» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2140970

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303483 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Nezatýkejte mě! Já nejsem zlá... ::

Viviana-Mori	publikováno: 01.09.2008, 10:33

...jen zničená.

Nepočítám s dobrou známkou. S žádnými ohlasy. Nepočítám s pochopením. Muselo to ven. Pokládám tyto řádky jak nejdražší, avšak zároveň nejtěžší kamení. Nejsem zlá. Ne.

Omlouvám se.


	Po nocích šeptá, v tichu křičí... Kdy? Jen když jsem šílená... Vím, co jsi chtěla. Plazíš se jak andělíček nespravedlivě přibitý na kříž, ale toneš v nenávisti a strachu. Nemáš ráda nikoho, viď? Slyšela jsem tvoje myšlenky, když jsis tak toužebně přála, aby ten plyn rozložil váš byt na tisíce, možná miliony malých uhlíků. Chtěla jsi, abyste chcípli. Ty i ta tvá famílie, co? Krčila ses v posteli a křičela. V nitru jsi křičela, ale ano, já si to pamatuju jako kdyby se to stalo včera. Tvé zoufalé "Nééé, to se nesmí stát!" bylo jen falešná mikroskopická snaha si zachovat špetku zdravého rozumu. Ale ty ho přece dávno nemáš, holčičko. Jsi duševní mrzák a člověk na hovno. * 16.květen 2005 Každý den vzpomínáš, že ano? Zajímalo by mě, jak jsi se cítila, když jsi zbaběle prchala ze šťastného života. Vše se mělo změnit. Jak ti v uších zněla Just Like a Pill? Dokážeš ji ještě někdy slyšet, aniž by sis nevybavila svou první skladbičku na cestě ke smrti? Ach, jak krásně vonělo to bloumání mezi cihlovými domy. V každém okně jsem cítila strach, vnímala jsem ty poryvy jeho vůně... Zda-li pak jsi to též cítila? Jistěže ne, ty moje malá. Byla jsi hluchá, němá, dezorientovaná. Tvůj vlastní strach ze zavržení tě zcela oslepil. Tmavěmodrý strach. Hluboký jak vesmír. Také by ses tam udávila. Ty ubohá naivko. Tobě se to líbilo. Myslela jsi, že prožiješ dobrodužství jako z filmů? No ovšem, bylo to jako film. Jako horor, psycho. Ten tvůj krásný hysterický pláč, když ti volala matka. Bolelo to? Jak moc, řekni mi to prosím? Prý umře, když se nevrátíš. Chtěla sis vzít na krk její smrt? Další smrt? Ne? Ale ano, chtěla, šla jsi dál! Chtěla ses pomstít jako dravec, celý život napícháván na mříže. Na mříže ostatků těch kreatur, co si říkali tví přátelé. Lekla jsi se, když na tebe zavolal ten chlápek. Šla jsi přeci po kolejích. To mohlo být nebezpečné. Překvapila mě tvá otupělost. Ten obejda si mohl pro tebe dojít a vošukat tě jako fenu. Rozdrásat jako krysu. A tvoji starou nevinnost by si pověsil... vyber si kam. Možná tě zfetoval a doopravdy to udělal. Máš přeci okno, viď? Já tě nedržela za ruku v těch křovinách. Vedli tě jiní. Svině... Jak dojemné. Najednou si zjistila, že ty stíny co si říkají lidé tě mají rádi. Že tě potřebují. Už slintám, ťu ťu. To kvůli nim ses vrátila a vzdala všechno, co jsme mohli dokázat! Mohla jsi zešílet sama. Bez nich. Naučila bych tě být zlá. Mnohem víc. Líbilo se mi, jak ses smála. Jaká to půvabná hysterie, smála ses a brečela! No jo, oni tě fakt mají rádi! Jsi tak hloupá, žes na to skočila. Takový šok dítě poznamená. Navždy. Pořád se třeseš, když vidíš policejní vůz. Vidím to. Vždycky zpomalíš a číháš. Co kdyby tě náhodou někdo poznal? * Chtěla jsi vzít ten nůž. Chorály v tvé hlavě tě k tomu nabádaly víc než jasně. Chtěla jsi bodat, bodat... Ale, ty už pláčeš? Och promiň, to jsem nechtěla. Ty zrůdo. Chtěla jsi zabít svou vlastní matku! Křičíš, že ne? Že za to můžu já? Ty nevděčná malá tulačko. Stejně jsi to neudělala. Jsi tak zbabělá, nebo hodňoučká? Fuj. Není to má vina. Já neznám strach, ani cit... *** Ty víš, kde bývám. Jsem více než jen hlas v tvé hlavě. Více než noční můra, ze které se strnule probouzíš v nepřirozených polohách, přikrčená, vyčkávající na úder nebo na smích, který trhá uši i nitro. Jsem víc než stín za skříněmi, víc než prokletí vznášející se nad tvou hlavou. Jsem kousek tebe. A nekřič. Mohla bys mě probudit. Víš co se pak děje. Musela bys mě poslouchat a vzít mě na další výlet... Možná bys to už nepřežila. Mě Bůh nemá rád, víš. Jsem něco jako jeho levá ruka. A na tomto světě je všechno tak pravé. Stále se bojíš lidem dívat do očí. Oni by mě tam viděli, ano... V jistém odlesku. V tom zármutku, kde přežíváme. Tam dole je temno. Kdyby se někdo zadíval, stáhneš ho dolů. Kdo všechno by mohl vyprávět? Jsem kousek tebe. To jádro které schováváš. Vím, že mě znovu necháš vzplanout. Cože? Prý ne? Že už jsem tě pomátla a zničila dost? To je teprve začátek holčičko. Jednou tě dostanu. A pak už o sobě nikdy nenapíšeš.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 21		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 40		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 139		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Charlotte vL	12.09.2010, 15:34:10

/Ty chceš dát jedničku? Že se nestydíš! Koukáš se na poslední dva řádky a přemýšlíš, jestli to náhodou není i o tobě? Jednička je málo, doufám, že to víš!/ Dočetla jsem a jen nevěřícně koukala a beze slov přemýšlela. Jako by to byl můj hlas, který skrz tvá slova promlouval ke mě... A slyším ho ještě teď, je s námi pořád. Gratuluji... K tomuhle se doopravdy strašně těžko vyjadřuje, ještě se sem několikrát vrátím (zatím poslechnu svůj hlas, který ve mě křičí, že jednička je málo, ať dám něco lepšího... A nedá si vysvětlit, že nic lepšího než jedna neexistuje). Děkuji!


ze dne 12.09.2010, 16:34:17
Viviana-Mori: Já myslím že existuje, právě tohle, když se někdo ztotožní, když si to někdo přečte a může říct tato slova... Já je momentálně ztratila, jelikož mě to opradu zaskočilo, potěšilo, dojalo nebo nevím... Velká síla je v tvém komentáři, já děkuji. Moc.

Dawnie	24.08.2009, 11:40:28

To dílko má mnohem větší šarži než jen nějakou jedničku. To dílko je živý, upřímný člověk...


ze dne 24.08.2009, 12:42:21
Viviana-Mori: Je to tak. Mockrát děkuju, i po té době si toho moc vážím.

Jenovéfka	29.11.2008, 15:03:02

Jak je mi to teď blízké! Teď, zrovna v tuhle chvíli. Bezvadná forma, maličko mi vadí kurzíva (:D), ale to je tak jedno, čtivost, spádnost mě vedla až do konce. Vyjádřila jsi úžasným a dechberoucím způsobem zlobu, lhostejnost, tragičnost bezmoci...Tak těžko se věří tomu, že by tu mohly být. Skřípající hlasy. Fuj!!!:D Ale jsou. Děkuji ti, Viv.

čuk	15.09.2008, 9:36:15

Já taky nechci, aby to byla pravda. Text emotivně pitvá stav, který je trochu psychologicko-psychiatrický nebo drogami způsobený. Obal osoby otupěl a je mlčenlivým pohybujícím se nepředvídatelným tělem. Které šoky to způsobily? Strach ze zavržení bývá často odezvou na docela malou příčinu? Ono násilí na tobě spáchané? V postavě je skryta hrůza, která je vedoucím obalu. Svědomí bývá křičící, ale také se může nakazit, otupět nebo zkombinovat smutek s trestavým a pobádavým cynizmem. Ale zdá se mi, že o tebe bojuje (až už o sobě nikdy nenapíšeš budeš zdravá). Připouští se, že by to mohla být i ta druhá zlá část osobnosti, ale ta nebývá předem daná a vždy se vyskytující, většinou teprve vzniká a zdroj se často nedá odhalit. Tady jsme ve stádiu opravdového boje v rozpolcení. kdy pojmenování a urážky mohou pomoci nebo naopak svrhnou dolů. Jak to dopadne nevíme určitě, ale z boje zla se zlem může vzniknout něco pozitivního. Lepší je nechat všeho, zapomenout, otupit se a pak hrát pozitivnější jinou roli než sebe a věřit, že po čase se mi stane autentickou, že mi přiroste nová kůže a nové srdce a svědomí. Dobře otřesně napsané, jdoucí hodně hluboko. Ale světlé síly pořád málo bojují a z odstupu chybí objektivnější pohled. Takovéto bojiště nesmí být zcela uzavřeno. Udělat analýzu aniž by byla primitivní, to by byl výkon. Pomohl by, ale literatura by se změnila a zase něco ztratila. Tak nějak najít vhodnou kombinaci. Neb i z bahniště lze se vyšplhat.

Jolana Dostálková	08.09.2008, 19:44:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 06.09.2008, 12:10:44* A já si toho všimla! :DDD


ze dne 09.09.2008, 5:55:45
amazonit: o tom jsem vůbec nepochybovala, že by sis třeba náhodou nevšimla:o))

amazonit	06.09.2008, 12:10:44

naše temné já nemusí být vůbec mi, spíš ztotožnění se s někým, kdo nás hodně ovlivnil, někdo, kdo zanechal takové stopy, že jsme vlastně stejní jako on, tam někde v skrytu duše, tak někde hluboko, kam se bojíme dobrovolně nahlédnout, ale často se nedíváme do tváře sobě, na naše pravé já, ale na odštěpek, parazita, kterému jsme dovolili vyrůst a měnit nám život - většinou k horšímu... možná vedu jen hloupé plky, ale na druhou stranu, nejsme tak zcela bez zkušeností, i když jsem třeba zcela mimo, což bývám často:o)) jinak k dílku jako takovému - velmi sugestivní, velmi dobře sepsané, hodně oslovující, takové hodně intimní...


ze dne 06.09.2008, 19:51:50
Viviana-Mori: To se holt stává i v lepších rodinách :-) Já si toho pro tu radost s komentáře nevšimla :-)


ze dne 06.09.2008, 16:42:07
amazonit: snad si nikdo nevšiml té hrubky mi/my:o)) půjdu se zahrabat

Vopice	04.09.2008, 20:17:50

Tak mě to vzalo, hlavně způsob tvýho psaní, že dál nemám slov. 1.


ze dne 04.09.2008, 20:43:26
Viviana-Mori: Na to nelze říct nic jiného, než že zalykavě děkuji.

H	04.09.2008, 9:25:28

To je fakt síla, hlavně to jak jsi to napsala, že máš sílu koukat se jí do očí, a napsat takhle vnímavou, citlivou, pravdivou, otevřenou, silnou básničku. Minulost se nedá změnit, jasně, ale dá se změnit její vliv,a ty seš na fakt hezký cestě. Težký, žádný pochyby. H


ze dne 04.09.2008, 13:12:48
Viviana-Mori: Děkuju!

Mab	03.09.2008, 23:59:06

Vivi, co se týče zpracování - perfektní. Nemám, co bych vytkla. S Weichem souhlasím, až na jeho první připomínku. Myslím, že "poryvy vůně" lze užít i v tomto významu. Je to do jistý míry poetičtější, líbí se mi to a neměnila bych. A obsah... Moc bych chtěla něco napsat, ale lapám po dechu. Uf. Nemá cenu lhát si (ti) do kapsy, že to zmizí. Tyhle pocity tě zčistajasna nepřejdou, to víme. Možná pohasnou, ale bude stačit zafoukat a všechno vzplane znova. Jedno je ale jistý. Člověk, který má v nitru tuto "temnou část", má rovněž sílu na to jí přikovat ke kameni, hodit přes palubu a nadechnout se, alespoň na okamžik, než nastane odliv a odhalí dno. A ty máš v sobě takovou sílu, že se nemusíš bát ničeho (nikoho), co tě tak přidrzle důvěrně oslovuje "holčičko". To, že jsi napsala něco takového, znamená, že se s "tím" pomalu ale jistě smiřuješ. Že se smiřuješ sama se sebou. Že se začínáš chápat a rozumět sama sobě. Moc bych si přála, aby ses jednou provždy zbavila toho sebedespektu. Jsi skvělá autorka a ještě lepší člověk. A mám tě moc ráda.


ze dne 04.09.2008, 13:13:32
Viviana-Mori: Děkuju moc. Máš pravdu.


ze dne 04.09.2008, 0:08:08
Weichtier: Tak užít to jistě lze, jako skoro vše, jen je to prostě špatně, že :-)

marenka	02.09.2008, 9:24:41

Tak to je tedy síla! Akorát já si nemyslím, že má jednoznačně navrch pozitivní vývoj, poslední slovo tady má "temné já" a dalas mu ho Ty...Nevěříš si? Chceš si věřit? Chceš své "temné já" zabít nebo ho chceš dál krmt? Je to na Tobě, s tím Ti nikdo nepomůže, pokud Ty sama nebudeš chtít pomoct... Jako literární dílo je to vysoce kvalitní, jako lidské dílo je to hluboce tragické


ze dne 02.09.2008, 12:09:24
Viviana-Mori: Tak hluboce jsem klesla? Je to hlavně vysilující.

Danuše	02.09.2008, 0:41:57

Umíš psát tak, že člověk bez dechu hltá řádky. Jinak těžko něco psát k obsahu. Je prožitý a to děsí. A když napíšu něco o tom, aby bylo líp, tak Ti to bude znít jen jako fráze. A přitom bych opravdu moc chtěla, aby se Ti v v životě víc rozjasnilo a ten zlý hlas v tobě oněměl, aniž by se předtím naučil znakovou řeč.


ze dne 02.09.2008, 12:09:02
Viviana-Mori: Ono je to převážně z minulosti, ovšem ta se občas příliš prolíná s dneškem a zanechává ve mě stopy. Najednou zjišťuju, proč se chovám tak a tak, co mě k tomu vede... V reálu bys nepoznala, že jsem tohleto schopná napsat. Děkuju moc.

VanillaSky	01.09.2008, 23:38:47

Pekné, rada čítam Tvoje príspevky aj ked sú plné smútku. A možno práve preto...

Adam Javorka	01.09.2008, 19:59:56

Vivi, páčiš sa mi a za trými slovami vidím teba, aj keď ťa osobne (ešte) nepoznám. Je to tak skutočné a fajn, že som rád a viem prečo ťa mám medzi obľúbenými.

Larra	01.09.2008, 19:52:02

Už jsem to, myslím, četla u tebe na blogu. A teď znovu tady... A než ti k tomu řeknu něco víc, budu si to muset přečíst ještěa, ale ani tak neslibuju, že řeknu něco smysluplného. Je to ale působivé, silné... a svým způsobem moc pěkné... A trochu mě děsí, že bych se sem a tam pod to taky mohla podepsat... ;)


ze dne 01.09.2008, 21:23:26
Viviana-Mori: Každý máme své "mouchy, že? Děkuju za zastávku...

RockChick	01.09.2008, 19:22:09

Hodně působivé dílo..., musela jsem si ho přečíst několikrát po sobě. Skvěle si zvládla popsat vnitřní boj člověka. Boj mezi dvěmi částmi lidské osobnosti, který si někdy odehrává v každém z nás. A to pochopení u mě taky máš.

čertíček244	01.09.2008, 14:48:22

Opravdu silné, Vivi, a proto nebudu hodnotit známečkou, i když se mi to líbí. Jenže některá díla se prostě známkou hodnotit nedají.

janie	01.09.2008, 14:12:31

opět asi budu stát proti proudu, protože mě se nelíbí..nechci, aby to byla pravda, nechci věřit, že to prožíváš. Nasadím si růžové brýle a budu dál tvrdohlavě předstírat, že jsi to nikdy nenapsala a že se obsah nikdy neudál.. Nebo napíši, že je to zjímavé dílko a že se mi moc líbí svou upřímností a chutí do boje. nasadíš si tmavá sklíčka a budu dál bezmocně přihlížet, jak tě to ničí.. Nedokáži se rozhodout, proto tu máš obě varianty. Každopádně jedničku za upřímnost, odhodlání, odvahu a vůbec chuť se s tím poprat a zkoušet jít dál.-)


ze dne 01.09.2008, 16:43:32
Viviana-Mori: Jak moc dobře ten tvůj první pocit znám, Janie... Ta bezmocnost je tak strašně zničující a bolestná. Ale neboj. Zkus být bez sklíček a vnímat mě vždy takovou, jakou mne znáš. Takovou, jaká s tebou vždy jsem. Děkuju ti.

Šíma	01.09.2008, 13:34:20

Dobro a zlo je nejen kolem nás, ale i v nás a my pořád se sebou samými bojujeme! Nenávidíme se, protože jsem "to", nebo "ono" udělali špatně, nebo naopak neudělali! Celý náš život je neustálý boj a duel mezi naplněním našich snů a tužeb a vlastní nenávistí, kdy jsme jen na krůček od něčeho, co by nám mohlo alespoň na chvíli zpříjemnit, nebo prozářit naši existenci a je to pryč, možná díky naší neschopnosti! Líbilo se mi to! Text je přesvědčivý a na nic si nehraje. Ukazuje na to, jaké (bídné) životy mnohdy žijeme a jak už bylo řečeno (napsáno) není to o konci, ale o boji (a nevzdávání se) a to se mi opravdu líbí! Dílko zamrazí a trochu i vyděsi, co všechno z nás může "vylézt"! Jednička, drž se! ;-)


ze dne 01.09.2008, 21:22:44
Viviana-Mori: Díky!

OH	01.09.2008, 13:08:29

Ahojky, Vivi, líbilo a líbilo se mi na textu moc, že to je boj a né odevzdání. Připomnělo mi písničku od toho mamlasa Už zase mám svý nezvaný hosty.


ze dne 01.09.2008, 21:22:03
Viviana-Mori: Ach, děkuji...

Leni.Frey	01.09.2008, 12:18:16

Moc se mi to líbí. Dotýká se to temné stránky ve mně... Dávám za jedna. Jinak myslím, že ten konec ("Jednou tě dostanu. A pak už o sobě nikdy nenapíšeš.") je působivý dostatečně. Běhal mi mráz po těle:)


ze dne 01.09.2008, 21:22:33
Viviana-Mori: Je mi ctí. I mě mrazilo. Občas se bojím své ruky i toho, co napíše.

Edvin	01.09.2008, 10:56:44

Že každý v sobě nosíme své druhé já, jež většina z nás drží na řetězu, ať už kvůli morálce, náboženství, neprůbojnosti a nedostatku odvahy, ze strachu z důsledků, atd, víme, a většinou si jeho existenci ani nepřiznáváme. Tak hrůzná je. Celkem zdařilý pokus o její verbální ztvárnění. I když asi nic nového, protože dle mého soudu je každé morbidní literární dílo projevem toho, čeho by byl autor schopen, kdyby... Sám jsem se nedávno při něčem takovém přistihl (viz poslední má povídka Masakr), a naštěstí jsem se sám sobě dovedl zasmát. (No jo, v mém věku jsou takové představy spíše úsměvné, i když... kdo ví? Ráže 0,9 v ruce starce dokáže skvěle nahradit mohutné svalstvo :-O.) Poslední věta je nepřesvědčivá: "Jednou tě dostanu. A pak už o sobě nikdy nenapíšeš." Proč ne? V cele smrti se dá docela dobře psát. Nejeden po sobě zanechal bestseller. :-)


ze dne 01.09.2008, 15:22:39
Viviana-Mori: Vůbec nejde o smrt... Je to až moc živé, protože nevím, jak dlouho budu schopná rozumem tu tužku v rukou udržet. Díky.

Weichtier	01.09.2008, 10:33:24

Ahoj, Viv, každý si v sobě neseme své zlo. Každý máme v sobě svou zrůdu, která nesmí z klece. Zlo je přitažlivé, je tak jednoduché mu podlehnout, tak lákavé otevřít mu dveře. Předkládáš nám hluboce osobní výpověď, z tvých minulých textů a komentářů lze částečně odhadnout, o čem píšeš. Obsahově, vzhledem ke struktuře textu, nelze nic vytknout ani výrazně hodnotit. Jde nicméně o výkřik poměrně kultivovaný, co do jazyka i formy, a svého druhu také zajímavý. Pár drobností: "poryvy vůně" - zřejmě záměna významu, spíš jako poryvy větru, vůně se line "Chtěla sis vzít na krk její smrt?" - spíše mít něco na krku, než vzít si něco na krk v tomto významu "Víš(,) co se pak děje." Celkově můžu dát s klidným svědomím za jedna, čtenáři budou soudit dále. W.


ze dne 01.09.2008, 15:23:42
Viviana-Mori: Děkuju moc.