obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vědomí domu ::

Příspěvek je součásti workshopu: Dům
 autor Leontius publikováno: 25.08.2008, 23:57  
Trapný pokus o WS. Snad Vás z toho nerozbolí hlava. Minsterstvo zdravotnictví varuje...
 

„Myslím, že to nejmilosrdnější na světě je neschopnost lidské mysli uvědomovat si celý svůj obsah.“
H.P. Lovecraft

Hledal jsem dlouho dopovědi na všechny ty záhady, které se plížily napříč mým životem. Téměř jsem cítil, jak se mi ostré háčky těch pomyslných otazníků zarývají do těla a trhají z něj živé kusy masa. Nesnášel jsem nevědomost, tu všeobjímající temnotu ve které si hlupáci libovali a užívali. Pohrdal jsem jimi. Dlouhý život je prázdný. Někteří lidé si váží života tak, že vůbec nežijí. Co je čas oproti pravdě? V pravdě je příčina i důsledek. V ní získám všechno.
Honba za záhadami byla mým denním chlebem. Vědci, průzkumníci, média… Znal jsem je dobře a využíval je jako odrazový můstek pro vlastní bádaní. Bezhlavě jsem vyhledával příležitosti, jak se konfrontovat s nadpřirozenem. Tam, kde by jiní couvli, já s úšklebkem pokračoval. Jevy, nad nimiž ostatní jen unaveně mávnuli rukou, mě fascinovali a dokázaly udržet mou pozornost až na nezdravě dlouhou dobu.
Racionálno bylo jen neohrabaným nástrojem, jenž sloužil ke zjišťování hrubých rozměrů objektu mého bádání. Spisy dávných mudrců byly nejistými náčrtky, ke kterým jsem dle nálady přihlížel. Budování mé vlastní cesty bylo hotovou extází! Všechno se mi dařilo, ovšem já nikdy nezapomněl na nejdůležitější aspekt každého výzkumu: pochybnosti. Opatrnost především. Výsledek byl vždy patřičně ověřován a tak se stalo, že konečná odpověď se mi pořád vzdalovala s každým dosaženým stupínkem.
Zoufalství mě dohánělo k stále nebezpečnějším krokům. Proč jsme vlastně tady? Co znamenáme? Jak složitý je celý ten svět, který nás obklopuje? Věřil jsem, že pravdu si neseme někde uvnitř. Snad v jakési zamknuté krabici, či v jeskyni, jejíž zdi jsou pokryty vlhkostí a plísní. Jaké monstrum zde může hlídat? Sedmihlavý drak? Ďábel s všetečným úsměvem? Nemyslící bůh, vířivý chaos uprostřed nekonečna? S křikem jsem se za nocí probouzel. Podvědomí se chtělo mstít té nenechavé dušičce na povrchu a trápilo mě sny. A právě skrze ně mi ukázalo skrytou stezku. Tehdy jsem byl zborcený potem a klouby celé zbělely, jak jsem zatínal prsty do přikrývky. Přesto jsem se usmíval a oči mi zářily jako malému dítěti. ráno jsem vyrazil na dlouhou a strastiplnou cestu.
Tu prošlapanou lesní cestu jsem znal až moc dobře. Chodil jsem jí den co den a téměř ji nevěnoval pozornost. Byla jen prostředkem, jak se urychleně přesunout k mým výzkumům. Já hlupák! Přitom se stačilo porozhlédnout! Byla tam vždy. Uzoučká cestička, skrytá zrakům těch, pro něž je určena. Těžká k nalezení, ale přitom stále tak svůdná a lákavá. Odbočil jsem na ní a s trochou obav vyrazil skrze mlází. Nakonec se mi šlo snadno Teď už mě pěšinka vedla sama.
Mezi stromy se najednou začaly plížit podivné odlesky fialové barvy. Na chvíli jsem se zarazil, ale pak rozhodně pokračoval vpřed. To, co jsem uviděl, mě ohromilo. Na mýtině, která naprosto nezapadala do okolního prostředí, stál rozložitý dům se dvěmi patry. Okna byla skrytá za pevnými okenicemi, fialová záře jakoby vycházela ze samotné země. Sloh byl přirozeně novoanglický. Až jsem se musel smát té kýčovitosti. Jenže čekal jsem snad něco jiného?
Suše jsem polknul a spíš jako stroj než člověk vyrazil k domu. Těch pár sekund, které mě dělily od duhově zbarvených dveří, jsem ani nevnímal a brzy mé nohy zašoupaly na černé rohoži. Má ruka se natáhla po klice z čirého křišťálu a pohled mi sklouzl na rohožku. Najednou na ní vyvstal varovně rudý nápis:
„Nevědomost může být mocná zbraň.“
„Kašlu na tebe…“ zašeptaly vyschlé rty.
Snad to byla právě ta slova, která svými neviditelnými prsty stlačila kliku a já stanul v přízemní hale. Stěny byly natřené odporně depresivní šedivou barvou. Po obvodu místnosti byla spousta dveří. Nešly spočítat. Jejich počet se jakoby náhodně měnil každým okamžikem pod zástěrkou hemživé mlhy. Celý tenhle dům byl popřením všeho reálného a logického.
„Logika je jen umělou sbírkou několika málo pravidel v nekonečném chaosu existence,“ ozvalo se jakoby v odpověď. Nelidský, prázdný hlas přicházel z druhého podlaží. Schody se tyčily přímo přede mnou, ale byly plesnivé a ztrouchnivělé.
Hrklo ve mně nadšením. Ano, to ony byly tou správnou cestou. Prozradily se samy. Okamžitě se v mé hlavě začaly spojovat asociace podle biblických představ a dům samotný nezůstal pozadu. Zbytky zdobeného zábradlí se zkroutily a já zíral na rozeklané jazyky děsivých hadů.
„Jak se mám k tobě dostat?“ zavolal jsem zoufale.
„Existují pro nás jen ty věci, které vidíme, nebo v ně věříme. Otevři cestu všemu. Otevři dveře ostatním. V nekonečném kosmu máš nekonečno možností!“
Otevřít cestu. Odhalit před sebou svá tajemství a pochopit všechno ostatní! Ano! Zasmál jsem se. Nehledat velikost tam, kde není. Přiznat si vlastní malost a s tím vědomím postoupit výše a pochopit všechny ostatní…
Dveře se začaly otevírat. Vedly nikam a všude. Přicházeli jimi zástupy bytostí a každá sebou přinášela víc než sebe. Přinášela sebou podstatu existence. To ony vytvořili stupně vedoucí k vyššímu poznání. Schody se zavlnily a obnovily se. Cesta byla volná.

Jakási tvor, jehož těstovitý obličej periodicky nabýval rysů mých blízkých, se mě pokusil zastavit:
„Nechoď nahoru. Hranice je tenká a podlaha je křehká.“
„Kecy,“ procedil jsem skrz zuby a učinil první krok. Bytosti se okamžitě zastavily a jejich oči, rozšířené strachem, na mě jen hloupě civěly.
S každým krokem rostlo napětí. Našel jsem konečně správnou cestu a zbavil se všech těch přízemních starostí, jenž mě brzdily. Získával jsem nadhled, nedostupný pro všechny ostatní bytosti. Již brzy stanu ve druhém podlaží a má mysl obsáhne všechny ty znalosti.
Ano! V druhém podlaží tančily hvězdy. Spojovaly se v galaxie a ty se spojovaly v něco nepředstavitelného… Prostor se zdál být nekonečný a stále rostl. Octnul jsem se v samotném středu a viděl, jak samotný vesmír naplňuje místnost, jejíž stěny se už začínaly kroutit a deformovat.
Ozval se mohutný třesk a veškerý obsah místnosti se zmnohonásobil. Otevřely se cesty do cizích světů, snad rovnocenných, či snad dokonce nadřazených. Dimenze se duplikovaly a množily. Mezi jejich zákruty se rýsoval vzorec skrývající pravou podstatu existence. Byl tak jednoduchý, že by ho pochopila i ta nejprostší bytost a přitom tak složitý, že něco tak složitého nemohlo být dílem ani boží mysli. Byla to skutečná pravda. Jenže samotný akt stvoření nelze pojmout a vyjádřit samotným výsledkem. Pravá strana rovnice se nerovná levé. Logika selhává, stejně jako lidská mysl. Pro jsoucno není příbytku. Pravdu nelze vyjádřit, neboť skrývá počátek i konec.
To je vše, co dokážu zformulovat.. Cítím extatické nadšení, ale zároveň nepřekonatelný strach. Chci to vše pojmout a zároveň chci utéct, neboť mám pocit, že mi pukne hlava. Když začala praskat prkenná podlaha, pocítil jsem úlevu. Jenže pod ní už nebyla šedivá místnost, do které jsem se chtěl vrátit. Byla tam nekonečná propast, nicota.
Dům se rozletěl na třísky, které okamžitě zapadly na svá místa v té barevné mozaice pravdy. A každá ta tříska byla jen nepatrnou částečkou. Osud domu byl paralelní s mou myslí. Tak jako dům nemohl obsáhnout jsoucno, nedokázal jsem se vyrovnat s pravdou a ztratil jsem vše.
Dům se hroutí, černé základy zejí v zemi. Jeho obsah leží v těch sutinách. Moje mysl byla také vypálena a všechno je pohřbeno. Ten dům – já… Proč jsem tak bláhově pokoušel své štěstí?!
A ten hlas, ten který dává odpovědí… Spí ve svém doupěti, svém vlastním domě. Duhová příšera mnoha barev, stvořitel, jehož přízeň zabíjí. Nechtěj vědět vše.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 32 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 80 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 endless 16.09.2008, 22:01:50 Odpovědět 
   Vůbec se neomlouvej. Tipuju, že je to 1:1 ,-D
 endless 08.09.2008, 20:51:34 Odpovědět 
   V této povídce je příběh ukryt, a hrdina v alegorii: symbolický dům - vesmír, dům - mysl ... tedy nitro člověka i vnější svět doveden do absolutních rozměrů, ať už směrem dovnitř nebo ven. Potíž bych viděla v jazyce, na jedné straně sice experimentujícím s nádechem tajemna a filozofie, ovšem místy až litanicky jednotvárným (především v závěru se Ti několikrát stalo, že opakuješ totéž slovo v jedné větě dvakrát, a nepůsobí to jako úmysl...).
Pozor na gramatiku, např.:
mě fascinovali a dokázaly - fascinovaly (jevy)
dům se dvěmi patry - dvěma
Přicházeli jimi zástupy - přicházely
každá sebou přinášela - s sebou
ony vytvořili - vytvořily
v samotném středu a viděl, jak samotný vesmír - viz zmíněné opakování
Ten, těch, ta ...
byl, byly, bylo... obojího je tu trochu nadbytek...

Naopak se mi velmi líbí věta:
" Tak jako dům nemohl obsáhnout jsoucno, nedokázal jsem se vyrovnat s pravdou a ztratil jsem vše. " - považovala bych ji za jakési kredo povídky.
Stejně tak "Nechtěj vědět vše." Nejsem si však jista, stačí-li toto na pointu...
 ze dne 16.09.2008, 21:54:27  
   Leontius: Díky za rozbor, promiň ale nějak jsem na tenhle koment pozapomněl, hanbou se propadám...
 Svetla 07.09.2008, 19:10:04 Odpovědět 
   Jazyk celkem hezký, všimla jsem si jedné hrubky v první části. Potom se mi zdálo, že v některých pasážích opakuješ velmi často "jsem". Někdy se nedá obejít, ale mnohdy se dá nahradit tím, že překopeš celou větu, aby ti dávala stejný význam.
Motiv domu je zde silný a pointa je hodně dobrá.
 ze dne 08.09.2008, 6:25:17  
   Leontius: Děkuji za zastaven a komentář. Ano, s poznámkou ohledně "jsem" máš bohužel pravdu. Často se mi však větu překopat nepovedlo, musím se to ještě pořádně naučit.
 Tuax 06.09.2008, 18:13:21 Odpovědět 
   Ahoj, tak už jsem se dostal i k tvému dílu. A je to tedy opravdu dílo :) Z toho co jsem zatím četl, je to nejtěžší, nejhlubší aspoň zatím. Ale dost jsi tomu pomohl mírnou nepřehledností textu, rozhodně ses s čtenáři nemazlil. Co se chyb týká, všimnul jsem si, třeba i malého písmenka na začátku věty:

… malému dítěti. ráno jsem vyrazil…

Ale chybky nechávám na druhých. Tak teď můj názor v mém stylu:

Příběh má pět fází a v konečném důsledku mi přijde, že ta první, je jaksi anvíc, kdyby tam nebyla, neuškodilo by to, ostatně některé ty myšlenky by šly zmínit v pozdějších částech příběhu.

První fáze - seznámení s hrdinou
Vlastně o hrdinovi nám to stejně mnoho neřekne, jen velmi vzdáleně o části jeho života, o jeho názorech, doměnkách, postojích. Přijde mi to jako snaha uvést před čtenáře jasnou postavu, kterou si bvšichni představí shodně, tak aby pak správně chápali děje následující. Celkově je to, ale plné myšlenek, možná až příliš zhuštěné. Ale nečte se to špatně. Je to prostě jen trošku silnější kafe :)

Druhá fáze - cesta k domu
První odstavec popisuje vlastně ani tak cestu jako trasu, jako spíše jako symbol. Tato cestička vůbec nemusí být reálná, je možné, aby byla uvnitř každého z nás. Vedou mě k tomu myšlenky spojené s touto cestou, tak jak jsi podal. O tom, že po ní chodí v podstatě denně, a přesto ji nevnímá, bere ji již jako samozřejmost a přesto je téměř k nenalezení. Tak trošku je to trošku v kontrastu s tím, co se vede v jeho myšlenkách v části úvodní. O tom jak se drží některých věcech, až příliš hluboce a o udržení pozornosti.

Třetí fáze – příchod k domu
Tady bylo jediné místo kde jsem se řádně zarazil. Je to popisováno tak, jakoby ten dům viděl úplně prvně, jakoby zažíval něco, co ještě nikdo předtím a přesto si je jistý tím svým konáním. S ohledem na druhou a poslední fázi, to vypadá jako koloběh. Opakující se děj, kterou vědomě hrdina nevnímá, ale vnitřně cítí. Rohožka a rudý nápis, taky krásná symbolika, spojena s červenou abrvou jako varováním. Kdybys použil jinou barvu, nedosáhlo by to takové síly, jako v tomto případě. Přesto s ohledem na profil udaný úvodem, se hrdina zachová až příliš sebejistě (nejde to moc dohromady s jeho dumáním a s heslem které v jeho myšlenkác padne: OPATRNOST PĚDEVŠÍM). I to mi dodádvá důvod myslet si, že to podstoupil již nesčetněkrát a je účastníkem opakujícího se koloběhu. Přičemž i on může mít pokaždé trochu jinou podobu.

Čtvrtá fáze – dům
Sled myšlenek, dojmů, představ, iluzí. Velký prostor k filozofickému pojetí, který si zde využil ve velkém stylu. Tady se objevují důsledky předchozích fází a vznikají otázky, dohady, ze kterých vyplyne závěr. Tvůj dům je vším a zároveň ničím, a konrfontuje se s hlavním hrdinou a jeho existencí samotnou. Pěkně sepsáno.

Pátá fáze – konec a zároveň nový začátek
Myslím že pochopíš, co myslím tou větou: „A z konce se zrodil začátek.“ Taková alchmistická transformace :)

Celkově by dílku prospělo troška přehlednosti, ale rozhodně je vidět, že stím bylo dost práce, protože je to provázané a vznikají různé konce se stejným obsahem. Což je jenom dobře, protože to poukazuje na přesně na význam zvoleného citátu.

Tolik můj názor, který možná bude k nepochopení.

S přáním veselé mysli Lišák Tuax
 ze dne 08.09.2008, 6:24:02  
   Leontius: Děkuji za zastavení a tvůj názor jsem pochopil... možná i na všech dimenzionálních úrovních :-D
 LauraKošinová 03.09.2008, 9:01:18 Odpovědět 
   Tato povídka mě zaujala, hodně. Tajemné esoterično...Hladání pravdy a lidská představa, že se pravda může pojmenovat, poznat, napěchovat do formy. Dům je typická forma a podle toho také dopadl...:-) Jj, vyšší pravda se nedá uchopit, dá se jen tušit, můžeme se stát její součástí, ale nikdy se nedá brát jako intelektuální hračka, jinak po poznání toužící mozek shoří...Dobrá povídka.
 ze dne 03.09.2008, 20:28:26  
   Leontius: Jsem rád, že se ti to líbilo a zamyslela ses nad tím :-)
 Irena Mayer 02.09.2008, 2:01:26 Odpovědět 
   Ahojky, napsali ti toho už spoustu a já to nebudu opakovat. Zkusím to trochu jinak.

Text je něco málo přes 4 NS. Z toho 1,5 NS zabírá úvodní část, to je opravdu hodně. Celou tu dobu se nic neděje. Něco se popisuje, ale co vlastně? Je obtížné se v tom zorientovat. Pak se konečně něco stane. Akce. Někam se jde. Čtenář se začne těšit, čeká překážky, je zvědavý, jak je hrdina překoná... první překážkou je varovný nápis na rohožce, druhou jsou ztrouchnivělé schody a třetí nějaký tvor, kterého hrdina vyřídí jedním slovem. A je tam, kde toužil být. Celkem 1,5 NS na hlavní děj. Zbytek - poctivá 1 NS - opět popis. A zánik hrdiny. Schválně nepíšu smrt.

Nemůžu říct, že by to nebylo zajímavé. Navozuje to spoustu otázek, na které nejsou odpovědi, ale nikdo nečeká, že budou. Otázka je, jestli je to povídka. Základem povídky je příběh. Pokud připustíme, že to povídka je, vyprávěl bys to někomu tímto způsobem? A poslouchal by tě? Jen ti to dávám k zamyšlení, protože to je právě to hlavní, co mě po přečtení napadlo. Myslím, že by bylo dobré úvodní část seškrtat a prostřední trochu víc rozvinout, teda víc než trochu. Nakonec, máš svých 5 NS.
Ale rozhodně to nepovažuju za ztracený čas, přečetla sem si to ráda :)
 ze dne 03.09.2008, 20:27:57  
   Leontius: Díky. Ona povídka vznikala na druhý pokus, předtím jsem prozměnu přetáhnul. Napodruhé jsem zachoval a trochu pozměnil střed (dům) a přidal jiný a kratší úvod + závěr. Jde to vidět :-D
 Ada 01.09.2008, 23:51:18 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 30.08.2008, 17:25:27

   Jestli Ty nemáš, chlapče, zvrácený smysl pro krásu (nebo pro humor?)
Každopádně ať máš, co máš, nemáš zač :-)
 Ada 30.08.2008, 17:25:27 Odpovědět 
   Ahoj,
takže další pán na holení...
Jsem ráda, že text nebyl delší, protože taková hutnost myšlenek, kdy člověk nemá chvilku na oddych , je pro mě dost náročná na čtení :-) (což není Tvoje chyba, ale asi za to může příroda a spousta jiných faktorů)
- rozhodně bych text rozčlenila do vícero odstavců, úderným sdělením bych poskytla luxus vlastního řádku
- zbytečně často zájmena - "ty záhady", "těch pomyslných otazníků", "té dušičce", "tu cestu"
- hrubky - při shodě (respektive zde neshodě) podnětu s přísudkem - "jevy fascinovali!","zástupy přicházeli!", "ony vytvořili!", interpunkční znaménka
- Boha (i kdyby byl nemyslící) rozhodně bych napsala s velkým "B"
- "nohy zašoupaly" mi v textu nesedí
- pozor na sebou - správně je s sebou /2x/
- jakási tvor měl být nejspíš jakýsi tvor, jen překlep, ne?
- proč ten hlas nešel z prvního podlaží, byl v přízemí, jak poznal, že je to z druhéheo podlaží? co bylo v prvním podlaží - nebo je zde bráno jako první podlaží přízemí?
- "Hranice je tenká a podlaha je křehká."- asi by lépe znělo, kdyby v druhé větě nebylo sloveso /když je stejné/
- přízemních starostí, JEŽ mě brzdily (ne jenž)
- v jedné větě samotný střed a samotný vesmír a hned vzápětí samotný akt a samotný výsledek
Vcelku se mi příspěvek moc líbí, má hloubku, má gradaci, má malý velký třesk a zvláště se mi líbí
- představa otazníku jako háčku, co se zarývá do těla
- trefné vysvětlení, co je vlastně logika...vůbec perfektní použití zdeformovaných matematických formulek - např. "pravá strana rovnice se nerovná levé"
Mně rozhodně nevadí, že některé věty a myšlenky jsou kusé, že jsou otázky bez odpovědí...přínosem v tomto případě jsou ty otázky, dávat ještě i vyčerpávající odpovědi - to by jsi musel být ten s velkým "B" (ačkoliv jsem přesvědčená, že časem přibudou v Tvé tvorbě i odpovědi)
Hezký den a spoustu odpovědí v něm /neúmyslný verš/
 ze dne 01.09.2008, 15:46:53  
   Leontius: Díky za krásný komentář :-)
 marenka 29.08.2008, 23:40:44 Odpovědět 
   M?ně to přijde dost psychedelické...místy jsem se ztrácela a místy se mi ztrácela sama hlavní postava...do toho občas vyrušily chyby a překlepy...myšlenka určitě dobrá, ale zpracování mimo můj level
 ze dne 30.08.2008, 11:23:15  
   Leontius: Díky za přečtení a komentář.
 Aenica 29.08.2008, 16:20:02 Odpovědět 
   Bohužel musím souhlasit s ostatními, protože lajdat chyby v běžném textu se dá ještě tolerovat, ale hodit bobek na WSko, to už trochu bolí. Čtenáři se potom zdá, jako by ti na tvém vlastním díle ani tak moc nezáleželo, ale když už jsi to tu dal, tak ať si to koneckonců někdo přečte, když chce, tobě na tom moc nezáleží. Opravdu takový přístup zvání až příliš sebevědomě. Připadá mi totiž, že WS slouží k tomu, aby autoři ukázali to nejlepší, co v nich je, takže určitě nebylo tvým záměrem vykašlat se na tenhle text. Je to opravdu škoda, sráží to hodně dolů. Stejně tak i tvůj úvod k "trapnému pokusu", toho bych se raději vyvarovala.

Oceňuji tvou snahu dát do povídky něco hlubšího a také napodobit styl zakladatelů hororu. Jen mi bylo líto, že jsi věnoval tak dlouhou pasáž úvodnímu představení hrdiny a pak jsi příliš zbytečně odbyl celou scénu v domě. Některé myšlenky totiž jako by byly vytržené z kontextu a skládal jsi je vedle sebe, aniž by ses zabýval vyplňováním mezer mezi nimi. Vím, že jsi byl omezen rozsahem, ale pár písmenek by tě snad neukouslo. Přesvědčil bys tím čtenáře, že sám rozumíš tomu, co jsi napsal a nesnažil ses jen sestavit do řady několik myšlenek, které sis předem určil. Chybí mi tam prostě nějaký návazný tok úvah, který by do sebe zapadal.

Na druhé straně se mi ale líbí jasná, odůvodněná názorová změna hlavního hrdiny. Někdy jsou totiž takovéto skoky příliš sentimentální nebo umělé a ty jsi dokázal ten okamžik "aha" zachytit v tu správnou chvíli a podržet a ještě chvíli s ním třást, aby jsi z něj dostal co třeba :)

Líbí se mi také tvé úvahy, jenže mi u nich, bohužekl, často chybí nějaké vyústění. Naťuknul jsi veškkeré otázky "Jak? Proč? Co?", ale jen jsi o nich řekl, že existují a tím je také uzavřel. Ani jsi je nezačal rozvíjet. Nechci po tobě, aby jsi v sedmi tisících slovech popsal celou podstatu bytí :) ale aby jsi poodhalil alespoň první z miriád schůdků.

Přeji hodně úspěchů ve WS :))
 ze dne 30.08.2008, 11:22:56  
   Leontius: Otázkou je, jestli ty odpovědi skutečně znám :-). Podle mě by si měl každý odpovědět subjektivně. I když kdoví... Skutečně to spíše vznikalo jako okořeněný soupis myšlenek. Díky za zastavení...
 Nethar 28.08.2008, 21:48:58 Odpovědět 
   Ahoj, tak jsem se právě dostal i k tvému příspěvku. Napíšu ti úvodem to samé, co ostatním: Jak jistě víš, účast v tomto workshopu je podmíněna skutečností, že každý z autorů podrobně okomentuje příspěvek ostatních. Kdo tak neučiní, nemůže se pokládat za právoplatného soutěžícího ;-) Důležitější než soutěž je ale právě něco se naučit z komentářů (i z komentování), takže se do toho rád pustím, snad ti to k něčemu bude. Připomínám, že nebudu hodnotit každou gramatickou chybu a překlep, protože bych se u některých účastníků upsal (oni u mě možná také), ale něco rád vypíchnu ;-) Taktéž upozorňuji, že jsem před sepsáním vlastního komentáře nečetl u tvé povídky hodnocení ostatních autorů, aby mě neovlivnila, takže se omlouvám, pokud se budu případně opakovat. Hodnocení píšu nadvakrát, nejprve rovnou tak, jak mě napadá během čtení, podruhé ho upravuji a zpřesňuji při dalších průchodech. Pokud by náhodou mé hodnocení bylo příliš přísné (budu hledat chyby, chválit nemusím, všechny účastníci mají super příspěvky, jak je tu zvykem), nezlob se proto na mě prosím, dělám to z lásky :-D, spíš mi to s chutí vrať u mojí povídky. Jdeme na to...
7496 písmen. Chválím za bezproblémové dodržení limitu pro tento workshop. Když nepočítám jednu odsoupivši, kterou jsem četl, tak jsi první, kdo ho dodržel. Navíc ses trefil přímo doprostřed, takže prostě velké plus na začátek :-)
Nejprve tu máme citát... ten jsi nestvořil, ale je moc pěkný :-D
Škoda překlepu hned ve čtvrtém slově „dopovědi“, ale buďme shovívaví, já vím, že to v dalších odstavcích doženeš příběhem samotným ;-) (dodatečná poznámka... no v dalších větách chybí i čárky... pozor na chyby!)
„mě fascinovali a dokázaly udržet mou pozornost až na nezdravě dlouhou dobu.“ Tak jaké to i/y teda vlastně bude?
Na začátku věty malé písmeno... atd... už chyby nebudu radši vypisovat
Co se týče samotného stylu, je pěkný. Tedy... ono je zdlouhavý. Proč píšeš tak dlouho o tom, jak chce hrdina pátrat a zjišťovat a já nevím co... normálně bych to zkritizoval, ale já vím, že sem to patří. Na začátku je zmínky o Lovecraftovi. A hororový nádech díla je zde jasný už teď. Prostě takovýhle styl k Lovecraftovi patří. Mrazí na zádech, ale popisuje děsně zdlouhavě. Stresuje tě až na maximální možnou hladinu... spíš až za ní, že tě skoro začíná nudit, aby tě potom šokoval. Však možná víš, že jsem lovecraftím stylem taky jedno dílko zkusil sepsat. Takže v pořádku :-) (i když už jsem ve třetině a nic se nestalo)
Jsme v půlce a je tu dům... strašidelný dům... jsme plni napětí, teď už to snad začne, teď je ten pravý okamžik.
Věty, které hrdina slyší, jsou ideální možností jak povídku shodit a hlásat nějaké žvásty. Ale ty je máš velmi dobře postavené, zajímavé, to musím pochválit, ať chci nebo chci ;-)
Já vím, že už jsem to nechtěl psát... ale ta shoda podmětu s přísudkem, ta ti dává... zástupy přicházel_ (doplňte i/y)
Vlastně stále nevíme, kdo hlavní hrdina je. Badatel? Zajímá se o černou magii? Co z toho vzejde?
A strhující závěr. Dimenze odkrývá svou pravou podstatu jenom v tom případě, pronikneš-li jí až na samý konec... řeknu-li to stylem tvého vyprávění ;-) Moc pěkné, zajímavé, od začátku do konce. Stylisticky hodnotím velice vysoko, bohužel musím zopakovat, že gramatika to sráží o pár stupňů níže. Děkuji za super příspěvek!
 ze dne 30.08.2008, 11:20:25  
   Leontius: Aj, tak takhle vypadá rozbor :-) Díky. Jsem rád, že se mi tam povedlo dostat toho Lovecrafta, i když skutečný záměr v tom nebyl...
 Angile 28.08.2008, 20:59:30 Odpovědět 
   Ahoj, leontie,

předem se chci omluvit. U jiných účastníků WS jsem díla tolik nerozebíral, i když jsem chyby viděl. Důvodem byla přílišná únava. Teď jsem odpočatý, a tak ti ty chyby rozepíšu. Jen nechci, abys tento jev bral jako cosi osobního. Tak tedy:

Hledal jsem dlouho dopovědi na všechny ty záhady, které se plížily napříč mým životem.

Tady jsem odhalil překlep "dopovědi"

Nesnášel jsem nevědomost, tu všeobjímající temnotu ve které si hlupáci libovali a užívali.

Zde má být před "ve" čárka.

V překopírované části textu z tvého díla pod těmito upozorňujícími větami najdeš malé "r" na začátku věty. Také se mi nelíbí, že ve čtyřech větách, po sobě jdoucích, je psáno čtyřikrát "jsem."

Přesto jsem se usmíval a oči mi zářily jako malému dítěti. ráno jsem vyrazil na dlouhou a strastiplnou cestu.
Tu prošlapanou lesní cestu jsem znal až moc dobře. Chodil jsem jí den co den a téměř ji nevěnoval pozornost.

Obdobný problém nastal i ve větách níže uvedených, nehledě na skutečnost, že slovo "polknul" je nespisovné.

Až jsem se musel smát té kýčovitosti. Jenže čekal jsem snad něco jiného?
Suše jsem polknul a spíš jako stroj než člověk vyrazil k domu. Těch pár sekund, které mě dělily od duhově zbarvených dveří, jsem ani nevnímal a brzy mé nohy zašoupaly na černé rohoži.

Přicházeli jimi zástupy bytostí a každá sebou přinášela víc než sebe. Přinášela sebou podstatu existence. To ony vytvořili stupně vedoucí k vyššímu poznání. Schody se zavlnily a obnovily se.

Ve výše uvedených větách je chyba v přísudku s podmětem. Ať
už by byl podmět "zástupy, bytosti, existence, či podstaty, nikdy
by nešlo napsat správně ony vytvořili s měkkým "i" na konci.

Jakási tvor, jehož těstovitý obličej periodicky nabýval rysů mých blízkých, se mě pokusil zastavit.

"Jakási tvor" je zkrátka blbost. Proto se přikláním k názoru, že je znovu na vině nepozornost. Slovo "těstovitý" se mi ani trochu nehodí k atmosféře díla. Působí na mne jako pěst na oko.

Závěrem: Věřím, že ovládáš náš mateřský jazyk obstojně a víš, jaká jsou jeho pravidla. Mám za to, že sis svůj příspěvek do WS dostatečně nepřečetl, a proto je v něm tolik chyb. Co se opakování slov týká, všimni si, že text na ně netrpí v pasážích, kdy popisuješ dům. Avšak v místech, kde vypravíš příběh z první osoby, nám chyby bují a bují...výsledná dvě...ne za obsah, ale za určité lajdáctví v konečné fázi, kdy měla proběhnout pečlivá korekce. Lajdáctví do WS nepatří... Hodně štěstí v další tvorbě!!!
 ze dne 30.08.2008, 11:19:24  
   Leontius: Díky za zastavení a vypsání chyb. Příště si dám více záležet.
 Vanessa Kuzníková 27.08.2008, 22:16:10 Odpovědět 
   Na mě těžké téma, takže jsem to četla dvakrát a již nikdy nebudu děsně zvědavá. Brr, mráz mi po zádech běží.
 ze dne 30.08.2008, 11:18:46  
   Leontius: Teda hororové to původně nemělo být... ale tenhle vedlejší efekt se mi líbí :-)
 VanillaSky 26.08.2008, 23:27:26 Odpovědět 
   Tak toto na rozbolenie hlavy určite nie je. Aspoň u mňa nie. Tvoja poviedka sa mi velmi páčila. Dáva možnosti velkému rozletu fantázie. A snád poučenie v tom, že nie vždy a za každú cenu je dobré dozvedieť sa pravdu. Lebo nie na každú pravdu sme dosť silní, aby sme ju dokázali zvládnuť, alebo pochopiť. Preto je niekedy lepšie nevedieť...
Dávam za 1 :)
 ze dne 30.08.2008, 11:18:14  
   Leontius: Díky za zastavení. Brzy se mrknu i na tvé dílko :-)
 Matylda Kratinová 26.08.2008, 17:59:04 Odpovědět 
   Zdar a sílu,
nemůžu si pomoct, ale vidím v tom jinotaj jak řemen...

- někdo by si mohl říci, že jde o "epický" příběh podivína, který chtěl najít podstatu všeho bytí, ale protože jsoucno je neuchopitelné, tragicky skončil...

- podle mého názoru se ale to nejdůležitější skrývá kdesi v mlhavém pozadí, a to příběh soužití člověka a vědy... dům je zde prostředníkem, symbolem tohoto vztahu

- jak známo, lidský druh je posedlý zkoumáním a rozpitváváním věcí a jevů kolem sebe, pročež si stvořil vědu se všemi jejími pravidly, která mu měla poznání utřídit. Jenomže tu máme problém: svět je tak tajuplný a nekonečně složitý, že věda, která ho popisovala, se nutně musela také stát stejně složitou a pro obyčejného člověka nepochopitelnou... vědění se tak pomalu vymyká svým stvořitelům z rukou...

- z toho plynou jisté obavy z odlidštění vědy, která původně měla člověku sloužit... nebylo vlastně hrdinovo lidství také nenávratně poškozeno jeho chorobnou touhou po poznání? Neztratil tím jakousi schopnost vnímání proporcí?

- pak je tu ještě jiný pohled, a ten bych vztáhla k citátu "Nevědomost může být mocná zbraň."

- jedná se o konflikt vědoucí, osvícené vědy, založené na faktech a nevědomého, pocitového náboženství, tkvějícího ve víře... vždyť věřit může každý pitomec, ale vědět může jen člověk moudrý... a pitomců je bohužel na planetě většina a dají se snáz ovládnout, tudíž mají větší sílu... viz čarodějnické procesy, zejména v baroku, a podobné excesy (v tomhle je moc poučné Kaplického dílko Kladivo na čarodějnice, byť je trochu zideologizované)

- uff, no to jsem se zase někam ponořila, byť nejsem zrovna nějaký úžasný filozof

- technické zpracování rozpitvávat nebudu, to už za mě laskavě udělali taira se Šímou a já s nimi souhlasím...

- co jinak dodat? že to rozhodně není trapné?
Tak zatím ahoj a hodně nápadů do budoucna.
 ze dne 26.08.2008, 20:10:48  
   Leontius: Díky za zastavení a rozbor. Nakonec si v tom opravdu každý najde co chce :-)
 Šíma 26.08.2008, 11:50:41 Odpovědět 
   Ahoj!

Musím souhlasit, ona poznámka "trapného pokusu" zde není na místě! Dílko se mi líbilo, má takový tajemný, až filosofický nádech. Nevědomost je sladká, nevědomost hříchu nečiní, ale vědění je prý mocí. Těžko říci, co je lepší, tápat v nevědomosti, nebo znát vše...

Styl je zajímavý, přestože zde máme pouze jednu postavu a dům, který vůbec nemusí být domem opravdovým. Kým je onen "našeptávač" v hrdinově hlavě? Chce mu pomoci, varovat jej, nebo jej snad odradit? Jako by byl jeho rozhovor s hrdinou jakýmsi odvěkým soubojem nevinnosti a tím za ní. Co asi cítila Pandora, když stála nad svou skříňkou? Těžko říci...

Je dům skutečnou stavbou ukrytou kdesi v lese, nebo existuje jen v mysli samotného hrdiny? Co znamená jeho rozpad v prostoru a čase, jako by šlo o jakýsi "velký třesk" - ono rozhodující poznání, které však dokáže i zahubit toho, koho prostoupilo... Na okamžik jsem viděl ve Tvém příběhu jisté podobenství s příběhem Fausta, kterého také pokoušel ďábel. Není Tvůj dům jakýmsi prostorem v naší mysli. Je sice uvězněn v naší hlavě (tento prostor), ale svým způsobem je bezbřehý a nekonečný...

Ale třeba jsem docela "mimo mísu", protože Tvé dílko je plné obrazů a filosofických nadhledů, touhy po poznání, která až nesnesitelně a zžíravě pohání Tvého hrdinu vpřed, nehledě na možné překážky. Co když Tvůj hrdina na konci povídky zemřel? Nebo se pomátl? Náš rozum (a mysl) přeci nemůže pojmout svou kapacitou všechny pravdy, které se skrývají ve Světe (a Vesmíru) kolem nás...

Omlouvám se, trochu jsem se zamyslel... Co se technického zpracování týče, ano, chtělo by to více odstavců, ať není text jaksi jednolitý a občas se objeví nějaký ten překlep... Jednička?

P.S. A raději mizím, než se můj komentář stane delším, než Tvé samotné dílo! ;-)
 ze dne 26.08.2008, 13:26:48  
   Leontius: Díky za rozbor. Jako vždy tma najdeš věci, o kterých jsem ani nevěděl, ale tak to asi má být :-D K odstavcům - viz. níže.
 taira 26.08.2008, 9:13:20 Odpovědět 
   tak tedy - jo.

1. nevím, jestli se jedná o autorský úmysl, ale kontrast "Trapný pokus o WS" a Lovecraftova motta vědoucímu čtenáři otvírá i trochu jinou možnost chápání textu. :-) (čímž pro dnešek rýpání končí)
2. styl a sloh - myslím, že v první části bys měl víc holdovat odstavcům. Takhle ti vznikají neuvěřitelné zhuštěniny, které vyžadují spoustu soustředění, aby z nich měl čtenář nějaký požitek. Na vině může být rozsah, ale když se člověk prokousává tou slovní krevní sraženinou, má chuť proklínat autora, ne normostrany. ;-)
3. až na ty odstavce se mi použitý jazyk v kombinaci s ich-formou fakt líbil
4. konec je takový... divný. Přijde mi, že řešíš vypravěčovy myšlenky i poté, co skončil s vypálenou myslí a tedy by toho neměl být schopen.
Zase - otázka, zda si nepředstavuji, že skončil hůř než si to myslí autor. Konkrétně věta : "Proč jsem tak bláhově pokoušel své štěstí?!" mi tam přijde jako pěst na oko. Na základě toho, jak jsi svého protagonistu představil, mi připadalo, že by si tohle nepomyslel ani v mnohem lepší kondici.

vzato kol a kolem, příběh se mi líbil, pro podobná vyprávění mám slabost.
až na zmíněné jsi podle mého názoru výborně zvládl pravidla, která jsou pro takováto vyprávění podstatná.
myslím, že jestli budu mít v dohledné době nějakou noční můru, můžu ti za ni poděkovat.
Což se počítá. :-)
 ze dne 26.08.2008, 13:25:27  
   Leontius: Díky za rozbor :-)

No to řešení myšlenek po jeho "zničení" - sám jsem nevěděl jak z toho vybruslit. Nechtěl jsme přecházet do třetí osoby, ačkoliv původní verze tak napsána byla...

Několik odstavců zaniklo, kvůli rozvržení textu. Holt těch pár úderů do mezerníku se na SASPI neprojeví :-D

Jsem rád, že nědko ocenil Lovecrafta a doufám, že ty noční hrůzy nebudou zas tak děsivé...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Brackenridgeova...
brackenridge2010
Vyděděnci - prv...
Elwig
Nový život
Robbie
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr