě získal vzhled bezdomovce
- je velmi nepravděpodobné, že by ulehl, aniž by si vyčistil zuby a oblekl saténové pyžamo
- je velmi nepravděpodobné, že muž který má v kufříku notebook, nechá tento upadnout, spíše upadne sám a kufřík bude dřímat v rukou vysoko nad hlavou (zvlášť, pokud se jmenuje Novák)
- je velmi nepravděpodobné, že si mladý, krásný muž vzal do kufříku k notebooku jídlo a nevzal si pyžamo, kartáček apod. (viz výše)
"ohlušující hluk"? nestačilo by, aby byl silný?
- "majitel, který pronajímal domy" , tzn.že byl zároveň majitel těch domů? i toho u majáku?
- šel otevřít dveře a pak se vrátil dovnitř? tzn. že otevřel dveře a vyšel ven? a proč vycházel ven a nezůstal v místnosti?
- dům měl naději? dům slyšel hlasy?
- docela by mě zajímalo, co měl v plánu na té dovolené dělat? sám? jak dlouhá měla být?
- neobtěžoval se s úklidem? čeho? chtěl umývat okna? většina mužů se neobtěžuje s úklidem ani doma, natož na dovolené ve starém domě u majáku
- poobzeral sa po izbe? tak jestli si všiml jídla, láhve, tak by si asi do té doby všiml i případné osoby, pokud ovšem, filuta, nebyla pod stolem
- vrátil se z města hladov? byl na nákupu a nic si nekoupil? nesedl si do čisté restaurace a nedal si po předchozím dnu na studené stravě nic dobrého, teplého k jídlu?
"Je poslední den mého pobytu na ostrově. Toto píši už v letadle na cestě domů" - tak z tohoto neusnu
- nejvíc se mi líbil odstavec s vytáhnutím člunu a ulovením ryby
Na můj vkus moc "klišoidní", velmi mě rušila naprostá absence interpunkčních znamének v souvětí, pointa mi unikla.
Jistě, myšlenka příběhu o pravém smyslu našeho bytí není špatná, ačkoliv ani nová, ale v tomto zpracování není příliš uvěřitelná.
 ze dne 29.08.2008, 16:51:36  
   VanillaSky: Dakujem za rozsiahly komentár. Poviedka je zahnaná povedzme do väčšieho extrému, ale nič nie je v živote úplne nalinkované. Takže stať sa môže všeličo. Aj ked je hrdina poviedky bohatý prečo by sa museli všetci bohatí ludia správať rovnako? Ani všetci muži nie su rovnakí. Niektorí si pekne poupratujú :) . Príbeh by sa dal rozviesť do väčších podrobností, ale pravidlá povolujú len určitý počet strán. Potom sa do nich moc toho nevojde.
Osobu v izbe si nevšimol, lebo ked sa vrátil už tam nebola.
Domček je svojim spôsobom čarovný, trocha fantázie nikomu neuškodí. Ja sa zase podučím z Tvojich pripomienok :)
 marenka 25.08.2008, 23:09:18 Odpovědět 
   Povídka je velmi poetická, jen mi vadila absence čárek v souvětí, copak slovenština je nepoužívá? A taky ta pointa nebyla tak silná...ale celkový dojem příjemný
 ze dne 26.08.2008, 10:46:48  
   VanillaSky: Ano, čiarky... no čo už... to chce len dávať lepší pozor čo kde človek dá, alebo nedá :)... dik za zastavenie a komentár...
 Matylda Kratinová 24.08.2008, 17:57:53 Odpovědět 
   Ahoja, dílko se mi moc líbilo, i když jsem občas zápasila s významem některých slov ;-) Cítím lyrickou melancholii a stesk po časech, kdy se ještě tak nepospíchalo a lidé měli víc času dívat se kolem sebe...
Přestože se nevyznám ve slovenském pravopisu ani stylistice, povídka na mě celkově působila moc příjemýn dojmem a i když jde o cizí jazyk (byť češtině nejbližší), nevidím tam nic, co by chybělo nebo naopak přebývalo.
Takže pěkný den a psaní zdar!
 ze dne 25.08.2008, 9:48:09  
   VanillaSky: Dakujem za komentár a zastavenie pri poviedke :)
 Angile 23.08.2008, 13:03:31 Odpovědět 
   To bude jednička:)...slovenský pravopis neznám, takže ten hodnotit nemůžu, dílo se mi páčí:)...konec se mi také líbí...
 ze dne 23.08.2008, 19:09:27  
   VanillaSky: Dakujem za hodnotenie. Teší ma, že sa Ti poviedka páči :)
 Šíma 23.08.2008, 11:46:43 Odpovědět 
   No, musím se přiznat, že je to už pěkně dlouho, co jsem četl nějaký ten příběh ve slovenštině... Sice je můj otec původem ze Slovenska a kdysi jsem hltal jednu knihu za druhou v jeho rodném jazyce, s postupem času zjišťuji, že mi čtení dělá potíže, ale což, když si Tvé dílko přečtu hned několikrát, třeba se do toho znovu správně "položím" a opráším své chabé znalosti Tvého jazyka... -)

