obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Báro, půjč mi manžela. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 27.08.2008, 13:01  
Není to ze života, ale napadlo mě to v práci, když jsem tam viděla děsně ošklivou ženskou s dítětem. Jak k němu asi přišla?
 

Ivana nebyla zrovna hezká ženská, ale tak nějak se s tím v životě dokázala poprat a nijak netrpěla. Jmenovala se sice Prácheňská, ale nikdo jí ve firmě neřekl jinak než „Jan Kraus“.
Kdyby měla alespoň nějak příjemnou, či veselou povahu dalo by se nad jejím vzhledem přimhouřit oko, ale ona byla nepříjemná, uštěpačná a také dost hádavá a snažila se za každou cenu prosadit svou. Neměla ani dar o sebe dbát, i když špindíra nebyla, ale nějak jí na sobě nezáleželo.
O panenství přišla čirou náhodou v osmnácti letech. Stalo se to, když se její o deset let straší bratranec ožral jak zákon káže a spletl si na chatě pokoj a místo své ženy, omylem, osouložil Ivanu. Ta ani nehlesla jen aby o tento, pro ni jedinečný zážitek, nepřišla. Rodinná trapnost zůstala utajena a to díky bratrancově okénku z opilosti a Ivanině mlčení.
Od té doby neměla Ivana žádný pohlavní styk a své touhy uspokojovala díváním se na pornografické filmy a levným vibrátorem ze zásilkové služby.
Táhlo jí už na třicet a začínali jí bít biologické hodiny a moc si přála mít dítě. Jenže s kým, když mužům při pohledu na ní vstávaly pouze vlasy.
Zkusila si dát inzerát, ale ani ošklivý muž nejevil zájem a raději skončil u piva, než u Ivany v posteli.
Jednou, při dívání se na nějaký film o umělém oplodnění, napadl Ivanu fantastický nápad. Měla v práci kolegyni a podřízenou, nějakou Báru Krychličkovou, která si každý den stěžovala na svého muže a jeho neustálé choutky k sexu. O ty již několik let nejevila zájem, ale trpně je trpěla jen aby měla doma klid. Měli spolu dvě děti a to Báře ke spokojenosti v manželství stačilo. Ani jiné vlastnosti svého muže nehodnotila Bára kladně a nejlepší pochvala pro jejího muže byla – ten můj blbej kretének.
Jen co vešla do dveří kanceláře, již od nich hlásila:
„Ten idiot nařasenej přišel včera jako dělo a chtěl to zezadu. Smrděl jako stádo prasat a myslel si kretén, že mu dám. Ustlala jsem mu ve vaně a nalila na něj asi litr vody po holení.“
„A to pak už nezapáchal?“ zeptala se jí Ivana.
„Ale jó zapáchal. Smrděl pak jako stádo prasat politých vodou po holení,“ a Bára se asi pět minut smála svému vtipu. Když se dosyta nasmála, zhluboka si vzdychla a řekla jen: „Čuramajzlík.“
A tak, když si Bára opět stěžovala na mužův sexy apetit, se jí Ivana zeptala.
„Hele Báro vadilo by ti hodně, kdyby mě tvůj muž oplodnil?“
Bára se, překvapena záludným dotazem, málem utopila v právě loknutém doušku dopolední kávy. Pak na Ivaninu ošklivou tvář vyvalila své modré oči, a když dokašlala řekla jen.
„Jsi ty normální?“
A Ivana se rozplakala a postěžovala si Báře jaké, že má touhy po dítěti a problém sehnat vhodného dárce.
„Nepotřebuji nic jiného, než nějaké to sperma. A mě by ten tvůj Čuramajzlík stačil. Ty ho stejně nemiluješ, takže by ti to mohlo být jedno.“
Bára se na Ivanu podívala a náhle jí bylo téhle obludky líto, i když zrovna v lásce ji neměla. Stále jí totiž profesně předbíhala, protože byla pracovně lepší.
„A jak si to jako představuješ? Můj muž je sice nadrženej samec, ale nezahýbá mi. Dvakrát týdně tomu chodícímu prezervativu podržím a mám od něj pokoj, ale tohle je docela silný kafe.“
„Víš,“ špitla Ivana stydlivě, „tak nějak jsem myslela, že bychom ho opily a on by místo tebe, osouložil mě,“ a Ivana se zadívala na flekatý strop kanceláře a na malý moment vzpomněla na den, kdy přišla o panenství s ožralým bratrancem.
Bára se zamyslela.
„A co za to?“
Ivanu její nabídka vůbec nepřekvapila.
„Deset tisíc,“ navrhla.
„Šílíš? vyhrkla Bára, „to je málo, cením si sperma toho svého tupouna víc, než jeho samého.“
„Dvacet?“ navrhla s otazníkem v hlase Ivana.
„Hm, za kapku šťávičky z toho mého zupáka je to sice dost, ale pro mě to je pořád málo. Chci tvou židli,“ vyhrkla na Ivanu a ta se zamračila. Věděla jak to Bára Krychličková myslí – chtěla její tvrdě vydobyté a konkurencí chtivé pracovní místo. Přemýšlela zda za to dítě vůbec stojí. Co když se jí narodí dement bez špetky inteligence, nebo masový vah, nebo prostitutka se sadomasochistickými sklony. Stojí vůbec ten krapítek bílé tekutiny za to?
Bára Ivanu bedlivě sledovala a tušila, co se asi, v hlavě její šéfové, děje.
Náhle Ivana vstala a pomalu přišla k Báře. Ta se také postavila. Podaly si slavnostně ruku.
„Beru.“
Stiskli si ruce.
A protože byly obě ženy praktické a akademicky vzdělané, sepsali spolu dohodu o výměně spermatu. K tomu pak další záležitosti týkající se nejen množstvích kontaktů (v případě neúspěchu oplodnění), ale i případného jedince narozeného s tohoto podivného styku a dohodli si i termín první schůzky.
Bára pak doma těžce přemýšlela. Tak za prvé: jak donutí svého muže, aby požil dostatečné množství alkoholu; za druhé: jak zařídit, aby nezjistil, že místo Báry leží v posteli jiná žena; za třetí: zda vlastně nedělá chybu.
Ivanu si prohlédla a usoudila, že až na ten obličej má postavu podobnou té její. Jen s jejími ulízanými vlasy se musela udělat nějaká změna. A tak se ve firmě nestačili divit, když jednoho krásného dne přišel „Jan Kraus“ s ovčí vlnou na hlavě.
Pozvala Ivanu několikrát k nim, jakože pracovně, aby si její muž zvykl na její přítomnost. Při té příležitosti koupila jeho oblíbenou whisky a několikrát se všichni tři pořádně ožrali. Báry manžel byl spokojený, protože měl alkohol většinou zakázaný a tak si to teď pořádně užíval, ale Ivanu již s pití whisky bolel žaludek a Báru hlava, ale kdy nastane den „D“ nevěděla ani jedna z žen.

Bára alkohol před Čuramajzlíkem pečlivě schovávala, ale jednou se jí to nějak nepovedlo. Bylo to v den uzávěrek a ona byla nervózní a strašně se s Ivanou hádali – jako vždy.
„Tys nechala ten koncept doma, co? Ty vymaštěná hlavo!“ řvala na Báru Ivana, „jak mám teďka udělat analýzu stavu ekonomických subjektů!“
Bára si to nenechala líbit a tak se firmou rozléhali jejich výrazné hlasy – jako vždy. K tomu vše prokládaly šťavnatými nadávkami, které k ženám rozhodně nepatří.
„Víš moc dobře, že teď odejít nemůžu, říďa po mě chce ty konsolidované uzávěrky a je pak děsně nabručený, když se někdo, někde zdrží,“ vracela Bára Ivaně a vztekle přecházela po kanceláři.
„Tak mi naval klíče od bytu a já si pro to k vám zajedu. Kde to máš?“ zavrčela nevraživě Ivana na Báru a ta po ní hodila klíče od svého bytu.

Ivana tiše odemykala Bářin byt a uslyšela z obýváku hudbu a opilecký smích jejího muže Otakara Krychličky.
„Bože,“ vzdychla Ivana, „v pravé poledne a je nalitý jako doga.“
„Baruško, prcinko. Jsi to ty?“ Otakar Krychlička otevřel dveře do chodby a Ivana si z hrůzou všimla, že je tak, jak ho pánbůh stvořil.
„A vidááá, Janíček Krausíčeeek,“ protáhl laškovně Otakar při pohledu na Ivanu a opřel se vyzývavě o rám dveří.
„No Baruna ti dá asi na držku, až zjistí v jakém jsi stavu. A v pravé poledne. Obleč si něco! Tvůj nahý vzhled mě irituje,“ mračila se Ivana.
Otakar posmutněl: „Ivuško, neříkej to na mě Báře, vona mi pak nedá,“ prosil a zaujal postoj zbitého psa.
Ivaně bleskl hlavou skvělý nápad.
„Nevím, nevím Otakárku. Víš, že si v poslední době s Bárou rozumíme a já si jí nechci pohněvat, kdyby zjistila, že jsem tě kryla.“
„Ivuško, prosím, prosím udělám pro tebe co budeš chtít,“ škemral nahý muž a zakrývající si své ochablé mužství poloprázdnou lahví whisky.
„Všechno, co budu chtít?“ ujišťovala se Ivana a srdce měla až v krku, ze samého vzrušení, z nápadu, který jí bleskl hlavou.
„Všechno,“ škytl Otakar.
„Dobře. Chci, abys mě osouložil,“ řekla pregnantně Ivana a Otakarovi vypadla láhev whisky z ruky a nahnědlá tekutina se pomalu rozlévala na podlahu v chodbě. Ivana se hbitě shýbla, láhev sebrala a zbytek lahodného moku si nalila do krku.
„Eh, eh,“ zakašlala Otakar, „a nechceš raději něco jiného? Třeba bych tě mohl, každý den, vozit do práce,“ snažil se vykroutit z neobvyklého úkolu.
„Ne, ne, ne, Otíku, slíbil jsi, že můžu co chci a já chci pěkně osouložit.“
„Pěkně?“ ujistil se Otakar a zakryl si pomalu se zvedající penis rukou. Ivana se potutelně usmála pod svůj vystouplý nos. Svlékla si svetr a zula boty.

Když dorazila asi za hodinu do práce, Bára ještě stepovala na ředitelském koberečku. A tak si Ivana sedla ke stolu a dívala se do blba. Z přiblblého dívání se nikam, ji vyrušil až příchod Báry, která na ní hned vyštěkla.
„No, kde jsi člověče?! Měla jsem co dělat bych šéfa uklidnila. Máš se hned sebrat a jít k němu.“
Ivana vstala, poplácala Báru po tváři a řekla jí jen: „Aby ses náhodou neposrala,“ a šla podat své hlášení o stavu účetnictví ve firmě a přilehlém okolí.

Ivana pomalu přestala k Báře domů chodit a té to ani nebylo nápadné. A ani Otakar Krychlička se neptal proč Ivaniny návštěvy ochabli, protože on neochaboval nikdy a svou ženu Báru otravoval pořád stejně.
Jednou se Bára chtěla Ivany na něco zeptat a otočila se na ní ve chvíli, kdy ta si stoupla bokem k ní a tak si nešlo nevšimnout jejího vystouplého břicha. Bára vyvalila oči, něco jí docvaklo a zeptala se:
„V kolikátém jsi měsíci?“
Ivana se podívala na své břicho, které s úsměvem pohladila a odpověděla.
„Končím 18 týden.“
„A kdy jsi mi to jako chtěla říct? Víš jak zněla dohoda,“ mračila se Bára.
„Neboj se Barunko o své místo nepřijdeš,“ klidnila jí Ivana.
Toto ujištění Báru, ale neuklidnilo a chtěla si ujasnit situaci v početí potomka.
„Je to doufám s tím mým Čuramajzlíkem? A kdy se to stalo? Bylo to ten víkend jak jsem zvracela do vany, nebo ten pátek jak ten můj blbeček skákal přes konferenční stolek a narazil si koule o roh.“
„Ano je to s Otakárkem. A ne, bylo to ten den jak jsme vyhráli konkurz na tu anglickou firmu a její účetnictví a šéf nám tu dával sodu,“ odpověděla zlomyslně Ivana, „
„Chceš říct, že ti to udělal dobrovolně jen tak? Chceš říct, že mi ten kripl sprostě zahnul!“ rozčílila se Bára.
„Klídek holka,“ uklidňovala jí Ivana, „tvůj kriplíček byl doma ožralej jako doga. Buď ráda, že se to povedlo hned na poprvé. Ještě by se do mě mohl zamilovat,“ a od plic se zasmála.
Bára se zmohla jen na kyselý úsměv a pomalu litovala, že na dohodu s Ivanou přistoupila. Snad z toho nebude nějaký větší problém. Ale jak tak sledovala Ivanu předpokládala, že asi nebude. Sice se hádaly skoro stejně, ale přesto si v tuto chvíli uvědomila, že už to nemívalo tu gradaci a náboj. Vzdychla. Doma bude muset dělat mrtvého brouka. A Bára by tak děsně ráda dala svému Čuramajzlíkovi vyžrat ten styk s ošklivou Ivanou. Ale jak se říká: Kdo si počká, ten se dočká.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 27 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 29.08.2008, 19:19:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen ze dne 28.08.2008, 17:58:21

   Tak to by byl novotvar, tak to potom jo :-D
 ze dne 29.08.2008, 23:36:27  
   Vanessa Kuzníková: Ale nebyyyl, sákryš....
 Viktor 29.08.2008, 15:14:13 Odpovědět 
   ..soulož na konec.. a potom v kanceláři plácnout majitelce Čuramajzlíka beze slov třicítkou o stůl....
 ze dne 29.08.2008, 16:51:34  
   Vanessa Kuzníková: Počkej, počkej Vikouši. To není jen tak - plácnout třicítkou. Musí mít přece jistotu, že Čuramajzlík splnil svůj úkol oplodnitele na jedničku. Donutil jsi mě přemýšlet, co ty seš za haj..í.a...
:-)))
 Viktor 29.08.2008, 14:26:23 Odpovědět 
   ..je pravda, že ta pointa byla uprostřed textu..

..je pravda...no ..spousta věcí je pravda...

..ale za Jana Krause a za Michala v komentech dostaneš za jedna.... smál jsem se až jsem se za mříže popadal.... :o)
 ze dne 29.08.2008, 15:04:07  
   Vanessa Kuzníková: Myslíš, že jsem ten styk měla dát na konec?

Dík za zastavení. Přeji ti abys za ten smích žil déle. :-))
 Edvin 29.08.2008, 13:17:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 29.08.2008, 9:42:25

   Já mou češtinu začal brousit v pětapadesáááááti!
Ale dělej, jak chceš. O jednu konkurenci míň. (Cynismus místo povzbuzení! Ha!)
děd ÉÉd :-O
P.S. Budeš-li se učit, pude to sáááámo! Čím dál samovatěji! Já se zblázním!

Víš co, řeknu Ti něco. Kdysi jsem poslal do jedné redakce povídku Proč ženy pláčou (je tady na saspi). Do internetovho časopisu. Nevzali mi ji. Prý ten text za nic nestojí. Tak jsem si přečetl pár věcí té paní redaktorky. V tu ránu mi bylo jasné, že ona postupuje přesně naopak, než já: Ona odrazuje potenciální konkurenci. A já blbec si konkurenci pěstuji!
A nadějná konkurence říká: "Na zlost budu špatná, tak!" A vyplazuje na mě jazyk. jazyk s bolákama. :-)
Já si asi zbytek vlasů vytrhám!
 ze dne 29.08.2008, 15:01:12  
   Vanessa Kuzníková: A co děde Ede, třás máš větší mozek nebo čistější. Mě to tam prostě neleze.
Mě konkurence nevadí nejsem soutěživý typ, ale soutěžím ráda.
Šmarjá já s tebe snad vyrostu, nechci být na just špatná.

A rveš to pinzetou?
 Edvin 29.08.2008, 9:42:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 28.08.2008, 10:19:44

   Kurňa, snad na tu nepořádnost nejsi ještě hrdá? Naprav se! :-)
 ze dne 29.08.2008, 11:02:55  
   Vanessa Kuzníková: Nejsem a starý ho psa starým kouskům nenaučíš. Prostě tu češtinu nemám zažitou a kontrolovat si každou větu, tak to nemusím psát vůbec. Za mě to musí jít samo jinak mě to nebaví. Děde Ede.
 Kaileen 28.08.2008, 17:58:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen ze dne 27.08.2008, 20:10:50

   No, doufám, že se neblíská, ale blÝská :-D
 ze dne 29.08.2008, 9:29:34  
   Vanessa Kuzníková: A co když je to od slova leštit? :-))))
 endless 28.08.2008, 10:38:17 Odpovědět 
   Shoda podmětu s přísudkem je občas děs běs (...jeden za všechny: začínali jí bít biologické hodiny ...) ale jinak PARÁDA. Bavila sjem se jako už dávno ne.e.
Líbilo. Doufám v pokračování... (Tipuju, že i Jan Kraus by si dala říct...) ,-)
 ze dne 29.08.2008, 9:40:13  
   Vanessa Kuzníková: Děkuju moc.

Možná se Bára ještě někde objeví, ale momentálně se musím soustředit na soutěž a na psa.
 Edvin 28.08.2008, 10:19:44 Odpovědět 
   Zase si myslím, že máš dar od Pánaboha. Jsi rozená vypravěčka.
Na straně druhé mě štve, jak nepořádně jsi to sepsala. To fakt rve oči či uši. ABYS VĚDĚLA, TAK TOHLE MNE SKUTEČNĚ ROZESMÁLO:
"Jednou se Bára chtěla Ivany na něco zeptat a otočila se na ní ve chvíli..."
Tak copak dělala Bára NA Ivaně??? :-OOO
V mých očích jsou ty jiné početné hrubky nevinné. Ale tímhle se znemožňuješ.
Schválně Ti teď tu jedničku za nadání nedám. Abych tě potrestal za nepořádnost.
Tvůj přející Ti děd Ed :-)
P.S. Panejane: Prý se BLÍSKÁ na lepší časy! (Odpověď Kaileen) Tak to mě podrž! (A pod tím miniatura jako cumel! Ty jsi fakt trdlo!)
 ze dne 29.08.2008, 9:37:45  
   Vanessa Kuzníková: Šmarjá já po sobě krátký věci nečtu. Napíšu to a hotovo. V povídkách mě to štve, protože to se fakt soustředím na kontrolu, ale nejsem v té češtině kovaná.
Až na ty čárky, já je cítím jinde, než asi jiní.
 Marťas 28.08.2008, 9:47:18 Odpovědět 
   Chyb jsem si nevšímala, soustředila jsem se pouze na obsah a ten mě výborně pobavil ;-)
 ze dne 29.08.2008, 9:31:04  
   Vanessa Kuzníková: Tak to jsi hodná. Děkuji za zastavení.
 Kaileen 27.08.2008, 20:10:50 Odpovědět 
   Ahoj, mně iritovalo množství chyb, je to fakt zbytečné. Jinak ale příběh se mi líbil, hezky se to četlo, místy jsem se dobře pobavila. Nakonec - proč by to musela být jen fikce, kdo ví, co se okolo nás děje...:-D
 ze dne 27.08.2008, 22:01:16  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji za zastavení.
Ano ty moje chyby, ale už se blíská na lepší časy.
Okolo nás se děje spousta věcí a mě baví o nich někdy i napsat.
Zrovna dnes moji kolegové honili v obchodě zloděje. Oni jim zdrhli do polí a kolegáčkové s ochrankou za nimi běželi a to i do kopce. Běžel i ten děsně tlustej a línej skladník Michal. Já ho neviděla, tak jsem se ho pak zeptala: Míšo a tu jsi fakt, běžel?
On na to: Trošinku. A culil se jako koblížek a my s holkama řvaly smíchy a on se smál víc než my a byl šťastný jako blecha.
Život je krásnej, no, ne?
 Šíma 27.08.2008, 18:50:49 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 27.08.2008, 15:08:33

   Abych byl přesnější, ne každý je krásný a sympatický a ne každý je krásný a příjemný (tam uvnitř). Tvá hrdinka je zřejmě pravým opakem, nejenže nepobrala fyzickou krásu, ale také je velmi ctižádostivá a jde si za svým, možná i přes "mrtvoly". Na druhé straně může být i nešťastná, byť jde o čistou fikci, ale kolik takových lidí žije mezi námi? Krása není všechno, všichni jednou zestárneme a "zeškaredíme", ale přiznejme si, mít vedle sebe pohledného a milého partnera, to již stojí za to! ;-)

S tím chlapem, co mu vypadla ta flaška... Měl jsem na mysli onen fakt jeho úleku, přestože byl pod parou, zachoval se velmi logicky a dal si říci až po donucení. Účel prý světí prostředky! Jen mě trochu mate chování jeho ženy na pracovišti, kde také dělá naše hrdinka. Že by jej takhle veřejně zostouzela? Proč si ho potom brala? Toť otázka! ;-)

Takže dílko se mi líbilo, ačkoliv není ze života, co není, může být...
 ze dne 27.08.2008, 21:50:52  
   Vanessa Kuzníková: Ano nešťastná je určitě, když se své neoblíbené kolegyni svěří se svým přáním. My ženy jsme někdy divné, když nám jde o děti.
Ano krása sice není všechno, ale lidé jsou velmi povrchní, poznala jsem to sama na sobě.
To víš, láska jednou vyprchá a zůstane buď tolerance a vzájemná úcta a nebo to o čem jsem napsala. Ve své podstatě má svého muže pořád ráda, protože o něm stále mluví, i když nehezky, je to taková zvrácená láska.
Možná někdo někoho takového zná.
Dík za komentář. Líbí s e mi tvé rozbory.
 Šíma 27.08.2008, 15:08:33 Odpovědět 
   Příběh je to vskutku tragikomický. Ne každému dá příroda do vínku a někdy je pěkně skoupá a lakomá... Co dodat? Nebylo to špatné čtení, občas nějaká ta chybka, ale jeden se nestačí divit, co všechno dokáže lidská fantazie (viz Perex). Jedna až Dvě... Spíš ta dvojka, ale na známce možná tolik nezáleží. Něco jsem si z toho odnesl. Co že? Líbilo se mi, jak tomu chlapovi vypadla flaška z ruky (přestože byl ožralý jako dán) a nevěříl svým uším. A když jsme pod vlivem, nejen svět se nám zdá krásnější! ;-)
 OH 27.08.2008, 14:38:02 Odpovědět 
   Ahojky, Vendo, líbilo a hláška: Tvůj nahý vzhled mě irituje, mě fakt rozesmála. Měla by jsi to dát přečíst té dámě a dát s ní o tom pokec.
 ze dne 27.08.2008, 21:43:32  
   Vanessa Kuzníková: Já totiž miluji slovo "iritovat" a to ve všech podobách sklonění :-))) ale ne všude se hodí.
S tou dámou asi nikdy hovořit nebudu, protože to byla Německá občanka a pochybuji, že ji ještě spatřím. A asi by mi dala, s dovolením, na držku.
 amazonit 27.08.2008, 13:01:37 Odpovědět 
   příběh se tváří humorně nadsazeně a oddychově, ale zase tak humorně sepsaný není a závěr, který měl celou věc vygradovat, působí malinko prázdně...
snad chtělo dodat trochu více šťávy a více to okořenit, je to, jako by ses držela při zdi, zkrátka, příliš jsem se nebavila, což u ostatních tvých dílek ano, takže vím, že umíš své nápady lépe podat, potažmo prodat
také je v díle poměrně dost chyb, včetně interpunkčních...

-ale tak nějak se s tím v životě dokázala poprat a nijak netrpěla - kombinace tak, nějak a nijak na malém prostoru je poněkud vražedná:o), zvlášť když zanedlouho následuje
-Kdyby měla alespoň nějak příjemnou
a do třetice v jednom odstavečku
-ale nějak jí na sobě nezáleželo

-začínali jí bít biologické hodiny- začínalY - ty hodiny

-pohledu na ní vstávaly - na nI - na tu

-napadl Ivanu fantastický nápad+ale trpně je trpěla, takové jakoby shodněslovně základové zdvojování

-Bára se zamyslela.
„A co za to?“
Ivanu její nabídka vůbec nepřekvapila - Ivana od Báry žádnou nabídku nedostala, spíš Bára poptávala, co dostane

-Stiskli si ruce.sepsali spolu dohodu o výměně atd. je toho ještě víc- Y ony dvě ženy

-návštěvy ochabli - Y
 ze dne 27.08.2008, 21:40:07  
   Vanessa Kuzníková: Díkec. Tvé komentáře a kritika mě posunuje, tak nějak víc dopředu a nijak mě nevadí :-))
Upozorněné chyby jsem si opravila a to kloření se do toho budu snažit ještě narvat. Moje kamarádka co mi dělá kontrolu textu už konečně dorazila do světa lidí a na chyby se mi zaměří. Obsah je pak už na mě.
Ten konec mě mrzí, ale fakt jsme nevěděla jak to skončit. Nechtěla jsem to rozmazávat na víc dílů. Myslíš, že to mám skončit víc vesele?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Oheň
Joe Care
Žaneta
Hermodés Bublifuk
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr