» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud si cestu najde."

Vergilius

počet přístupů: 2140960

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303481 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Malá Bimi ::

OH	publikováno: 22.08.2008, 17:29

Mikro
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby.


	V setmělém pokoji poslepu nastavila klimatizaci na nižší teplotu, svlékla si župan a vklouzla do postele ke svému muži. Byl k ní otočen zády a usínal. Položila mu ruku na rameno. „Hmm?“ uslyšela jeho tázavé zamručení zpod přikrývky. Stáhla ruku z jeho ramene a šeptem starostlivě nadhodila: „Ráno zase Bimi ukazovala tužkou na psa... Že se bude třást a štěkat, jestli ji neposlechne!“ Po chvilce kterou čekala na mužovu reakci, se k ní Bimin otec s unaveným povzdechem otočil. „A co jako, řekni mi, co jako s tím mám dělat? Ty ji máš na starosti, když jsem v práci, ty ji necháváš chodit až k plotům, ty ji...“ Když jeho hlas nabral vzteklý tón, rychle ho přerušila: „Ve městě bys práci našel a tady to bude jenom čím dál tím...“ Posadil se na posteli, rukou si unaveně přejel přes obličej a vztekle jí odsekl: „A kdo si jako myslíš, že mě v dvaapadesáti bude chtít co? Ty si asi myslíš, že mě ta práce baví, že jo? Ó, naše panička by ráda do města! Do prdele taky... Ty nejseš schopná se o dceru postarat tady, natož ve městě!“ Ráno když Bimin otec odjel do práce a matka na nákup, malá Bimi se z domu vysoukala malými dvířky pro psa. Opatrně prošla maminčinými záhony s květinami a potom vyběhla na kopec nad domky dozorců. Nahoře si sedla na větrem povalený kmen stromu a rozhlédla se po údolí, které se koupalo v raním slunci. Od řadových domků dozorců vedly malé cestičky, které se na začátku údolí spojovaly v silnici. Bimi si zaclonila dlaní oči před sluncem a silnici pozorovala až tam, kde se ztrácela v horách. Lemovaly jí balvany ze žlutého kamene, za kterými byly už jen valy sutě a štěrku. Mami je až za těma kopcema ve městě a kupuje nám tam jídlo... „A já až budu větší, tak mě tam bude maminka vozit do školy.“ Řekla si pro sebe. Ještě chvíli pozorovala, jak se cesta vlní v paprscích raního slunce a pak z kmene stromu seskočila. Přeběhla vrcholek kopce a cestičkou v křoví doběhla až k prvnímu plotu, kde se zastavila. Podívala se na cedulku s přeškrtnutým panáčkem, která visela poblíž na sloupu a pak na své světle modré šatičky, jestli si je někde neroztrhla o křoviska. Tatínek, jéé, ten by se zase zlobil, jako tenkrát... Přitiskla se na plot a jedním pohledem přelétla celý lom. Šikmé okraje byly ze stejného žlutého kamene, jako byly balvany podél cest u jejich domu. Obrovitá trychtýřovitá jáma, odstupňovaná po stech metrech patry, byla několik kilometrů dlouhá a malá Bimi se v ní pokaždé snažila pohledem najít svého tatínka. Viděla ostatní dozorce v červených ochraných oblecích a přilbách, jak pomalu a výhrůžně procházejí mezi otroky různých národností a barev pleti. Téměř nazí lámali palicemi a klíny kámen. Stála tak někdy i celou hodinu opřená o plot a pozorovala jejich uzlovitá těla, jak se v horku ohýbají pod koši s kamením a dozorce, kteří je někdy trestali elektrickými obušky. Občas viděla, že otrok, který se po dotyku obuškem s křikem zhroutil k zemi, už nevstal a ostatní otroci ho pak kamsi odnesli. Bimi si v tom okamžiku vždy vzpomněla na rozhovor rodičů, který jedné noci potají vyslechla. Její otec tenkrát říkal, že otroci v lomu jsou vrazi a násilníci. Její maminka mu tehdy odpověděla, že jen měli smůlu a včas neutekli. Když slunce dostoupilo na úrověň prvního kopce, jak si ho pro sebe malá Bimi nazvala, pustila se plotu a pomalu šla domů. Včera mi mami přivezla to sladký kulatý z města, jénže dneska...


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 24		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	11.09.2008, 10:01:17

Zajímavý vývoj psychiky dítěte. Zprvu otce napodobuje a je jejím vzorem, později jí dojde určitá nelidskost počínání rozkazovače. Líp pochopí mámu a otec se jí začíná vzdalovat Zamlčenou pointu bych vyjádřil takto: jénže dneska mi už nebude tak chutnat, když je koupenej za peníze vydělaný takovouhle prací.


ze dne 11.09.2008, 13:24:27
OH: Jsem zastáncem názoru, že méně je více. Bimi má ten rozhovor jen jako vzpomínku, které nerozumí a že autorita rodičů je pro ni stále nezpochybnitelná naznačuje ta tužka se psem. Myslel jsem to tak, že k uvědomnění má ještě roky a pak s ním bude teprve bojovat. Chtěl jsem nějak napsat tu pitomou punkovou písničku: Jsou opilí vrazi, co maj životní kazy. Moc děkuji za zastavení a koment.

kosmoskok	25.08.2008, 19:22:06

hele jako ty chybky to je fakt blbost, libi se mi to vic a vic, zda se, že se fakt vylepšuješ...


ze dne 26.08.2008, 13:03:19
OH: tyvoleřikámsi uk dáma a polil mě hřejivej pocit, moc díky za zastaveníčko a koment. Mně zas uvízlo v kebuli to tvé "seno" a už po ixté se snažím nenapsat obdobu. Ale samičky v práci, který se chichotaj u obrázků nahejch chlapů mě z toho nakonec jistě spolehlivě vyléčej. Měj se!

Vanessa Kuzníková	25.08.2008, 15:32:11

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 25.08.2008, 14:19:19* Já na svá uplynulá léta nekoukám s nostalgií, panáč až na pár jednohubek stál můj život za starou bačkoru s dírou na špičce. Díky za odpuštění.


ze dne 25.08.2008, 17:23:53
OH: jo, taky se mi při pohledu zpátky zvedá spíš kufr než nálada...

Vanessa Kuzníková	25.08.2008, 14:19:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 25.08.2008, 10:58:32* Tak s tou tužkou něco udělej ty trubko, ne? Kecko na holuby jsi moc mladej. Tak si máš zhasnout, to není stydlivost vidět. A nemáš mluvit, ale činit se :-)))


ze dne 25.08.2008, 14:35:43
OH: Prej trubko... Prej něco udělej... Prej činit se... Taky jednou zmoudříš, děvče, a na svá nezralá léta budeš koukat s nostalgií a něžným posmutnělým pohledem... Trubku ti velkoryse odpouštím lepá děvo na hraně...

Vanessa Kuzníková	25.08.2008, 10:58:32

Moc hezké. Tužka byl pro mě oříšek, ale přišla jsem na to, heč. Netrpíš náhodou nějakou lapisfobií? To jsem vymyslela, heč. Všimla jsem si, že často používáš nejen doly, kameny a jiné tvrdosti, ale i hodně lidi v posteli. Spíš dostatečně? Já ty chyby neviděla takže mě to nevadí.


ze dne 25.08.2008, 13:45:07
OH: Ahoj, Vendo, už mi ta blbá tužka leze na nervy. Děnka moc za zsatvení a koment. lapisfobií jsem trpěl dříve, akutní formou, ale kdeže ty časy jsou, te´d už jen sentimentálně vzpomínám na prosluněné lavičce v parku a krmím holuby ap. ptactvo. O posteli se s dámou stydím mluvit /rudnu/

čertíček244	24.08.2008, 21:13:03

Ach ta tužka ... dobrá, výborná, docvakla mi hned po dočtení. Pravopis, hm, víme svoje, viď :o) :o) :o), ale pokud čtu příběh jedním dechem, tak ho moc neřeším a u tebe je to tak pořád, i když mám někdy výhrady, ale znáš mně, jsem tak trochu š´toura a kecka :o) :o). Dám ti jedničku za perfektní pointu. Takže jednička od čertíčka. A krásné dny :o).


ze dne 25.08.2008, 13:40:57
OH: Ahojky, Jitko, díky moc za zastávko a koment. Já jsem tu tužku nechtěl nějak zakrejvat, žádný hádanky, prostě mě to jen napadlo... A pravopis, to je pro mě něco mezi nebem a zemí... Díky moc za 1 a vůbec!

amazonit	23.08.2008, 6:34:54

taky jsem se přibrzdila na té tužce, zvláštní, jak nám zůstala v hlavě:o)) dalo by se říct, šťastné dětství, co si tak neuvědomuje, co přesně se děje, dětství, které je tak trochu sobecké, zahleděné samo do sebe s malou schopností empatie, ale to je prostě příroda, kdo z nás potkal empatické dítě, kterému by bylo míň než 5:o)) koukám, že máš rád doly a lomy a zkrátka díry do země:o)


ze dne 23.08.2008, 12:22:12
OH: Ahojky, Am, moc díky za zastavení a koment. O tom samože nepochybuj, že mi v hlavě letěla spousta představ drahokameního , který by tam mohli těžit. Jak jsem to psal, říkal jsem si: moch by to bejt smetáček, páč koště je moc dlouhý, rohlík od snídaně, ale na psa? Jiná věc než tužka mě pak ale nenapadla, no nic krásnej víkend přeji!

Šíma	22.08.2008, 23:11:57

"Hezky" napsáno! Ona tužka mi vrtala hlavou a nechápal jsem, proč by se měl pes třást strachy. Když byla řeč o povolání dívčího otce a o domcích dozorců, mračil jsem se ještě více... Pak přišel lom a těžká práce trestanců, kterou sledovala naše malá hrdinka a bylo "vymalováno": elektrické obušky! Kocour už všechno napsal, takže já můžu jen dodat, že se mi dílko líbilo, má zvláštní atmosféru a je zde zajímavý kontrast mezi chápáním světa u malé dívky a skutečnou realitou, ve které žila. Svět je drsné místo pro život a Tvá hrdinka při svých toulkách poznala střípky jeho temné stránky. Tvůj styl je znát, přestože je zabalen do neobvyklého zpracování (viz dialogy a popisy)... Jednička!


ze dne 23.08.2008, 12:14:24
OH: Zdar, Šímo, moc díky za zast. a kom. V tebe jsem obzvláště doufal, že se zastavíš, páč jsem odhodlanej tento text nazvat svým POJETÍM SCI-FI. Takhle si ho představuju totiž já, jako obyč život obyč lidí, obyč starosti i když třeba čert ví v jaký-. Ale tohle je samože jen střep, střípek, střípeček, mikrostřípíčíče no nic, pěknej víkend přeji!

Weichtier	22.08.2008, 17:29:29

Ahoj, dobrá povídka, "tužku" jsem pochopil až na druhé přečtení, takže jsem potěšený.:-) Lehce ti lítá gramatika, hlavně čárky a dvojitá n: „A kdo si jako myslíš, že mě v dvaapadesáti bude chtít(,) co?" v raním slunci/v ranním slunci „A já(,) až budu větší, tak mě tam bude maminka vozit do školy.“ Řekla si pro sebe./...školy," řekla si pro sebe. Ještě chvíli pozorovala, jak se cesta vlní v paprscích raního slunce(,) a pak z kmene stromu seskočila. - plus opět ranní Přeběhla vrcholek kopce a cestičkou v křoví doběhla až k prvnímu plotu, kde se zastavila. - přeběhla, doběhla, asi by to chtělo jiné sloveso. v červených ochraných oblecích/v červených ochranných oblecích Podívala se na cedulku s přeškrtnutým panáčkem, která visela poblíž na sloupu(,) a pak na své světle modré šatičky, jestli si je někde neroztrhla o křoviska. Stála tak někdy i celou hodinu opřená o plot a pozorovala jejich uzlovitá těla, jak se v horku ohýbají pod koši s kamením a dozorce, kteří je někdy trestali elektrickými obušky. - zde buď čárku po "koši s kamením", nebo překopat větu. Takhle nedává přesný smysl. Na tak krátký text je toho docela dost. Škoda. Jinak dobře napsáno i vypointováno. Jen by mě zajímalo, jak byla Bimi stará, jestli by dokázala rozhovoru rodičů porozumět. W.


ze dne 22.08.2008, 17:53:07
OH: Zdar a díky za publ a koment a pravopis. dodatky. Fakt nejsem magor, ani disgr. a ještě k tomu mám na stole pravidla pravopisu a ještě k tomu jsem to po sobě četl asi tak 32651krát, no jo, ty malí broučci nejsou má silná stránka... Ještě jedno u dík.