obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Emocionálně motivováni ::

 autor Mr.182 publikováno: 04.09.2008, 21:15  
K napsání této povídky mne inspirovalo zhlédnutí filmu Vrána (The Crow). Během natáčení byl zastřelen Brandon Lee (syn Bruce Lee) a natáčení doprovázela řada katastrov a nehod. Je to depresivní film. Povídka nemá téměř nic společného s filmem, až na atmosféru.
Film: http://www.csfd.cz/film/16745-vrana-crow-the/
 

Dveře bytu v jednom z vyšších pater panelového domu se pozvolna otevřely
a na potemnělou zaprášenou chodbu jimi vstoupil neznámý mladík. Hlavu měl sklopenou
k zemi a obličej mu ze značné části pokrývala patka hustých černých vlasů. Oděn v triko a kalhoty stejné barvy a s černobílou šálou kolem krku si pozvolna začal obouvat své opotřebované tenisky. Poté vyšel ven, na schody před dům. Dlouze pohleděl na zataženou oblohu, po které se proháněla hejna černých ptáků a zapálil si cigaretu, poslední z krabičky. Výraz v jeho obličeji však nenapovídal tomu, že by ho tento fakt nějak znatelně trápil. Stál již před domem příliš dlouho na to, aby to nemělo žádný význam. Na někoho čekal. Zahleděl se směrem do parku naproti, kde si malé děti hrály na houpačkách a vesele pobíhaly kolem sebe za nepřeslechnutelného jekotu. Vypadaly tak šťastně, bezstarostně, zkrátka, nic jim nechybělo. Po chvíli pozorování odhodil mladík cigaretu na chodník před sebou a začal již nervózně poklepávat nohou. V dálce se po chodníku zamlženou ulicí přibližovala jakási postava. Po chvíli již v ní chlapec rozpoznal dívku. Dívku, na kterou čekal. Na malý okamžik se na jeho tváři snad i objevil malý, téměř nerozpoznatelný náznak úsměvu.

Dívka měla velmi podobné oblečení, stejně jako účes. Oba k sobě na první pohled patřili. Když přišla až k němu, dlouze se na sebe zadívali. Jejich pohledy nevypovídaly o jejich pocitech, stáli jako zkamenělí. Po černě namalovaném očním víčku dívky se spouštěla slza. V ten moment ji chlapec pevně objal a zašeptal: „Neboj, lásko, neboj se.“
„Copak ty se nebojíš?“
„Ne, nebojím. Jsem s tebou ne? S tebou se nebojím,“ odpověděl chlapec.
„Dobře,“ zašeptala dívka a oba šli dovnitř.
„Pojedeme výtahem?“
„Ne, radši půjdeme pěšky.“
„Jak chceš, miláčku.“

Oba začali velmi vlažnou chůzí stoupat po schodech vzhůru, přičemž se vzájemně drželi kolem pasu. Něco velkého je čekalo. Něco, co se mělo pravděpodobně stát mezníkem jejich vztahu.
„Přemýšlel jsi nad tím v noci?“
„Kdo by nepřemýšlel. A ty?“
„Já jsem skoro nespala. Naši nebyli doma a já jsem vykouřila skoro celou krabičku na balkóně. Pak se mi trochu motala hlava a bylo mi zle, ale nevím, jestli z toho, nebo z dneška.“
„Chudáčku můj, všechno bude dobrý, uvidíš.“
„Já ti věřím. Hlavně, že už jsem zase s tebou.“
„Vždycky budeš se mnou,“ řekl jí něžně do ucha a podíval se z okna třetího patra. Obloha již začala černat s přívalem temných mračen, zatím však nepršelo. V až nepředstavitelném kontrastu byl apokalyptický vzhled oblohy s rozkvetlými květinami, které byly zasazeny v květináčích za oknem. Zastavil svou chůzi a zamumlal: „Počkej chvilku.“
„Proč se zastavuješ?“ divila se dívka.
„Podívej se z okna, asi bude pořádně pršet.“
„To je na nic no, co se dá dělat.“
„To je fakt, tak jdeme.“
„Jsem tak ráda, že tě můžu držet za ruku a být s tebou.“
„Taky tě miluju.“

Oba se na sebe usmáli a pokračovali v chůzi. Šli stále stejným tempem. Mohlo jim být maximálně šestnáct let, ovšem vypadali, jako by spolu byli již velmi dlouho. Dívka byla opravdu krásná. Na svůj věk měla dokonalou postavu a s namalovanýma očima a extravagantním účesem vypadala velmi atraktivně. Oproti tomu chlapci vyzáblá postava tolik neslušela. Společně však ladili dokonale.
„Kolik to má vůbec pater?“ zeptala se.
„Osm. Není to jedno?“
„Tak promiň, že se ptám.“
„Ale to nic, broučku. Ty promiň. Jsem nervózní, víš? To je tím.“
„Ty jsi nervózní? Podívej se na mě. Celá se klepu, jak nějaká zfetovaná děvka.“
„Jestli to nechceš, tak nemusíme.“
„Ale to víš, že chci, ale jsem nervózní. S každým schodem víc a víc.“
„To bude dobrý,“ utěšoval ji.
„To bude dobrý, to bude dobrý. To mi říkáš pořád, ale jak to víš? Co když to bude bolet? Hodně bolet! Co pak? Bude to dobrý?“ tázala se zvýšeným hlasem.
„Já nevím, ale jsme spolu. A my dva spolu přece neznáme bolest.“
„Já vím, ale stejně mám strach.“
„Pojď, radši půjdeme.“

Zastavili se až před dveřmi chlapcova bytu. Otočil se k ní, zadíval se do jejích očí a poté se začali líbat. Dlouze a vášnivě, jako by to mělo být naposled.
„Počkej chvíli tady broučku, ještě musím něco zařídit,“ řekl chlapec a vešel do bytu, přičemž dívku nechal čekat na chodbě. Z šuplíku ve svém pokoji vylovil malý zmačkaný papírek. Ještě jednou si četl, co na něm bylo napsáno a málem mu tekly slzy, avšak vstal z postele a šel pro dívku. „Tak, můžeme…“

Chodba byla prázdná a chlapec nebyl sto pochopit, co právě viděl. Tedy, neviděl nic, jenže to bylo to poslední, co by čekal. Ona utekla, byla pryč. Vzdala to a nechala ho tam stát samotného.
Se slzami v očích odkráčel zpět do bytu, bezmocný jakéhokoliv činu. Nebyl schopen se pokusit o zvrat, utíkat za ní, jak by jistě mohl. Sotva se hýbal, jako s nožem v zádech. Nebo spíše v srdci.

Dívka utíkala po ulici a slzy jí stříkaly na všechny strany. V mohutném lijáku to však nebylo zřetelné. Mokrá na kost doběhla až domů a brečela ve svém pokoji.
„Zklamala jsem ho, já kráva ho zklamala, já to nepřežiju! Ale já prostě nemůžu, nejsem na to připravená,“ honili se jí hlavou myšlenky, které si vzájemně silně a neřešitelně odporovaly a které zároveň vykřikovala do, slzami zkrápěného, polštáře. Probrečela zbytek dne, až k večeru se zmohla jít alespoň na toaletu. Když procházela obývacím pokojem, rodiče právě spali na pohovce a v televizi běželo zpravodajství. V záběru právě byl reportér na ulici…

„Mladík ukončil svůj život skokem z okna v šestém patře. Důvodem byla pravděpodobně nešťastná láska, ovšem neznáme podrobnosti.“
Dívce se podlomila kolena a slzy jí vytryskly z očí ještě mnohem silněji, než kdykoliv během dne. Viděla svoji lásku ležet mrtvou v kaluži krve na betonovém chodníku před domem, kde s ním ještě před několika hodinami stála. „To ne! To není pravda! To není pravda!!“ křičela dívka a její náhle zbudivší se rodiče znepokojivě vystřelili ze svých pohodlných poloh. „Copak je holčičko?“
Nereagovala. Reportér pokračoval: „Mladík v ruce svíral vzkaz na zkrvaveném kousku papíru. Po básni, kterou zřejmě napsal chlapec pro svoji dívku v nedávné minulosti, následuje vzkaz, který napsal těsně před ukončením svého života.

skočíme tam spolu
skočíme tam dolů
svoje ruce propojíme
bolest a strach necítíme
s ptáky poté vedle sebe
poletíme v modré nebe

zlomila jsi moje srdce
přesto tě budu navždy milovat

Bezmocná dívka vstala z podlahy, zadívala se ubrečenýma očima na nic nechápající rodiče, kteří si ji měřili svými vytřeštěnými pohledy, a poté upřela svůj zrak do strany.
Po silném lijáku se obloha odpoledne toho dne rozjasnila a večer bylo poměrně velké dusno. Okno v obývacím pokoji jejich bytu v pátém patře bylo otevřené.

Rozběhla se…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 59 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaunaz Isa 06.09.2008, 11:08:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaunaz Isa ze dne 05.09.2008, 18:30:01

   Je fajn, že svou povídku a svůj styl obhajuješ.
Ale něco z toho, co ti bylo vytýkáno, je bohužel pravda a možná by nebylo špatné kus z toho si vzít.

K tvé odpovědi jsem si připravil pár doplnění:

1.) Jako fracka tě tady nikdo nehodnotí a věř mi, že nikdo z autorů na saspi není nijak vyvolený. Hodnotíme tě jako začínajícího autora a doufáme, že bys rád to, co my (totiž psát líp než dosud).
2.) Obsah mi vadí proto, že je nezajímavý a nudný. Neškodilo by buď k němu něco přidat, nebo pořádně zapracovat na formě (na té v podstatě zapracuj tak jako tak).
3.) Co se mi nezdá na dialozích? Dám ti příklad:

„Proč se zastavuješ?“ divila se dívka.
„Podívej se z okna, asi bude pořádně pršet.“
„To je na nic no, co se dá dělat.“
„To je fakt, tak jdeme.“
„Jsem tak ráda, že tě můžu držet za ruku a být s tebou.“
„Taky tě miluju.“

Podle mého názoru by ses s podobným dialogem dostal tak maximálně na post scénáristy Ordinace... Přímá řeč musí obohacovat text, ale ne takhle. Jsou věci, které lidé neříkají (nebo aspoň většina ne), ty se pak buď slovy jenom naznačují, anebo ještě lépe nějakým způsobem popíší mimo přímou řeč.
Jestli chceš, můžu ti doporučit pár seriálů...

4.) Dnešní mládež je mi ukradená. Vím, jak mluví a co nosí. A taky vím, že nějaká patnáctka by z tvé povídky byla jistě nadšená. Ale tady jsi na literárním serveru. A někteří z nás jsou holt... Trošku náročnější než patnáctky.

Jde v podstatě jenom o to chtít se zlepšit. A taky samozřejmě určit si, pro koho chceš psát.
 ze dne 06.09.2008, 12:31:34  
   Mr.182: Chci psát pro všechny. Souhlasím s tím, že moje povídka má mouchy. Neříkám, že ne. Četl jsem tu pár děl a prozatím nedisponuji tak dobrou slovní zásobou, jako mnozí. Když si ale představím pár dětí, kterým je 16 let a vyznávají Emo, kouří a bůhví co ještě, zkrátka mi do toho mé dialogy sedí. Je mi líto.

PS: radši vydám druhou povídku. Je sice tak trochu "o ničem" (fuj), ale co se dá dělat :)
 Kaunaz Isa 05.09.2008, 18:30:01 Odpovědět 
   Všechno bych ti prominul. Fakt, že začínáš a nutně tak děláš jisté chyby, na něž tě upozornila Ekyelka, dokonce i ten šíleně směšný obsah... Ale větu "Časem to upravím, zatím nebyl čas si to po sobě přečíst." ne. Za tu bych tě nejraději zastřelil. Upřímně, není nic horšího než narychlo něco sepsat, hodit to na net a pak žádat o shovívavost... Možnost známkování napovídá, že tví kolegové mají šanci ohodnotit tvé dílko. A když už něco napíšu (a opravím si to a tak dál), tak si za tím buď stojím a dám to na net, nebo nestojím a nechám si to pro sebe, případně pro pár přátel.

Krom toho, ty rozhovory mezi dvěma hlavními hrdiny... Já vím, že lidé občas říkají strašné kraviny, ale něco, něco se prostě nevyslovuje.

Snad se z toho časem vypíšeš.
 ze dne 06.09.2008, 4:20:08  
   Mr.182: Každý píše tak, jak se mu to hodí. Zdáte se mi všichni až příliš konzervativní. Jestli mne tu chtějí všichni hodnotit jako fracka, který se snaží dostat mezi vyvolené, prosím.
Na obsahu není absolutně nic směšného, podobné případy jsou skutečné všude ve světě. Jestli si myslíte, že ne, je to pouze vaše naivita. Podobní blázni skutečně existují.
Co se dialogů hlavních hrdinů týče, nechápu, co se ti nezdá. Jestli si myslíš, že dnešní mládež snad mluví spisovně a dívky nosí pásy cudnosti, prosím ;-)
Jinak díky za kritiku, iso :)
 Ekyelka 04.09.2008, 21:12:44 Odpovědět 
   Zdravím a vítej na saspi.

Přiznávám, nejspíš jsem zrovna vhodným uvaděčem nováčků na scénu tohoto malého divadélka. No co, pokusím se nebýt příliš chmurná.
Příběh zdá se mi v základní rovině tuctový. Dvě hloupé děti s hysterickými sklony, krutá parodie na Romea a Julii. Slovem "parodie" však nemyslím samotný text nebo jeho myšlené zaměření, spíš celkové vyznění - svět vnímáme skrze vlastní zkušenosti a já prostě podobné chování vnímám převážně jako hysterické, se znaky nevyzrálosti a nezaměstnané mysli.
Vskutku, až na určitá místa, kde bych volila lepší rozdělení textu do odstavců, je zpracování dobré. V rozhovoru mladíka s dívkou občas v téměř knižních proklamacích probleskne pouliční řeč ("To je na nic no, co se dá dělat.“), takhle zvláštní směs jen podtrhuje moje vnímání obou postav jako patetických herců, co své životy přehrávají a nežijí.
Dala bych si také pozor na volbu některých slov a obratů. "Dívka běžela po ulici a slzy jí stříkaly na všechny strany." - vnímáš, jak podivně to zní? Logicky si tento obrat představit dovedu, ale jazykově mi to "nejde přes pysky", navíc tuším, že lidské tělo není schopno vyvinout v okolí očních bulv takový tlak, aby slzy skutečně stříkaly. Já vím, v tomto kontextu je to úsměvné, ale nechci tě nijak shazovat; pouze poukazuji na to, že pokud se nad podobnými místy skutečně zamyslíš, dojde ti, že by to asi chtělo jiné vyjádření.
Poslední věc, která však nemá přímo s textem téměř nic společného, je zmínka o filmu Vrána v perexu. Skutečně ho vnímáš pouze jako depresivní? Není to jednoduchý snímek (potažmo původní komiks), rozhodně ne takto jednovrstvý.

Shrnu to: dobře odvedená práce. Text extrémně nevyčnívá, přesto obsahuje osobité rysy, z nichž by mohly vzniknout zajímavé příběhy. Lepší průměr, dle mého vnímání - ovšem redaktorská známka je jako vždy pouze orientační.
 ze dne 04.09.2008, 22:05:32  
   Mr.182: Pouliční řeč i stříkání slz jsou tam záměrně. Ale to je jedno, napsal jsem to, jak jsem to napsal. Časem to upravím, zatím nebyl čas si to po sobě přečíst.

Nechtěl jsem touto povídkou oslnit svět a rozhodně si nemyslím, že se může rovnat kvalitám vrány. Film na mne prostě jen dýchnul svoji sílu a zapůsobila na mě pochmurná (ne tedy depresivní) atmosféra. Přijímám tvrzení, že jde o tuctový námět. Netvrdím přeci opak.

Povídku jsem napsal za pár minut jen tak, jak mne napadla, poněvadž se mi chtělo (jak by řekl Franta Straka). S psaním teprve začínám, takže prosím, buďte shovívaví. Děkuji předem za veškeré reakce. Teď se omlouvám, ale jdu psát něco dalšího :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Průvodčí
Dramagedon
EXPIRACE - Fáze...
Danny Jé
Druhý život
Daisy
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr