|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303484 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Altam: Kapitola IV (první část) ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Altam
| První část čtvrté kapitoly fantasy příběhu Altam |
| |
|
|
Jakmile Gronor zaslechl to jméno, usmál se a byl viditelně potěšen.
„Dobrá, doveď nás tam. Možná bychom se ti ale mohli představit, než vyrazíme.“
„Myslím, že to ani nebude nutné, znám vás, mistře Gronore. Znám i prince Aramese, jen ten chlapec je mi neznámý.“
„Wilof.“
„Je to můj učedník.“
„Á, budoucí Ellai. Dobrá, nasedněte na koně a následujte mě.“
Zabíječ je vedl trochu hlouběji do lesa, kde byl uvázán krásný černý kůň s lesklou hřívou. K jeho sedlu bylo připevněné další zabíječovo vybavení, nejnápadnější byl dlouhý luk, dva toulce se šípy a lehká kuše.
Znovu vyšli z lesa, Marcial nasedl a pomalu se rozjeli na sever.
„Potkal jsem dvě podobné skupinky jedoucí vaším směrem od Irqelly. Vypadá to, že už vás hledají po celém Orionu. Cesta do vnitrozemí by byla sebevražda.“
„Kdo je Hadesar?“ vypálil po něm Wilof otázku, kterou už měl delší dobu na jazyku.
„Je to vůdce orionských rebelů. Dokud ale nedorazíme k horám, nemohu vám prozradit, kde je najdete. To snad chápete.“
„Samozřejmě,“ odvětil s klidem Gronor.
„Co jako zabíječ děláte?“
„Máš spoustu otázek, mladíku. Ale dobrá, na tuhle ti ještě odpovím. Jsem vlastně žoldák. Za zlato lovím a zabíjím monstra.
Neptej se jaká, je jich opravdu hodně. Většinou žijí stranou od obydlených míst, ale někdy dostanou hlad a vyrazí na lov. A tehdy začíná moje práce. Nesmí nikoho zabít. A když ano, nesmí zůstat naživu.“
„Zajímavá práce,“ poznamenal Arames.
Až do večera putovali po rovině. Jakmile padla tma, odbočili do blízkého lesa a utábořili se. Tentokrát se vydal na lov Marcial a trojice si sedla kolem právě rozdělaného ohně.
„Čas na další trénink.“
„Zase?“ zaúpěl Wilof.
„Samozřejmě. Pozoroval jsem tě v boji a ten trénink potřebuješ jako sůl.“
„Tys měl čas pozorovat ho v boji? Vždyť jsi bojoval s tím ještěranem!“
„Pche! Vždyť to byl skoro amatér! Toho bys porazil i ty. Ale dost řečí. Do práce!“
Sebrali tedy své cvičné meče, které si Gronor nechal u sebe a znovu začal boj.
Z něj si Wilof odnesl několik nových modřin a odřenin, ale Arames jich konečně také pár získal. Mezitím se už vrátil Marcial se třemi králíky a chvíli jejich boj sledoval, zatímco pekl svůj úlovek na ohni.
Když si Wilof s Aramesem dali přestávku na jídlo a svalili se do trávy, sedl si zabíječ vedle Wilofa.
„Soustřeď se víc na pohyb. Práce nohou je skoro stejně důležitá jako ovládání zbraně. Ale všechno se časem naučíš, máš talent. A hlavně, až budeš mít svého lughu, budou se tvé schopnosti zlepšovat mnohem rychleji.“
„Jak vy víte, co je lugha?“
„Můj bratr byl rytíř Ellai. Zůstal s jejich velmistrem v chrámu a bránil ho až do své smrti. Já tam byl také. Na poslední chvíli jsem odnesl jeho tělo, když jsem letmo zahlédl Temného lorda. Jen taktak jsem tehdy unikl.“
„Takže ho zabil Mordraneth.“
„Koho?“
„Mého otce.“
„Tvůj otec byl rytíř Ellai?“
„Jeho otec byl velmistr.“
„Tak to potom chápu, že se chceš i v této době stát rytířem. No nic, řekl bych, že byste mohli znovu začít trénovat.“
Wilof neochotně vstal z měkké trávy a pozvedl klacek.
Pomalu se krajina kolem nich měnila z lesů a polí na roviny a pahorkatiny. Trávy ubývalo, nahrazovaly ji kameny a hlína. Před sebou začínali pomalu rozeznávat vysoké hory a Wilof si všiml, že asi dvě míle na východ od nich leží silnice vedoucí k horám.
„Co je to za silnici?“
„Vede z Irqelly do Eltirských hor, kde se v údolí Amileb těží orionská ruda. Ta se převáží po téhle silnici do města a do přístavu. Také tudy často jezdí konvoje zajatců. Marciale, neměli bychom se od ní trochu vzdálit?“
„Pozdě. Už si nás všimli.“
Od silnice se k nim blížila asi třicítka Saharťanů na černých koních doprovázená dvěma ještěrany.
„Jeďte k horám rovnoběžně se silnicí. Až dojedete do lesa, hledejte vodopád. Tam už si vás najdou. Já zůstanu a zdržím je.“
„To nemůžeš udělat! Zabijí tě!“ vykřikl Wilof, který už začal brát zabíječe jako dobrého přítele.
„Má pravdu, Wilofe. Na pláni by nás snadno dostihli. Je to nejlepší řešení. A nezapomeň, že je to zabíječ.“
„Jeďte už!“
Marcial sesedl z koně a odepnul ze sedla luk. Rychle vystřelil čtyři šípy, po dvou na každého jezdeckého ještěra. Jakmile ještěři klopýtli a ještěrani z nich sletěli na tvrdou zem, začal Marcial pálit po Saharťanech.
Pár jich ještě sestřelil, než se k němu dostali příliš blízko. A stále jich bylo přes dvacet! Jeden člověk to nemohl zvládnout! Ale on nebyl člověk. Byl zabíječ. Na podobné situace byl cvičen už od mládí.
Položil ruku na dlouhý jílec na zádech.
Zabíječský meč. Dlouhá, úzká čepel. Jako vzor jí sloužili mistrovské zbraně sahartských šermířů a shanských samurajů. Katana. Vlastnoručně vykovaná. Jedna ze zabíječských zkoušek. Ještě nikdy ho nezklamal. Mohl jen doufat, že ho nezklame ani dnes.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
