» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2140963

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303482 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Peking 2008 ::

weitinger	publikováno: 01.09.2008, 7:10


	A je konec. Úžasná akce, famózní výkony, sporné výkony, precizní organizace. Číňané se pochlapili. Což se ovšem dalo čekat. Už zahajovací ceremoniál v režii tvůrce Hrdiny a podobných kultovních filmů sliboval zážitek roku. Zhang Yimou vypálil rybník všem těm nepřejícím tzv. odpůrcům totality, kteří čekali zpolitizovanou spartakiádu, prezentující především čínský komunistický režim. Byl veskrze umělecký, barvitý a nápaditý s poukazem na ohromné dějiny, na které s hrdostí může Země středu navázat. Daleko méně se vyznamenala česká média. Myslím ta hlavní: ČT, Mdnes a internet - nejrůznější české servery informující o hrách 29. olympiády. Moje kritika je založena už na komentářích předcházejícím tyto hry. Byli jsme masírováni, jak za staré dobré totality. Obdobné články v opačném gardu jsem četl před dobrými pětadvaceti léty v období bojkotu dvou her v Moskvě a L. A. Mám podezření, že je psali titíž novináři nebo jejich synové. Tolik nenávisti a zášti jsem dlouho neviděl. Upřímně, dal se čekat tvrdý odpor aktivistů za lidská práva a okupaci Tibetu (přestože dalajláma hrám popřál zdar), ale to bylo najednou obav o kvalitu ovzduší v hlavním čínském městě a okolí, o likvidaci starých pekingských čtvrtí kvůli stavbám sportovišť. Kde se vzali, tu se vzali, vyrojili se odborníci na čínský sport a tamější drastické tréninkové metody, hledání talentů pomocí nejrůznějších vědeckých metod a sofistikovaných týmů nebo naopak metod dost pofidérních až šamanských. (Kdo by nepamatoval, jak hledali v SSSR plavce - když vydržíš nejdéle pod vodou, hurá. A vyšel z toho vítězně legendární Salnikov, první pokořitel patnáctiminutové hranice v závodě na 1500m.) Srandovní se mi zdálo, kterak jeden redaktůrek viděl konkurz na střelce: dítě, které udrží deset nábojnic v jedné ruce na stojáka, má pevnou ruku, bude střílet. Taktéž si domácí cíleně vybírali sporty v nichž se rozdává nejvíc medailí. Otázka na úderníka Plebse tyhle chytráky nenapadla. Podobnost s rétorikou z před pětadvaceti léty není jistě náhodná. Kam na tyhle bláboly chodili, nevím, ostudnější ovšem je, že těmto článkům poskytovaly prostor deníky s určitou pověstí serióznosti. A taky ČT. Ta se akci pokoušela politizovat až komickými holywoodskými příběhy o hrdinných a nabušených sportovcích z USA, naopak kdoví jak je to s dopingem ruských atletů a věkem čínských gymnastek. Ještě menší dovětek k nástupu sportovců pod pěti kruhy. V některých situacích je velmi srandovní, jak nastupují s vlajkonošem nesoucím národní vlajku sportovci koupení pouze pro úspěch té které země. Na keňské běžce v barvách Bahrajnu jsme si už zvykli, v domovině je bohužel vytrvalců mnoho, tak jim nezbývá než se rozprchnout do různých koutů světa. Taky číňanky a číňané ve stolním tenise tvoří základy evropských týmů (Rakousko, Polsko...), Portugalsko má svého vítěze v dálce z bývalé kolonie Mali, Německo dva africké sprintéry. Hezký byl pohled na čtyři černé francouzské mušketýry, když po finálovém zápase v šermu šavlí sundali své kukly. Nedělám z toho drama, jsou to hry a svět se nám propojil. Mé vrcholy: Jamajští sprintéři. V čele s Boltem a Fraserovou totálně pokořili největší sprintérskou velmoc. Je jasné, že objevili tryskáčová gaťata, po kterých marně toužil Kocour z Červeného trpaslíka. Čang Mi-ran, vzpírání. Tahle korejská žena zvedla nad hlavu pouze o kilo méně než jediný český zástupce mezi muži. Podotýkám, že Wälzer soutěžil o dvě váhové kategorie výš. Malinko ostuda. Kde jsou doby bohumínského siláka Baraniaka a havířovského vítěze z Moskvy Zaremby. Jelena Isinbajevová a další světový rekord ve skoku o tyči. Jediná jistota, na kterou bych si vsadil. Jenže kurs byl prachbídný. To je olympijský vítěz na úrovni, sympatická kráska, vždy s úsměvem a vždy s patřičným výkonem. Jen nevíme, co si brebentí pod vousy než skočí. David Kostelecký, Brno. Je s podivem, že to byl pro nás diváky nervy drásající závod v dešti a on v klidu trefil vše, co vzlétlo. Pan předseda ČOV Jirásek na jeho výkon v závěrečném součtu jaksi zapomněl. Ping pong. Vždy to nebyl čínský sport, ale letošní žně se jim povedly, vyhráli vše. Čest pro Evropu zachraňovalo Německo v mužské soutěži družstev a dvaačtyřicetiletý Persson ve dvouhře, podobně jako před čtyřmi roky jeho týmový kolega, veterán Waldner. Mistři světa posledních let Samsonov, Schlager a spol. vyšli naprázdno. Musím zmínit Štěpánku Hilgertovou, ač nevyhrála, je to hrdinka. Pouze menší chybka a bylo po nadějích. I takový je sport. Jen ona mohla závodit nebo i porazit vítězku ze Slovenska (chtělo to víc trénovat a míň tancovat - vtipná poznámka). Ostatní amatérky na to neměly ani náhodou. Stříbrná v cíli byla během neregulérního závodu na břehu, třetí v pořadí rakouská kajakářka Petersová do poslední chvíle netušila, která bije... Zde se nabízí otázka k zamyšlení, proč jsou pro závod v tak atraktivní disciplíně nominováni pouze po jednom závodníkovi z jedné země, když třeba v jiných sportech jsou kritéria tak benevolentní. Běžec na 10km doběhne klidně se ztrátou dvě kola, pětadvacet maratónců dokonce závod vzdá. Mnohokrát se omílala vhodnost nebo nevhodnost zařazení toho, či onoho sportu do programu her. Co tam prý dělá nemoderní pětiboj (i po hrách v Athénách byl na přetřes tenhle dovednostní sport armády), řecko-římské a jiné zápasy, softball, baseball, mi se naopak protiví vodní a podvodní skotačení (plavání a skoky jsou v pohodě, mám na mysli ty rádoby umělecké sestavy), tanečky s kužely a kruhy, kde vesměs vinikají Rusky. Taky mám rád cyklistiku a keirin je divný, bodovací závod jakbysmet. To nemluvím o boxu, na ČT byl z nepochopitelných důvodů protěžován každý den v hlavním vysílacím čase kolem 19 hodiny. Je to sto různých názorů, jen MOV rozhoduje, ovšem nikdo netuší podle jakých kritérií. Některé sporty měly namále kvůli dopingu, divím se, že to vzpírání a cyklistika ustály (velmi pěkné sporty). Olympiáda je především sport a to bylo něco. Parádní výkony, smršť světových a olympijských rekordů, o národních a osobních ani nemluvím. Sport dělají sportovci, ale pozor, nepřeceňujme je. Jací hrdinové byli v minulosti Carl Lewis, Marion Jonesová, Ben Johnson a další legendy, přistižené při dopingu. Nebo úžasní borci jednoho výkonu v čele s Bobem Beamonem, který v Mexiku málem přelétl devět metrů a předtím a potom nic. Naše čerstvá hrdinka Špotáková je sympatická, ale v rozhovoru s Jaromírem Bosákem mluvila o svých soupeřkách a závodnicích z jiných sportů slovníkem pavlačové drbny: jedna paní povídala, že sedm Rusek dopovalo, proč by to nemohly být i ty ostatní. K těmhle řečem se olympijský vítěz snižovat nemusí (to se dělá když tak po nepovedeném závodě). Že u ni nebudil podezření plavecký sběratel rekordů na běžícím pásu? Ještě jedno pozitivum bych rád zmínil. Tomáš Dvořák. Několikanásobný mistr světa v královské disciplíně atletiky desetiboji, přijal roli spolukomentátora přenosů a naprosto překvapil, až šokoval. Na takovou kvalitu a fundovanost není člověk, třeba po přenosech Primy z ME v kopané, v našich končinách zvyklý. Když pominu zbrklého bombarďáka Zárubu, co nerozumí ani hokeji, věčně planetárního Čapka a jejich šéfika Vichnara, vedle profesionálů pana Drbohlava a Dusíka odvedl famózní výkon. Inu, když je třeba připravit se na desetiboj, připraví se, natrénuje, když na komentování, odvede stejnou kvalitu. Klobouk dolů. Akce zvaná Závěrečný ceremoniál na úplný konec olympiády nám nastínila možnosti Číny, nastupující supervelmoci do budoucnosti. Karneval spojený s akrobacií (hořící pilon z lidských těl tajil dech) exotickou hudbou a moderními technologiemi, úžasné barvy a nápaditost kontrastovala s ošuntělými vyslanci Londýna, pořadateli nadcházejících her. Šedivý rocker Jimi Page se svým obstarožním šlágrem Whole Lotta Love, fotbalový chodec a manekýn Backhem, pouliční divadlo, jak vystřižené ze znojemského vinobraní, buranský starosta Johnson kráčející s rukama v kapsách po boku předsedy MOV a primátora Pekingu, to jsou chabá lákadla na hry za čtyři roky. Ještě, že tam budou sportovci a ti jsou zárukou, pojiskou kvality. O tom jsme se přesvědčili už nyní. P.S.: Čína dala světu střelný prach a ty jejich ohňostroje se nedají popsat.


celkové hodnocení autora: 88.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 4.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 47		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Anquetil	04.09.2008, 18:24:30

Není ničí povinností sledovat sport, ale pak ať nemluví do různých úvah, které ke sportovní literatuře rozhodně patří a nelze je srovnávat s běžnou beletrií. Olympijské hry, právem přidělené nejlidnatější zemi světa, zatrhly tipec těm, kdo do sportu neprávem pletou politiku. Pekingské OH byly hotovým festivalem famózních rekordů a nabízely fanouškům sportu bohatě prostřený švédský stůl, kde si podle své chuti vybral a na své si přišel každý sportovní gurmán. Já si parádně pochutnal, vy ne? Dobojováno jest, je sečteno i podtrženo. Po bitvě je každý generál, ale proč si teď otevřeně nepřiznat, že celý svět škodolibě čekal totální selhání Číny a olympiádu plnou kiksů. Média nás před OH masírovala stále novými skandály, které měly demonstrovat, že Čína se sice snaží, ale ne příliš zdárně. Tak moc jsme chtěli věřit, že my se máme lépe, že jsme úspěšnější, chytřejší a že náš způsob života je hodnotnější. Chtě nechtě si ale teď musíme přiznat, že pořadatelská země neselhala. A když poprvé v historii získala teď Čína největší počet zlatých, místo zaslouženého potlesku se už zas objevili chytrolíni. Zpochybňují čínské tréninkové metody, ze kterých však tamním zahradníkům pod pečlivýma rukama vzešly nové hvězdy sportovního nebe. Svět nějak rychle zapomíná. Třeba i na slavnou americkou tenisovou školu Nicka Bolettieriho, kde stejně jako teď v Číně, už dávno se z malých dětí za podobně tvrdých podmínek zrodily takové tenisové hvězdy, jako třeba André Agassi…Světové velmoci USA i Čína berou svá olympijská vítězství jako utvrzení úspěšného fungování svých hluboce rozdílných politických systémů. Zatímco Američané opěvují diversitu a individualitu, Číňané hlásají, že k úspěchu vede jedině intenzivní dřina. A protože úspěšné jsou obě metody, nám nezbývá, než oscilovat mezi nimi.

Josef Novotný	03.09.2008, 13:08:55

Ale kašlete ludia na gramatiku. Tohle bylo vtipné, hezké. Mám názor, že by se měl na olympiadu zařadit Floorball. To je krásný a dynamický sport. Proč musí být na olympiádě 14 střeleckých disciplín, 120 atletických, 7 šermířských a podobně, Osobně si myslím, že ženskému vzpírání odzvonilo, naopak beachvolejbal je asi ten nejroštěnkovatější sport na světě. Olympiado třes se, začínáš být fádní a unylá, tak jak pan Johnson, za 2


ze dne 03.09.2008, 13:49:30
weitinger: Děkujy, pochvala potěšý vždy!!!

Kaileen	01.09.2008, 21:55:11

Ahoj, tak předem, Číňanky a Číňané se píší s velkým písmenem. Jinak do takového článku se rozhodně nehodí slova jako "v pohodě" (ve smyslu, v němž je zde použit) nebo "srandovní", nedělá to moc seriózní dojem, což by toto dílko mělo vyvolávat. A co tam dělá místo: (...a míň tancovat - vtipná poznámka)? Jinak třeba k těm médiím - ta jenom dávají čtenářům/divákům to, co chtějí. Teď jsou zrovna v kurzu komické holywoodské příběhy o hrdinných a nabušených sportovcích z USA... tak proč by to nedělaly? Co lidi chtějí, to jim dávají, to je prostě obchod, serióznost s tím nemá co dělat. To prostě nezměníme.

Šíma	01.09.2008, 16:47:29

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 01.09.2008, 13:11:20* 1. I já mám svůj blog a nevidím na tom nic špatného a mám tam kde co, včetně několika svých "dílek", které jsou i tady na SASPI... 2. O amazonit jsem Ti napsal jen v jakémsi "dodatku" a nemyslel jsem to zle, také se mi již mnohokrát na SASPI stalo, že jsem udělal z holky kluka, nebo naopak! A to jen proto, že jsem byl líný se podívat na profil daného čtenáře, autora, nebo redaktora! Ono ten nick je hodně matoucí... ;-) Přeji hezký den! šíma šímovič

Šíma	01.09.2008, 13:11:20

Souhlasím s amazonit! Tvé dílko je spíše vyjádřením Tvých dojmů a zážitků ze sledování letošních OH a takovým "malým zamyšlením" nad jejich průběhem a opodstatněním onoho bojkotu ze strany médií. Zdá se, že "literární hodnota" tohoto dílka není příliš vysoká, spíš bych jej viděl na nějakém tom "blogu", než na literárním serveru, ale za svou "kritiku" nejspíše sklidím "zaslouženou" reakci... Dal jsem Trojku, kdyby byl text brát od začátku jako úvaha (zamyšlení) a držel se určité (logické) struktury a problematika OH byla brána z více stran, včetně tvých osobních názorů, možná by to bylo o něčem jiném! Takto jde jen o jakési vypsání svých dojmů bez "ladu a skladu", protože Tvé vyprávění skáče od tématu k tématu a předkládá již známé pojmy pro ty, kteří OH sledovali a pro ty, kteří se OH nezajímali, jsou tyto informace nepodstatné... Tolik můj komentář! A mezi námi, amazonit je holka a také už něco odpublikovala (jako redaktorka) a něco o gramatice a našem rodném jazyku určitě ví! Drž se a přeji mnoho úspěchů v další tvorbě! ;-)


ze dne 01.09.2008, 16:20:34
weitinger: Šímo, Šímo, Šímo. Každé dílo je osobním vyjádřením něčeho. Obraz, tanec, fotka, hra, výšivka nebo román. Nevím, proč by to nemohl být sport, či akce se sportem spojená. Vžil se neblahý jev, mě na blog vyháněli mnozí chytrolíni, že blogová kultura je něco opovrženihodného, hodno posměchu. Není-li to velká literatura, šup s ní na blog. Není tomu tak, nepodceňuji jakékoliv blogaře, kdoví, co se z některých vyklube. Je to taková mladá forma, v tom je zakopaný pes. Ale ve své době byla i povídka nová, ba i fejeton. Třemi větami něco sdělit? A ujalo se to. Opravdu nemůžu tušit, že amazonit je holka, navíc zasloužilý člen, to je pouhé nedorozumnění. Vážím si jedinců, kteří mají naši rodnou řeč v malíčku. Navíc ani slovem jsem se nezmínil, že bych měl něco proti kritice pravopisu. Psát podle pravidel se má, přes to vlak nejede. Petr

amazonit	01.09.2008, 7:10:28

tvůj osobní pohled a názor na jednotlivé ,,části" her, s kterým by se dalo polemizovat, jenže tady se spíš bude hodnotit literární stránka, když je to vloženo na literární server... je to hodně neučesané, přeskakující začneš ceremoniálem, abys hned přešel k zpolitizování a poukazování na média, pak vložíš dovětek, jako by toto nemohlo být vepsáno k prvnímu odstavci.... vložíš tam i něco z historického pozadí her... zkrátka, je to o všem a o ničem, někomu, kdo olympiádu nesledoval, to mnoho neřekne, neudělá si obrázek o proběhlé sportovní akci... a ten, kdo sledoval, porovná některé údaje a bude poměrně znuzen občas by se daly věci trochu jinak formulovat, lépe učesat po stránce stylu... je to spíš takové blogové psaní než literární počin jinak se vyskytne pár chyb v interpunkci, překlípky a ni/ní přidám ještě komentář s.ch. OH jsem nesledovala, proto se necítím kompetentní publikovat, ale i tak vidím, že text nemá, žádnou vodící linku, formu, je to plácání názorů do neforemné bábovičky. Autor si navíc odporuje, v jedné chvíli kritizuje B. Špotákovou za vyjádření typu "jedna ...paní povídala", ale v určitých chvílích přesně takto hypotetizuje, a řekněme předkládá jako pravdu jeho myšlenky nepodložené fakty.


ze dne 02.09.2008, 17:50:28
amazonit: Nemusíš se vůbec omlouvat. Chápu, že ,,přezdívky" o pohlaví moc nevypovídají. Že se tvé články nelíbí? Vždyť to neplatí o všech, mnohé se setkaly s kladnými ohlasy.


ze dne 01.09.2008, 16:26:06
weitinger: Ahoj omlouvám se, netušil jsem, že jsi žena. A neboj, v tečkách, čárkách a malých/velkých písmenech problém nemám. Obsah a sdělená zpráva je pro mne důležitější. Nicméně si velmi vážím lidí, co jsou v gramatice kovaní, beru zcela vážně tahle doporučení. Petr PS: Že se mé články nelíbí? Co už?


ze dne 01.09.2008, 11:43:34
amazonit: ano, věta začíná velkým písmenem a končí tečkou a vzhledem k tomu, že tečkou nekončím, tak jsem se vzdala i velkých písmen Ale pokud je v tom problém, a zdá se, že ano a velký, tak budu psát s velkými písmeny a tečkami na konci, abych si mohla dovolit kritizovat nesrovnalosti v gramatice autorů.


ze dne 01.09.2008, 8:31:48
weitinger: Pěkně jsi mi dal. Kritika mi nevadí, tohle Ti nevyčítám, je mi jasné, že v mnohém máš pravdu. Ovšem pokud si chceš hrát na strážce pravopisu a kritizovat mě za ni/ní, tak sám musíš být ideál. I poměrně malé dítě ví, že věta začíná velkým písmenem, např.