obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915205 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388991 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kapitola 2. -Škola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Poslední- Hledání rodiny
 autor Lenka Lipertová publikováno: 15.09.2008, 20:34  
Moc Vám děkuji za komentáře.... Nevím, jestli Tady si to mohu nějak opravit, ale ve svém wordu si to opravím. Zde je druhý díl.... Pořád je to nuda, ještě jsem teprve na začátku....
 

,,To znamená, že jsi vlkodlak.“ To mi došlo, nejsem blbá…
,,Co? Jste se pomátl ne?“ ale těžko se tomu věří. Zastavil u krajnice, otočil se ke mě a chytil mě za ramena.
,,Poslouchej. Ty jsi poslední tvého druhu. Máš tu spoustu nepřátel. Hlavně upíři - ti jsou největší nepřátelé! Upíři se teď rozdělili a ti hodní ti mohou pomoci, ale proti bludičkám a vílám budeš bojovat sama.“
,,To je nějakej vtip?“
,,Lilian, věř mi!“
,,Já jsem Lenka!“
,,Máš spoustu jmen, ale to teď není důležité! Důležité je, abys mi uvěřila!“ no to je super. On tu do mě hustí, že jsem nějakej vlkodlak a chce abych mu věřila? Copak tenhle den může bejt ještě horší?
,,Jak vám můžu věřit?“
,,To je právě to,“ pustil mě a zhroutil se do sedadla. ,,budeš si muset sundat ten amulet!“
,,A není to nebezpečné?“ pozvedla jsem jedno obočí.
,,To určitě je, ale napadá tě něco jiného?“
,,Ne,“ kývl, nastartoval a zajel do lesa. Vystoupili jsme z auta a já se zhluboka nadechla a sundala amulet a podala mu ho. To co se pak dělo, fakt neumim popsat. Jenom vím, že se mi nehty změnily v drápy, narostly mi uši (dost divnej pocit), změnil se mi zrak a vyrostly mi špičáky. Ano, tenhle den mohl bejt ještě horší… Co bude teď? Přistane u nás UFO?
,,Vnímáš mě?“ chtěla jsem mu odpovědět, ale nedokázala jsem to. Sen-sei rychle přiběhl a nandal mi amulet. Přísahala bych, že amuletu zasvítili oči a já ty svoje zavřela. Otevřela jsem je, a byla jsem normální, jen trochu unavená.
,,Myslím, že už vám věřím sen-sei.“ Fakt jsem to řekla? Usmál se, podepřel mě, odvedl do auta a vyjeli jsme.
,,Jen klid, když budeme cvičit, naučíš se to ovládat.“
,,Kam jedeme?“
,,Na letiště. Poletíme do Japonska. Musíš se naučit několik triků. Japonsky umíš, ne?“
,,No tím si nejsem jistá.“ Usmál se.
,,Ale já ano. Toho draka také nemáš pro nic, za nic. Takže to umíš.“ Tu poslední větu řekl Japonsky a já mu rozuměla!. Fakt zvláštní.
,,Vy máte rád Japonsko, že?“ usmál se.
,,Já miluji Japonsko.“
,,Proč se o mě staráte právě vy, sen-sei?“
,,Když jsem zjistil, že jsi poslední, vystopoval jsem tě.“
,,Ale proč?“
,,Už jsem ti to říkal. Byla jsi před určena k tomu, aby jsi nastolila mír mezi jednotlivými druhy, a aby jsi ochránila lidi. Jen na upíry si teď musíš dávat pozor.“
,,Proč?“ povzdechl si.
,,Rozdělili se na dvě skupiny: dobro a zlo. Musíš zničit ty zlé!“
,,Sen-sei, co se stane, když se zamiluji do upíra?“
,,No kdyby byl zlý, tak to nedoporučuji, musíš ho zabít. A kdyby byl hodný, tak asi nic.“
,,A kdybych s ním měla dítě?“
,,Pak by to byl kříženec, nebo jednotlivý druh. Nic hrozného, jen ho dobře vychovat.“ přikývla jsem a mlčky jsme dojeli na letiště.
,,Letí nám to asi za deset minut. Jestli sis zabalila nějakou muziku vyndej si ji.“
,,Sen-sei, já jsem ještě nikdy neletěla letadlem.“
,,To zvládneš, uvidíš!“ vytáhla jsem svoje CD-čka a čekali jsme. No dobře, svůj první let jsem nějak prospala. Letěli jsme první třídou. To je jediné, co vím. Jen jsem si sedla, usínala jsem. Vystoupili jsme na letišti, kde byli samí Japonci. Připadali mi hrozně roztomilí.
,,Kam teď?“ zeptala jsem se, sen-sei byl překvapen, že jsem promluvila jako první! Usmál se.
,,Měním tě. Teď půjdeme do tvé školy, tě ubytovat. V té škole jsem se učil i já.“
,,Páni, ta teda musí být stará!“ měnil mě.
,,Nebuď drzá!“ řekl, ale smál se. Najednou přestal, jakoby si něco uvědomil a podíval se na mě.
,,Proč se vůbec nesměješ?“
,,Jak to můžete vědět? Znáte mě teprve první den.“
,,Ani na jedné fotce se neusmíváš a spolužáci, že ses od čtvrté třídy neusmála, proč?“
,,Nemám proč se usmívat.“
,,Nemáš? Copak jsi nikdy nezažila nějakou šťastnou chvíli?“
,,Tam, kde jsem bydlela? Myslíte to vážně?“ zarazilo ho to.
,,Po pravdě, myslel jsem si, že tam budeš šťastná! Myslel jsem si, že tak vyjímečná osoba bude mít šťastné dětství!“
,,Promiňte ,sen-sei, ale spletl jste se.“ Nasedli jsme do taxíku a sen-sei řekl nějakou adresu. Nemluvila jsem. Taxikář nás vyhodil u nějaké staré budovy-u školy.
,,Tak tady to je.“ řekl sen-sei pyšně. Dovedl mě ke vchodu a zazvonil na dost starý zvonek. Přišel nám otevřít muž v červeném kimonu. Začal mluvit Japonsky a říkal, že nás vítá a co potřebujeme.
,,Psal jsem vám dopis. Chtěl bych ji přihlásit do učení.“
,,Dobrá, pan Telsman, že?“
,,Ano.“
,,Dostali jsme váš dopis, pojďte dál.“ Než jsme vstoupili, muž si mě chvíli prohlížel a pak jeho pohled skončil na hrudníku. V tu chvíli mě napadlo, že to bude fakt super škola, když se mi dívá na prsa a pak mi to došlo. Můj vlčí amulet jsem měla přesně mezi ňadry. Hned, jak jsem na amulet položila ruku, podíval se na mě. Mračila jsem se.
,,Prosím, omluvte mne Poslední!“ uklonil se pustil nás dovnitř.
,,Schovej, ten amulet,“ špitl na mě sen-sei a já ho dala pod triko. Muž nás vedl chodbami. Myslela jsem si, že se budou všichni učit, ale chodby byly plné lidí - teenargů. Dívali se na mě a já si všimla, že nejsem jediná bez šikmých očí, ale pochybovala jsem, že tu bude nějaký Čech. Zastavili jsme u nějakých dveří! Muž je otevřel a sen-sei mi tam dal kufr. Můj pokoj! Super! Internát! Jsem fakt nadšená! Úzkostlivě jsem se podívala na sen-sei a ten se jen povzbudivě usmál. Poté mi muž dal klíč a vedl nás do mé třídy. Dostala jsem učebnice a batoh. Vstoupili jsme do třídy a já od paní učitelky dostala rozvrh hodin. Postavili mě na stupínek: ,,Tak děti, tohle je vaše nová spolužačka,“ podívala se na sen-sei a ten jí něco pošeptal. ,,Lilian Hadginsová.“ podívala jsem se na ně a zvedla jedno obočí. Fakt český jméno!
,,Tak Lilian, posaď se dozadu, vedle Nicolase.“ Zamával na mě nějaký kluk. Poté jsem se rozhlédla po třídě. Víc jak polovina holek by mě nejradši zabila pohledem. Nechápu proč, s mým ksichtem by o mě asi sotva stál. Udělala jsem na sen-sei posunek, aby ke mě přišel. Ochotně to udělal.
,,Sen-sei, když tady budu bydlet, kde budete vy?“
,,Já tu budu učit, takže se někdy uvidíme, neboj,“ řekl a odešel. Já si sedla do lavice. Všichni učitelé tu měli kimono a žáci uniformy, do které mě také oblékli. Byla to bílá halenka, šedá skládaná sukně a sako. Náš učitel měl kimono modré.
,,Tak, Lilian, pojď k tabuli, máme matematiku a vypočítáš tenhle příklad.“ V pohodě jsem vstala a vzala si křídu. Matika mě vždycky bavila. Někdo po mě zezadu hodil papírovou kouli a já se otočila. Kluk v prostřední řadě na mě ukazoval, ať ji rozbalím. Byl tam vzkaz: ,Ahoj, jsem Luke a tady máš, jak to vypočítat.' Podívala jsem se na učitele. Ten něco hledal v šuplíkách. kouli jsem položila na stůl a obratně jsem si půjčila tužku a napsala mu: ,,Díky, Luku, ale já to vypočítat umím!" a hodila ho po něm. Pak jsem vzala křídu a začala to počítat.
,,Výborně. Takže matematiku zvládáte, slečno Hadginsová!"
,,Prosím, říkejte mi slečna Lilian." přikývl a já si odešla sednout. Podívala jsem se na toho kluka. Neměl šikmé oči a usmál se na mě. Podal mi vzkaz: ,Ahoj, já jsem Nicolas a jsem z Anglie. Pěkně jsi přechytračila Luka!' odepsala jsem: ,Ahoj, dík za uznání! já jsem z České Republiky, asi si o ní neslyšel!'
,Ale slyšel. Proč si tady?'
,Ale budu tu hubnout bojovím uměním!' zasmál se a čekal, že se aspoň usměju, jenže já se za svůj úsměv styděla.
,Proč si tady ty?'
,Kvůli rodině. Moc se mi o tom nechce bavit. Proč se neusmíváš?'
,Moc se mi o tom nechce bavit.' zazvonilo.
,,Chceš doprovodit do třídy?" zeptal se.
,,Byla bych moc ráda. Snad mě holky nesežerou."
,,Ty nechceš kamarádku?"
,,Já si s holkama moc nerozumím."
,,Aha. Ty radši kluky, co?"
,,No radši kámoše než kámošky."
,,Proč?"
,,Z více důvodů."
,,Jakých? Tady doprava."
,,Nudí mě, jak se pořád hádají a nemám se s nimi o čem bavit."
,,Kdo je ten muž, co tě sem přivedl?"
,,David Telsman - můj sen-sei."
,,Páni! Ty máš svého vlastního sen-sei?! To jsi asi důležitá!?"
,,Jen jsem narazila na chlapa, co miluje Japonsko."
,,Narazila?"
,,Je to můj poručník. Budeme spolu hledat mou rodinu."
,,Aha. Tady to je."
,,Sedím zase s tebou, nebo někde jinde?"
,,I když měníme třídy, místa ne."
,,Fajn."
,,Lilian!" otočila jsem se.
,,Sen-sei!"
,,Nedal jsem ti žákovskou. Tady máš a po škole na mě počkej před učebnou, ano?" přikývla jsem a vzala si žákovskou. S Nicolasem jsem se vydala na konec třídy. Opět jsme seděli úplně vzadu u okna.
,,Chceš sedět u okna?" pokrčila jsem rameny a sedla si k oknu. Najednou jsem uslyšela, jak si o nás povídají dvě blondýny asi o tři lavice před námi:
,,Jak se může zajímat právě o ní! Vždyť je tlustá a hnusná!" podívala jsem se na něj. Taky to slyšel a podíval se na mě.
,,Mají pravdu. Proč se se mnou bavíš?"
,,Nevím. Jsi...jiná, než ostatní. Cítím to." chvíli jsem se na něj dívala a pak mi jeden koutek vyletěl nahoru.
,,Usmála ses! Já to viděl!"
,,No, jestli to považuješ za úsměv..." podívala jsem se zase na blondýnky. Koukaly na mě a jedna uhnula pohledem. Ta druhá se mnou chvíli bojovala, ale pak uhnula pohledem taky. No, tak školu jsem zvládla.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lotty 24.01.2010, 16:17:51 Odpovědět 
   Pěkný příběh. Přečteno jedním dechem.
Říkám si, že se pytel s vlkodlaky nějak roztrhl a všude je jich plno ;)
Na chyby v textu upozorňovala již Adrastea. Pokračuj ve psaní, těším se na další příspěvky.
 Lenka Lipertová 27.10.2008, 10:15:06 Odpovědět 
   Děkuji ti za Tvé připomínky, opravdu mi moc pomáhají. Troufám si říci, že na konci této 1. knihy si chyby hlídám už lépe. Ze začátkem nemám problém jen tady, ale i v mých ostatních povídkách. Prostředek, jak mi milostivě oznámila má profesorka českého jazyka, je lepší, konec nejlepší. pochybuji, že na tom bude něco pravdy, ale uvidíme, jak se to bude líbit Vám:) Mnohokrát děkuji za komentář.
 Adrastea 15.09.2008, 20:34:25 Odpovědět 
   Ne každý začátek musí být zákonitě nudný. Záleží pouze na vynalézavosti autora. Ty ses s tím rozjezdem vypořádala prostě tak, že jsi celý děj uspěchala, což není zrovna nejlepší. Kloužeš jen tak po povrchu, chybí tomu nějaká atmosféra, emoce. Při psaní si zkus rozmýšlet, co je pro příběh opravdu podstatné a co už jsou zbytečnosti, tak se vyhneš popisování nudných a nepotřebných detailů.
Mimo jiné bych se taky přimlouvala za rafinovanější zápletku (narážím na to černobílé rozdělení dobra a zla).
Dále si hlídej gramatiku. Hodně chyb a překlepů vychytáš pečlivými kontrolami. Též pomůže, když po dopsání text někam na čas schováš a vrátíš se k němu až s čistou hlavou. Většina nedostatků pak sama vypluje na povrch.
Jak jsem si všimla, estel pod Tvým minulým dílkem upozoňovala na chyby v psaní přímé řeči. Pročti si její komentář ještě jednou a pozorněji a určitě se koukni do zdejších Článků. Najdeš tam užitečné povídání o některých gramatických jevech.
Tak. Je toho požehnaně, ale nezoufej, většinu nedostatků vychytáš časem, až se řádně rozepíšeš. Stačí opravdu chtít.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Labutí píseň
Amatérka
Hypotéka
Lord Mordvig
25.7.2013
Betwithell
obr
obr obr obr
obr

Ve znamení kordu III
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr