» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2140980

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303484 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Zloděj cukru ::

Příspěvek je součásti workshopu: Dům

Alyssa	publikováno: 06.09.2008, 9:39

Příspěvek do ws, no, snad to ještě někdo stihne i přečíst.

P.S.: Troufám si říct, že nejsem moc velký gramatický barbar, ale s čím bojuju a prohrávám, jsou čárky. Hlašte mi prosím interpunkční chyby, budu vám vděčná! Díky! :o)


	Dům byl svého druhu brontosaurus. Zůstal sám zastrčený na konci ulice, když před pár lety ostatní činžáky strhli a postavili místo nich moderní prosklené krabice. I většina jeho obyvatel ho opustila, až zůstali pouze dva nájemníci – pan Grump v tmavém bytě v prvním patře a Erasmus Fogg ve světlejším pokoji o poschodí výš – oba zhruba stejně staří jako dům sám, a také stejně nepřizpůsobiví okolnímu světu. Žili tak všichni tři – dům a dva lidé – tak dlouho, že se občas, mimoděk, začali sobě navzájem podobat. Tak například staré schody skřípaly zrovna tak, jako kolena Erasma Fogga, a okenice za větrných nocí povrzávaly právě tak, jako umělý kyčelní kloub pana Grumpa. V jiných ohledech byli ovšem pan Grump a Erasmus Fogg odlišní jako noc a den. Nosil-li kupříkladu pan Grump vždy střízlivé obleky v tmavých barvách, Erasmus Fogg (který o sobě nikdy nepřemýšlel jako o panu Foggovi) vycházel z domu ve veselých, křiklavě zbarvených kostkovaných košilích a plátěných kalhotách bez pásku, a někdy dokonce v těch ohavných montérkách, co jim mladí říkají džínsy. Chodil-li pan Grump odměřeným krátkým krokem za pomoci elegantní vycházkové hole, rázoval si to pan Fogg dlouhými kroky, s hlavou zdviženou a pažemi rozkomíhanými až k ramenům. Také se ohlížel po hezkých mladých slečnách a díval se jim na nohy, a kouřil cigarety na tři čtyři šluky, zatímco pan Grump cizí dívky zásadně neokukoval, kouření nesnášel a jen občas si v oblíbené kavárně dopřál kvalitní doutník. Ti dva byli prostě upečeni ze zcela jiných těst, a nebylo proto divu, že spolu po celá léta vzájemného soužití prohodili sotva víc, než vzájemný odměřený pozdrav, a za zády po sobě vrhali nevrlé pohledy. Domu se to pranic nelíbilo, a dával svůj nesouhlas důrazně najevo věčně ucpanými trubkami s odpadem a svévolným vypínáním přívodu teplé vody. Nebylo mu to ovšem nic platné, staří pánové vedli své žabomyší války dál. Dokud ovšem nepřišla ta záležitost s cukrem. "Mravenci," prohlásil pan Grump přesvědčeně. "Musí v tom být mravenci." Vzdychl a nabral si z cukřenky, ve které toho bylo od včerejška zase o něco míň, plnou lžičku a vyklepl ji do hrnku kávy. "Také by to ovšem mohly být myši," namítl Erasmus Fogg, přidal do svého čaje lžičky rovnou dvě a přilil plnotučné mléko. Pan Grump nevrle přikývl, jako že tuto variantu – ač neochotně – uznal za možnou. Seděli v pečlivě uklizené kuchyňce pana Grumpa a popíjeli své oblíbené nápoje z křehkých hrníčků z bílého porcelánu. Erasmus s tím měl, nutno přiznat, značné problémy. Hrnek byl maličký a téměř průsvitný, v rukou pálil a nedal se ani pořádně chytit. Erasmus zoufale toužil po svém solidním půllitrovém pucláku s roztomilou kytičkou a pořádným uchem. Bylo mu ovšem jasné, že by bylo vrcholně nezdvořilé odběhnout si pro vlastní hrnek, když po tolika letech dosáhli s panem Grumpem jakéhosi příměří. Byl to opatrný klid zbraní, přestávka v zákopovém boji, ke které byli oba veteráni donuceni útokem společného, neznámého nepřítele. V domě se totiž záhadně ztrácel cukr. Po kostkách, po lžičkách, po krystalech. Nadpis v pomyslném palubním deníku o čtrnáct dní později by mohl znít "situace nezměněna". Pastičky na myši byly nastraženy v každém koutě a pan Grump chodil po domě s krvelačným výrazem na tváři a biolitem v ruce. Nic však nepomáhalo. Cukr mizel dál. Něco se však přeci změnilo, byť by se oba pánové raději zahrabali šest stop pod zem a zatížili kusem mramoru, než by to přiznali. Z jejich pozdravů na chodbě postupně mizela odtažitost, která vyvrcholila nakonec téměř přátelsky nadšenou scénou, kdy Erasmus Fogg objevil v jedné ze svých pastí chycenou myš. Bohužel to byla, jak si oba pánové museli kriticky přiznat, myš velmi hubená. Těžko tedy mohla být právě ona pachatelkou oné tak chronické sladké krádeže. Přestože neúspěch mohl být důvodem k opětovnému úpadku do deprese, pánové se necítili nijak poraženecky. Po pravdě řečeno, ani jeden z nich se už po dlouhou dobu necítil tak dobře. Pan Grump příštího rána vyšel na svou ranní vycházku bez kravaty a dokonce si rozepnul horní knoflík košile. Erasmus Fogg se zase ve své ložnici s vervou pustil do odstraňování plísně, na kterou do té doby jenom bezmyšlenkovitě zírával z postele ráno po probuzení. Dům pod ráznými tahy rejžáku omočeného v savu jen spokojeně vrněl roletami. Odpoledne zazvonil pan Grump u svého spolubydlícího. Pár minut si cosi povídali ve dveřích a o chvíli později už mizeli na konci ulice, směrem k muzeu. Pan Grump kroky natahoval, Erasmus Fogg zkracoval, a docela jim to šlo. Dům si spokojeně protáhl střešní tašky a sfoukal prach z okapů. Dle jeho názoru byli tihle malí lidičkové docela roztomilí, i když občas trochu směšní. "Občas je jeden musí prostě trochu pošťouchnout, aby se začali chovat rozumně," pomyslel si, natáhl se jednou vlhkou stěnou do kuchyně pan Grumpa a sebral z kuchyňské linky trošku rozsypaného cukru.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 28		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 55		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Black Cherie	16.09.2008, 13:49:04

Psát další komentáře snad ani nemá smysl, ostatní to řekli za mě. V dnešním ponurém dnu musím říct, že je tvé dílko opravdu pohlazením po duši. Čárky jsou věčným problémem. Málokdo z nás, si je všemi stopro jistý :-)

Leontius	14.09.2008, 21:04:48

Příspěvek se mi líbil, ačkoliv nedosáhnul limitu zadaného ve workshopu. Na druhou stranu: nedovedu si představit, že bys příspěvek natahoval. Ztratil by většinu kouzla a té prosté jednoduchusti. I pointa je taková klasická a od poloviny textu i odhadnutelná. Dům zde hraje nezanedbatelnou roli, což je při porovnání se zbytkem ocenitelné. Dávám za jedna....

endless	11.09.2008, 8:15:33

Koment píšu z kavárny, neb jsem dočasně bez netu, takže ke své lítosti budu stručná. Snad se mi podaří vystihnout podstatné. Společný nepřítel zkrátka sbližuje... ne vždy bývají výsledky spiknutí takto jemně úsměvné, ale to už je jiná věc. Povídka pěkná, čistě a dobře napsaná. Dala by se pojmout i jako určitý symbol vnitřního smíření - co když totiž pan Grum a pan Fogg byli dvěma stránkami té samé osoby? V tom případě by se mi líbila možná ještě víc ,-D

taira	09.09.2008, 12:39:16

joj! povídka je to vpravdě roztomilá a pointa ještě roztomilejší, což musí být přičteno za plus charakteristiky fungují, dům je doopravdy aktérem... mohlo to být delší...? Nemyslím si. Je to krásně vybroušeno, vystavěno - nádherný domeček z karet. Člověk nepotřebuje vědět a číst víc - spíš mám obavu, že s dalšími stránkami by se mohlo přetížit kouzlo příběhu, atmosféra by vyprchala a vše, co ho dělá jediněčným zmizelo do zapomnění. A to by bylo škoda.


ze dne 09.09.2008, 14:29:49
Alyssa: Děkuji, taky myslím. :o)

Matylda Kratinová	07.09.2008, 18:54:45

Ahoj ahoj, takže do práce: - dílko je krátké, jasné, přehledné, styl popisu je věcí názoru... někdo má rád klasickou charakteristiku, někdo dějovou, někdo to různě míchá... prostý popis mi v této povídce nevadí, je tu prostě málo místa a rozehrávat charaktery pomocí jejich skutků, to by snad chtělo udělat z těch situací něco jako anekdoty... - dva pánové - oni se prostě ze začátku museli nesnášet, jinak by je dům nemohl sblížit a čtenáři by přišli o tuhle povídku - motivem domu, který aktivně žije a ovlivňuje své obyvatele, už jsem se v myšlenkách zaobírala... koneckonců, existují určitá fakta, která naznačují, že dutý prostor, tedy i dům, si může "pamatovat" některé události, které se v něm staly... což s oblibou využívají tvůrci hororů. Ale tenhle dům je mile poťouchlý. - no, měli jsme tu tři aktéry (pokud pominu nebohé myši a mravence), gramatiku tu za mě už vybrali jiní... takže přeju hezký den a psaní zdar!


ze dne 09.09.2008, 14:30:44
Alyssa: Děkuji...na horory já moc nejsem, takže tak. :o)

Tuax	07.09.2008, 16:32:36

Že by, poslední účástnící se dílko tohoto WSka? Ono, říká se, nejlepší se nechává na konec, tak kdo ví :) Každopádně příspěvek je to čtivý a pěkně zpracovaný. Dům sám o sobě, silnou bytostí, ne věcí. V podstatě štěstí, že je založením moudrý dobrák, jinak by nejspíše nepřežil své bývalé okolní sousedy (dřívější domy). To, že za mizení cukru může dům a ne nějací přirození lupiči, tedy aspoň mě bylo jasné od momentu, kdy se projevilo jeho trápení ohledně dvou lidiček, kteří v jeho útrobách žijí. Líbily se mi některé obraty a projevy, třeba spokojené vrnění roletami. :) Co se týká dvou mužů, tak byla vidět určitá snaha ukázat jejich kontrast stylem popisným, místo dějovým. Což zrovna mě moc netáhne, raději poznávám postavy z jejich činů a slov, než z toho , že si přečtu nějaký hrubý přehled o nich. Nakonec mi přišlo, že když už vystupovali v příběhu, tak se příliš drželi toho , přehledu, než aby doopravdy byli sami sebou. Atmosféra a dějová linie příběhu i vyprávění se mi, ale líbily. Přijde mi to takové prostší oproti jiným příspěvkům, ale zase to aspoň rošiřuje spektrum a čtenáři si mohou vybrat dle svého vkusu. Lišák Tuax


ze dne 09.09.2008, 14:31:39
Alyssa: Děkuji...tak nakonec předposlední příspěvek, zdá se. :o)

Ada	07.09.2008, 12:06:36

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 07.09.2008, 0:13:48* No, aby nedošlo k nepochopení, ne že by mě nebavilo číst nové příspěvky, akorát to komentování už není tak akurátní jako na začátku... :-) Ten brachiosaurus byl vtip, bylo by dost nesmyslné cpát do povídky, která je jinak srozumitelná širokým vrstvám, slovo, o kterém by neměla většina jasnou představu, co znamená (resp.koho znamená)...mně prostě ten "brontosaurus" nesedí právě kvůli tomu "rozpoužívání" - mládežnické hnutí, hudební skupina, skautské oddíly, časopis... Navíc to byl v.s. tupý býložravec. :-) Mně by seděl ten dino lépe, ale je to jen můj názor. Hezký den

Irena Mayer	07.09.2008, 0:42:42

Mně se naopak moc líbí "sfoukal prach" - vyjadřuje to určitý děj, který trvá... asi měl těch okapů hodně. Kočka si taky nevyčistí kožíšek jedním olíznutím :) Brontosaura chápu jako symbol, ne něco konkrétního, prostě něco jako fosilie. Kdybys použila "dinosaurus" nebo nedejbože "brachiosaurus", bylo by to směšné.


ze dne 07.09.2008, 10:09:00
Alyssa: Ano, tak to bylo myšleno, přesně. :o) Dinosaurus by klidně šel, chudáka brachiosaura bych tam radši necpala. :o)

Ada	07.09.2008, 0:13:48

Ahoj, když všem, tak stejně, ale baví mě to čím dál, tím méně :-) - povídka asi fakt krátká, ačkoliv já v tom mám už dost zmatek - pointa i dům jsou ale přítomny takovou měrou, že by snad mohly dohnat těch 0,3 NS - chyby v interpunkci máš slíbeny od I.M. do vzkazníku, takže nebudu nosit dříví do lesa - brontosaurus neexistuje - byla nalezena kostra, zvíře , kterému patřila pojmenováno "brontosaurus", jenomže se za pár let ukázalo, že je kostra identická s kostrou již pojmenovaného zvířete, a to apatosaura, takže označení "brontosaurus" zrušeno...pokud jsi chtěla vyjádřit stáří, pak by šel termín "dinosaurus", pokud výšku domu, pak asi "brachiosaurus" - mně by lépe znělo "...a sfoukl prach z okapů" Ale jinak se mi námět, způsob psaní i poselství líbilo. Nejvíc to srovnávání kroků, kéž by se všem dařilo srovnat si kroky... Hezký den


ze dne 07.09.2008, 10:07:12
Alyssa: Tak to věřím, že už tě to nebaví. Ale neboj, dneska už to snad skončí. :o) Ad brontosaurus - já vím, že je to správně apatosaurus, ale brontosaurus se podle mě běžně používá jako pojem (viz kapela brontosauři nebo hnutí brontosaurus), takže si myslím, že jako metafora je to tady funkční. Dinosaurus by šel použít taky, brachiosaurus by byl asi divnej. :o)

Irena Mayer	06.09.2008, 23:01:24

Já se účastním, takže do toho: Zadání je splněno, až na délku textu (pouze 2,7 NS má toto dílko). Je to škoda, protože jinak je to úžasně napsané, příběh skvělý, dům v akci a pointa výtečná. Nechápu, proč si ty 3 NS nenapsala, myslím, že by tomu neuškodilo mírné rozkošacení :) Chyby v interpunkci tam jsou, jak ses obávala (pošlu ti opravu ve vzkazech). Ale moc mě těší, že gramatické chyby, překlepy a další nešvary, kterých je na saspi hafo, se tomuto textíku vyhly. Že by skřítci spali? :) Jinak k tomu těžko něco povídat, je to vážně dobrý!


ze dne 07.09.2008, 10:03:27
Alyssa: Děkuji. :o) S tím rozsahem máš pravdu, je to moje chyba, zapomněla jsem si to na konci zkontrolovat. Moc děkuji za mail s opravami! :o)

Mitochondrie	06.09.2008, 22:42:33

neúčastním se, a tak může být můj komentář krátký, uf uf a ten komentář je tohle - Výborný!


ze dne 07.09.2008, 9:53:17
Alyssa: Děkují. :o)

Axis	06.09.2008, 17:21:49

Ahoj, já jsem nenašel čas, abych svůj příspěvek do WS stvořil, ale to mi nebrání přečíst příspěvky ostatních... Tenhle je moc pěkný, vážně. Já bych to přirovnal k takové bravurní kresbičce uhlem. Žádné velké plátno, žádné vrstvy barev, jen jednoduchá skica, která přesně zachycuje model. Vše je kde má být, ani jedna zbytečná čára navíc. (v tom jsou asi takové skicy, tedy krátké povídky, těžké) Má to moc pěknou atmosféru a moc pěkný jazyk. Napadá mě, že byste si možná rozuměli s Edvinem. Jak budu moct, kouknu i na další tvé věci.


ze dne 07.09.2008, 9:53:02
Alyssa: Děkuji mnohokrát za pochvalu a za uložení profilu. Ať se ti u mě líbí! :o)

VanillaSky	06.09.2008, 12:45:21

Chybám sa ja radšej vyhnem, teda hlavne čiarkam :) . Príbeh je pekný. Ktovie aké by to bolo keby sa dalo s domami porozprávať. Co by si o svojich majiteloch mysleli :) .


ze dne 07.09.2008, 9:52:07
Alyssa: Děkuji za návštěvu a komentář. :o)

Šíma	06.09.2008, 11:53:15

Dílko je to milé s určitým důrazem na detail (viz popis postav a jejich "chování"). Nejsme všichni ze stejného těsta, jen máme jiné emoce a postoje? ;-) Dům zde hraje docela důležitou roli a co více, je také pěkným rošťákem, který oběma lidským postavám pěkně znepříjemňuje, nebo okořeňuje jejich každodenní život. Celé pojetí vypadá na takovou pohádku, která je však milá a svým způsobem i "něžná" a nenásilná! Co se týče našich dvou pánů, v tak krátkém textu je dost těžké vyjádřit jejich vzájemné odlišnosti (v životních postojích, chování, emocionálním prožívání, nebo samotném vnějším vzhledu). Podoba domu, není také příliš ozřejmena a dává prostor čtenářům. Je zajímavé, že právě tento dům v celé ulici přežil onu velkou demolici. Kdyby ne, nebylo by o čem psát! ;-) Jak se to říká? Vzájemné životní problémy a potíže dokáží sjednotit (alespoň na čas) i ty nejprotichůdnější lidské bytosti, které jsou jako oheň a voda. I když, tady rozdíl mezi oběma muži nebude zase tak velký, ale nějaké odlišnosti určitě ano! ;-) Dal jsem Jedničku a zamyslel se nad faktem, jaké by to bylo, kdyby nás lidi vychovávali domy! Přestože zde se jedná o určitou symboliku, jak už napsal kulkul... P.S. Ohledně toho cukru, sázel bych spíše na mravence! :-DDD


ze dne 07.09.2008, 9:50:10
Alyssa: Moc pěkný rozbor, děkuji. Jinak máš pravdu, oba pánové se zas tak moc neliší, jen mají prostě trochu jiný přístup k věcem okolo sebe. Pokud jde o absenci vizuálních popisů jak postav, tak prostředí, tak to je zcela schválně. Dělám to tak u většiny svých textů. Sama jako čtenář nemám ráda, když mi někdo podsouvá svoji přesnou představu hrdiny a já musím číst půl stránky popisu, jak statečnému hrdinovi padají havraní vlasy do čela a kterak jeho kůň má na zadku bílej flek. Myslím, že tohle není vůbec podstatné a naopak v zásadě podporuju to, aby si každý čtenář udělal vlastní vizuální představu. P.S.: Kdepak mravenci, vzpomeň si na tu podvyživenou myš! Tenhle dům žádné škůdce netrpí. Je hrozně na sladké. :o))

LauraKošinová	06.09.2008, 10:17:56

To je tak krásně napsané... Úplně mě ta povídka okouzlila. Nevím čím, má v sobě něco jemného, nepopsatelného, hřejivého. Hladí po duši, to je ono. Dávám jedničku s hvězdičkou...:-)


ze dne 07.09.2008, 9:45:52
Alyssa: Děkuji mockrát. :o)

kulkul	06.09.2008, 10:14:42

Pánové jsou stejní, i jména Ti bezděčně vyšla téměř stejná. Zbytečně dělat rozpor že jeden je švihák, druhý hastroš atd. Lidi se často bezdůvodně nesnáší přesto (proto) že jsou si podobní. Jinak úmysl a vedení k poznání radosti z porozumění a blízkosti, podpořené dokonce lehce iracionálně zájmem "domu" - je výborné a vtipná vedlejší pointa v závěru zaslouženě těší, a mile zvučí jako kostelní zvony starších časů. Ostatně dům je symbol rodu, lidské sounáležitosti. Myšlenkově výborná čistá malá práce, eticky nevtíravě angažovaná. (Interpunkce dnes prakticky nemá pravidla, jen dbát umísťovat čárky v celém textu stejně, ve stejném duchu.)


ze dne 07.09.2008, 9:45:03
Alyssa: Ahoj, díky za komentář. On ten rozpor nebyl (nebo spíš nebylo to tak míněno) ani tak v tom, že jeden chodí ven v obleku a druhý v džínách, spíš tyto jejich zvyky měly ilustrovat jejich rozdílnost v přístupu k životu. Pan Grump je prostě takový trochu zapšklý mrzout (nakonec "grump" anglicky skutečně znamená bručoun, mrzout), zatímco Erasmus se spíš odmítá smířit s tím, že už by měl být ve starém železe a žije celkem pozitivní život. Je fakt, že se v tom kratičkém textu ty charakteristiky příliš nerozvinou, ale snažila jsem se aspoň naznačit. :o) Jinak interpunkce je pravda, že je dneska volnější, ale pořád nemá být anarchická. Jsem na ni teď trochu opatrná, protože aktuálně mám jinou povídku v druhém kole jisté soutěže, a když mě přišlo vyjádření porotců z prvního kola, tak právě interpunkce mi tam byla vyčítána. Tak se na tom snažím zapracovat.