Líbí se mi, jak se muž naučený žít "civilizovaným" a hlavně "spotřebním" životem navrací k "přírodě" a obyčejnému způsobu existence (bez elektřiny a všech vymožeností, které jsou na ní závislé). Maják je patrně nejen na konci světa, ale také na konci svého "aktivního života" a slouží snad už jen jako kulisa, nebo turistická atrakce.

Pokud jsem vše správně pochopil, je náš hrdina na jakési dovolené (na konci světa). Mezi řádky je také zakletý kus romantiky (viz dunění vln, měsíc na obloze a vychutnávání si jednotlivých okamžiků). Možná jde právě o toto, zastavit se při svém nikdy nekončícím běhu (jak jsme my lidé ze "západní civilizace" zvyklí) a rozhlédnout se kolem sebe. Síla okamžiku a procítění své vlastní existence je možná důležitější, než všechny vymoženosti lidské civilizace, včetně neustálé honby za mocí, bohatstvím, nebo úspěchem). A onen dům? Možná se stal prostředníkem mezi světem lidské technologie a světem, kde obyčejný život nabírá docela jiný rozměr. Pak je důležitější ulovit si svou první rybu, zajet si někam na člunu a pokochat se pohledem na přírodu kolem sebe. Není v tomto zakleté poselství celého příběhu?

Gramatickou stránku si nedovoluji komentovat. Občas jsem si všiml opakování slov (ne však příliš často). Text se (navzdory jiného jazyka) čte docela dobře a povídka má své kouzlo. Zda-li ses Trefila plně do zadání tohoto Workshopu, to ať posoudí jiní! ;-)
 ze dne 23.08.2008, 19:07:06  
   VanillaSky: Dakujem za komentár. Aspoň si sa teda trocha vrátil do čias minulých a možno teraz znova začneš čítať aj v slovenčine :) .
Ja čítam sem-tam aj knihy písané po česky, ale na českú gramatiku by som si teda netrúfla.

Maják som pôvodne chcela do príbehu začleniť viac. Len na takú krátku poviedku nie je miesto na rozpisovanie. Možno napíšem k tomu aj dalšiu časť kde sa všetko viac rozvetví :)

Inak je to presne ako píšeš. Hlavný hrdina sa náhodou dostane inde ako plánoval čo mu prinieslo úplne iný pohlad na život. Možno to ani zase až taká náhoda nebola. Co ak ho tam už ten domček čakal a malo sa to stať presne takto?... :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Mamince
bumik
Bojovnice- Příb...
Deliria666
První případ Da...
Bob Cileček
obr
obr obr obr
obr

S kohoutem na víně (i bez něj)...
Irrecoverable
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr