» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2140964

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303482 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Židle ::

OH	publikováno: 30.08.2008, 14:34

Mikro, které má narozdíl od mých jiných pravdivý základ.
Dík pro Endless za pomoc s pravopisem.


	„Honzi, já už chci domů, mě už to tady netó a jsem už ...“ Lenka zakňourala Honzovi z těsné blízkosti do ucha. Honza zrovna típal cigaretu do skleněného popelníku na stole a zároveň poslouchal svého kamaráda, který na něho hlasitým křikem cosi vyžadoval. [i[Pravda, tady to už ztrácí úroveň... Byli spolu na rockovém koncertu, sál byl nabitý k prasknutí. Podíval se Lence do očí. Celá schoulená se mu opírala o bok. Naznačil gestem: dopiju a jdem. Ještě ji políbil na čelo, mávl rukou na kamaráda za stolem a v okolním hluku na něho zakřičel: „Jdi už do hajzlu s těma kecama, Lenočka je z tebe celá...“ S těmi slovy ji volnou rukou obejmul a ještě více k sobě přimáčkl. Kamarád za stolem na ně chvíli mlčky hleděl, pak zakroutil hlavou, mávnul rukou a odešel. Lenka se dnešní večer necítila dobře a měla pocit, že hlasitá hudba z reproduktorů jí snad roztrhne hlavu. Honza ji pomohl do bundy, u baru zaplatil a odešli. „Mně tam málem praskla hlava z toho kraválu...“ Šli po starých schodech a potom po silnici, kudy to měli do společného podnájmu necelý kilometr. Noc byla oblačná a oni sotva viděli, kudy jdou. „Nojó, dyť už jdem, to je tma jak v prdeli taky...“ bručel Honza a zapálil si cigaretu. Lenka se k němu přivinula :“Tobě ten Fany nevadí? Jak furt řve a...“ Aha, tak odsud vítr vane! napadlo Honzu a do cigaretového dýmu, který vyfoukl, řekl: „Nojo, on je to cvok, ale já ho mám docela rád. Prožili jsme spolu už taky nějakou tu pař...“ „HONZO, HELE, támhle někdo stojí, koukej...“ Lenka stála ohnutá v pase uprostřed silnice a prstem ukazovala k příkopu za krajnicí. Honza ji klidně obešel až na ono místo, odplivl si a líně odpověděl: „Ále houby, Leničko, pójď...“ Lenka přesto vysoký bodlák obešla širokým obloukem a poslední metry k Honzovi rychle doběhla. „Hele, Honzo, …a kdyby to byl třeba vrah, jó?“ „Nó... Tak by nás zabil, né?“ odpověděl ji stále týmž klidným tónem, čímž ji ještě víc vyprovokoval. „A TO BYS MĚ JAKO klidně nechal zabít, jó? Takhle mě máš rád, jó?“ skoro vykřikla do tmy kolem a zastavila Honzu trhnutím za rukáv jeho košile. „Ále né, vždyť bych byl přeci taky mrtvej, né…..JÁÁU, KURVA, kdo to sem ...“ Rukama před sebou nahmatal povalenou židli, do které vrazil. Stáli spolu za městem v sychravé noci uprostřed silnice. Ve tmě rukama ohledávali kovovou židli před sebou. „To je židle...“ Zašeptala tajemně Lenka a Honza si pomyslel: Né, asi autobus, ty... Ale už vážněji dodal: „ Mi řekni, kerej magor moch dát tu židli doprostřed silnice, když je uplná tma a železnou k tomu ještě...“ Ale Lenka, která z okolní tmy, sychravého počasí a příhody s bodlákem měla fantaskní náladu, prorockým hlasem pronesla směrem ke světýlku další Honzovy cigarety: „Já vím, proč tu ta židle je...“ „E?“ Honza na to. Lenka se na ni posadila a slavnostním tónem řekla: „Abys dokázal, že mě máš rád. Teď si představuj, že se mně jako dvoříš, abys dokázal... PROTOŽE JESTLI BYS MĚ, HOLENKU, nechal v klidu zabít nějakým vrahem, tak...“ Bóóóže muj, to snad není možný, ona... Honza ve tmě před sebou matně rozeznával Lenčiny obrysy, nad hlavou jim po obloze letěly deštivé mraky a jemu se chtělo na záchod. Pokusil se ji přivést k rozumu: „Lenkó, Leničkó, to přece nemyslíš váž...“ „Čekám...“ přerušila ho chladně. „…tak já se ti dvořim, nóó!“ „PCHE...“ Honza si v okolní tmě představil její našpulený obličej a její oči, které se lhostejně dívaly někam do křoví u silnice. A protože byl již unavený a měl trochu v hlavě, na celou tu nesmyslnou situaci s úšklebkem rezignoval. Padl před Lenkou na kolena, políbil jí ruku a tetraálně řekl: „Kvůli tobě, páč jsi nejkrásnější a nejchytřejší ze všech ve vesmíru, bych se bil s celým tímhle podělaným a hnusným světem, dokud bych nepadnul mrtvej a...“ „Myslíš to vážně?“ „No jasně, smrtelně...“ „No jo, tak dobrá, tak jdem, začíná pršet...“ Lenka vstala ze židle a vydala se s Honzou po silnici dál k domovu.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 34		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 48		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Te Bi	17.09.2008, 16:01:24

Ahoj. Zvláštní. Napadá mě, že možná právě to, že to je o ničem, jak říkáš, tvý povídce zajišťuje dost efektní moment překvapení. Text má docela zajímavou, hm, "dovednost" - rozčarovalo mě to ani nevím jak. :)


ze dne 17.09.2008, 16:36:27
OH: Ahojky, tak od tebe jsem taky nic nového nečetl asi sto let, určitě jsi pěla ve světě. Jinak vod tebe to sedí, ty máš vždycky takový nanicovatý jakoby piánko a přitom to jen hučí silou! Rozčarovaná Tebi, že ani neví jak, hmm... To si představit nedokážu, uzel na vlasech jo, ale... Jo, díky za zastavení a koment.

čuk	12.09.2008, 21:04:16

Ale ten příběh o hrdinech téměř nic nedokazuje. Snad že rekvizita byla tajemným bodem zkoušky? Moc ne. Její zjevení je sice zajímavé, ale oba hrdinové unavení a dost podráždění pro mne nikoliv.


ze dne 13.09.2008, 9:11:32
čuk: holt všechny lidi vidím z lepší stránky a spouštím sondy hledaje živou vodu pod povrchem. Zkouřený a vylitý palice se chovají mnohem hůř, alespoň dle mých zkušeností. Že je to o ničem? Z toho bych se tě neodvážil obvinit!


ze dne 12.09.2008, 22:06:17
OH: Zdravím a děkuji za zastavení a koment. Teda teď jste mě fakt rozesmál. Příběh je o dvouch zkouřenejch a vylitejch palicích, co se v noci belhaj domů, jinak naprosto o ničem. K uchechtnutí, shovívavýmu, nebo schovívavýmu, tenkrát k zasmání, ťeď spíš k zakroucení hlavou.

lucinda	08.09.2008, 10:51:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: lucinda* ze dne 07.09.2008, 20:33:37* To víš sluníčko, prázdniny a mé neúnavné dětičky mne neustále tahaly za svědomí a k voděnce ... a po večerech už jsem jenom seděla v křesle na zahradě a nebyla schopna ničeho ... Taky jsi mi už chyběl. ;)


ze dne 10.09.2008, 7:29:31
OH: Neúnavné,vřískající dětičky a mamina večer det v křesle, tak je to správné, tak to má být a vzvlášťe keď je vše prosluněné prázdninovým sluníčkem...

lucinda	07.09.2008, 20:33:37

Ahoj Oháčku. ;) Pořád jsem čekala na něco hooodně strašidelného a ono to dopadlo to tak nějak fajn. ;)


ze dne 08.09.2008, 7:01:27
OH: Ahojky, Luci, fakt jsem už poslední dobou koukal všude možně na saspi a říkal jsem si, kde se ta Lucinda toulá, že jsem od ní už dlouho nic nečetl? A tak ti moc díky za zastavení a koment.

Vanessa Kuzníková	03.09.2008, 17:55:02

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 02.09.2008, 22:26:53* Proč by ne, někdy bych byla ráda naivkou a věřila na ježíška :-DDD A Vendulinko... hmm. Takhle mi už dlouho nikdo neřekl.

Vanessa Kuzníková	02.09.2008, 22:26:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 01.09.2008, 21:26:54* Tak si to tak neber. Já to prubla, ale raději zůstanu jen u toho svého líbí-nelíbí. Vadí mi, jak tě to rozněžňuje :-))


ze dne 03.09.2008, 16:05:54
OH: Vendulinko, snad by jsi mi tyhle kecy nevěřila...

amazonit	02.09.2008, 18:20:14

Ono je to celé takové trochu absurdní, ale dějí se i divnější věci, takže židle na silnici ještě jde. No a vůbec divné není chování Leničky, typické...:o)


ze dne 02.09.2008, 18:49:40
OH: Ahojky, Am, děnka za zastavení. Ehm, trochu mě na tom zaráží, že tam sebe vůbec nepoznávám, je to asi milion let fakt. Te´d čtu Solženicinovo Souostroví gulag a no já radši budu ticho, ale je mi to bližší, než ten frajírek s cigaretou, o je bordel, ještě k tomu pochybuju, že jsou teď dívky takový, no nic, ahoj

kosmoskok	02.09.2008, 12:09:14

tyjo ta lenka...taky mě štvala..tyhle manipulativni žensky figle..na to jsme experti..každopadně jednička a velka pochvala za antihrdinku


ze dne 02.09.2008, 13:54:59
OH: Ahojky, Verčo, děnka moc za zastavení a kom. Ale já mám tu antihrdinku tady docela rád a snažil jsem se, aby to nevyznělo nějak násilně. Jinak máš pravdu, ve vás se vyznat...

Vanessa Kuzníková	01.09.2008, 21:26:54

Dobrej fór s tou židlí. A víš, že mě fascinuje jak se dokážeš vcítit do ženský. Úplně přesně tu Leničku vidím a tu židli. My ženský, když si něco umaneme tak můžeme být zakřiknutý puťky, ale jak na nás sedne ta romantika tak se neznáme. Chybky, které jsme viděla: - přivinula :“Tobě ten - přivinula: “Tobě ten - né…..JÁÁU, - né... JÁÁU, - dodal: „ Mi řekni, kerej - dodal: „Mi řekni, kerej Hrubky jsem nehledala, protože ty nevidím :-)) Celkově s e mi to moc líbilo.


ze dne 02.09.2008, 13:47:55
OH: Ahojky, Vendo, děnka moc zabla bla ap. Jak se dokážu vcítit do ženský,-.ů§ú)- to mě těší a taky trochu znepokojuje. Jak říká ten domorodej náčelník v Král krysa: Ženu se muž nemá snažit pochopit, ale jednou týdně ji pořádně seřezat. Jinak já nejsem magor, ale když si čtu vaše opravy a pravopisný komenty, tak mi to připomíná, jak se dívám do knihy o digitální fotografii: Tahle fotka je špatně a tahle je dobře a já na to koukám a nevidím v tom žádnej rozdíl, tak se podivej, vole, né? řeknou, a já na to upřu svý beránčí oči plný něhy a soucitu a e-e: jétó všéckó stéjný... Díky za zastavení.

Hanulka222	01.09.2008, 18:49:58

Ženská jedna. Dokonce i já jsem díky ní začínala mít pocit, že se něco stane. Navíc jak se tam přichomítla ta židle, no prostě divnej pocit. Že z toho ale uděláš v podstatě dokonalou romantiku, to jsem teda nečekala. A víš ty co? Líbilo se mi to víc, než kdyby to mělo skončit špatně.


ze dne 01.09.2008, 19:13:56
OH: Pan inženýr a profesor na Úpravu lesního prostředí nám kdysi říkal: "Chlapci, nikdy nezapomeňte, že i ta poslední na E55 je dáma a dáma je stříbrná mísa, do které my muži pokládáme zlaté ovoce." /o je hláška, co?/ Tak nějak takhle odpovídám a moc děkuji za zastavení a koment, Hanulko.

Cinka	01.09.2008, 18:29:02

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cinka* ze dne 31.08.2008, 17:42:32* Beru to jako kompliment... (červenání se, ošívání se, odrbování se...) Ale blonďaté vlasy jsou občas na obtíž... však určitě znáš takový ty vtipy...no... bohužel je nemám šanci ani pochopit, takže mě nemůžou urazit, že:D


ze dne 02.09.2008, 13:56:55
OH: hloupý vtipy, vsadil bych se, že máš iq okolo 600 a vlásky blonďatý od mala...

čertíček244	01.09.2008, 14:04:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244* ze dne 01.09.2008, 7:45:33* :o)

čertíček244	01.09.2008, 7:45:33

Ahojky, hurá, něco, co je opravdové a někdo to zažívá deně. Vážně dobře zachycuješ momenty ze života... a že máš chyby v pravopise, ty dělám taky. Jedňuška od čertíčka :o)


ze dne 01.09.2008, 11:38:03
OH: Ahojky, Jitko, děnka muoc za zastavení a koment. Nevěřím, že by jsi byla schopna dělat nějaké chyby,v pravopise ani kdekoliv jinde, ty jsi prostě tkový onaký vzor všem mladým ženám a vůbec všem lidem a vůbec všem tvorům a vůbec vlastně všeobecne vzato zato všemu možnýmu a nemožnýmu. To dá rozum.-

Cinka	31.08.2008, 17:42:32

V první chvíli, jakmile se na scéně objevily bodláky, pak ta židle... čekala jsem skoro nějaký horor nebo nějaký prudce černý humor... Takhle je to ale lepší... bavilo mě to číst, Lenka mě trochu štvala, což je dobré - vzbudilo to emoce:)


ze dne 01.09.2008, 6:53:44
OH: Ó, děkuji, Luci, "bavilo mě to číst" to je příjemné jako pohled na tvé blonďaté vlásky. Děkuji za zastavení a koment!

Šíma	30.08.2008, 19:37:52

Ahoj, OH-sane, hodil jsi mi rukavici, tak ji musím zvednout... Vlastně jsem to začal já, mezi námi, co je pravé ořechové, o tom vím také houby! ;-))) Čím více tento textík čtu, tím více se mi líbí. Děj se hezky valí vpřed a naši hrdinové se vydali z koncertu temnou ulicí domů. Cestou zakopli o jednu zapomenutou židli a ona využila příležitosti (ne ta židle), aby se dozvěděla, jak to s ní její milý vlastně myslí (tedy, zdali vážně, nebo ne)... Usmíval jsem se celou dobu (od začátku až do konce, možná je to také tím, že jsem tuto povídku četl víc jak 3x... ;-) ----- Ono to není zase tak špatné. Jde o takový malý časový úsek, který je pro ty dva lidi docela důležitý (I když, neměli také trochu oba v lampce?). Tvé dialogy, které jsou ukousnuty v půli slova mi nevadí, ale některé z nich mě donutily zastavit se ve čtení a zamračit se! „Honzi, já už chci domů, mě už to tady netó a jsem už ...“ --> trochu se mi to zdá "překombinované", takové... Když si představím tu dívku... Namísto "netó" bych dal "nebaví", ale třeba si na to slovo nemohla vzpomenout. A také ono: "...a jsem už..." je možná moc uťaté... Ale třeba je opravdu unavená jako kotě! ;-) Byli spolu na rockovém koncertu, sál byl nabitý k prasknutí. --> tady by se mi více líbila spojka "a" namísto čárky, ale já to nepsal! (tady to není o utínaní dialogu, ale utnul jsem tu čárku a dal namísto ní spojku "a") ;-) „Nojo, on je to cvok, ale já ho mám docela rád. Prožili jsme spolu už taky nějakou tu pař...“ --> tady jsi to také hezky "uťal", ale pokud tam i on něco uviděl a zarazil se (nakonec byla tam tma jako v...), není se čemu divit ----- Aby sis nemyslel, náhodou mě Tvé dialogy (skoro) vždy pobaví, třeba tento úsek: „To je židle...“ Zašeptala tajemně Lenka a Honza si pomyslel: Né, asi autobus, ty... A pak On přemýšlí, který kretén nechá na temné cestě pohozenou židli... Ono dvoření je kapitola sama pro sebe, ale je hezky milé! Třeba má ten kluk taky problémy říci holce, že ji miluje, ze mně to taky vždycky lezlo jako z té chlupaté deky! Ale pšt! :-DDD Všechno co řeknu, může být použito proti mně! ;-) „Lenkó, Leničkó, to přece nemyslíš váž...“ „Čekám...“ přerušila ho chladně. „…tak já se ti dvořim, nóó!“ „PCHE...“ Tak tady Tvému hrdinovi vyloženě fandím a držím mu palec! :-DDD ----- Pokud bych mohl zabruslit k technické stránce věci, v textu jsem si také všiml několik nadbytečných mezer, teček (třeba před začátkem věty u velkého písmene - určitě to najdeš), ji/jí - máš na některých místech také krátké a onomu písmenku by slušela více čárka, než-li tečka! ;-) Honza ji pomohl do bundy, u baru zaplatil a odešli. --> jí pomohl „Nó... Tak by nás zabil, né?“ odpověděl ji stále týmž klidným tónem, čímž ji ještě víc vyprovokoval. --> odpověděl jí Ono, také nad tím musím přemýšlet a někdy i mi uteče nějaké to ji/jí... Já vím, že jsou to prkotiny, důležitý je příběh a samotné podání... ----- Tak nevím, místo abych Tě kritizoval, tak Tě chválím, to jsem celý já! Domluvil jsem... ;-)))


ze dne 30.08.2008, 21:25:57
OH: Dózo, Šíma-san. Fakt jsem asi před milionem let šel s jednou slečnou z koncertu a přizabil se o židli, která v tý temný noci nebyla na silnici vidět. Střídavě jsme si na ni sedali a ten druhej musel dělat dvořana-pokornýho služebníka, uplně sťatý. Že mám pocit , že píšu furt nějaký psycha, tak občas rád napíšu nějakej sladkej text. Ta věta: ...tady netó ajsem už... si představ malej rokovej klub, kde není slyšet slova a slečnu která zvolila styl k smrti unavená , otrávená a uondaná, aby toho svýho od toho jeho kámoše, kterej se jí vůbec nelíbí, dostala. Zarmoucenej pohled odvěkých starostí a nepřekonatelnýho smutku, ačkoliv by jistě uběhla deset km a ještě skákala přemety, ale divadýlko a on to tam taky říká: aha tak odsud vítr... Ostatně já často konce vět neříkám, jsem zvyklej z práce, kde mě mistryně říká, že jsem vůl se zakrnělým mozečkem a nenechaj mě tam ty harpyje domluvit, a tak to už ani nedoříkávám, ale to dělá mraky lidí a on je tam opilý a je mu to docela jedno o čem s ní mluví, páč ví, že jí šlo jen o toho Fanyho. Dvoření je z její strany jen touha po ujištění ala miluješ mě opravdu? A pro něj jen ztřeštěnej nápad jeho slečny, kterej není schopnej přejít než patosem, kterej jí ale pro tu chvíli stačí. Že tam mám špatně ji/jí mě fakt se- páč to mě Pavel df vysvětlil, jen 4. pád je krátkej a já to vždy kontroluju a ještě mi móóóóc hodná endless napíše opravenou verzi, ale já su prostě pravopisnej áále no comment. Ale Seňorita mi to tak nějak odkejvla, a tak to zase tak strašný není... No tak ti díky moc za připomínky, jsme to teda rozebrali, se budu muset taky někdy pustit do něčeho tvýho... Howg.

Šíma	30.08.2008, 14:41:27

Jak donutit kluka, aby se holce vyznal ze své lásky? Využít příležitosti... Taková tma není k zahození a někdy se i docela opuštěná židle uprostřed cesty hodí! :-DDD Tady Ti zlobí "tágy" --> [i[Pravda, tady to už ztrácí úroveň... Technika je někdy silnější, než my! ;-) Líbilo, i když toto dílko není to "pravé ořechové", je z něj poznat Tvůj styl! Když se to vezme kolem a kolem... Jednička (s fouskem)?


ze dne 30.08.2008, 17:58:03
OH: Zdar, Kutile, děnka za zastavení a koment. Tegy jsem tam uplně obyčejně zabudnul dodělat. O pravých ořechách-ších toho moc nevím, napiš simtě co ti tam chybí or přebývá, zajímá mě to.

seńorita chiquita	30.08.2008, 14:34:11

Pěknou sobotu přeji! Povídková momentka, mikropříběh, který je z velké většiny postavený na dialozích velice autentických (čekám, že nejeden mladík si při čtení pokýve hlavou). Úsměvné, přívětivé. Ukázka, že ne každá dávka tajemství odhaluje příšeru. Mám jen dvě malé připomínky a to: "...poslouchal svého kamaráda, který na něho hlasitým křikem cosi vyžadoval." - špatná vazba - vyžadovat něco po někom, ne na někoho něco. "Lenka se dnešní večer necítila dobře a měla pocit, že hlasitá hudba z reproduktorů jí snad roztrhne hlavu. Honza ji pomohl do bundy, u baru zaplatil a odešli. „Mně tam málem praskla hlava z toho kraválu...“ " - zbytečné opakování faktu - balast. Tohle fungovalo jako komický prvek ve Forrestu Gumpovi. Seriózně je to neumětelské.


ze dne 30.08.2008, 18:59:31
seńorita chiquita: OH, no problem, vždyť někdo nemá buňky na čísla, druhý na pravopis - ale to ještě neznamená, že by nemusel umět psát. Hlavně když je fantazie a nápady, s i/y atd. vždycky někdo poradí!


ze dne 30.08.2008, 17:51:42
OH: Ahojky, Seňorito, díky moc za publ a koment, včetně pravopis. Já ty broučky nikdy nejsem schopen na té stránce poskládat, aby to někde nedrhlo. Úsměvné a přívětivé- to je nejvyšší hodnocení, kterého se mi mohlo dostat. O ničem jiném text ani neměl být. Piánko... Ještě jednou děkuji.