|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303484 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: 5. kapitola - Rozhodnutí ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Adlerberg
 Miky |
publikováno: 09.09.2008, 6:31
|
|
| |
|
|
Následující dny doma byl hodně zvláštní – přestože taťka byl neznámo kde, cítil Jirka, a byl si jistý že Monika také, podivné pocity při pomyšlení na něj. Martina jim neřekla všechno, ještě si určitě mnoho nechala pro sebe, ale i tak měl Jirka dobrý pocit, že udělali alespoň něco – už se přece znají s rodinou, kterou by bez vlastní iniciativy nikdy nepoznali. Horší bylo tuto skutečnost skrývat. Byli si jisti, že kdyby mamce řekli pravdu o tom, kde byli a s kým se tam setkali, nebyla by z toho dvakrát nadšená. Už tak měla starostí nad hlavu – taťka se svým odchodem odnesl také jednu ze dvou kreditních karet, a doma nechal samozřejmě tu, kde bylo méně peněz. Jirka ho několikrát zahlédl se mihnout po dvorku mezi panelovými domy s jeho kamarádem a spolupracovníkem Romanem, který bydlel nedaleko. Domyslel si tedy, že je taťka nastěhovaný v jeho garsonce.
Se začátkem školního roku, který byl pro Jirku a Moniku na základní škole poslední, přišlo mamce předvolání na přestupkové oddělení kvůli projednání taťkova přestupku. Jirka prodiskutoval s Monikou na tohle téma hodně času, a ráno před jejich odchodem do školy a mamčiným odchodem na magistrát jí dávali takové rad jako „Nech taťku se vyřvat, on se ztrapní sám,“ „když bude třeba, nech předvolat nás,“ nebo Moničina oblíbená „Jestli to nevyjde, dám mu jednu přes držku.“ Celé dopoledne byl ve škole Jirka jako na trní a přemýšlel, co se právě teď děje, jestli mluví mamka nebo taťka, kdo to asi vyšetřuje a jestli mamce věří… Přemýšlel nad tím tak hluboce, že ho museli učitelé několikrát „probouzet“, aby se vrátil do reality.
„To snad nemyslí vážně,“ zíral Jirka naštvaně do papíru. Asi měsíc po jednání přišlo v pečlivě zalepené úřední obálce rozhodnutí. A k velikému údivu všem nemluvilo ve prospěch mamky. „Nemůžou přece napsat, že nejsou důkazy! Já u toho byl, viděl jsem to. Když už jsem to viděl, aspoň to použijeme. Odvolej se,“ navrhl mamce.
„Uvidíme, Jirko,“ zakroutila hlavou mamka. „Chci od toho už mít pokoj, nechci to rozebírat znovu a znovu… Navíc on bude zatloukat pořád, nemá to smysl.“
„Co je tohle za spravedlnost? Přece nemůžou věřit jemu… Zprávu od doktora o tom, že jsi měla hodně modřin, sis přece nevymyslela. Nebo ji úplně opominuli?“ Jirka si ani nevšiml, že se z křesla v obýváku zvedl. Vztek ho nadnášel jako helium nafukovací balónek. Měl vztek na celý svět – jak může existovat taková nespravedlnost… Copak jsou lidé slepí?
„Pokud taťka neuvidí, že se tohle dělat nesmí, nebude váhat to udělat zase… A zase, znovu a znovu…“
Do Orlí hory vtrhl podzim. Hory se přebarvily z tmavě zelené na zlatou barvu, květiny na loukách pomalu začínaly usychat a vítr, prohánějící se mezi kopci s sebou přinášel chlad a spadané listí.
Jirka stál s Monikou a Martinou na nádvoří Adlerbergského zámku a přes park a bránu koukali na nedaleký kopec, kde mezi špičkami jehličnatých stromů vykukoval vrcholek kruhové kamenné rozhledny, které si Jirka při jejich prvním příjezdu vůbec nevšiml.
„Pojďte, půjdeme dovnitř, provedu vás,“ navrhla Martina a zachumlaná do svetru je zavedla dovnitř. Jirka si tam, přestože to byla jejich teprve druhá návštěva, začínal připadat skoro jako doma. Odložili bundy a nechali se Martinou vést přes vstupní halu do dveří nalevo.
„Toto je boční komnata,“ vysvětlovala a když dvojčata vešla dovnitř, dveře zase zavřela. Stáli v celkem prostorné místnosti s vysokým stropem a křížovou klenbou. Místnost nejspíš sloužila jen jako předsíň pro další prostory, do nichž vedly dveře, které byly v každé ze čtyř zdí. Na kamenné podlaze byl uprostřed tmavě rudý koberec a kolem stěn stála na sloupech s gotickým zdobením brnění.
„Tady naproti je skleník,“ ukázala Martina před sebe na prosklené dveře, kterými dovnitř proplouvalo mdlé světlo. „Vlastně tam ale nic zajímavého není, v létě slouží spíš k různým oslavám a tak.“
Všechny dveře byly kolem zdobené v gotickém stylu, stejně jako sloupy a strop.
„Tady,“ ukázala Martina do dveří napravo,“ je kaple. Teď se tam ale nechodí, právě se rekonstruuje podlaha. No a v posledních dveřích naproti je veliký slavnostní sál. Můžeme se tam podívat.“
Když otevřela dveře, nestačil se Jirka divit. Koukali do místnosti veliké jako kostelní loď, po stranách měla vysoká okna a strop zdobený podobnou křížovou klenbou jako boční komnata. Od vstupních dveří vedly dolů tři schody a naproti bylo jakési vyvýšené kamenné podium, nad kterým byl na zdi namalován veliký, bohatě zdobený erb s mohutným písmenem H uprostřed.
„Pořádáme tady koncerty,“ ukázala Martina dozadu na podium.
„Jaké koncerty?“ zeptala se Monika a s úžasem se rozhlížela kolem sebe. „Jsem sbormistryně ve zdejším sboru. Míváme tady různé charitativní koncerty. Bývají to krásné chvíle,“ usmála se, „Vždycky se sejde skoro celá vesnice. Známe se tady všichni navzájem, jsme jako jedna velká rodina.“
„Taťka už se vrátil domů,“ oznámil najednou Jirka, přestože sám nevěděl, proč to řekl. „Jo, nevydržel pryč déle než dva týdny,“ dodala Monika.
„A víte, kde byl?“
„Tušíme. Nejspíš u jednoho kamaráda.“
„Aha.“
„Řekni nám o něm něco,“ vyzvala Martinu Monika.
„Nevím co bych vám mohla říct,“ sklopila Martina oči a rukou jim ukázala, aby ji následovali zpátky ke dveřím. Pomalu je za nimi zavřela, stále koukala do země, jen si rukou zastrčila vlasy za ucho.
„Přišlo rozhodnutí z přestupkového,“ vytáhla Monika papír z batohu, který měla na zádech, a podala jej Martině. Ta se do něj začetla a rukou jim pokynula aby šli do obýváku. Usadili se do černých kožených pohovek a čekali, až dočte. Jirka se znovu rozhlížel po stěnách, které byly plné obrazů, a až teď si všiml, že naproti dveřím do boční komnaty je veliký krb, pokrytý tmavým dřevem stejně jako stěny.
„No… no to snad není pravda,“ zírala Martina vytřeštěně do papíru. „Ať mamka podá odvolání. Vždyť tady není nic o lékařských zprávách. Stačilo jim jen jeho křivá výpověď…“
„Mamka se nechce odvolat,“ vysvětlil Jirka smutně. „Nechce se k tomu vracet.“
„Ale měla by. Dokud si Radim neuvědomí, že se tohle nesmí, bude to pořád dokola. Proto to hlásila, ne? Chtěla to ukončit. Tak ať to dotáhne do konce. Radim má jednu vlastnost, která je z těch jeho asi nejhorší – neustále má pocit, že na něj nikdo nemůže, že je nepřemožitelný. Myslí si, že může cokoliv a nikdo ho nezastaví. Musí o tuhle iluzi přijít.“
„Nevím,“ zakroutil Jirka hlavou, „myslím, že ji nepřemluvíme.“
„Tak to udělejte sami. Ukažte mu vy, že si nemůže dovolovat všechno.“
Jirka se nemohl zbavit pocitu, že jde Martině spíš o pomstu taťkovi než o to, aby jim pomohla. Byl ji však vděčný i za to, že si s nimi jen povídá.
„Dělej, nebo to nestihneme! Ve tři tam končí,“ popoháněl Jirka Moniku. Razili si to svižnou chůzí do centra města k magistrátu, aby se zeptali na rozhodnutí, které jim pořád vrtalo hlavou. Monika se zastavila u plakátů naproti kulturního domu a nemohla se odtrhnout. Jirka se znovu podíval na hodinky a s hrůzou zjistil, že už je za deset minut tři.
„Tak já jdu, klidně si tu zůstaň,“ křikl na Moniku a vyrazil přes přechod. Nemohli se více zdržovat, Jirka si říkal, že bude rád, když to stihne deset minut před koncem úředních hodin…
„Pozor!“ ozvala se Monika z chodníku za ním. Jirka se na ni otočil se strachem, že se ji něco stalo. V poslední okamžik uviděl blýsknutí se černého kovu a ucítil obrovskou bolest… Pak už neviděl, ani necítil vůbec nic…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
